Láska s překážkou 11

Láska s překážkou 11

Naruto našel své prozatímní útočiště v klidné vesničce jménem Veslová. Byla taktéž v zemi Ohně, avšak od Konohy přesto docela vzdálená.
Se snahou zapomenou na všechno, co bylo, se ubytoval v jednom místním hotelu a přes den jenom bezcílně bloumal po okolí. Už čtvrtý den si sedal ke stolu v jedné restauraci, aby si objednal svůj oblíbený ramen.
Dal se do jídla, ale jakmile ochutnal, už počtvrté ho napadlo, že v Konoze dělají ramen neporovnatelně lepší. Měl chuť si nafackovat, jelikož zase vzpomínal na minulost, ale proč, když měl vlastně pravdu.
Nedojedl celou misku, ke konci už se v ní jenom bezmyšlenkovitě vrtal.
„Ha, tak tady jsi!“ ozval se za jeho zády z dálky povědomý hlas. Naruto se apaticky otočil, protože mu něco říkalo, že tato věta byla mířena na něj. A taky že ano.
Z ulice na něj vítězoslavně hleděl udýchaný Jiraya. Blonďák nebyl jeho přítomností moc nadšený, nehodilo se mu, aby ho právě teď a tady našel někdo z jeho vesnice, tím spíš jeho bývalý učitel.
Rychle zaplatil, sesedl ze stoličky u pultu a vydal se k němu. Mlčky kolem něho prošel a kráčel pořád dál po ulici. Jiraya čekal, že se u něj zastaví a aspoň něco mu řekne; nestalo se.
„Počkej, počkej, kam jdeš? Chci s tebou mluvit,“ zavolal na něj a dohnal ho.
„Ale já s tebou ne. Nemám náladu,“ zamručel Naruto.
„Hele, tohle ne! Dlužíš mi snad vysvětlení, ne? Pojď si sednout a všechno v klidu probereme,“ navrhl ještě po dobrém šedovlasý.
„Nikomu nic nedlužím,“ broukl Naruto a šel pořád dál.
„Tak to ne,“ nenechal se odbýt jeho sensei. Protože už mu nezbývalo nic jiného, chytil blonďáka zezadu za límec a táhl ho za sebou k nejbližší lavičce.
„Ou, poustevníku, co to děláš? Pusť mě, já už nejsem malý dítě!“ snažil se vzdorovat Naruto. Škubal sebou, kopal do vzduchu, ale to všechno úplně zbytečně – Jiraya byl po tom všem přece jen silnější. Podařilo se mu Naruta dotáhnout až k jakési odpočinkové lavičce u cesty. Aby bylo jasně vidět, jak trucuje, Naruto si sedl a založil ruce na prsou.
„Ale právě teď se tak chováš! Tak hele, ty blboune, proč jsi odešel z vesnice a nikomu nic neřekl? Zbláznil ses snad už úplně?“ vyjel na něho zostra Jiraya a posadil se vedle něj.
„Není to tak lehké, Poustevníku,“ povzdechl si Naruto.
„Ale ano, je. Odešel jsi a nikomu nic neřekl. Víš co jsi nám přidělal starostí? Mysleli jsme si, že tě Sasuke zabil, dokud…“ náhle přerušil svoji káravou řeč.
„Dokud co?“ zajímalo najednou Naruta.
„Dokud tě nenechal prohlásit za nukenina,“ dokončil Jiraya. Naruto nemohl uvěřit svým uším a vykulil na něj oči.
„Ano, přesně tak,“ přikývl, „dal jsi mu perfektní záminku. A navíc jsi tam nechal Hinatu úplně samotnou!“
„Pche,“ odfrkl si Naruto, jakmile se šedovlasý zmínil o Hinatě, „vždyť to ona mě kvůli Sasukemu nechala!“ Podíval se na poustevníka velice ukřivděným pohledem.
„Cože?“ nechápal teď pro změnu Jiraya.
Naruto beze slova z kapsy vytáhl dopis od Hinaty a hodil mu ho. Jiraya ho zvědavě otevřel a přelétl očima, načež se hned rozesmál.
„Ty pako, tys to s holkama fakt nikdy neuměl,“ smál se nahlas. Naruto absolutně nechápal ,co je mu tak k smíchu a vrhal po něm zmatené pohledy.
Jiraya mu hodil dopis zpátky. „Copak si myslíš, že jeden den by ti brečela na rameni a druhý psala něco takového? Prober se a zkus trochu zapnout to, co máš v hlavě,“ nabádal ho a poklepal mu prsty na čelo.
Naruto zmateně pokrčil rameny.
„Sasuke má sharingan, vysvětlil Jiraya a pokračoval, „může s ním zkopírovat skoro jakékoliv jutsu, takže napodobit něčí písmo pro něj nemůže být žádný problém.
Navíc, od té doby co je u Sasukeho, vždycky, když Hinatu vidím, chodí jako tělo bez duše, není na ni pěkný pohled.“
Naruto seděl jak zařezaný, mlčel. Najednou se před Jirayou strašně styděl za všechno, co udělal. Připadal si vážně jako malé děcko, které si umínilo, že bude trucovat.
Jakmile teď vyslechl, jak se věci doopravdy mají, všechno mu zapadlo dohromady. Jak si jen mohl myslet, že to vážně psala Hinata? Byl tak hloupý! Jednal moc ukvapeně a najednou ho napadlo, jaké důsledky by jeho zbrklost měla, kdyby nebylo Zvrhlého poustevníka.
„Všechno už je připravené,“ přerušil vzniklé ticho i proud Narutových myšlenek Jiraya.
Blonďák náhle pochopil, že tím myslel plán, který mají na sesazení Sasukeho.
„Ale já…nevím, jestli to chci udělat. Vždyť Sasuke je můj přítel,“ řekl polohlasem Naruto a sklopil hlavu. Právě kvůli tomu nedokázal nikdy v minulosti cokoliv podniknout proti Sasukemu. Měl stále pocit, že je to jeho přítel.
„Chech,“ uchechtl se Jiraya, „přítel? Baka Naruto! Ano, je možné, že Sasuke kdysi býval tvůj přítel, ale teď je situace úplně jiná.
Ze Sasukeho se stal mocí posedlý vrah, který je schopný udělat cokoliv, klidně přivést i druhé do neštěstí, jenom aby dosáhl svých cílů.
On byl schopný zabít vlastního bratra jen aby dosáhl své pomsty.
Nebyl tvůj sen být Hokagem? Teď je to Sasuke! Copak by opravdový přítel byl někdy schopný ti tvůj sen takovýmhle způsobem vzít?
A nebyla Hinata náhodou tvůj přítelkyně? Sasuke se nedíval, jestli je nebo není a klidně si ji přivlastnil, jen aby posílil svoje postavení díky přízi klanu Hyuuga.
A teď tě prohlásil za hledaného ninju. Jak všichni víme, tento status mívají kriminálníci a hledaní zločinci.
Jestli si ještě pořád myslíš, že toto jsou věci, které si dělají přátelé, pak musíš mít opravdu zvláštní představy o světě. Nevím, kde se v tobě všechno vzalo, protože to nejsou věci, které bychom tě já nebo Kakashi učili…“
Naruto právě sváděl vnitřní souboj, nejsložitější ve svém životě. Zrekapituloval si všechno, co se za poslední léta stalo, od Sasukeho příchodu do vesnice až po současnost, kdy vyslechl stanovisko Jirayi, legendárního sannina.
Nepochyboval, že jeho sensei to s ním myslel dobře a byl mu velice vděčný za všechno, co pro něj udělal. Věděl, že cokoliv, co právě řekl, byla pravda.
Sasuke se už opravdu nechoval jako jeho přítel, dokonce ani jako pravý vesničan. Stal se z něj pouze velice silný ninja, který své podřízené držel pod nátlakem, takže proti němu nezmohli nic.
Ale Sasuke mohl tušit, že v Konoze si vybral silného soupeře. Jistě, nejspíš tvrdě trénoval a stal se velice silným, ovšem o Narutovi platilo to samé, třebaže to mnoho lidí, včetně samotného Sasukeho, ještě nevědělo.
„Máš pravdu, Poustevníku,“ přitakal nakonec Naruto a podíval se mu do očí, „choval jsem se jako slepý.
Sasuke už není můj přítel. Ublížil spoustě mých pravých přátel a lidí z vesnice a já už to nebudu nechávat jen tak. Nebudu přehlížet všechno, co udělal.
Jdeme do vesnice. Dáme mu, co si zaslouží.“
Narutův odhodlaný tón a znovu probuzená jiskra nadšení v jeho očích skoro přinutily Jirayu brečet.
„To je můj žák!“ pravil dojatě a poplácal blonďáka po zádech.
„Jdeme osvobodit Konohu!“