Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát III

Proč musí, být zrovna ona v týmu s Minatem. Senssei, vypadalo na hezký začátek a teď tohle, v týmu s klukem kterého nemůžu vystát? Jiraydra-san vypadá na silného schinobiho, to je pravda, snad se od něj něco naučím, ten Haruno Mizore vypadal zajímavě, trochu nesměle, ale jinak jako normální kluk. Ještě by mě zajímalo, jak to že Minato nevěděl, že bude v týmu s semnou, Jiraydra-san to určitě věděl, ale nechal ho při tom že je to nějaká do něj zamilovaná husa z Konohy. Nějaký malý tichý hlásek v hlavě jí napovídal že ona už vlastně patří do Konohy, ale rozhodně není zamilovaná husa. Po chvíli uvažování dospěla k názoru, že se tím Jiraydra sama prostě bavil. Znovu začala číst o lékařských justu, s Tsunade se přece setká až odpoledne.

Ne cvičišti

„Senssei? Co to bylo za holku?“ Zeptal se Jiraydry na štvaně Minato. Jiraydra se začal smát.
„To je Uzumaki Kushina.To jsem už určitě říkal Minato…“ Řekl Jiraydra.
„Nemyslel jsem jméno senssei. Chci vědět odkud je ta drzá žába která si troufla urazit budoucího hokageho.“ A nejobletovanějšího ninju Konohy. Dodal si pro sebe nenávistně Mizore. Jiraydra se trochu uklidnil, chtěl s nimi trénovat a ne jim vykládat něco co by jim měla Kushina říct sama, ale jinak to asi nepůjde.
„Uzumaki Kushina byla chunin ze země vodních vírů, jak víte ta již neexistuje, její senssei ji poslal sem. To je tak vše co o ní potřebujete vědět. Teď pojďte trénovat, protože Kushina je dost silná, tak ať mi zítra neuděláte ostudu.“ Minato se pro sebe ušklíbl. Ta drzá žába určitě. Ironicky se usmál a dal se do tréninku. Příliš se na něj, ale nesoustředil. V mysli se mu točilo spoustu otázek . Moc se toho od senssei nedozvěděl. V zemi vodních vírů nikdy nebyl, tak jak mohla tvrdit že ho zná?

V nemocnici

Bylo těsně před obědem, když se ve dveřích objevila Tsunade.
„Dobrý den Tsunade-sama, ještě jsem Vás nečekala.“ Tsunade se usmála, jak to ta holka dělá, že se dokáže dostat přes noc do pohody. Vím že jí je strašně, ale na venek nic nevidím.
„Řekla jsem ti že tě vezmu ven už před obědem, daly bychom si před nákupy něco poživatelného.“ Kushina se usmála.
„To by bylo milé Tsunade-sama, abych byla upřímná, jídlo v nemocnici je… jak to říci špatně poživatelné, jako podrážka od bot.“ Tsunade se usmála, upřímná.
„Tady jsem ti přinesla jedny mé ztarší šaty, soutěž o královnu krásy asi nevyhraješ, ale je to lepší než jít ven nahá.“ Hodila dívce šaty. Ta je chytla a začala se do nich soukat. „Kam zajdeme na oběd Kushino, jaké jídlo máš ráda?“ Chtěla vědět Tsunade.
„Ramen, ten přímo zbožňuji.“ Tsunade kývla…
„Tak tedy na ramen, pak nákupy a pak tvůj byt.“ Jo to zní jako plán. Pomyslela si Tsunade.
„Hai, Tsunade-sama.“ Kushina už byla oblečená, nevypadala vůbec jako strašák dozelí, jak si původně Tsunade myslela. Vilný pas, si vyspravila jednou čelenkou tak že si jí uvázala pod prsa, tím šaty nabyly dojmu že mají zvýraznit horní polovinu těla a zrušilo to dojem že jsou jí šaty velké, druhou si dala kolem krku jako řetízek, čímž zakryla výhled do výstřihu. Ta holka měla vkus i dobré nápady, jak si poradit a vybrat optimální řešení v maléru. Dobrý stratég. Dovedla svou chráněnku do Ichiraku-ramen, nejlepšího obchodu s ramenem v Konoze. Při jídle mlčely, jen pojídaly nudle. Tsunade pak za obě zaplatila.
„Jsi nějaká tichá Kushino.“ Poznamenala Tsunade, když se zvedly k odchodu.
„Promiňte Tsunade-sama, jen to bylo po dlouhé době moje první pořádné jídlo.“
„Tak tomu rozumím, chtěla jsi si ho vychutnat, teď pojď zavedu tě nejdřív do krámku kde je nejlepší ninja vybavení.“ Kushina se usmála.
„Tsunade-sama já vám za to ty peníze vrátím, až si nějaké vydělám.“ Řekla rozhodně.
„Neblázni Kushino, ty peníze jsou od hokageho.“ No taky trochu ode mě ten starej chlípník nemá potuchu kolik co stojí, pomyslela si. „Nic nemusíš vracet, ty peníze jsou jako od tvého kmotra.“ To už dorazily ke krámku s ninja vybavením. Za pultem nikdo nebyl, tak si mohly chvíli prohlížet zboží nerušeně.
„Slyšela jsem,“ podotkla Tsunade, „že do svých zbraní vkládáš čakru a děláš je tak ostřejší a průraznější, je to pravda?“ Kushina němně přikývla.
„V tom případě navrhuji,“ Zavedla ji do nejmenší části obchodu „abys si vybrala jen z tohoto sortimentu, jsou z čakrové oceli, reagují na čakru a tvá technika bude ještě účinnější.“ Kushina nemohla uvěřit vlastním uším, tohle u nich neměli. Chtěla se podívat na cenu, ale Tsunade ji v tom zabránila. „Na cenně nezáleží, každý ninja potřebuje vybavení, které se mu hodí nejvíce a pro tebe je to tohle.“ Společně vybraly, schurikeny, kunaie a nakonec i jednu zbraň na boj na blízko, překrásnou katanu, která se dala vyvolat ze svitku. Kushina, ale nejdřív protestovala.
„To ne Tsunade-sama ta musí být příšerně drahá, vidíte to zdobení to je mistrovská práce a to nejen na jílci, ale i na pochvě, tohle museli dávat nahřát aspoň desetkrát než docílili tohoto octínu oceli, vidíte, takhle vytvrzené se obyčejné katany nedělají.Navíc se podle popisu vyvolává ze svitku. Takovou drahocennost nemohu přijmout ať jsou ty peníze od kohokoli.“ Rozhodně v sobě nezapřela otce, o kovařině toho věděla dost a to otce ztratila v šesti letech. Když o tom tak Tsunade přemýšlela, rychlost s jakou si poradila s šaty, svědčila o tom že její matka jí také něco naučila. Rychle tyhle myšlenky zaplašila.
„Ale jistě že to přijmeš, nemáš na výběr.“ Utnula to dohadování, velice rázně Tsunade. Nemůžu vrátit nic z toho co se ti stalo, řekla si pro sebe, ale můžu zajistit že budeš mít to nejlepší co seženu. Pokusím se aby tě tady provázelo víc štěstí. Zamířila rychle k pultu, kde se jakoby zázrakem zhmotnil prodavačem, podala mu vše co vybraly. Prodavač rychle spočítal kunaie i schurikeny a zanesl částku na účtenku. Když se podíval na katanu promluvil.
„Tahle katana se vyvolává ze svitku,“ vyndal maličký svitek, „pečetě jsou jiné než u vyvolábání zvířat a jiných věcí, jsou to kůň, drak a tygr.“ Přikývla ale on pokračoval, „K tomu množství co jste koupily, ninja taška zdarma jakou chcete barvu? Růžovou, zelenou, bílou, černou?“ Všechny vyndal na stůl.
„Černou.“ Řekly Tsunade i Kushina najednou. Pak už jen Tsunade zaplatila. Koupala i pár kouřových a světelných bomb, aby to měla Kushina kompletní. Prodavač to všechno narovnal, do ninja tašky a ještě zabalil do nákupní.
„Přijďte zas.“ Ozvalo se za nimy, ale to už Tsunade táhla Kushinu do krámku s obuví Kushina jí rozuměla jedny boty jsou málo.
„Kushino, než si začneš vybírat boty, tak ti řeknu jednu veledůležitou věc. Vidíš moje boty, je tam podpatek, vím že to vypadá nepohodlně, ale věř mi že je to účinné, pokud máš třeba v týmu někoho koho nemůžeš vystát, u mě to byl tvůj senssei Jiraydra, tak se mu tím podpatkem otočíš na noze, věř mi je to účinné. Srdečně doporučuji, navíc ti to dodá určitou eleganci v pohybech, nemusíš se bát nosí se stejně jako ty tvoje, jen jde o zvyk.“ Kushině se na obličeji vynoří ďábelský úsměv.
„Myslím že by se mi ta výhoda otáčivého podpatku mohla hodit. Které by jste mi doporučila?“ Chudák Minato, ten dopadne po prvním tréninku.
„Není to jen o otáčivé technice na spolubojovníka, když budeš bojovat v taijustu, tak nejen můžeš způsobit zlomení kostí, ale ty podpatky, způsobí trhliny v kůži, navíc ty máš ještě výhodu, že i do těch podpatků múžeš vypouštět větrnou čakru, což ten efekt umocní.“ Šibalsky mrkla. A Kushina uznale mrkla.
„Jste geniální Tsunade-sama. Tohle využití mě nenapadlo, ale máte pravdu, mělo by to jít.“ Tsunade podle toho jak děvče vypadalo když došlo, usoudila že se moc neoblékala jako dívka a malými fintami jí chtěla nejen obléci jako dívku, ale chtěla aby si Kushina uvědomila výhody, ženského oblečení. Kushina na sobě měla vysoké boty bez podpatku a tak jí Tsunade zavedla k vysokým botám, ihned jí bylo jasné které padnou Kushině do oka. Ta dívka, byla v tomto ohledu velice předvídatelná.
„Jakou máš velikost bot a jakou barvu pak budeš mít oblečení musí to ladit.“ Kushina se usmála, Tsunade s ní trochu manipulovala, nechápala její záměr, ale tahle manipulace jí nevadila, normálně nakupovala nerada, ale s Tsunade to byla zábava. Je to to jiné nakupovat sama, nebo “kamarádkou“ a ona tu jinou neměla a asi mít nebude. Vždy se více kamarádila s kluky.
„No počítám že moje oblečení bude tmavé, černé, s tmavě modrou, pak si ještě chci koupit stříbrné nitě. Počítám s kalhotami a trikem.Jinak mám šestky.“ Tsunade se zamračila. Na co chce stříbrné nitě?
„No kalhoty bych nedoporučila, genjustu co tě chci naučit by pak nemělo takový efekt a navíc v Konoze děvčata kalhoty moc nenosí, měla by si zapadnout, hokage by si to přál. Proti barvám nic nemám.“ Navíc to děvče má teď období smutku a i předtím měla na sobě tmavé barvy. „Dobře a co tyhle.“ Podala Kushině vysoké černé boty z pevné kůže, se stříbrným zdobením a tmavě modrou tkaničkou, se stříbrnými nitkami. Předem věděla že jsou to ty pravé.
„Nemají trochu vysoký a úzký ten podpatek Tsunade-sama?“ Byl to obyčejný tří centimetrový jehlový podpatek, Tsunade sama měla mnohem vyšší. Vybrala nižší protože Kushina na podpatcích ještě nechodila.
„Ne jsou akorát, můžeš mi věřit. Vyzkoušej si je. Jinak už prosím vynechávej tu zdvořilostní příponu a říkej mi jen Tsunade, jsme přítelkyně.“ Přítelkyně, jsem sice starší, ale asi budu její jediná přítelkyně, když je v týmu s Minatem a ještě ho nemiluje tak asi moc kamarádek mít nebude. Kushina si vyzkoušela boty, padly jí jako ulité. Cítila se v nich tak nějak jinak, více si uvědomila své tělo a automaticky se narovnala a vypla prsa. Jen vděčně kývla. „Už si je nech, koupíme radši rovnou dvoje, kdyby se s jedněmi něco stalo.“ Kushina znovu kývla. Tsunade zaplatila a dovedla Kushinu do posledního obchodu do oděvnictví.
Kushina konečně pochopila proč šly tím nesmyslným směrem, nejdřív boty a pak teprve šaty, leželo to napřímce a kdyby to udělaly jinak šly by tam a pak zpět a pak zase tam, takhle to bylo praktičtější….
„Tak teď najdeme nějaké hezké oblečení, pojď s semnou.“ Zavedla Kushinu k regálu triček, všechna měla velký výstřih.
„To nemyslíš vážně Tsunade.“ Vyjelo z ní…
„Myslím to smrtelně vážně, tohle by ri mělo být a není až tak odhalující, je v černé.“ Bylo to tričko, no zavazovalo se vepředu pod prsy na vazačku a zakrývalo je ze ¾. Kushina si řekla že když bude Tsunade poslouchat, možná to pro ni bude lepší, skoro všichni se Tsunade bojí, ale ne ní je milá, nechtěla si to u ní rozházet. Nakonec měla pravsu tohle tričko jí sedělo, nechávalo jí ale volné břicho. Tsunade jí do kabinky podala ještě černé krátkékalhoty a temně modrou sukni s tím že sukně patří na ty kalhoty. Poslušně si vše oblékla. Když vyšla, tak Tsunade nemohla uvěřit vlastním očím. Stvořila jsem nádhernou kunoichi. Ještě jednou si prosebe řekla chudák Minato. Kushina vypadala fantastickyčerné triko na vazačku, neodhalovalo, tolik co její triko, ale zase nic úzkostlivě nestřežilo. Kalhoty v černé barvě koukaly kousek pod sukní a na straně kde měla ta krátká modrá sukně rozparek.
„Tak to by bylo Kushino, vypadáš skvěle. Jaké máš radši bandáže, síťované nebo obvazové?“ Zeptala se, ale věděla že když přišla měla síťované.
„Síťované.“ Tsunade jí podala bandáže naruce, chránící ruce od zápěstí, až kousek nad loket, kde začínalo tričko, Na břicho jí nedala žádnou.
„To by bylo.“ Zopakovala Tsunade. Zaplatila za to co už měla Kushina na sobě a za náhradní věci stejné barvy, vzala jí ještě pár špulek stříbrných nití a pár jehel. Na ulici se za nimi každý otočil. Kushinin vlasy nádherně kontrastovaly s jejím tmavým oblečení, v záři zapadajícího slunce vypadala božsky. Kushina si myslela že se na ní dívají protože je tam nová, ale proto to vůbec nebylo.
„ Tady budeš bydlet.“ Řekla Tsunade a zastavila před jedním z bytů. „Tady jsou klíč.“ Podala klíč své chráněnce. Kushina otevřela trochu se strachem, ale zbytečně, byt nebyl velký, ale nebyl ani nijak malý, prostě tak akorát. Místnost sloužící jako kuchyň a obývací pokoj zároveň , ložnice, koupelna a toaleta samozřejmě. Bylo tam jen nejnutnější zařízení, ale však ona si to ještě vybaví.
„Chcete něco k pití Tsunade?“ Tsunade vděčně přikývla. Hokage vybavil kuchyň základními potravinami. Tsunade se posadila ke stolu v kuchyni. „Dáte si vodu nebo vodu?“ Ozvalo se od dřezu.
„Zkusím vodu.“ Řekla Tsunade pobaveně. To už byla Kushina u stolu se dvěma plnými sklenicemi.
„Splnily jsme plán Kushino, Nakoupily jsme a ubytovala jsi se, chybí už jen jedna věc.“ Vytáhla svitek. „Tohle je svitek s nejméně náročnými technikami lékařských nijů nechám ti ho tu na samostudium. Ještě tě, ale chci naučit jedno genjustu. Jo to genjustu které může používat jen žena a čím pěknější tím lépe, když provedeš pečetě opice, zajíc, pes, pták a beran, můžeš použít genjustu, které když chytne muže bude tě považovat za mu bihyni krásy a lásky. Udělal by pro tebe cokoli, smíš ho ale použít jen v nejnutnějších případech, jako je například mise infiltrace, na to je to velice vhodné genjustu. Musím už jít je pozdě, ale určitě se ještě uvidíme.“ Postavila se k odchodu… „Abych nezapomněla se svým týmem se zítra setkáš na cvičišti sedm v sedm ráno. Měj se Kushino.“ Jen to dořekla a už byla pryč. Kushina byla unavená, takové nákupy člověka zmohou. Ještě uklidila věci do skříně, zkusila si vyvolat katanu, což se jí povedlo a měla s toho ohromnou radost, zase ji uložila zpět do svitku. Už zbývala jen pár věcí a čekal ji zasloužený odpočinek. Vyndala si stříbrné nitě a na záda černých triček vyšila stříbrnou spirálu. Kousek svého domova bude mít vždy ssebou. Pak si přišpendlila ozdobnými modrými špendlíky čelenky k rukávům,l konožskou na pravo a čelenku vodních vírů na levo. Trvalo jí to celkem dlouho, ze zbytku stříbrných nití si udělala stříbrnou gumičku. Ráda si na tréninky a namise zaplétala vlasy do copu, teď už měla zase čím. Venku se mezitím setmělo. Otevřela okno a do ztichlé Konohy potichu zašeptala. „Dobrou Konoho.“ Nechala si pročechrat vlasy větrem a pak zase okno zavřela a šla se připravit k spánku.
O několik budov dál seděl na okením parapetu blonďatý chlapec. Také si pro sebe zašeptal. „Dobrou Konoho.“ A šel na kutě. Ten chlapec byl Namikaze Minato.