Proměna, část první: Feministka útočí

Proměna, část první: Feministka útočí

"Konan kde se sakra flákáš?" ozvalo se sídlem neblaze známé organizace Akatsuki.
"Přesně tak!" ozval se další pobouřený hlas.
"Možná na to nevypadáme, ale už fakt máme hlad!" ozval se klidnější hlas, ale který se nesl jak vítr celým sídlem.
"Jo už to bude!" vykřikla Konan z kuchyně.

"To chce klid holka," uklidňovala se Konan,
"Je to jen banda buranů."
"Nemá to cenu."
"Klid."

Konan vešla do místnosti obložená talíři. Ať tomu chtěl osud nebo už jen ta zlovolná vůle všech okolo. Konan zakopla. Každý z přísedících by mohl zasáhnout a chytit ji. Každý z nich byl elitní ninja, ale všem se jen na tváři objevil škleb, který postupně přešel do zlomyslného úsměvu.

Konan si při pádu pomyslela: "A je tu tvůj konec."

Talíře práskli o zem spolu s Konan. Od stolu se ozvala mohutná vlna smíchu. Vstala ze země bez jediného slova a odešla z místnosti.

"Takhle to nenechám, budete trpět," přísahala Konan.

"Možná jsme to krapet přehnali," řekl Kisame a hladově se podíval na zem.
"Však ji známe, bude to v pohodě," odvětil Deidara.
"Co by taky mohla udělat?" zeptal se Itachi potichu.
"Jen, aby jste se nedivili pánové," zamumlal Sasori.

"Za to budou pykat."
"Díky Nagatovi vím kam mam jít," uvědomila si.
"Uvidíte jak já, budu komandovat."

Udělala pár pečetí a do všech směru se rozlítly kousky papírků. Po chvilce se zhmotnila v obrovské jeskyni.
"Tady to bude stačit."
"Já vám ukážu!" vykřikla do prázdné jeskyně. Pomalu se rozhlédla a hledala onen známý bod. Prudce se rozběhla, za běhu dělala pečetě. Přiběhla ke stěně, ruka byla obalena duhovou chakrou.
Pocítila přísun síly a zastavila se.

"Půjčím si vaší sílu."

"Henkeisuru Gjaku!"

Celá jeskyně se zatřásla, podlaha popraskala. Objevila se puklina, ze které vytryskla duhová chakra. Síla všech démonů kromě jednoho nejmocnějšího se spojila a Konan se na okamžik stala bohem.
Samotná podstata se začala měnit. Vše co bylo takové, mělo být jiné. Konan vše věděla, ale zapomněla, že taková obrovská síla nikoho neposlouchá, vždy udělá něco proti vůli sesílatele.
Konan zavřela oči a soustředila se.

"Hantensuru!"

Jeskyně se zhroutila a z trosek vystřelil paprsek energie a pročísl mraky. Objevil se mohutný výbuch. Pár okamžiku před smrtí si Konan uvědomila: "Škoda, že tu nebudu, protože teď nastane změna."

Mezitím v Konoze:

"Tak si dám jeden ramen na dobrou noc a půjdu spát," mluvil a poskakoval vesele Naruto po kuchyni.
Odtrhl víčko od plastového kelímku a zalil ho vodou.

Kakashi se procházel už stmívající Konohou, obličej zabořen v obvyklé knížce a pod maskou mu hrál poťouchlý úsměv.

Sakura vyšla z koupelny a zamířila do svého pokoje. Posadila se na postel a zahleděla se na fotku bývalého týmu 7.
Povzdechla si a lehla si na postel.

"Tsunade-sama to je už vaše poslední sklenička!" vykřikla Shizune, která pohoršeně sledovala pátou Hokage.
"Ale jen," dostala ze sebe obtížně Tsunade, "ještě jednu."

"Ha, to je mi, ale pohled," liboval si Jiraya, nalepený okem k díře v plotu, "to bude nové inspirace."

Následující ráno po incidentu:

"Dobré ráno Itachi," pozdravil automaticky Kisame. Jen se zasekl, když pohlédl na Uchihu.
"Co co co to má být?" zeptal se zmateně a vyděšeně žralok.
"Co mi to Tobi dal včera za tablety? Tvrdil, že je to něco speciálního," mluvil potichu Kisame, "ale toto je moc."
"Itachi?"
Ozvali se kroky z místnosti. Kisame se otočil a huba mu spadla až na zem, když spatřil Hidana.
"Hidane?"
"Co se tu ksakru děje?" křičel Kisame a chytil se za hlavu.
"Jen drž hubu," ozval se Itachi, ale takovým hlasem, který od něj nikdy neslyšel.
"Jak mam držet hubu, když vypadáš jak ženská, to samé Hidan?" otázal se napůl šíleným tónem Kisame.
"Cože jak vypadám?" řekl Hidan, "zrcadlo nesouvisí s vírou v Jashina." Jen se otočil, dlouhé šedé vlasy se zavlnily jak rychle odešel.
Kisame jen zamžoural na Itachiho. Vlasy se prodloužily, obličej se zjemnil, zdálo se mu, že ještě povyrostl.

"Povyrostl nebo povyrostla? Co se to děje?" proběhlo mu hlavou.

Itachi vstal ze židle a prošel okolo Kisameho a zmizel v chodbě.
"To je jen sen?" zamumlal.
"Kisame-san dobré ráno," ozvalo se za ním. Rychle se otočil a spatřil Deidaru.
"Vypadá furt stejně," zamyslel se Kisame, "ale on vypadal vždy jak ženská."
Deidara prošel okolo něho a Kisame nenápadně mrknul na jeho hrudník. To co viděl ho šokovalo, jasně se tam něco rýsovalo.
"Zachraňte mě někdo," zamumlal Kisame a omdlel.

Probouzející se Konoha:

Naruto se probudil a přivřel oči, když mu do nich zasvítilo slunce.
"To je nápad mít postel naproti oknu," zamumlal.
"Ramen se hlásí," prohodil vesele a tryskem vletěl do koupelny.
Ozval se křik, ne křik, ale pronikavý jekot, který přestal s dutou ránou.

Sakuře zazvonil budík, pomalu ho vypla a posadila se. Pohlédla z okna a řekla si: "Parádní den, co budu dneska dělat?"
Promnula si oči a natáhla se pro hřeben. Pohled se jí zastavil na pravé ruce.
"Cože?"
Pohled sjel na hruď. Na tváři se objevil zděšený výraz.
"To není možný, jsi medik, víš co jde," uklidňovala se.
"To musí být sen."
Rychle se vymrštila a podívala se do zrcadla. Zamrkala. Koukala na někoho s vlasy na ježka s barvou jako černý uhel. Čelo se zmenšilo, oči stále zelené.
Zase zamrkala, ale oči už neotevřela, bylo to moc a sesunula se k zemi.

Kakashi se probudil, pomalu vstal a vydal se šouravou chůzí do koupelny. Přišel k umyvadlu a začal s ranní hygienou. Opláchl si obličej a podíval se do zrcadla.
"Hmm," zamručel a pokračoval.
"Zajímavé," zamumlal a opustil koupelnu, nos opět zabořený v knížce.

"Hrůza jak mě bolí hlava," ozval se hrubý hlas v kanceláři Hokage.
"Shizune kde jsi?" zakřičela hlubokým hlasem Tsunade.
Otevřeli se dveře a dovnitř vešel nějaký ninja.
"Kdo ti sem dovolil vejít bez dovolení?" řekla útočně Tsunade.
"Tsunade-sama?"
"Cože?" zamumlala Tsunade a soustředila se na ninju. Poznala malý odznak na vestě.
"Henge no Jutsu," zamumlala Godaime, "není to blbý fórek?"
"Cože?" odpověděla Shizune, "podívejte se na sebe."
Tsunade zašmátrala v šuplíku a vytáhla zrcadlo.
Shlížel na ni chlap jak hora. Rychle upustila zrcadlo, které se na zemi roztříštilo.
"Shizune?"

"To byla noc," zamumlal legendární sennin, "přímo legendární."
"Jdeme pokračovat," zasmál se a vstal ze země.
"Sakra neztratil jsem něco?" řekl potichu.
Zašmátral pod vestou a usmál se. Vytáhl kus papíru a tužku.
"Až teď můžeme pokračovat."

"Něco je jinak."
"Ano to bude ono."
"Bylo to už hodně dlouho co jsem to zažil."

Ero-sennin se podrbal na bradě a přemýšlel.

"Něco mi chybí."

"Jsem střízlivý," uzavřel Jiraya a vydal se do nejbližšího baru.
Absolutně ignoroval, že vypadá jak padesátiletá bába.