Romantika

Jeskynní labyrint (místo neznámé)
Sasuke běžel temnou chodbou. Viděl jen to málo, co mu dovolovala pomalu umírající pochodeň. Už jen kousek, pomyslel si Sasuke. Zatočil za roh a narazil na slepou cestu.

„Mě by zajímalo, proč mě ty hádanky pořád pronásledují,“ ptal se Itachi mladší.
„To proto, abys je všechny vyřešil,“ ozvalo se za ním.
„Kdo jsi?“ zeptal se Itachi mladší.
„Ty nevíš?“ odpověděl otázkou.
Itachi chvíli přemýšlel a pak mu to došlo!
Nari Keichi!
To nemohl být on?
Nebo ano?
„Jsem to já.“ Potvrdil Keichi.
„Ale vždyť jsi…?“

1. Úleva

Než začnete číst, tak je to krátká jednorázovka na Sasoriho a jeho kamarádku Yumi... Tím bych ji taky chtěla věnovat Yumi, která je skvělá holčina a díky CKS jsem měla možnost ji poznat osobně...
Nebudu kecat a tady máš ten příběh...

Navždy

„Pokud je tohle z mého snu,“ zastavila se a celá se třepala od zjištění její situace, „ tak, co mě čeká na konci?“ Tiše postupovala hlouběji do lesa a čím dál, tím hlasitěji slyšela zvuky z nedalekého boje.
Každým krokem se stupňovala její zvědavost a strach, pak se ale náhle zastavila-Třeba to ani nejsou oni, třeba vběhnu do boje někomu úplně cizímu - strach a smutek pod touhle představou zakryl úsměv.

SKRYTÝ NEPŘÍTEL

Naruto se procházel po okolí jejich tábora, dokud nebyla úplná tma. Na cestu mu svítil jen Měsíc a hvězdy. Pomalu se vrátil ke stanům. Kousek od nich plápolal malý oheň, u kterého seděl zbytek jeho týmu. Pomalu přišel k nim a sedl si, ale na druhou stranu ohně než Sakura. Sakura na to koukala a bylo jí to, tak trošku líto, že si nesedl k ní, ale snažila se to na sobě nedat vědět.

Naruto došel za Tuarem jako blesk a viděl už jak nad ním kroutí hlavou.
„Co se děje když tak kroutíš hlavou?“ ptal se nechápavě a rozhlížel se všude kolem.
„Ty to asi ještě necítíš ale to jak jsi teď plný energie ti ve velkém spaluje tvou chakru. To je tím že teď tvoje srdce řídí tvůj oběh chakry,“ vysvětloval Tuara.
„A jak to tedy mám ovládat,“ ptal se blonďák.
Tuara se jenom chytnul za hlavu a znovu s ní trochu pokroutil.

Kimm a Kiba; Neya a Akamaru

„Vylezte! Víme o vás!“ ozval se Oyashi.
Kimm, Kiba, Akamaru a Neya strnuli a pomalu se vydali k Oyashimu.
Kimm se láskyplně podívala na svoji dceru, která byla blízko, ale zároveň tak daleko.
„Co s námi zamýšlíte?“ zajímal se Kiba.
„No, když už se chlapče ptáš, tak nic hezkého, chci vaše dědické schopnosti a tím lze dosáhnout jedině tím, že vás rituálně obětuji a pokud mám dosáhnout úplné moci musíte se mi dobrovolně obětovat. Jinak to nemá účinek.“ Sdělil Oyashi.

8. Požehnání či ne?

Naruto se ráno probudil, chtěl se posadit, ale něco ho tížilo na hrudi. Byla to Hinata, Naruto se usmál a zavzpomínal na včerejší den.

„Naruto, kde je Sasuke a Sakura?“ zeptala se ho Hin.
„Nevím, půjdeme se po nich podívat?“ navrhl Naruto.
„Dobře,“ chytla ho Hin za ruku a táhla pryč.
Po chvilce je viděla, jak vcházej k Sakuře do bytu, a tak toho nechali. Naruto se na Hinatu usmál.
„Co je?“ zeptala se podezíravě.

Chladné a zamračené ráno jakoby přímo odráželo náladu trojice lidí, kteří v rychlosti uklízeli po svém včerejším odpočinku. Vládlo podivné a nepříjemné ticho a ani jeden z nich neměl příliš chutě ho vyrušovat. I na cestu se vydali bez jediného slova. Působilo to, jako nějaká neviditelná bariéra. Neviditelná, ale dost dobře postřehnutelná. Kazekage se držel ve předu a naprosto nedbal na to, jestli jeho dva společníci stačí jeho rychlosti nebo ne. Vlastně mu to bylo úplně jedno.

Nový přátelé a královský démon

Když se vzbudím , Sasuke už je vzhůru a sleduje mě jak spím.
„Dobré ráno.“ Pozdravím ho a on mi odpoví a usměje se na mě.
„Jak si se vyspala první den v novém prostředí?“ zeptá se mě a já jen ukážu palec nahoru. Sasuke se tomu zasměje, ale poté ke mně přijde a na postel mi položí nějaké oblečení.
„Co to je?“ zeptám se podívám se na něj.
„Naše uniforma, každý pár ji má jinou, my máme tuhle.“ Odpoví.

Další problém, můj strýc

Když jsem se ráno probudila Sasuke nikde nebyl. Prohledala jsem celé sídlo, ale po něm ani stopa. Nechala jsem to být a šla jsem se do koupelný umýt, učesat a obléct. Jako každé ráno tak i dneska jsem šla běhat. Běhala jsem po svých oblíbených místech, když se přede mnou najednou objevil jeden ANBU.
„Shin-san, Hokage-sama chce s vámi mluvit.“oznámí mi a v tu ránu byl pryč.

Gaara a Mari; Shira

Dveře se otevřely a do nich vstoupily dvě dívky, které měly hlavu plnou starostí hlavně jedna z nich.
„Sasukeho někdo unesl.“ Osvětlila Mari, když se Shira neozývala.
„A co my s tím?“ řekl Gaara.
„Chci ho přivést zpět.“ Ozvala se Shira po chvilce.
„Nepřipadá v úvahu, je to nukenin, třídy S. Víš moc dobře, co to znamená.“ Nedal se Gaara přesvědčit.
„On už není tím, čím býval je úplně jiný. Miluje mě.“ Svěřila se Shira, ale nikdo ji nevěřil.

Šestnáctiletá dívka seděla ve svém pokoji a horlivě telefonovala se svojí kamarádkou. Hlasitě se u toho smála a nevnímala ten klid, který ji oplýval. Její rodiče odjeli do divadla a ona měla tedy celý dům pro sebe. A toho chtěla náležitě využít. Celý večer proklábosit s kamarádkou.
Déšť bubnoval na okna a mračny se občas blesklo. Ona však tomuhle nevěnovala žádnou pozornost, spíš se soustředila jak ji kamarádka popisuje včerejší víkend, který strávila jak jinak než se svým přítelem.

Chabé zaklepání na okenní tabuli je vyrušilo. Kimm instinktivně popadla Yamata za hlavu a surově ho poslala k zemi. Věděla, že by tady rozhodně neměl být.
Přešla k oknu, za kterým se rýsovala postava v dřepu. Maska Anbu jí hned napověděla své.
„Co je,“ vyštěkla na návštěvníka sotva otevřela okno.
„Danzou-sama si velice přeje tě vidět Kimm,“ odpověděl ninja.
Svraštila obočí a surově si skousla ret. „Už jsem řekla, že s ním dávno nemám co dočinění. Root není moje záležitost.“

Hučení. Byla to jediná věc, kterou jsem vnímala. Ten strašně otravný a nepřestávající hukot. Rozléhal se všude kolem a já nevěděla, jestli je to jen v mé hlavě nebo to skutečně slyším. Oční víčka byly tak těžké. Připadaly mi jako kusy kamene. Velice pomalu jsem otevřela oči. Okamžitě mě do nic udeřila dávka jasného světla. Přehnaným mrkáním jsem si snažila přivyknout. Posadila jsem se a chytila se za hlavu. Připadalo mi jako bych vypila sud saké.

Sakuře se sevřel žaludek, nechápala jeho chování, ale jako žert to vůbec nevypadalo. Spíš se ještě víc zděsila, když na ni začal Naruto vystrašeně hledět a pomalu couvat dozadu. Stejně jako ona i Naruto vůbec nic nechápal. Neznal ji, připadala mu naprosto cizí, ale něco v hlouby duše mu napovídalo, ať zůstane. Proto tedy jen čekal na odpověď.
„Ty jsi mě nepamatuješ?‘‘ zeptala se ho Sakura a položila mu soucitně ruku na rameno. Ten její milí úsměv jeho přesvědčil, už chtěl utéct.

         „Orochimaru, co si myslíš, že děláš?! Toto je naše území,“ řekl Deidara.
         „To mě nezajímá. Pro něco jsme si přišli, takže nám jděte z cesty,“ nedal se Orochimaru.
         „Nenecháme vás!“ zahrozil Itachi.
         „Myslím, že bude zábava,“ zasmál se Kabuto.

S výkřikem se otočila. „Kabuto-kun!“
Chvilku nato se z černočerné tmy vynořila půlka Orochimarovy postavy. Hametsu se zděšeně zajíkla, srdce jí na okamžik vynechalo. Její pán totiž mladíka pevně svíral svým dlouhým jazykem a držel ho metr nad zemí. Kabuto sebou házel, kopal nohama ve vzduchu, oběma rukama se snažil jazyk od sebe odtáhnout, leč bez výsledku. Bylo už od pohledu jasné, že mu docházel kyslík.