Ai-láska nebo nenávist?:05-Tajemství, které skrývá rozkvetlá louka(SPECIÁL)

Tenhle dílek bych chtěla věnovat třem lidem, kteří mi neuvěřitelně pomohli a povzbudili mě je to:Amy-chan, Ivanescence a Antisha Uchiha. Za to, že čtete všechny moje povídky a pod každou zanecháte milý komentík, že mě berete jako spisovatelku vážně a za všechnu podporu!! Jen jedno upozornění, kdo nemá rád romantiku, rychla odsud pryč! tenhle dílek je romantikou nabitý až po okraj, někde už to přetéká!! :D

Voda byla osvěžující. Tohle je to nejlepší probuzení po ránu, teda až po jeho objetí. Pousmála se dívka a vlezla do vody až po ramena. Průzračná tekutina osvěžovala její tělo a připravovala ho na další trénink. Ani se to nezdálo, ale potok byl na několika místech celkem hluboký a tak se Ai nebránila a zajela hlavou pod hladinu. Protřela si dlouhé černé vlasy. Nejraději je měla rozpuštěné, ale na boj si je vždy svazovala do ohonu, aby jí nepřekážely. Znovu se ponořila pod hladinu, když se po několika sekundách vynořila, všimla si něčeho zvláštního. Všechno její oblečení, které si nechala na břehu, bylo pryč, zůstala tam ležet jenom osuška.
,,Naruto, já tě…“ Poslední slova radši spolkla a vydala se ke břehu. Tam se zabalila do osušky a naštvaně se vydala do tábora. Nejhorší na tom všem bylo to, že musela jít přes les bosa. Do nohou jí píchalo jehličí a větvičky. Když dorazila do tábora, Naruto nikde nebyl. Aktivovala sharingan, ale jeho chakru nikde poblíž necítila. Rozhodla se vrátit k říčce. Vracela se pod stromy, před posledním se však zastavila. Naruto seděl na břehu, její oblečení leželo vedle něj. Bosýma nohama kopal do vlnek, které se líně převalovaly po hladině. Pomalu k němu přešla. Všechna ,,zloba“ na něj, ji už přešla.

Vypadal, jako by byl mimo. Nepřítomně hleděl do vody, ani nemrkl. Ai se k němu pomalu, potichoučku blížila. Nakonec na něj zezadu skočila a políbila ho na krk. Mírně sebou trhl, vážně byl mimo.
,,Trápí tě něco?“ Zeptala se ho dívka opatrně a posadila se vedle něj, svoje nohy ponořila do vody.
,,Jen mi vrtá hlavou jedna věc. Když znáš Sasukeho, znamená to, že jsi byla buď u Orochimara, nebo Akatsuki.“ Poznamenal a podíval se jí do očí. Dívka posmutněla a sklopila zrak, z očí jí skápla slza. Chlapec nic nechápal.
,,Je to něco z mojí minulosti, přítomnosti i budoucnosti.“ Odpověděla mu nejasně. Naruto pochopil, že se dotkl té stinné, smutné a plaché stránky uvnitř ní.
,,Promiň, já jsem trouba.“ Pohladil jí láskyplně po tváři a objal ji kolem ramen. Ai jen mlčela, neměla odvahu mu cokoliv říct.
,,Mimochodem, máš tady oblečení,“ poznamenal s úsměvem a podal jí hromádku šatů.
,,To si mě chtěl naštvat?“ Zeptala se ho s úsměvem na tváři.
,,Vlastně….jo chtěl!“ Zasmál se Naruto. Ai se jen šibalsky pousmála a zmizela ve vodě v osušce. Naruto nechápal, jakmile ho však někdo uchopil za patu a stáhl i v oblečení do vody. Za moment oba dva vyplavali nad hladinu.
,,Haha,“ zasmála se hlasitě Ai a šplíchla Narutovi do obličeje vodu.
,,To vůbec není vtipné, co si jako obleču?“ Zašklebil se na ni. ,,Asi si budu muset půjčit něco tvého.“
Ai ani nestihla mrknout a Naruto po ní vyjel ve snaze ji chytit. Udělal však něco jiného. Strhl z ní nechtíc osušku a dívka se před ním objevila úplně nahá, krytá průzračnou vodou. Dívka okamžitě zčervenala, Naruto na tom nebyl o moc líp. Dívce se udělalo mdlo a omdlela. Naruto ji včas zachytil do náruče a vydal se s ní ke břehu. Položil ji do měkké trávy a přikryl ji jedinou svou suchou věcí. Byla to bunda, kterou si odložil na břeh už předtím. Nemohl se na ni vynadívat, na křivky jejího bledého těla. Pomalu ji hladil po vlasech. Je tak krásná.

Dívka zlehka otevřela víčka.
,,Slunce?“ Zašeptala udiveně. Brzy se jí zrak zaostřil a ona konečně rozeznala to, co se nad ní sklánělo.
,,Naruto.“ Došlo jí konečně. To co nad ní zářilo, byla Narutova hlava a jeho blonďaté vlasy.
,,Ai, jsi v pořádku?“ Zeptal se jí starostlivě.
,,Jo, jsem, je to v pohodě.“
Teprve teď si uvědomila, proč omdlela a znovu se mírně začervenala. Pohladila Naruta po tváři a protřela mu vlasy. Byly už suché, zato ty její ještě ne. Posadila se, bundu si stále držela a sobě. Poposedla si blíž, už mu seděla na klíně. Přivřela oči a vdechla jeho vůni. Naruto se jí rty jemně otřel o ucho.
,,Jsi krásná.“ Zašeptal jí do ucha. Ai se neudržela a vášnivě ho políbila. Naruto ji její polibek s chutí opětoval. Povalil jí do trávy a přilehl ji.
,,Miluju tě.“
,,Já tebe víc!“
,,Ty si prostě vždycky musíš prosadit svou, že?!“ Naštvala se na něj a za ,,trest“ ho znovu políbila.
,,Tak pokud budu dostávat takovéhle tresty, budu tě štvát pořád.“ Odpověděl jí s vážnou tváří, až to dívku rozesmálo.
,,Krásně se směješ.“ Řekl jí a stáhl z ní bundu. Ai to nepřišlo fér, ona je nahá a on ještě pořád oblečený, a tak z něj sundala zbývající oblečení. Naruto nevěděl, co se s ním děje. I kdyby chtěl, nedokázal by zastavit. Zastavila ho ale Ai.
,,Počkej, prosím, já jsem ještě nikdy s nikým…“
,,Neboj, budu opatrný,“došlo Narutovi okamžitě. Dívka ho jen políbila a on věděl, že mu zcela důvěřuje…….

Leželi vedle sebe, kolem nich rozkvetlá louka, průzračná říčka, jen ti byli svědky toho, co se mezi nimi stalo. Naruto pochrupoval a tak se dívka zvedla a začala se oblékat, její vlasy byly téměř suché. Nevšiml si, že odešla. Stála na vyvýšenině, díky které viděla dál do kraje. Najednou jí přepadla strašná bolest hlavy.
,,Už zase,“ povzdechla si. Najednou se jí v hlavě ozval hlas, který už dlouhou dobu neslyšela.
Tak tě zdravím, ovečko. Polekala ses? Doufám, že pro mě ještě hodláš pracovat? Zase ten slizký, úlisný hlas. Vím, kde jsi, není to daleko od místa, kde se bude konat tvá příští mise. Se svým týmovým partnerem se sejdete u staré zříceniny, asi dvacetpět kilometrů do místa, kde teď jsi, směrem na západ. Budeš tam čekat zítra, on ti vysvětli další podrobnosti, tak se připrav, je to nejdůležitější mise ve tvém životě. Rozumím veliteli.

Tím skončil rozhovor. Dívka se s podivným výrazem ve tváři vrátila do tábora, kde začala balit své věci. Bylo něco po poledni, už měla všechno sbaleno. Právě když se chystala odejít, přišel Naruto.
,,Někam jdeš?“ Zeptal se jí zděšeně.
,,Naruto, teď ti řeknu něco závažného. Právě jsem dostala misi od svého velitele. Tuším, co to bude, takže se okamžitě vrať do Konohy.“
,,Co mi to tady vykládáš?!“ Křikl na ni Naruto nechápavě. Dívka neodpověděla, otevřela batoh a vytáhla z něj složený plášť. Když si ho nasadila, málem se Narutovi zastavilo srdce. Černý plášť, rudé mraky…
,,Ty jsi z Akatsuki?“ Roztřepaně se jí zeptal.
,,Mrzí mě to, chci jen, abys věděl, že tě miluju a vždycky budu. Ale má příští mise bude určitě, přivést Kyuubiho Jinchuriki.“
Naruto nevěřil svým uším, všechno v něm začalo vřít.
,,Jak si mi to mohla udělat?! Nenávidím tě!!“
,,Promiň.“ Řekla jen a zmizela.
Naruto padl na kolena. ,,NEEEEE!!!!!!!!!“