Za rouškou tmy 05:Nečekané setkání

Sasuke chvíli hleděl do prázdna. Zakrytě mlčel, protože dobře věděl jaké to bude mít následky, ovšem nedokázal držet jazyk za zuby. Stejně jako on i Sakura hleděla do prázdna, jen potřebovala nějak přemoci ten vztek, který ji oplýval. Co se ji však vůbec nedařilo.
Nakonec se postavila naproti němu, byla odhodlaná mu ránu oplatit, i když byla o tolik menší a zranitelnější. Nakonec došla k závěru, že tím nic nevyřeší, on se nezmění, lepší bude mu to oznámit.
„Tak dobře, já doufám, že sis dobře užil, protože mi dva se vidíme naposledy,‘‘ řekla rozhodně, už to nechtěla nijak protahovat, otočila se ke dveřím, ale jeho ruka ji zachytila. Přitáhl si ji znovu k sobě a zahleděl se ji do očí. Ona mu ale na ten stejný trik znovu neskočila. Vyškubla se ze sevření a místo toho strčila do něj.
„Co si o sobě myslím, užít si se mnou bít mě a lhát mi a nakonec to má zpravit jen ten tvůj pohled. Zapomeň na to!‘‘ tenkortá už neudržela svoji zuřivost na uzdě.
Pokusila se znovu odejít, tentokrát doufala, že se ji to povede. Sasuke se po jejich slovech ani nepohnul, přemýšlel, spíš se litovat. Jak mohl dopustit, aby klesl na takovou úroveň. Na přemýšlení, bylo ale pozdě, jeho plán se mu naprosto zhroutil. Ještě naposledy a ohlédl za ní.
„Nikdy jsem si nechtěl jen užít, bylo v tom něco jiného,‘‘ zavolal na ni ,ještě, ale věděl, že ji to nezastaví. Jen chtěl, aby to věděla, aby věděla, že je taky člověk.

Naruto pomalu přicházel k sobě, cítil něco vlhkého na svých rtech, ale rozhodně to voda nebyla, pomalu otevřel oči a když zahlédl kousek Itachiho tváře, radostně se usmál . Přitiskl se k němu blíž a vracel mu polibky. Ono to však bylo trochu jinak, než to vypadalo, to se ale nejdřív dozvěděl Itachi a ihned se od něj odtrhl.
„Ty blbče, dával jsem ti umělé dýchání,‘‘ rozdýchal se Itachi a utře si ústa loktem. Ještě jednou se nadechl a pobavením sledoval blonďatého mladíka u svých kolenou. Naruto začal neuvěřitelně rudnout, a to že jeho tvář teď připomínala obří mokré rajče. Itachi se začal nekontrolovatelně smát a pak se začal smát i Naruto přes to, že nevěděl kvůli čemu. Ale to mu vůbec nevadilo.
„Pojď je chladno, raději půjdeme,‘‘ řekl Itachi, aby nějak přerušil Narutův smích, který se pomalu začal měnit v brnčení jeho zubů. Proto uznal, že je vhodná doba, vzdálit se od tohoto místa, kde mohli být snadným terčem.

Jakmile se ocitli v skrýši, Naruto začal pociťovat jisté sympatie k Itachimu a proto se od něj nechtěl vzdálit. Zároveň jakmile se jeho pohledy setkali, zrudnul až po konečky vlasu. Toho si samozřejmě nemohl nikdo nevšimnout.
„Jsi v pořádku?‘‘ zeptal se ho položil mu dlaň na čelo, aby změřil jeho teplotu. Naruto ještě víc zrudl, až to začalo být ještě nápadnější. Cítím jeho teplo, sálající z jeho dlaň. Nekrásnější pocit byl když s ní sjel na jeho tváře. Jeho souseděného pohledu si namohl nevšimnout Itachi a proto svoji dlaň raději s dělal. Naruto to jako vytrhlo z tranzu.
„Jakože jsi najednou zapomněl plavat?‘‘ zeptal se ho Itachi, aby alespoň trochu změnil téma a odpoutal Naruto od jeho pozorování.
„Já nevím, prostě jsem i jednou na něco vzpomněl a nemohl jsem vyplval nahoru,‘‘ řekl Naruto trochu sklíčeně, ta vzpomínka nebyla zrovna příjemná, vlastně mu ani nepřipadalo, že se mu mohlo něco takového. Itachi v tom viděl něco jiného, vracela se mu pomalu, ale jistě paměť, což znamenalo, že za chvíli zjistí, kdo je. Toho se obával, to tom všem by mu nemohl ublížit, i kdyby to bylo v sebeobraně. Nedokázal by to.
„Jednou, když jsem byl malý jsme si hrál na zamrzlém jezeře, ale led se, se mnou probořil a já jsem klesal dolů, jen jsem viděl jako pomalu mizí východ až jsem nakonec zavřel oči. Teď to bylo stejné.‘‘ dopověděl Naruto a sklopil hlavu. Itachi si úlevně oddychl, zatím to jsou jen vzpomínky z mládí, snad to bude trvat dlouho než si vzpomene na všechno.
„Ale někdo tě zachránil, že ano?‘‘ ujišťoval se Itachi jen proto, aby se přesvědčil, že byla tahle vzpomínka skutečná nebo vymyšlená.
„No to nevím, já vlastně vůbec nevím, kdo jsem!‘‘ vzlykl Naruto a zakryl si oči, aby nebylo vidět jak brečí. Nechtěl se před Itachim zesměšnit, ale na druhou stranu chtěl, aby ho utišoval, chtěl znovu cítit teplo jeho těla. Co taky, chtěl stalo se. Itachi si ho přitáhl k sobě a objal. Nikdy ho nenapadlo, že bude tohle schopný, ale byla to jediná možnost jak ho utišit.

Za pár hodin oba seděli v jedné posteli a smáli. Itachimu začal vyprávět o minulost a docela se u toho zabavili. Tedy Naruto se výborně bavil, na rozdíl od jeho vyprávěči, který neviděl ve své minulosti nic tak zajímavého ani tak směšného.
„Počkat, vážně se ti to stalo, vážně jsi honil svého mladšího bráchu po vesnici,‘‘ popadal se za břicho Naruto, kterého myšlenka na tuhle scénu naprosto odrovnala. Nesmál by se, ale vidět Itachiho v pyžamu by musel být zážitek. Ale zanedlouho už doslova plakal a svalil se Itachimu do klína. Tentokrát se začal červenat Itachi, jelikož se omylem dotkl jeho chlouby. Toho si ale blonďáček nevšimnul a dal se vrtěl v jeho klíně.
„Počkej!‘‘ zarazil ho Itachi. A přitáhl si ho k sobě tak, aby mu viděl do oči.
Naruto jen chytil za límec pláště a přitáhl ke svým rtům. Překvapivé bylo že se vůbec nebránil ba naopak, vracel mi polibky ještě větší vášní. Tentokrát se ale od něj odtrhl Naruto jelikož začal Itachi zacházet příliš daleko.
„Nemůžu,‘‘ nadechl se Naruto a odsedl jsi od Itachiho co nejdál. Ne že by měl strach, ale tohle přehnal.
Utíkal dál ze skrýše, dál od něj, i když byl jediným člověkem, kterého měl. Měl strach, nikdy ho nenapadlo, že dovolí, aby zašel tak daleko. Musel se na chvíli zastav, začali ho bolet nohy. Posadil se ho houšti a přitáhl si kolena pod bradu. Cítil se trochu divně. Neznal ho, kdo ví co to mohlo být za úchylka. Raději se postavil a hodlal pokračovat dál, vyrušilo ho však vzlyknutí. Pootočil se za zvuk a prodral se houštím, aby viděl, kdo tu pláče.
Když se prodral houštím zahlédl růžovlasou dívka, tak přibližně starou jako on. Pomalu se k ní přiblížil nechtěl ji vylekat, ale omylem stoupl na větev, která se zlomila. Dívka si ho zaznamenala, ale na její tváři se objevil radostný úsměv. Než stačil něco namítnout nebo třeba utéct, ona mu skočila do náruče.
„Naruto! Jsi to opravdu ty?! Jsi v pořádku,‘‘ radovala se, ale radovala se jen ona. Naruto z toho byl trochu vyděšený.
„Kdo jsi?‘‘ zeptal se ji v okamžik když ho pustila a pohlédla mu do očí.