Kazemi a Kankurou

Během jedné vteřiny se karta obrátila!
Kankurou bleskurychle popadl Karu za zápěstí, i když se bránila skončila připoutaná k posteli. Během chvilky byl u Kazemi a rychle ji osvobodil.
Celou dobu Kara plivala jed.
„Tohle vám nedaruju! Já se pomstím a vám se to líbit nebude!“ Jak se na posteli mrskala jako ryba na suchu vyšlo najevo její tajemství. Nebyla těhotná! Pouze nosila zvláštní dutou polokouli, která vytvářela dojem těhotenství. Během jejího zápasu s Kankurem a pouty se uvolnil pásek, který vše držel pohromadě.

Jako na povel se proti sobě Sasuke a Sakura vrhli. Začalo to docela nevinně. Sakura se pokusila Sasukemu podrazit nohy, ten uskočil a vytáhl katanu. Pokusil se jí Sakuru zranit. Následovala série Sasukeho útoků a Sakuřiných úhybných manévrů. Ty ale na rozdíl od Sasukeho úderů byly cílené a prováděla je tak, že Sasukeho otáčela tváří k polednímu slunci.
„Netrefil, netrefil!“ provokovala ho dětinsky, protože věděla, že když ho našve, jejího plánu si nevšimne.

Ishidate

Kapitola čtrnáctá: Nové povinnosti

Po pohřbu Hokageho doprovodili ANBU Ishidateho do kanceláře vesnické rady. Čekali tam na něj tři osoby. První dvě poznal okamžitě, byli to Homura a Koharu. Třetí z nich znal jen od vidění. Byl to nějaký Shikamaru Nara.
Dověděl se, že si o něm Sandaime vedl důkladné záznamy a už dlouho byl doporučen na úroveň chuunina. Shikamaru Nara se stal chuuninem díky jeho skvělým taktickým schopnostem, které stihl prokázat při zkoušce.

Asi jsem se do něj zamilovala

Měla jsem u krku kunai. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se nemohla ani pohnout.
Všimnu si, že je to Sasuke. A je u mě nalepený. Cítím teplo jeho těla a dokonce i tlukot srdce.Jeho blízkost je mi víc, než příjemná, ale ne teď a ne v tuhle chvíli. Najednou jsem jeho dech cítila na svém krku.
„Sasuke já….přišla jsem se ti omluvit.“ Řeknu, abych nad sebou neztratila kontrolu.

Láska s překážkou 11

Naruto našel své prozatímní útočiště v klidné vesničce jménem Veslová. Byla taktéž v zemi Ohně, avšak od Konohy přesto docela vzdálená.
Se snahou zapomenou na všechno, co bylo, se ubytoval v jednom místním hotelu a přes den jenom bezcílně bloumal po okolí. Už čtvrtý den si sedal ke stolu v jedné restauraci, aby si objednal svůj oblíbený ramen.

Shira a Sasuke

Ráno se probudil a vedle sebe spatřil Shiru jak spí.
„Co tady děláš?“ utrhl se na ni.
„Spím,“ řekla jednoduše.
„Tohle je můj pokoj a moje postel!“ ucedil Sasuke.
„Jak chceš, ale bála jsem se.“ Pronesla Shira a ztěžka vstala. Její zesláblé nohy neudržely její váhu. Klopýtla, spadla zátky na postel.
Sasuke sprostě zaklel. Vstal a pomohl Shiře do jejího pokoje, který byl hned vedle.
„Neodcházej,“ prosila Shira.
„Neodcházím.“

Byly to už dva dny, co vyrazili z vesnice směr Mlžná vesnice. Postupovali velice pomalu. Rizo se cítila pořád velice slabá z nedostatku spánku a každou chvíli musela odpočívat.
„Jsem k ničemu.“ Povzdechla si, když všichni tři seděli u ohně.
Byla už hluboká noc. Jen malý palouk uprostřed lesa zářil světlem příjemného ohně.
„To není pravda,“ zamítl to Hiraku a zářivě se usmál.

Proč musí, být zrovna ona v týmu s Minatem. Senssei, vypadalo na hezký začátek a teď tohle, v týmu s klukem kterého nemůžu vystát?

Koukala jsem se zamyšleně do stropu... přemýšlela jsem o Nahokovi a Niele... a taky Terukim, tomu mému malému chudáčkovi. Proč se rodí lidi jako Nahok? Proč nejsou všichni hodní a mírumilovní?

„Tsunade-sama. Máte nějaké zprávy o Hinatě?“ Tuhle větu opakovala Sakura každý den a ještě ji neomrzela. Stále toužila o Hinatě, své nejlepší kamarádce, cokoliv vědět, i kdyby jí to mělo znovu ranit. Každý den, každou minutu, či sekundu přemýšlela nad tím kde je, co dělá a jak se ji daří. Stále věřila, nebo si to jen namlouvala a každý den se ptala na to stejné, jen protože nevěděla, co jiného dělat?

Na stole svítila jediná svíčka a vrhala kolem sebe chabé světlo. Osvětlovala jen kousek stolu a malou část zdi za sebou, jinak všechno ostatní překrývala tma. Proto se Hametsu po vstupu ihned instinktivně přitiskla ke Kabutovi, který jí ochranitelsky položil ruce na ramena. Oba pohlédli do nejtemnějšího koutu na druhém konci místnosti. Moc dobře věděli, že tam seděl. Vždycky tam seděl.
Šedovlasá nervózně polkla a sebrala poslední zbytky své odvahy. „Pane, ráda bych se vás na něco zeptala.“

Gaara nijak nebránil tomu, aby Emi odvedla sestru do jedné ze zadních místností. Jejich tichá domluva stačila k tomu, aby mu zůstala špetička naděje. Pevně uzavřel tykev s pískem a odpotácel se s ní do stájí. Zde bylo jeho místo, sem patřil, tak, jak tomu mělo být už od prvního dne, kdy mu dovolili přebývat s nimi. Ne, nebude se plést do jejich rodinných záležitostí.

„Prečo mi to stále nejde? Nech sa snažím akokoľvek, stále to nezvládam. Neviem v čom robím chybu,“ lamentoval Naruto.
„Asi si už dosiahol svoj limit,“ poznamenala.
„Tým to nemôže byť Hin, ja ešte vládzem.“
„Tak to potom musí odmietať tvoje telo,“ vyslovila svoju myšlienku.
„Ale prečo?“
„Asi cíti, že je to už nebezpečná hranica, ktorú nesmie prekročiť,“ odpovedala mu.
„Niečo na tom bude, ale určite to nie je celá pravda. Musím zistiť kde robím chybu a prekonať to!“ rozhodol sa nevzdať ako mnohokrát predtým.

[center][b]Já nebudu dělat ty stejný chyby, který jsi dělal ty.
Nenechám samu sebe,
působit mému srdci tolik trápení.
Nebudu se chovat tak, jak ses choval i ty,
byl jsi tak tvrdý...
Naučila jsem se obtížnou cestu,

Jeho bílý plášť byl znečištěný blátem, špínou a krví.
„Je v pořádku, v bezpečí?“ zeptal se slábnoucím hlasem.
„Ano, je...“ odpověděla se slzami v očích žena, na jejichž kolenou spočívala jeho hlava.
„To je dobře... postarej se o něj...“ vydechl umírající muž.
Nic více již neřekl a tiše zavřel víčka, pouze zdáli slyšíc hlas své milované ženy:
„Ne, nechoď ještě, prosím ne, vrať se... MINATO!!“

"Měl jsi skvělého otce" řiká Kushina svému synovi.

Sasuke chvíli hleděl do prázdna. Zakrytě mlčel, protože dobře věděl jaké to bude mít následky, ovšem nedokázal držet jazyk za zuby. Stejně jako on i Sakura hleděla do prázdna, jen potřebovala nějak přemoci ten vztek, který ji oplýval. Co se ji však vůbec nedařilo.
Nakonec se postavila naproti němu, byla odhodlaná mu ránu oplatit, i když byla o tolik menší a zranitelnější. Nakonec došla k závěru, že tím nic nevyřeší, on se nezmění, lepší bude mu to oznámit.

Tenshi už se konečně odprostila od svých praštěných příbuzných a vydala se na procházku po vesnici. Už byl večer a po Konoze se rozsvěcovala světla jako vždy na noc.
Mladá modrovláska na sobě měla stále modré kimono se stříbrnou stuhou okolo pasu.
„Tenshi-san!“ ozvalo se najednou za Tenshi. Otočila se a usmála se na přicházejícího blonďáka. V očích měl nesmělý výraz.
„Ahoj, Naruto. Nečekala jsem, že tu ještě někoho potkám,“ usmála se na svého kamaráda Tenshi.

V Naoki to vřelo. Tohle snad ani nebylo možné!
Po třech letech se vrátila do vesnice a jako hodná holčička běžela za svým strýcem, aby mu to oznámila. Protože kdyby to neudělala, tak by to narušilo její plány. A tak za ním šla. A on na ni vybalil něco o tom, jestli trénovala taijutsu. Ona odsekla, že ne, protože neměla moc času a on se naštval.

Vzápětí oheň zmizel a opět jsem se objevila v obýváku. Spálená kůže opadala, přičemž holé maso pokryla nová. Hned nato všechno zčervenalo. Zaslechla jsem trojí bušení srdce a pulzování krve v žilách, pocítila jsem teplo, které vycházelo ze tří těl. Pozvedla jsem hlavu, pohlédla Peinovi zpříma do tváře, aby věděl, že jsem před ním i jeho očima v bezpečí. Zaznamenala jsem, jak se nepatrně roztřásl. Pulzující spirála nabyla na intenzitě, ovšem teď mi už nemohla nic udělat.

Tak je tu další jednorázovka z mé kolekce jde o velmi netradiční pár. tak zkuste hádat o jaký