Nejvyšší Genjutsu

Jeho bílý plášť byl znečištěný blátem, špínou a krví.
„Je v pořádku, v bezpečí?“ zeptal se slábnoucím hlasem.
„Ano, je...“ odpověděla se slzami v očích žena, na jejichž kolenou spočívala jeho hlava.
„To je dobře... postarej se o něj...“ vydechl umírající muž.
Nic více již neřekl a tiše zavřel víčka, pouze zdáli slyšíc hlas své milované ženy:
„Ne, nechoď ještě, prosím ne, vrať se... MINATO!!“

"Měl jsi skvělého otce" řiká Kushina svému synovi.
Byla celá oblečená v černém a její rudé vlasy jako by působily zvadle. Obyvatelé vesnice přišli vzdát poslední hold svému čtvrtému hokagemu, Namikaze Minatovi, který se zasloužil o záchranu vesnice před naprostou zkázou. Bylo to v den útoku, když se Naruto narodil a tak nese to břímě ve svém mladém těle. Jen škoda, že taková bestie připravila o život tak skvělého kageho. Nikdo ho nenahradí a nikdo nebude jako on.
Naposledy se s ním všichni loučí pokládáním květin k jeho hroby. Bílé růže jsou nejvhodnější pro takovouto událost. Byli lidé s jednou nebo dvěma růžemi, ale nejeden přinesl i celý svazek, aby pomocí kytek dokázal vyjádřit své pocity. Jako poslední přistoupila Kushina se svým synem. Nenesla ovšem žádnou květinu, kterou by darovala svému mrtvému muži. Jen tam tiše stála a mumlala něco nesrozumitelného. Něco, co mohl slyšet jen Minato.
Když byl obřad u konce, spustil se jemný déšť, který předpovídal bouřku. Všichni se rozešli a Minato tam zůstal sám.

„Naruto, nebreč, to bude dobré.“ Utěšovala jej Kushina. Položila batoh s věcmi na postel a vzala syna do své náruče. Při pomyšlení, že ho možná drží naposled, se jí nahrnuly slzy do očí, ale bylo to nutné. Musí zaplatit, musí být potrestán za to, co udělal. Políbila ho na čelo a zabalila do dečky. Přiložila k němu lístek, vzala batoh a vyskočila oknem vstříc nové cestě. Měla pochybnosti, ale věděla, že za pár hodin, až vysvitne slunce ho tam Jiraya najde, dozví se, proč odešla. Teď ale musela jít a zapomenout na něj. Kdyby to neudělala, bolest by byla příliš veliká. Opustila to, co na světě nejvíce milovala – svého muže i svého syna. Chtěla to napravit, ale nevěděla jak. Proto se rozhodla zabít toho, kdo za to mohl.

Kushina vyrazila za svým cílem. Za mužem, který byl za toto peklo zodpovědný. Její manžel jí prozradil jeho jméno a ona byla nyní hnána touhou pomstít se mu, zabít ho, nechat ho poznat všechnu bolest, kterou jí způsobil. Její pátrání trvalo už asi měsíc, když od polapeného chuunina z mlžné získala vodítko. Následovala stopu a narážela na další a další, které ji utvrzovaly ve vědomí: „To je on!“. Nebylo jednoduché následovat pohyby onoho ninji, ale Kushina jej nakonec dostihla na potemnělé lesní stezce. Muž k ní stál otočen zády, ale věděl o její přítomnosti.
„Ale ale, takhle pozdě by neměly tak mladé kunoichi chodit samy po lesích, ještěže jste narazila jen na mě, já jsem hodný chla...“
„Přestaň na mě hrát to divadlo, vím kdo jsi.“ Pronesla Kushina ledově.
„Promiňte?“
„Jsi muž, který je zodpovědný za útok Kyuubi no Youkou na listovou vesnici a muž zodpovědný za smrt mého manžela, čtvrtého hokage! Jsi uchiha madara!“
Muž chvíli setrval v tichosti, pak se otočil a sňal masku, kterou měl na tváři. jeho pravé oko zářilo rudým sharinganem.
„Vypadá to, že Yondaime byl lépe informovaný, než jsem čekal...“

"To tys ho zavraždil!" vyjela Kushina.
Madara se na ni podíval. Připadalo jí, jako by v jeho očích zahlédla soucit, ale pak tu myšlenky zavrhla. Bylo to více než jen nepravděpodobné.
"Zabil se sám"odporoval Uchiha. "Zemřel, když prováděl svou techniku zapečetěni."
"To je lež!" zajíkla se Kushina. "Já ho pomstím!!!" poslední slovo hlasitě vykřikla.
„Jsi krásná, ano, perfektní manželka pro Čtvrtého.“ Prohodil Madara jako by nic. „Ale proti mé síle nemáš ani nejmenší šanci. Otevři oči a zjistíš, že je nemožné nade mnou vyhrát.“ Zvolna se narovnal a aktivoval mangekyou sharingan.
„Neplácej tu takové kraviny!“ odsekla Kushina. „Má touha je silnější než ty.“ Čelila jeho pohledu a to byla chyba. Téměř okamžitě se jí podlomila kolena pod tíhou jeho pohledu. Byla vyděšená. V jeho očích kraloval chlad a horkost zároveň.
„Tady sem pánem já a ty nemáš ani tu nejmenší šanci mi vzdorovat.“ Čas se zastavil a všechno bylo rudé. Jako krev, která teče z čerstvé rány. Byla tam jen ona a Madara. Nemohla se pohnout. Byla přivázána ke kříži a on si s ní mohl dělat, co chtěl.
Madara se pousmál a přešel přímo k ní. Pokusila se uvolnit, ale svaly ji neposlouchaly. Madara s nezměněným úsměvem přiložil meč, který se mu objevil v ruce, přímo na její hruď. Jeho úsměv připomínal propast, na jejíchž okrajích se ježí ostrá skaliska, jeho oči připomínaly měsíc, který se krvavý proháněl na zrudlé obloze a meč v jeho ruce nepřipomínal nic, zato se pomalu vnořil do Kushinina těla.
Kushina vykřikla mučivou bolestí. Madara jí přikryl ústa dlaní a přiložil si prst na rty.
„Pššš, drahá, ztiš hlas, uklidni se... bolí to, že? tak moc to bolí?“ Madara zakroutil mečem, z rány vytryskla krev a Kushina do jeho dlaně opět vykřikla.
„Ššš ššš ššš, ať nevzbudíš miminko...“ pronesl melodicky Madara a ukázal stranou. Kushina se tím směrem podívala a zděšeně spatřila synovu postýlku, kde ležel, přesně tak, jak ho tam nechala. Z Madarova těla se oddělil jeho dvojník a přešel ke kolébce. Pozvedl meč, Madara se usmál tak, že jeho tvář připomínala děsivou grimasu a pustil Kushinu... jeho dvojník prudce sekl.
„NÉ, NARUTO!!!!!!“ vykřikla zmučeně Kushina.

Kříž zmizel a Kushina padla na kolena, horké slzy jí zrádně stékaly po tvářích. Madara se s šíleným smíchem objevil za ní.
„Ne drahá, nenechám ti ani vteřinku odpočinku!“ Madara ji popadl za vlasy, přitlačil záda kolenem a donutil zvednout hlavu.
„Pohleď na svého drahého manžela, podívej se, jak škemrá o život!“
Kushina zděšeně pohlédla na Minata, který ležel na zádech, oděv potrhaný a pohled upřený na Madaru.
„Ne, ne prosím, nezabíjej mě! vezmi si mou ženu, mé dítě, znič mou vesnici, ale prosím, nech mě žít!!“ Vykřikl slabošsky. Kushina nedokázala zadržet další příliv slz, které dopadaly na krvavou zemi.
„Ty šmejde... Minato byl skvělý muž... neopovažuj...se..“ řekla slabým hlasem.
Madara se opět rozesmál „Velký Yondaime hokage, nenechám tě žít a vezmu si i život tvé milované...“
Madara opět pozvedl meč a prudce švihl. Kushina opět vykřikla, zasažena vlnou nesmírné bolesti a smutku, když viděla svého manžela zemřít podruhé.

Máme spoustu času.... si spolu hrát...

„Už znáš mou bolest!? Už víš, co cítím!? Co jsem cítil, když zabíjeli mé bratry a sestry jen proto, že se nás báli?“ křičel Madara. Nebohá Kushina se mu v zoufalých vzlycích svalila k nohám. Pohlédla na Minata, jejího muže, který tu ležel mrtev a na své dítě, probodené Madarovou zbraní.
„Dost!“ zapištěla. „Prosím, už dost.“ Žadonila o milost, ale dostalo se jí jen bolestivého bodnutí mečem.
„Tvůj muč kvičel jako prase, když sem ho zabíjel. Nabídl vesnici za svůj život. Snad bys neudělala to samé…“ Po jeho zkrvavené tváři se opět rozlil krutý úsměv.
Kushina se neudržela a pokoušela se, plné bezmocné zuřivosti, udeřit Madaru do nohou. Její pěsti jich ale nemohly dosáhnout. Jen ji klidně chytil ruce a sedl si do dřepu, aby ji viděl do očí. „Poznáš tu pravou bolest.“ Zasyčel a zrušil genjutsu.

Kushina se svalila do vlhké trávy. Její ruce a nohy ji sotva poslouchaly. Sebrala poslední síly a pokusila se zvednout, ale Madarova noha její snahu velmi rychle zhatila a polomrtvá Kushina opět tváří dopadla na zem. Madara se sklonil a pošeptal jí do ucha:

„Nejdu si ho, toho tvého spratka. A při extrakci jeho bijuu zemře... pomalou a bolestivou smrtí. Zemři s vědomím, že jsi byla neschopná matka, která se nedokázala postarat o manžela ani o dítě.“ Madara zavřel oči.
Kushinina poslední myšlenka patřila Narutovi, poté následovala již jen bolest, jak bylo její tělo stravováno černými plameny.

Konoha

Jiraya se nemohl zůčastnit obřadu kvůli misi, ale hned příští ráno se vydal vzdát Kushině upřímnou soustrast. Nikdo neotevíral, ale zevnitř byl tlumeně slyšet dětský pláč. Jiraya vtrhl dovnitř a našel samotného Naruta v postýlce a list papíru spadeným na zemi. Zvedl papír a četl:

Jiraya-san,
muslea jsem odejít, postarej se prosím o Naruta. Bude potřebovat pevnou ruku. Jsem vám nesmírně vděčná za Minata, ale teď budete vděčný vy mě. Toho...toho haj*la, Madaru, najdu a zabiju ho za to, že ublížil mé rodině a vesnici. Nečekejte mne brzy.

Kushina