Záhada tváře - 28.kapitola - Nabídka, která se neodmítá

Tenshi už se konečně odprostila od svých praštěných příbuzných a vydala se na procházku po vesnici. Už byl večer a po Konoze se rozsvěcovala světla jako vždy na noc.
Mladá modrovláska na sobě měla stále modré kimono se stříbrnou stuhou okolo pasu.
„Tenshi-san!“ ozvalo se najednou za Tenshi. Otočila se a usmála se na přicházejícího blonďáka. V očích měl nesmělý výraz.
„Ahoj, Naruto. Nečekala jsem, že tu ještě někoho potkám,“ usmála se na svého kamaráda Tenshi.
„Já tě hledal,“ pokrčil Naruto rameny. To už byl vedle ní, a tak se bok po boku vydali na procházku vesnicí.
„Proč?“ nechápala Tenshi.
„Chci si s tebou promluvit,“ odvětil Naruto.
„Ohledně čeho?“ pozvedla Tenshi obočí.
„Ohledně našeho přátelství… víš, já…“ začal nervózně Naruto.
„Ne, nic neříkej… už je to v pořádku. Nezlobím se na tebe,“ usmála se na něj mile Tenshi. I její oči se usmívaly. To Naruto rád viděl.
„Co se změnilo?“ optal se jí Naruto.
„Cože?“ podivila se Tenshi.
„Předtím jsi na mě byla pořádně rozzuřená.“
„Jo, to mi promiň… byla jsem blbá. Chápu, že jsi byl zvědavý. Každý je zvědavý.“
„Já a prominout?! Ne, to ty mi to promiň. Prvně jsem se tě měl zeptat na všechny tvé důvody, proč se nám nechceš ukázat.“
„Díky, Naruto.“
„Za co?“
„Udělal jsi ze mě lepšího člověka.“
„Nezdá se mi. Vždy jsi byla hodná a milá a přátelská… tedy až na to období po…“
„Rozchodu se Sasukem. Klidně to řekni, za to ti hlavu neutrhnu. Už jsem se přes to přenesla.“
„Jak?!“
„Akatsuki mě… dá se říct vyslýchali. A když mě zmučili, tak jsem měla dost času na přemýšlení, zatímco jsem se léčila. Uvědomila jsem si, že má zášť k Sasukemu je neoprávněná.“
„Je?“
„Ano. Nezmizela.“
„Možná, když ti něco prozradím, tak zmizí…“ řekl Naruto.
„Cože?!“ podívala se na něj šokovaně Tenshi.
„Neřeknu ti, jak moc trpěl, když jsi tady nebyla. Byl jako tělo bez duše… prostě to bylo děsný. Ale pak prohlásil, že ti půjde naproti. A vydal se za Tsunade, aby mu to dovolila. A ona mu to dovolila. Jenže pak nás místo toho poslala na jinou misi. Měli jsme zabít Kisameho a Itachiho…“ Naruto se neodmlčel, ale Tenshi mu skočila do řeči: „Naruto, jak to souvisí s mou záští k Sasukemu?!“
„Počkej, hned se k tomu dostanu… no a tak jsme se vydali po jejich stopách. A našli jsme je. Dohadovali se o někom, že je tak čestný, že s nimi bude chtít zůstat a tak dál… absolutně jsme to nechápali. Pak Kisame zkonstatoval, že tu osobu zabije. Došlo nám, že je tam ten někdo s nimi a je v ohrožení života, a tak jsme vyskočili z úkrytu. Hádej koho nesli k léčitelce…“ Naruto se na Tenshi tázavě podíval. Ona ale zavrtěla hlavou, a tak pokračoval, „Itachi držel v náručí tebe. Když to uviděl Sasuke, tak absolutně nevěděl, co má udělat. Itachi z něj lehce poznal, co k tobě cítí a začal ho vydírat. S tebou v náručí totiž nemohl bojovat, ale mohl tě lehce použít jako štít. Sasuke pak dostal na vybranou.“
Tenshi zalapala po dechu. Začala tušit, jak to dopadlo.
„Ano, myslíš si to správně… Sasuke si místo pomsty vybral tebe. Itachi tomu nemohl uvěřit, a tak ho Sasuke stejně zabil, ale vybral si. Sasuke si vybral tebe. A to o něčem svědčí,“ dokončil své vyprávění Naruto.
„Nezmizela,“ konstatovala Tenshi. Naruto se na ni nechápavě podíval. Chystal se jí pěkně od plic vynadat, ale když viděl pohled v jejích očích… ten nekončící smutek promíchaný s neskonalou láskou… rozmyslel si to. Sice ji stále nechápal, ale tušil, že k zášti k jeho nejlepšímu příteli má stále důvod. Oprávněný důvod.
„Proč?“ To bylo jediné na co se Naruto zmohl.
„Pochop… dala jsem mu všechno… a pak to najednou skončilo. Všechno. Bylo to pryč… už k nikomu nemůžu cítit to, co jsem cítila k němu. Nikdy…“ sklopila pohled k zemi Tenshi.
„Ale proč ne?“ nechápal stále Naruto. Viděl, jak jí kapičky slz stékají po tvářích a pak dopadají na zem… najednou zvedla oči. Stále si na její nové oči nezvykl. Byly příliš jiné.
„Ta bolest… znáš tu bolest, Naruto?! Když tě někdo, koho miluješ z celého srdce… celou svou duší, najednou opustí? Odkopne jako kus špinavého hadru?“ vzlykala Tenshi. Naruto ji soucitně objal kolem ramen.
„Ale tak to přece nebylo!“ namítl Naruto. Ale jemně. Nechtěl ji ještě víc rozhodit. Najednou byla tak křehká… jako z porcelánu.
„Tak jsem to cítila. A i když jsem se potom dozvěděla pravdu, tak ozvěna té bolesti zůstala… a vždycky je tu. Se mnou. Stále se mi připomíná… a já už to nechci zažít znovu. Nikdy. Proto k němu cítím zášť… když ho vidím, tak se ta bolest projeví…“ přiznala Tenshi. Ještě nikdy nikomu takhle nepopisovala své city. Naruto to věděl, a tak ji k sobě přitiskl pevněji.
„Chceš náplast?!“ ozvalo se najednou za nimi. Oba se otočili. Tam stál Jiraya.
„Strýčku… je pro tebe nebezpečné tady být, když je tu i má rodina!“ řekla Tenshi, ale pak se mu stejně vrhla kolem krku a nechala své slzy téct.
„V pořádku… někdo tu s tebou být musí… jdi, Naruto, já Tenshi doprovodím domů,“ kývl Jiraya na svého studenta, který přikývl, a pak se vydal domů. A byl rád, že se kamarádovi pokusil aspoň trošku pomoci.
„Jakou náplast?“ zeptala se Tenshi Jirayi, když se už trochu uklidnila a vydali se na cestu k ní domů.
„Na tvou bolest,“ odpověděl Jiraya.
„Taková není,“ namítla Tenshi.
„Ale věř mi… je.“
„Ano?“
„Mluvil jsem se Sasukem.“
„On není náplast.“
„Vím… ale něco by mohlo být.“
„A to?“
„Ten cit, který k tobě cítí, Tenshi… víš, když jsi byla pryč, tak jsem si s ním promluvil. Říkal, že smrt by byla lepší, než živoření bez tebe… chce tě chránit i za cenu svého života… udělá pro tebe cokoli… a hlavně… miluje tě víc než svůj život, než vesnici a všechno by pro tebe obětoval… jeho city jsou hlubší než je obyčejná láska,“ vyprávěl Jiraya.
„To samé jsem k němu cítila i já… proto náplast není. Myslím si, že takhle je to ještě horší,“ povzdechla si Tenshi.
„Proč?“ nechápal Jiraya. Jak mohl jeho plán zkolabovat?! To na tom byla tehdy skutečně tak špatně? Jak sakra mohl nic nepoznat?!
„Protože to bolí i jeho… nechci mu ublížit ještě víc…“ odvětila Tenshi.
„Nechceš?“ pozvedl obočí Jiraya.
„Ne,“ zavrtěla hlavou Tenshi.
„Tak mu neubližuj,“ doporučil jí Jiraya.
„Jinak to nejde… nemůžeme spolu nic nemít… to by ubližovalo nám oběma… ale co teda mám dělat?“ nechápala Tenshi.
„Poprat se s tím a nevšímat si ho. Však on se najde někdo lepší!“ prohlásil rozhodně Jiraya. Tenshi ho probodla ohnivým pohledem.
„Dík, fakt jsi mi moc pomohl… dobrou noc!“ vypálkovala ho Tenshi pryč. Tímhle jí rozhodně nepomohl.
Jiraya pochopil, a tak odešel. Když se za ním zaklaply dveře, tak po nich Tenshi unaveně sjela a dala hlavu do dlaní. Po pár minutách ji to ale přestalo bavit a rozhodla se zajít si na hlavu Yondaimeho, aby si tam urovnala myšlenky v hlavě.
Během pár minut stála na hlavě Čtvrtého a dívala se na spící vesnici. Pohodlně si tam sedla, dala si kolena pod bradu a zamyslela se.
Najednou se za ní ozvalo zapraštění. Vylekaně se otočila.
„Promiň, nevěděl jsem, že tu někdo bude… já… asi… půjdu… jo, půjdu jinam…“ zakoktal se Sasuke když si všiml s kým to mluví.
„Nechoď. Sem se vejdeme oba,“ zarazila ho Tenshi. Odvrátila od něj hlavu. Vzápětí ucítila jeho přítomnost vedle sebe. Sedl si vedle ní. Celým tělem jí proběhl nepříjemný pocit. Bolest byla zpátky.
„Mám začít já?“ otočila k němu Tenshi. Podíval se jí do očí a ona v těch jeho uviděla nekončící lásku… on v těch její pouze… nevěděl, jak to pojmenovat. Rozhodně to nebyla láska. To ho znepokojilo.
„Asi ano…“ kývl hlavou Sasuke.
„Díky,“ usmála se na něj Tenshi.
„Cože?“ nechápavě si ji přeměřil Sasuke.
„Naruto mi vyprávěl, jak jsi se zachoval… proto ti děkuju. Ale stejně mi to vrtá hlavou,“ prozradila Tenshi.
„Proč? Jednoznačně to říká, co k tobě cítím,“ namítl dotčeně Sasuke.
„Právě proto…“ sklopila oči Tenshi. Sasuke se k ní přiblížil, aby ji objal, ale jakmile se jí dotkl, tak ona ucukla. Vzápětí vyletěla na nohy a poodstoupila od něj. Taky se zvedl a znepokojeně si ji měřil. Nelíbilo se mu její chování. Vždyť ona k němu cítí to samé!
„Co se stalo?“ zeptal se jí Sasuke.
„Řeknu ti to narovinu… nemůžu s tebou být. Je to těžké… a přitom… chci s tebou být. Něco uvnitř mě nutí zůstat u tebe…“ řekla Tenshi.
„Tak zůstaň u mě… dám ti všechno, co mám… klidně i to, co nemám… hlavně se mnou zůstaň…“ naléhal na ni Sasuke a rozevřel jí náruč.
„Vzpomínáš si na to, co dělala Awaya, když přijela?“ optala se ho Tenshi najednou.
„Ano, ale…“ chtěl něco namítnout Sasuke, ale Tenshi mu skočil do řeči.
„V tom případě si pořádně prohlédni mé oči… pak si vzpomeň na oči, jak jsem měla předtím… a pak si uvědom, jaké oči mají ostatní členky mého klanu…“ pobídla ho Tenshi. Přistoupila k němu blíž a on k ní taky. Byli u sebe tak blízko, že oba cítili žár vycházející z těla toho druhého. Jenže se museli kontrolovat. Nechtěli to všechno zkazit.
Sasuke se řídil podle jejích pokynů. Prohlédl si její modré oči s rudými okraji a vzpomněl si na nebeskou modř jejích bývalých očí… pak zavzpomínal na oči Awayi. Její kekkei genkai se u ní projevovala pouze pruhy na okrajích duhovky. U Tenshi to byl tlustý kruh. To znamená…
„Ty budeš mít… jinou kekkei genkai než ostatní?“ zeptal se jí Sasuke roztřeseným hlasem.
„Ano… ale nikdo neví jaká bude. Předpokládám, že to pro ostatní bude horší než u ostatních členek z mého klanu, protože bude silnější… nechci si ani domyslet, co budu umět. Proto s tebou nemůžu být… nechci ti ublížit… a ani nikomu jinému…“ prozradila Tenshi.
„Já bych to přežil,“ bránil se Sasuke.
„Ne, nepřežil… víš u nás, když někdo projde tímhle spánkem, tak se u něj do pár dní ta schopnost projeví. A pak musí podstoupit velký trénink sebeovládání, aby se z toho nezbláznil. Proto se náš klan dál nerozrůstá. Vždy se najde nějaká žena, která dar nepřijme a zemře nebo se sama zabije. Musím odejít…“ odvětila Tenshi.
„Odejít…“ řekl Sasuke. Jako kdyby jenom zkoušel, jak to slovo zní na jazyku.
„Neopouštěj mě!“ chytl ji za ramena pevně Sasuke. Tenshi se na něj šokovaně podívala, a pak padla na kolena. Klekl si vedle ní. Všiml si, že se otřásá vzlyky. Lehce ji objal, ale jen kolem ramen. Nechtěl, aby se od něj znovu odtrhla.
„To ani nemám v plánu…“ šeptla Tenshi, když se uklidnila.
„Co teda budeš dělat?“ zeptal se jí Sasuke.
„Pokusím se to zvládnout s pomocí Awayi… myslím, že tady klidně se mnou nějakou dobu zůstane. Pak budu moct plnit mise a bude to zase v pohodě,“ řekla Tenshi. Ale znělo to jen jako návrh.
Sasuke se na ni tázavě podíval. Zachytila jeho pohled a podívala se mu do očí.
„Máš mě skutečně rád?“ optala se ho Tenshi.
„Víc než svůj život…“ ujistil ji Sasuke.
„V tom případě… víš, pro mě je tohle taky těžké, ale jinak to nejde… budeme přáteli. Ano?“ nabídla mu Tenshi.
Věděl, že takovou nabídku nemůže odmítnout. Ani kdyby chtěl.
„Ano, přátelé,“ slíbil Sasuke. ‚Zatím…‘ pomyslel si a pousmál se.
„Tak mi, příteli, povykládej, jak jsi založil ten neschopný tým Hebi,“ pousmála se Tenshi.
„Myslíš ten, ve kterým byl nejúspěšnější pokus Orochimara a zemřel tvým přičiněním?“ povytáhl obočí Sasuke.
„Nejúspěšnější?! Hmm… tak vykládej,“ pobídla ho Tenshi.
A on se pustil do vyprávění…