4ever together 03-Prokleta

_____________________________________________________________________________

Vycházelo slunce. Pomalu pronikalo do tmavého pokoje a začalo lechtat dívenku po tváři. Světlo bylo čím dál protivnější, a tak pomalu otevřela oči. Hned ji oslepila zář slunce. Rychle se posadila a protřela si ospalé oči. Přes rameno pohlédla do tváře svému milému, který objímal velký polštář. V duchu doufala, že si místo něj podstavuje ji. Mírně do něj šťouchla. Nic.. Zkusila to tedy znovu, ale použila větší sílu. Sasuke rozlepil oči a slastně se protáhl. Hned pak pohlédl na ni. I přes jeho překvapení vypadala, jako by se večer nic nestalo. Dokonce se tvářila až podezřele spokojeně.
Sasuke ji zvědavě pozoroval z postele, jemu se rozhodně vstávat nechtělo. Raději by proležel celý den.
Když už skoro usínal, skočila po něm. Celá se na něj položila a radostně se usmívala.
„No tak, vstávat,‘‘ pobídla ho, ale i kdyby se chtěl Sasuke zvednout, nešlo by to, jelikož ho Sakura přišpendlila k posteli.
„No, já bych rád, ale nejde to, jak vidíš,‘‘ poznamenal Sasuke a začal jí přejíždět dlaněmi po stehnech. Ještě malou chvilku se na sebe usmívali, dokud Sasuke nevyužil situace a nepřetočil ji pod sebe.
„No, no,‘‘ zaprotestovala Sakura a hbitě ho přetočila pod sebe. Sasuke se musel nad jejím chováním pousmát. Nechal ji, ať si s ním dělá co chce. Rozhodně neměl proti ničemu námitky, ale Sakura se s ním spíš jen mazlila.
Když už byla u zapínaní u kalhot (tričko už dávno neměl), zarazil se.
„Pomalu, brzdi,‘‘ řekl a chytil ji za obě ruce. Pomalu se s ní přetočil, až ležela pod ním. Stále měla protesty a dobývala se ke jeho poklopci. Jak se tak přetahovali, její ruka sjela trochu níž, čímž donutila Sasuke zrudnout. Sakura se vítězně usmála a zavrněla mu do ucha. Tohle ho naprosto dostalo, ale chtěl si zachovat svoji hrdost.
„Tohle by snad stačilo,‘‘ oddychl si Sasuke a posadil se. Hlavu otočil stranou a prohlédl si čtyři dlouhé škrábanec na rameni. Okem pak sjel zpět k Sakuře, která se podivně usmívala.
„No šup, vstávej nebo ti dám na zadek,‘‘ pobídl ji, ale nějak to nezabíralo. Růžovláska se zatvářila, jako by opravdu na zadek chtěla. Sasuke to rozhodně nechtěl opakovat, ale nakonec ji přehnul přes kolena. Pomalu jí vyhrnul košilku.
„Ty jsi moc zlobivá holka,‘‘ zašišlal Sasuke a poplácal ji po zadku. Sakura se začala smát, ale nebránila se. Začal ji tedy poplácávat trochu tvrději, ovšem Sakura se stále jen smála.
„Tak budeš už hodná?‘‘ zeptal se jí znovu tím svým šišlavým hlasem a pustil ji. Sakura se posadila a poslušně zakývala hladvou. Ještě než z něj slezla, vlepila mu pusu na tvář. Sasuke ji na oplátku znovu poplácal po zadku.
Oba se nakonec oblékli, ruku v ruce vyrazili k místu, kde se měli sejít s Narutem a jejich senseiem.

Mladík se pomalu proplétal ulicemi města, ve kterém jeho obyvatelé ještě vyspávali včerejší veselí. Pomalu a tiše mířil dál a v hlavě si stále promítal tu osudnou včerejší noc. Jedna malá část v jeho nitru by si tu noc ještě zopakovala, ale ta druhá odporovala. Snažil se všechny emoce potlačit, ale nakonec se čelem opřel o zeď a vyčerpaně zavřel oči.
Snad to nikdo nepozná, doufal a vydal se pomalu dál, až zahlédl ten most, kde vždy čekali na svého senseie. Sklopil hlavu a přidal do kroku, jelikož z mostu na něj mávali oba jeho kamarádi.

„Proč tak sklesle?‘‘ zajímal se Sasuke. Tázaná osoba mu neodpověděla. Jen prošla kolem něj a opřela se o zábradlí mostu. Sasuke nechápavě nadzvedl obočí. Dnešek mu připadal trochu padlý na hlavu. Sakuru ještě pochopil, ale že by Naruto mlčel. Nejspíš se svět zbláznil. Jediné, co zůstávalo v normálu, bylo každodenní opoždění jejich senseie. Tentokrát to byl rekord, víc jak pět hodin ještě v životě nečekali.
„Proč dneska tak smutně?‘‘ pohlédl Kakashi na nic netušícího Naruta. Jakmile si uvědomil, že ho všichni napatě sleduji, pozvedl hlavu.
„Jen jsem se špatně vyspal, nic víc,‘‘ vymluvil se a znuděně nakopl kamínek před sebou. Jeho kamarádi jen pokrčili rameny, jelikož tahle odpověď Kakashimu nestačila.
Seskočil tedy ze zábradlí a postavil se vedle Naruta.
„Jsi v pořádku?‘‘ optal se ho a přiložil mu ruku na čelo. Sotva se dotkl jeho kůže, ucítil, jak hoří. Dokonce i Narutovi teď nebylo nijak hej, ale takhle to vypadalo pokaždé po úplňku, tentokrát však ony pocity vystupňoval fakt, že pokousal člověka. Ale nejhorší ze všeho bylo, že onou obětí byla Sakura.
Za tu chvilku, co si všechno urovnával v hlavě, k němu přiběhla jeho kamarádka. Jakmile se přiblížila, zarazil se.
Opravdu to udělal, teď bude jedna v nich. Stejně jako on bude sdílet to utrpení.
Cítil v ní tu žízeň po krvi, i když vypadala tak mile a nevinně, to se však změní, až měsíc dojde k úplňku.
„Jsi v pořádku?‘‘ promluvila na něj milým hlasem a položila mu ruku na rameno. Sotva se ho dotkla, cukl sebou. Sakura si přiložila ruku na hruď a vystrašeně na něj hleděla. Nechápala, co se stalo, ale něco jí říkalo, že je to kvůli včerejšku. Ustoupila od něj několik kroků s rukou stále přiloženou na hrudi. Naruto se stále vyhýbal jejímu pohledu, až byl nakonec donucen otočit se k ní zády.
„Stalo se něco?‘‘ zeptal se vyděšené Sakury Sasuke, protože stejně jako předtím Naruto odmítala jakoukoli komunikaci.
Sakura stále hleděla do prázdna, a pak konečně pohlédla na svého milého a zakývla hlavou.
Jejich rozhovor celou dobu poslouchal Kakashi a ten se rozhodl dnešní trénink zrušit, protože v takovýchto podmínkách to opravdu nešlo.

Naruto se pomalu vracel domů. Cestu si však pořádně prodloužil, i když to neměl v plánu. Nakonec se zastavil u mýtinky, kde si lehl do trávy. Byla to ta samá mýtinka, kde se to všechno stalo. Kousek od místa, kde se teď nacházel, byla ta srna. Nejprve ji chtěl uklidit, ale nakonec dostal strach, že by ji mohl dojíst. Raději zavřel oči a nechal se unášet do říše snů. Stále se mu však před očima zjevovala ta noc. Stále měl na ni chuť, stále ji chtěl. Přemáhal se, ale zbytečně, kdyby jí teď ublížil, tak by mu to pěkně vrátila. Stejně jako on byla teď prokletá.