Osudová láska - 6

Hned jak se Kushina s Minatem probudili, bleskově se oblékli a zamířili ke Kazekagemu. Když Minato zaklepal a na pozvání vstoupili dovnitř. Kazekage zhlédnul od papíru.
„Takže už odcházíte?“ řekl na uvítanou.
„Ano. Chceme vyrazit, co nejdřív, aby jsme se do Konohy dostaly, co nejrychleji!“ přisvědčil Minato. Kage přikývl.
„Hodně štěstí! A dávejte na ten svitek velký pozor!“ nabádal je Kage.
„Budeme.“ ujistila ho Kushina a odešli z kanceláře. Rychle vyběhli z budovy a velkou rychlostí si to mířili k vchodu z písečné. Tam se na chvíli zastavili.

„Nemyslím si, že o nás někdo ví, ale přesto se měj na pozoru!“ nabádal ji Minato. Kushina se na něj ukřivděně podívala.
„Nejsem malá!“ odfrkla si. Minato se usmál.
„Někdy o tom pochybuji!“ zašeptal. Kushina ho však slyšela.
„Co jsi to řekl?!“ Kushina trochu zvýšila hlas. Minato se rychle usmál.
„Hehe, to nic! To byl asi ten vánek!“ zasmál se nervozně. Kushina se na něj podívala se zdviženým obočím, protože právě teď na poušti nezafoukalo ani kdyby se postavili na hlavu.
„Tak vánek! Já ti dám takový vánek, že se týden nepostavíš!“ brblala Kushina a naštvané kolem Minata prošla. Ten se zarazil.
„Teď jsem tomu dal! Doufám, že na mě není opravdu naštvaná!“ pomyslel si a rychle ji dohnal. Srovnal s ní krok a přemýšlel, co kloudného by měl říct.
„Ani se nesnaž.“ prohlásila Kushina a znovu zrychlila. Minato si povzdechl ale už se jí nesnažil dohnat. Přemýšlel jak by si ji udobřil.
Ani jeden z nich si nevšiml, že je sleduje skupinka ninjů. Ti právě usoudili, že budou mít svitek u sebe, protože jsou z Listové a díky, jejich zdroji dostali přesný popis jak vypadají ninjové, kteří šli pro svitek. Skupinka znovu zmizela za dunami a Minato s Kushinou dál pokračovali pouští.

Příští den stanuli na okraji pouště a lesa. Po celou cestu spolu nepromluvili a Minato měl z toho ticha celkem depresi. Kushina se rozhlížela kolem sebe, ale když nikoho nezahlédla rozběhla se do lesa. Minatovi nezbylo nic jiného než ji následovat. Proplétali se mezi stromy a keři dokud se nesetmělo a neviděli ani na krok.
„Tady se utáboříme.“ řekl zničeho nic Minato. Kushina už otevírala pusu, aby něco řekla, ale nakonec ji znovu zavřela. Minato zklamaně rozdělala stan. I kdyby si pohádali nevadilo by mu to tolik, protože by tu zase nebylo takové ticho. Ale. Co nadělá? Nic a tak se dál věnoval stavění stanu. Kushina odešla pro dříví na oheň.
„Musím vymyslet jak si jí udobřit!“ pomyslel si Minato, když si sedl na zem, aby si oddychl. Najednou se lesem rozlehl výkřik. Minatovi se zdál povědomí.
„Kushina!“ vyhrkl Minato a okamžitě byl na nohou. Na chvíli se zklidnil a zaměřil její chakru. Ihned ji našel o 50 metrů od tábora. Vyndal kunai k kapsy a rozběhl se za ní. Prodíral se mezi stromy než konečně zahlédl shluk postav. Zamračil se a ještě zrychlil.
„Někdo se blíží!“zvolal najednou někdo ze skupinky. O chvíli později se však mrtví skácel na zem.
„Kdo jsi?!“ vykřikl někdo další. Minato neodpovídal a útočil dál. Při běhu spočítal, že jich je tady deset. Takže zbývalo ještě 9 nepřátel. Na chvíli se zastavil a pozvedl ruce, na kterých se mu zformovaly dvě rotující koule chakry.
„Co to je?!“ ozval se výkřik a Minato se vrhl na další dva. Rotující chakru jim vpálil rovnou do břicha.
„Rasengan!“ vykřikl a oba dva s řevem odlétly o několik metrů dozadu.
Zbylých sedm probodal shurikeny a kunai. Když už se nikdo z nepřátel nehýbal Minato se rozhlédl po Kushině. Uviděl ji ležet pod stromem, kde ji nechali, v bezvědomí.

Minato k ní přiběhl a klekl si k ní.
„Kushino! Kushino, jsi v pořádku?!“ Minato s ní opatrně zatřásl. Ona se však stále neprobírala. Minato ji vzal na záda a zamířil k jejich tábořišti.
„No tak. Kushino, prober se!“ mluvil na ni pořád dokola. Kushina ale nejevila známky toho, že by se měla probrat jen občas něco zašeptala nebo naznačila nějaké slovo pohybem rtů.
Když konečně došli k tábořišti, Minato ji položil na deku a rychle odběhl nasbírat dřevo. Ani né za dvě minuty byl zpátky a založil oheň. Přenesl k němu Kushinu trochu blíž, aby jí bylo teplo. Sám se vedle ní pak posadil.
„Sigh.” povzdechl si Minato a zahleděl se do ohně. Přemýšlel, z jaké vesnice ti ninjové mohli být. Když s nimi bojoval na okamžik spatřil čelenku jednoho z nich. Ale stále si nemohl vybavit jaký znak vesnice tam byl. Z přemýšlení ho vyrušil pohyb vedle něj. Prudce se otočil s kunaiem v ruce.
„Minato!” ozvala se Kushina a Minatovi došlo, že to ona ho vyrušila z přemýšlení. Už ji chtěl něco nevrle odseknout ale zarazil se.
„Bože, vždyť ona se pořád neprobrala!” uvědomil si trochu otráveně Minato.
„Ale má to i své výhody.”
„Můžu se na ni dívat,” usmál se a odhrnul ji prameny vlasů z tváře,”jak dlouho chci.”
Kushina sebou znovu cukla a svraštila obočí a po tvář ji začali téct slzy. Minato se překvapeně odtáhl.
„Minato!” vykřikla Kushina a proud slz ještě zesílil.
„Jak jsi mohl?! Vždyť, já tě milovala! Tak proč?!” mluvila dál Kushina, ale tentokrát už jen šeptem. Minato rozšířil oči překvapením. Nechápal to. Vůbec mu nedávala smysl, co právě řekla.
„Kushino! Kshino!” zatřásl s ní Minato.
„No tak! Prober se!” Moc to ale nepomáhalo, ale Kushina se už pomalu uklidnila. Minato si znovu povzdechl a pořádně ji přikryl. Odvrátil se od ní a znovu se zamyšleně zadíval do ohně. Přemítal, co tak hrozného provedl, že Kushinu rozbrečel. Muselo to být opravdu hrozné.
„Doufám, že to byl jen sen!” pomyslel si a opřel se o nejbližší strom. Vytvořil klona a on sám pak nerušeně usnul. Jeho klon zůstal na stráži až dokud se ráno neprobudil.