Ohnivá vůle se nevzdává! Vidina se hlásí opět o slovo!, část 10.

Minulost

Miharu si nejdřív myslela, že zešílela, když si myslela, že slyší svého otce, ale pak se otočila a její otec tam stál s dalšími lidmi, které hned poznala.
„Spíš co tu děláte vy!“ obořila se Miharu.
„To máš jedno a neměli by jste být teď náhodou v Suně?“ zeptal se Gaara.
„Měli, ale tady díky Inoshimu jsme se ocitli zde a máme zde prý úkol,“ sdělil Shimaki.
„Jaký úkol?“ zajímal se Nagato.
Neyou vše vysvětlil a Rin s ním naprosto souhlasila a podotkla, že je to jedna z věcí, které chtěla říct.
„Ty jsi Kinirono no Tsurugi strážce?“ optal se Neyou Rin.
„Ano a musela jsem je vzít, aby pochopili co se tady děje,“ vysvětlila.

Jenže nepočítali, že uvidí smrt Shitary, protože se náhle vedle nich objevila ta stará Akatsuki a všichni zalezli do křoví, aby je nebylo vidět, ale křoví bylo poněkud malé. Nějakým zázrakem se tam všichni vešli: Kakashi, Rin, Naruto, Sasuke, Gaara, Lin, Itachi, Yahiko, Nagato, Minato – pořád v transu – Kaze, Ivari, Inoshi, Shimaki, Shimaru, Miharu a Neyou.
Naruto jim v rychlosti připomněl co se stalo, když luštili hádanku od Kushiny a on se dostal do minulosti a viděl to, takže to uvidí ještě jednou. Zasahovat nesměl, to by změnil běh příštích událostí a neměl představu kam až by to vedlo.
Nikdo nedutal a krásně bylo slyšet co si povídají:

„Tak jdeme na to?“ Keichi se připravoval na bitvu, kterou neprojde.
„Jo, vesnice nám byla svěřena. Musíme ji chránit.“ Řekl Shitara.

Všichni sledovali ten boj mezi Kyuubim a Shitarem. Nic podobného neviděli a už nikdy neuvidí. Právě probíhající boj skončil Shitarovým vítězstvím. A právě v ten moment se objevila ta skupinka a Naruto upozornil na jednoho člena, který se podobal na Sasukeho.

„Přišli jsme si pro meč.“ Řekl vůdce.
Nikdy ho nedostanete! Ale tohle bude má druhá bitva. Výzvy nesnáším, ale nikdy se nevzdám, myslel si Shitara, ale nahlas řekl:
„Ne, vám ho nedám, ale jestli ho tak moc chcete, tak si pro něj pojďte!“

Gaara zašeptal: „Naruto, tam jsi ty!“
Naruto jen kývl a bylo zvláštní vidět sebe v těch letech. Opět. Miharu si neodpustila: „Tati, ty vypadáš úplně jinak a hlavně ti to i celkem sekne.“
„Miharu, nech toho!“ hned ji usměrnil Naruto.
„No jo,“ řekl znuděně Miharu a Ivari si pomyslela: Ten hokage byl a je stále štramák!

Konoha

Hinata právě vyplňovala papíry na další chuuninskou zkouškou, když někdo zaklepal na dveře.
„Dále,“ dovolila, aby dotyčný vstoupil.
„Ahoj, jen jsem přišla, abych ti oznámila, že musím na určitý čas odejít,“ řekla Kushina.
„Ahoj, a co tak najednou? Ty nechceš počkat na Naruta?“ ptala se Hinata.
„Ne, bohužel to nejde, ale vrátím se jak nejrychleji budu moci,“ slíbila Kushina a co neřekla, bylo proč.
„Tak dobře, ale zajistím ti doprovod,“ řekla Hinata.
„Jsi hodná, ale já žádný doprovod nepotřebuji. Jdu tam, kde mi nehrozí nebezpečí.“ Ujistila svou snachu Kushina.
„Tak dobře, ale přeci jenom nechceš doprovod?“
„Ne, skutečně to není potřeba a jestli ucítím, že mě někdo sleduje, tak se vrátím a neslíbím to, co jsem slíbila, že vykonám, když si budu jistá, že to udělám a právě nastal ten čas,“ rozpovídala se Kushina.
„Tak dobře a buď na sebe opatrná,“ řekla Hinata a pak se objaly a Kushina poznamenala: „Naruto má štěstí, že má ženu jako jsi ty a já jsem ráda, že jsem tě poznala.“
Kushina omráčila Hinatu a vydala se na cestu, věděla, že je toto poslední co vykoná a bylo ji smutno, že už více svého syna nespatří…
Naposledy věnovala Hinatě pozornost a když viděla, že se do kanceláře někdo blíží, tak zmizela a zašeptala: „Lásko, konečně jdu za tebou.“

Minulost

Souboj probíhal tak, že ze začátku Shitara měl navrch, ale postupem boje ztrácel pružnost, rychlost a sílu, protože to byla druhá bitva během málo hodin.
Najednou utrpěl hluboký zásah do levé ruky. Bojoval už jenom pravou rukou, kterou odrážel útoky a třímal meč.
Dostal další zásah do boku. Věděl, že pokud se nestane zázrak, tak tady zemře.
Keichi se objevil na scéně.
„Bratře, jdeš v pravý čas. Zachránil jsi mi krk.“ Vděčně se podíval bratrovým směrem.
„Ne, přišel jsem proto co mělo být moje. Meč Hokanagi. Protože jsi prvorozený, tak jsi ten meč zdědil ty, ale já jsem jeho pravý majitel. To nakonec uznali i naši rodiče, kteří mi říkali, předtím než jsem je zabil, že se spletli. Naivní rodiče. Nebavilo mě si hrát na toho mladšího. Konečně se nemusím přetvařovat, že jsem tvůj hodný bratr.“ Odhalil se Kechi v pravém světle.
„Ale proč bys to dělal? Jsi přece můj bratr.“ V hlase Shitarovi zněla bolest a zoufalství.
„Protože toužím po moci, bohatství a nesmrtelnosti a to vše mi může meč dát.“ Keichimu svítili oči chtíčem po meči.

Naruto si připadal jako ve snu, věděl jak to skončí a už to nemohl dále vydržet a viděl i na ostatních, že se těžko ovládají a nejhůř na tom byl jeho syn Neyou.
„Já vím, že je to těžké, ale musíme to překonat,“ pošeptal svému předkovi Naruto.
„To je mi jasné, proto jsem taky tady a mám ti Naruto vyřídit, že by jsi měl zasáhnout, ale je to na tobě.“
„A kdo ti to řekl?“ zajímal se Naruto.
„Můj otec, který právě umírá!“ Narutův pohled směřoval na místo tragédie…

Přistoupil k Shitarovi chtěl mu sebrat meč, ale Shitara z posledních sil se pokusil utéct, ale k zemi ho srazila mocná rána. Keichi si meč vzal a potěžkal ho a napřímil se k poslední ráně.
„Keichi, ale vždyť jsi můj bratr a ne vraždicí bestie.“ Pokusil se obměkčit Keichiho Shitara.
„Sbohem, bratře.“ Pronesl svá poslední slova.
Keichi bez zaváhání bodl.
Shitara vykřikl a zůstal nehybně ležet. Meč ronil zlaté slzy, které se mísily spolu se Shitarovou krví. A meč tak získal nové síly, které bude jednoho dne třeba.

Náhle se Hokanagi probral k životu a čerpal uvolněnou sílu. Dva stejné meče, které dělilo jen několik kroků a přece časově tolik vdáleni.
Neyou poznamenal: „Musíte se vrátit už víte co jste potřebovali vidět a já tady s naší skupinou vykonám poslední úkon a zemřu s vědomím, že jsem dokázal alespoň malou věc, když jsem nedokázal zachránit svého otce.“
„Neobviňuj se z něčeho čemu jsi nedokázal zabránit,“ klidnila ho Miharu.
„To už mi říkal i můj otec, on věděl dopředu jak zemře!“