Romantika
Další moje SongFiction na píseň do
Minato si vše srovnal v hlavě a pokračoval v boji, který více méně již skončil, protože kazekage neměl skoro žádnou chakru.
„Vzdávám se.“ Zaúpěl.
„To jste nemohl říct dřív?“ zeptal se Minato.
„Ne, ale uznávám tě jako rovnocenného soupeře.“ Po takovém proslovu se Minato zapýřil a při vzpomínce na bomby rozmístěné na různých částech prostoru se zachvěl a dal se do práce.
„Kam mě to vlečeš?“ zajímal se kazekage.
„Do bezpečí. Za necelé tři hodiny a půl to zde vyletí do vzduchu.“ Svěřil se Minato.
Naruto byl odhodlaný započít plán, který si tak dlouho a pečlivě připravoval. Nyní mu však scházel jeden člen, navíc Denna si z organizace odnesla také tetování na krku, které bylo nezbytné k provedení plánu. Bylo mu jasné, že nejprve musí sehnat nového člena na patřičné úrovni, pak až se bude moct zabývat Dennou. Hned ho ovšem něco napadlo. Konoha byla postavena proti němu a pokud bude potřeba, bude ji muset odstranit z cesty. Proto bylo nejlepší začít hledat spojence mezi nepřáteli.
Upozornění!! Ode dnešního díle se malinko přiblížíme dějové linii jak mangy, tak anime. Ovšem s menšími obměnami. ;)
„Naruto, nech je!“ zahřímal Itachi, když se Sendaini rodiče odklidili.
„Ne, uteč! Já se o ně postarám.“ Naruto mu nabízel únikovou cestu.
„Tak dobře, ale chci…“ byl přerušen Hinatou.
„Nic neříkej, my to víme a teď už běž!“
„Díky a pokud by jste chtěli, tak i květy se dají olámat.“
CESTA DOMŮ
Sakura si připnula kapsu na kunaie a všichni byli připraveni vyrazit na cestu domů.
„Děkujeme vám,“ řekl stručně Yamato.
„Kasumi - sama moc vám děkuji za všechno, co jste pro mě udělala,“ děkovala Sakura.
„To nestojí za řeč,“ mávla vesele rukou a smála se.
„Nashledanou,“ řekli skoro součastně všichni.
„Mějte se,“ řekla Kasumi, „a šťastnou cestu, ať už vás nepotkají žádné problémy.“
“Takže říkáš, že je tady šance, zachránit ho?” ujišťovala se ještě jednou Rin a ztěžka dosedla do křesla. Chvilku jen tak seděla, ale pak složila hlavu do dlaní a v místnosti nastalo hrobové ticho. Hinata a Gaara neměli odvahu cokoliv říct, a tak raději vyčkávali, až Rin sama promluví. Dlouho to netrvalo. Rin zvedla hlavu a upřela na ně svůj pohled, ale už ho neměla ani šokovaný a ani zmatený. Měla ho vyrovnaný a odhodlaný, a když na ně skoro minut bez mrknutí oka hleděla do očí, věděli, že se rozhodla.
„Fuuzaki…“ začala pomalu Aiko mluvit…
„…mám to. Měl jsi pravdu. Už vím, co to je za podmínku!“
Fuuzaki se na ni překvapeně podíval, načež se rychle zeptal: „a co to je?“
S posledním slovem už Fuuzaki odrážel opětovný útok bílé hadí hlavy. Aiko se mezitím kutálela po podlaze a tak-tak se díky tomu vyhnula několika dalším rychle po sobě jdoucím útokům na ní útočícího hada, které tak šly všechny do podlahy.
„Dokážeš je na chvíli zabavit obě?“ zeptala se Aiko.
Láska s překážkou 10 – speciál
Tak, je tu speciálek a s ním další zvrat v ději. Tenhle speciál je psaný z Narutova pohledu.
Chtěla jsem nějakou změnu, oživení.
Je to trochu jiné než ostatní kapitolky, ale snažila jsem se...tak doufám, že se vám to i tak bude líbit... ^^
„Jsem tak ráda, že jsem živá i když mě docela mrzí, že si nic nepamatuju... Ale jsem s tebou a to mi stačí... Počkej... Něco si pamatuju.... Baki mi něco říkal a ty jsi se tam objevil a..... potom... jsme si dali pusu a pak..... už si nic nepamatuju...“ řekla Temari.
„To se stalo v celku nedávno. Taky si na to pamatuju, to bylo, jak jsme se pohá.... ehm no nic.“ zakoktal se Shikamaru.
„Co.... Pohádali??“
Holky šly sborově vedle sebe, celou dobu ani necekly. Sakura se jen trochu vzpamatovávala po tý honičce s Nejim. Naopak kluci se táhli za holkama jak pytel brambor a bolestivě si masírovali pohmožděná místa. Při tom všem si ještě stačili stěžovat.
„Myslím, že po tom Raitonu, co na mě Hikari použila nebudu ani muset celej tejden platit za elektřinu. Tahle dávka mi televizi nahodí okamžitě.“ Utrousil Neji, z něhož ještě trošku šlehaly malé výboje.
„Nevěř!“ Genma věděl, že Hidan útočí bez předchozího varovaní. Jenže ta myšlenka přišla pozdě. Zaútočil a podařilo se mu Genmu škrábnout!
Chiaki to nevydržela dala syna do sestřiné péče a zařvala: „Tohle ti nedovolím!“
Hidan čekal, že tady bude matka jeho dítěte, ale nečekal tohle. Viděl jak vyběhla jako šílená ze svého úkrytu a hnala se za Genmou.
Postavila se vedle něho a něžně mu setřela krev, která vytékala z rány.
„Promiň, nemělo se to stát.“ řekla vinně Chiaki.
Návrat
Vteřiny se vlekly, snad jí to dělaly naschvál, ta doba, kdy čekala na odpověď byla jako věčnost. Pak se od něho ozval ten arogantní hlas: " Byla si skvělá, ale nejsi nic." Řekl, otočil se a odcházel do temnoty.
To není pravda. NE!!! Ne to nemůže být pravda-srdce se jí roztříštilo na tisíc malých kousků. Snažila se utajit to, co cítila, nakonec se neudržela :" Proč!?...PROČ!?...Nééé...To není pravda, to nemůže být pravda!!" Do očí se jí nahrnula další nával slz, klečela s dlaněmi přitisknutými k tvářím.
1. kapitola
Kdysi dávno, byla založená škola. Škola pro démony, kteří měli za úkol hlídat své pány. Byli to různí démoni, od těch úplně obyčejných, až po královské. Ti královští byly nejsilnější, ale také se s nimi nedalo moc dobře vycházet. Každý démon měl určitou značku, každý démon měl cíl a ten byl jediný, uchránit svého pána. Ale jsou tu i tací, kteří zabijí svého pána pro to, aby je nemohli ovládat, ale nevědí, že bez svých pánů nemůžou existovat.
Že by něco víc?
Dívka jménem Shi na něj sebevědomě hleděla. Snažil se jí pohled oplácet, ale stále v sobě měl tolik otázek, že se nedokázal na nic jiného soustředit.
„Kdo k čertu jste,“ procedil po chvíli skrze zaťaté zuby.
Chvíli přemýšlela než se zmohla k odpovědi. „Kde začít,“ zamyslela se.
„Tak třeba od začátku?“ pobídl jí Gaara. „Rád bych věděl proč jsem ze sebe celou dobu dělal blbce. Jestli to bylo pro něčí pobavení nebo je pro to i jiný hloupý důvod?“
Sarkasmus z jeho hlasu přímo sálal i když si to sotva uvědomoval.
Přimrzla jsem na místě.
Sníh, který mě udeřil do teplého oblečení a pokožky začal břednout a sklouzávat po zádech, což způsobilo chvění po celé délce páteře.
Vlasy na zátylku tvrdly stejně rychle, jak ve mně stoupal vztek. Ať tu kouli hodil kdokoli, je po něm!
Totálně. Úplně. Mrtvej.
„Sakra!“
Smrtící úsměv mi přejel po rtech.
Takže to byl Kiba, jo? Otočila jsem se, ruka mi instinktivně vylétla do vzduchu. Nahromadila jsem do pěsti chakru, připravená jí prásknout do země, když se přede mnou objevila jakási žlutá šmouha.
Innocence
Nikdy jsem si tě nevšiml. Byla si, vždy tak tichá, tak nevinná, tak krásná. Tvá nevinnost byla na tobě to nejroztomilejší. Vždy, když si mě viděla nevěděla si kam z očima a tvoje tváře dostali červenou barvu. Byla si roztomilá a nevinná, ale já si nikdy nevšiml jak se na mě koukáš, že v tvém pohledu není kamarádství, ale láska a já si toho nikdy nevšiml, byl sem zaslepený. Stojím před tvým náhrobkem a dívám se na tvé jméno vytesané na kameni. Tak krásné, tak nevinné jako si vždy byla jenom ty.
Naprosto opařená jsem seděla vedle Sasukeho a nevěřícně mu přitom hleděla do jeho tmavých očí. Můj mozek to nebral… Copak existuje ještě nějaká možnost, že my dva spolu ještě opravdu skončíme?… Ne, to přeci … To by tedy…
Byla jsem v duševním rozporu a nemohla se rozhodnout. Opravdu jsem si přála, aby to co právě řekla jeho téměř dokonalá ústa byla pravda, ale bylo to po tom všem ještě možné?!..Snad ano, chtěla jsem aby to tak bylo. Muselo to tak být!
„..-ale Gaaro!“ Temari zarputile protestovala.
Založila ruce v bok a se svraštělým obočím hleděla na svého bratra. Kazekage jí nevěnoval ani sebemenší pohled. Sledoval právě vycházející slunce, které postupně ozařovalo Písečnou vesnici. Moc neposlouchal sestřiny námitky a výčitky. Jen přemýšlel. Občas pochytil některé z jejích slov, které zakřičela, takže si dokázal domyslet zbytek.
„Posloucháš mě vůbec?“ Pěstí uhodila do psacího stolu v pracovně.
„Už jsem se rozhodl,“ opáčil klidně.
Stadion propukl v hlasitý jásot. Sakura vytáhla Jirayu z kráteru. Přiložila dva prsty k jeho krku a zkontrolovala puls a dechovou frekvencí. Všechny funkce byly v normálu, takže Jiraya byl jen v bezvědomí. Sakura mu přiložila dva prsty jedné ruky ke spánku a vyslala malý, přesně odměřený výboj chakry. Jiraya otevřel oči, posadil se a zmateně se rozhlédl. Když zaregistroval Sakuru a jásající dav, všechno mu došlo. Vesele se na Sakuru zazubil.
