manga_preview
Boruto TBV 07

Řeka dává, řeka bere...

Další spolupráce s Ailenkou je na světě :)

Řeka dává, řeka bere...

Jako ve filmu, nemyslíte?
Kde jinde by hrála hudba uprostřed dramatické scény. Jedině ve filmech. Nebo jste už někdy stáli na mostě a kolem vás hrála pomalá, lyrická melodie… Její paprsky, paprsky hudby - co je na tom divného? - protínají vzduch a prostupují jím, noty, které nejdou vidět, ale vnikají nám do uší, narušují částečky kyslíku a rozechvívají ho. A když se chvěje vzduch, chvěje se všechno. Všechno. Řeka, která teče pod mostem. Dlouhé prameny dívčiných vlasů. Chvějí se hlasy... Ale s tím už zřejmě vzduch nemá co dělat.
„Nechej mě být!“
Chvějí se věty. Její i jeho.
„Neblázni! Vždyť ti můžu pomoct!“
„Ty? Ty mi nepomůžeš... Ty ne. Nech mě být!“
Hudba sem zní z vesnice, z Konohy, právě je tam festival. Dálkou se trošku ztrácí, ale stejně jde slyšet… Mezi těmi dvěma. Dívkou a mužem. Ta nenávist plynoucí z jedné strany je obrovská. Z té její, konkrétně.
Proč stojí na druhé straně zábradlí? Tam, kde stačí, aby jí uklouzla noha a ona poletí vzduchem a poplave vodou. Utopí se. Hudba přestane hrát, pod vodní hladinou.
„Nechej mě, sakra!“
„Vrať se...“
Bere ji za ruku, ona se mu vytrhne. Zavrávorá, okamžitě se chytí zábradlí.
„Skočím! Říkám ti, běž pryč!“
Skočí?
Možná... Ale ne teď. Teď se zaposlouchala do tónů písně, co zní z vesnice. Poslouchá, aby neslyšela. Nechce slyšet toho muže. Říká jí, ať neblázní a ať se vrátí.
„A kam bych se měla vrátit?“
„Ke mně, přeci. Domů...“
V dívčiných očích se objevuje strach. I když... Počkat. Strach? Ne, teď už je to čirá zuřivost.
„Nemám domov. Kdysi jsem ho měla, ale tys mi z něho udělal... Peklo...“
Poslední slova jenom šeptá. Potichu.
„Peklo?“ křičí. Ten muž křičí. „Jaký peklo? Proč si zase vymýšlíš?!“
„Nevymýšlím!“
„Všichni si to myslí, abys věděla.“ Zaboří do ní nenávistný pohled. „Nikdo ti ty tvoje pohádky nevěří, protože mě každej zná! Všichni vědí, jak jsem spořádanej, hrdina, a že bych tě nikdy nepraštil!“
„Sakra... Sakra, všichni ti věřej, to jo! Mě nevěří nikdo... A přitom mě biješ... Biješ mě... Nevydržím to už!“
Ale muž se na ni podívá. Udělá pár kroků k zábradlí a pohladí jí vlasy.
„Miláčku, nechej toho. Pojď domů...“
Pojď domů...
Má jít domů. Má jít domů, který není jejím domovem. Bojí se ho. Teď, když se jí dotýká, přebíhá ji po zádech husí kůže a ona se otřese. Proč tehdy nevěřila Natsuovi? Proč si tehdy nevzala jeho, když jí vymlouval svatbu s tímhle...
„Lháři!“ vykřikne dívka. Moc hlasitě, moc prudce. Ujede jí noha. Trhne to s ní, trhne jí v břiše, v ruce, a ona tam najednou visí... Jednou rukou pevně kolem zábradlí, nohama pár metrů nad rychlou, smrtelnou řekou Hokawa.
Hokawa se třpytí… Být tak tou řekou. Plynout si... Plynout... Být tak tou řekou... Za pár kilometrů jsou vodopády. Sedávala vedle nich s Natsuem a pozorovali západ Slunce.
Zvažovala, co může dělat... Visí za jednu ruku nad řekou a síly ji pomalu opouštějí. Mohla se prostě vytáhnout nahoru, přelézt zábradlí a vrátit se k tomu tyranovi. Nebo možná... Nerozhodně se dívá dolů do divokého proudu. Možná že by se mohla prostě pustit a všechno to ukončit. A proč vlastně nemůže přelézt zábradlí a odejít pryč? Chytá se pevněji a konečně má zase něco pod nohama.
„Nech mě odejít,“ navrhne muži. Podívá se na ni jako na blázna.
„Cože?“
„Nech mě jít. Sbalím si svoje věci a odejdu pryč z týhle vesnice.“
Muž vyvalí oči. Zjevně nevěří tomu, co slyší...
„A kdo by mi vařil? Kdo by uklízel? Kdo by...“
„Myslíš, kdo by ti sloužil? Kdo by ti dělal otroka?“ Za tu opovážlivost muž dívce vrazí facku. Dívka ztrácí rovnováhu a padá. Ani se nesnaží chytit. Vyřešil to za ni...

Pád. Jak dlouhý může být pád? Věčný? Krátký?
Šmátla rukou po zábradlí a chtěla se zachytit, ale... Nic. Její prsty nesevřely nic, jenom vzduch, který se v jejích dlaních okamžitě roztříštil. Rozevřely se, křečovitě, prázdně. Její tmavé oči prokoukly vyděšeně na svět. A zatajil se jí dech.
Pád... Jak dlouhý může být?
Dlouhý. Předlouhý.
Dívala se. Viděla ho, jak s potěšením, ale jakýmsi strachem zároveň, natáhl ruku, ale už bylo pozdě. Viděla nebe, na kterém pluly mraky, smířené se vším okolo. Bílé mraky na zářivě modré obloze. Mraky... A potom vodu. Studenou, rychlou. Propadala se jí... Voda se chytala každého kousku dívčina těla. Tvrdě. Studenými dlaněmi ji stahovala níž a níž. A potom ji strhla. Rychle, bez milosti.
Oči se zavřely. Plíce zalapaly po vzduchu, ale místo něj dostaly vodu. Studenou, vražednou vodu... Dívka se nechtěla nadechnout. Nechtěla bojovat s proudem. Přála si spadnout až na dno řeky Hokawa a zůstat tam. Chtěla zemřít... Něco uvnitř ji ale nutilo kolem sebe kopat nohama a mávat rukama. Dělala to automaticky, jako by se už někdy topila, jako by už někdy umírala... Spodní proudy ji zase strhly pod hladinu do hlubokého ticha. Když se znovu, tak trochu proti své vůli, vynořila nad hladinu, uslyšela něco víc než jen hučení vody. Slyšela výkřik! Znala ten hlas...

Na břehu řeky seděl muž. Hudba z vesnice nebyla tady u vodopádů vůbec slyšet. Díval se, jak voda padá a sledoval, jak si pohrává s listem, který do ní spadl. Chvíli nad hladinou, chvíli pod hladinou, chvilku se točí ve víru a pak zase pokračuje přímo. Blíží se k vodopádům. Naposledy ho spatřil na okraji srázu... Očima zabloudil proti proudu ve snaze najít nějaký další lísteček. Mezi stromy, které lemují řeku, viděl kus mostu. Stály tam dvě postavy. Na tu dálku nerozeznal, kdo to je. Ale teď to vypadá, jako by jeden člověk spadl do Hokawy! Muž vyskočil na nohy a snažil se najít toho člověka. Když ho konečně našel, zoufale vykřikl. V tom tonoucím ubožákovi poznal dívku, kterou nade všechno miloval. Udělal to první, co ho napadlo - skočil za ní...

Potápěla se. Voda jí zakrývala ústa svýma studenýma rukama. Když se chtěla nadechnout, nešlo to. Tak zoufale to nešlo.
Zatmívalo se jí před očima, jako kdyby měla usnout. Jenom tak, v klidu si usnout a na nic nedbat. Usnout na peřinách řeky, měkkých, bezpečných, snových. A stejně věděla, že tenhle spánek bude věčný. Jestli ji ta tma pohltí celou, bude v ní už navěky. A polštáře, peřiny, se promění v muka smrti, v muka nicoty, prázdna, nebo co to vlastně po tom konci je.
Ale co se dalo dělat.
Padala. Vodou. Peřinami.
Padala níž.
A stoupala. Jemně, lehce, stoupala. Zavírala oči čím dál pevněji, ale... Proč víčky proniká tolik slunce?
No a potom... Něco ji pustilo. Něco jí dovolilo se nadechnout. Pohladilo ji po tváři, a nebyla to náruč vody.
Studený vítr... Silné paže...
Voda se proměnila v zem a hučení vln se změnilo v čísi hlas.
Vytáhl ji na břeh. On?
„Žiješ? Jsi v pořádku?!“
Musí se probudit...
„Můžeš dýchat? Co tě bolí? Tak mluv!“
No tak přece promluv...
„Řekni něco. Prosím, řekni cokoliv.“
Nenech se prosit!
„Au.“
„Co tě bolí?!“
„Já... Já nevím. Asi všechno. Nejvíc hlava, asi...“
Myslela pomalu, jako by se nemohla smířit s tím, že žije. Žije... Ona žije! Rychle se postavila na nohy, zamotala se jí hlava...
„Sedni si. Doběhnu pro pomoc. Vydržíš tady chvíli sama?“
„Ne! Ne... Zůstaň, prosím.“ Chytila ho za ruku a pevně ji stiskla. Muž se posadil vedle a objal dívku kolem ramen. Přitulila se k němu a
najednou se cítila zvláštně. Byla v bezpečí... Jak dlouho už tohle nemohla říct? Chvilku bylo ticho.
„Spadlas?“
„Cože?“
„Jestli jsi z toho mostu spadla.“
„No... Já... Jo.“
„Jak jsi mohla spadnout, když je tam zábradlí?“
Mlčela, neodpověděla. Tušila, že bude zuřit, až se dozví, jak to bylo... Ale on jí přece taky nevěřil! Nevěřil, že ji bije!
„Proč? Proč jsi mi nevěřil?“ Možná, že ani nechtěla slyšet nějaké protože...
„Já ti věřil! Samozřejmě, že jsem ti věřil! Ale... Já měl strach.“ Pravda není vždycky krásná...
„Říkal jsi, že mě miluješ! Kdybych si nemusela vzít jeho, vzala bych si tebe! A ty ses bál?! Já taky! Bála jsem se jako nikdy předtím!“ Rozhořčeně vstala a snažila se skrýt slzy... Když odcházela, chytil ji za ruku.
„Bál jsem se, že už mě nemiluješ...“ zašeptal a pustil ji. Najednou nevěděla, co říct. Má odejít? Má mu odpustit? Má tohle mít šťastný konec?
„Nikdy jsem nepřestala.“ Muž se postavil a pak ji objal. Možná že udělal chybu, ale jí to bylo jedno. Chtěla být zase chvíli zamilovaná, vidět všechno kolem zářivější. Přála si být chvíli šťastná...
Mělo by to být zakončeno - A žili šťastně až do smrti. Ale nebude. Nebude, protože nechci nic zakřiknout...

4.77778
Průměr: 4.8 (27 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kikulines
Vložil Kikulines (bez ověření), Ne, 2009-05-03 10:15 | Ninja už: 19810 dní, Příspěvků: 9579 | Autor je: Prostý občan

Zase som neskorá.. Zase som to prečítala neskoro Bad Ale to je jedno xD

Och.. Čo mám napísať? Shocked Vážne neviem čo, pretože toto sa slovami vyjadriť určite nedá.. Pravda.. Krutá pravda. Myslím, že ostatní to tu už popísali za mňa, tak stačí povedať - Dokonalá spolupráca Smiling

Obrázek uživatele Ten_Ten
Vložil Ten_Ten, Ne, 2009-05-03 10:04 | Ninja už: 5895 dní, Příspěvků: 398 | Autor je: Prostý občan

Každá píšete jinak, ale když si sednete a napíšete něco spolu, vznikne, jak už se tady opakovalo, Něco. Něco, co má krásný kousek fantazie, ale taky potřebný kus reality. Něco, co není příliš optimistický, ale ani příliš pesimistický. Něco, co má opravdu reálnej pohled na svět.
Pět hvězdiček je opravdu málo.

http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3

TWINCEST FÜR IMMER!!!

Obrázek uživatele lady_anjelik
Vložil lady_anjelik, Ne, 2009-05-03 10:00 | Ninja už: 5853 dní, Příspěvků: 1764 | Autor je: Prostý občan

Toto neznášam. Neznášam tento debilný pocit, keď si prečítam poviedku ktorá ma naprosto fascinuje a ja potom neviem čo povedať. A... fakt neviem čo povedať xD
Vaše poviedky sú dokonalé. Minatkine, Ailinkine. Ale keď píšete spolu...
Ono to potom dostáva úplne iný rozmer. Ja neviem ako to popísať... Neviem ako popísať ako neskutočne sa mi táto poviedka páčila, ale zároveň vo mne zanechala smútok. Taký realistický smútok a ľútosť...
Ako povedal Tall, toto nie je FF. Toto je... realita. Pravda.
To ma na tom asi najvic zaráža...

Ehm.. zase duchaplný komentár. No nič... Len jedno-
Úžasné holky Smiling

Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)

Obrázek uživatele kakashina
Vložil kakashina, So, 2009-05-02 15:53 | Ninja už: 5668 dní, Příspěvků: 268 | Autor je: Prostý občan

Oi!!
Tak to je emoční!!
Ty myšlenky, děj, pocity!! Koukám, že ste do toho dali všechno. A to se mi líbí!! Jestli takhle budete pokračovat, tak mi za chvíli dojdou slzy.
bylo to fakt úžasný. Souhlasím s tím, že 5 hvězdiček je málo!!!

K&I senseiové s.r.ž- NOVÁ ANIME PŘEKLADATELSKÁ SKUPINA (jíž jsem členem)

...Ponořte se s námi do světa anime ...

Obrázek uživatele Dyrim 少し雌
Vložil Dyrim 少し雌, So, 2009-05-02 10:05 | Ninja už: 5774 dní, Příspěvků: 333 | Autor je: Prostý občan

Nevím odkud začít, takže asi od toho, že máte ode mne holky pět hvězdiček. Jsou za to, že po dlouhé době jsem si přečtla (jak napsal Tall) NĚCO. Ne jenom nějaké prázdné příběhy o tématech, která všichni známe, a kterých je všude dost (nutno podotknout, že je píšu i já). Tenhle příběh byl prostě jiný.

Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...

Obrázek uživatele Fňu
Vložil Fňu, Pá, 2009-05-01 20:03 | Ninja už: 6008 dní, Příspěvků: 6029 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Zvláštna poviedka... Nie že by sa mi nepáčila, páčila...ale aj nepáčila... Niečo... Tie postavy, ich povahy, myšlienky...
Reálna, vymyslená... Zvláštne pôsobiace slová... Vaša spolupráca je skvelá, je to vidieť ja každom vašom dielku Smiling


Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!! Smiling
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.

----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.


Obrázek uživatele Kara-Kumori
Vložil Kara-Kumori, Pá, 2009-05-01 19:33 | Ninja už: 5772 dní, Příspěvků: 16 | Autor je: Prostý občan

Úžasný. Fascinuje mě, jak dokažete dohromady dát takhle silnej a zároveň nepřehnanej příběh. Je to tak akorát- hodně emocí, ale ne zas moc. Kawai! Smiling

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Pá, 2009-05-01 19:24 | Ninja už: 5876 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Zase ste to dokázali, vytvořit Něco. Já má povídky na kterých spolupracujete rád. Někdo trošku krotí tu Minatinu lyričnost a vytvoří příběh. Jen mě malinko děsí, že vaše povídky jsou čím dál tím míň FF, tedy tahle FF není ani náhodou. Děsí mě že váše díla budu muset hledat jinde. Asi od vás nebudu moci čekat ještě více realismu, prostě něco ještě více realistického s lyrickým popisem. Protiklady co by tvořili textové napětí. Ale tahle povídka je skvělá.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Pá, 2009-05-01 19:15 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Dávám plný počet hvězdiček. Ale pět je málo. Tak pět má Ailen a pět Minata. Laughing out loud

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Hagiku Biseki
Vložil Hagiku Biseki, Pá, 2009-05-01 19:25 | Ninja už: 5778 dní, Příspěvků: 442 | Autor je: Tsunadin poskok

Souhlas, tak sa staň Eye-wink

FF BY HAGIKU
YURI FAN Ano i já jsem Yurifanista Kakashi YES Smiling



Máš niečo čoho sa chceš zbaviť, alebo naopak niečo hladáš, tak neváhaj a pridaj sa do fb skupiny Anime a Manga Burza! Kakashi YES
http://www.facebook.com/groups/478036032208994/