Železná kunoichi 20: Zvraty

Na stole svítila jediná svíčka a vrhala kolem sebe chabé světlo. Osvětlovala jen kousek stolu a malou část zdi za sebou, jinak všechno ostatní překrývala tma. Proto se Hametsu po vstupu ihned instinktivně přitiskla ke Kabutovi, který jí ochranitelsky položil ruce na ramena. Oba pohlédli do nejtemnějšího koutu na druhém konci místnosti. Moc dobře věděli, že tam seděl. Vždycky tam seděl.
Šedovlasá nervózně polkla a sebrala poslední zbytky své odvahy. „Pane, ráda bych se vás na něco zeptala.“
Chvilku bylo ticho, když vtom se v temném koutě zjevily dvě jasné žluté oči. Dívce při pohledu do nich přejel mráz po zádech. Najednou už pro ni přestaly být takové jako dřív. Už v nich neviděla bezpečí, ochranu. Najednou jí připadaly děsivé.
„A na co?“ rozezněl se místností Orochimarův hlas.
Opět polkla a schovala zpocené ruce za záda. Cítila, jak se chvěla po celém těle. Jemně se vymanila zpod Kabutových rukou a popošla nejistý krůček vpřed. „Proč... proč chcete zaútočit na Železnou Zemi?“
Kabuto překvapeně vykulil oči. Nečekal, že se zeptá takhle zpříma. Rozhodně od ní očekával víc opatrnosti.
Orochimaru se však tvářil stejně chladně jako předtím. Po chvilce zavřel oči. „Kvůli moci, holčičko moje. Všechno dělám jen kvůli moci,“ pronesl pomalu.
Hametsu sevřela ruce v pěst, ale snažila se o klidný, tichý tón. „Ale pane, vždyť nám vůbec nic neudělali. Takhle může začít válka.“
Hadí oči se opět otevřely a zabodly se do dívky jako dvě ostré jehly. „Hametsu, překvapuje mě, že zrovna ty jsi proti tomu. Slyšela jsi přece, co ti udělal klan Aragane. Měla bys chtít pomstu...“
Nastalo ticho. Šedovlasá i mladík za ní nevěřícně zírali, neschopni slov. Oba se roztřásli v ten samý okamžik, ovšem každý z jiného důvodu.
Kabuto udělal krok vpřed a rozeřval se, až plamínek na stole zaplápolal. „Vy jste to věděl! Věděl jste, že poslouchala za dveřmi, a přesto jste mě nezastavil. Naopak jste přiléval ještě víc oleje do ohně. Jak jste jí to mohl -“
„Kabuto-kun,“ zašeptala Hametsu, která se k němu bleskově otočila a položila mu dlaně na prsa. „Prosím, přestaň. Nekřič na Orochimara-sama... Prosím...“
Zmateně na ni pohlédl, rozzuřený i zoufalý. Hlavu měla skloněnou a vlasy jí padaly do obličeje, takže neviděl její výraz. Jen cítil, jak se křečovitě snažila ovládnout nekontrolovatelné třesy. Chtěl ji obejmout, ale najednou zaslechl tiché plesknutí. Pohlédl dolů a spatřil na zemi tmavou skvrnku, která tam ještě před chvílí nebyla. Ihned mu došlo, že to byla slza.
Hametsu se najednou ladně otočila, dlouhé vlasy kolem ní zavlály, a konečky prstů si letmo přejela po tváři. Když na ně pak pohlédl, spatřil na nich setřené slzy. Provedla ten pohyb tak rychle a nenuceně, že by si toho nikdo jiný už nevšiml.
Když promluvila, měla hlas překvapivě vyrovnaný. „Je mi moc líto, pane, ale pokud skutečně hodláte začít s válkou, už nemůžu nadále stát po vašem boku.“
Šedovlasý šokovaně vydechl, Orochimaru přimhouřil oči. To bylo vůbec poprvé, co se mu Hametsu vzepřela. Dívka se však tvářila ocelově chladně a rozhodnutě. Své slovo očividně nehodlala vzít zpět.
Hadí oči se opět mírně rozevřely. „Když jsem se tě ujal, slíbila jsi mi poslušnost, pamatuješ?“
Dívka přikývla. „Ano. Slíbila jsem, že vás nikdy nezklamu. Ale vy jste mi přece tolik lhal. Proto si myslím, že mám právo alespoň jednou jedinkrát říct ,ne‘.“
Orochimaru se zuřivě zamračil. „Já jsem tvůj pán, ty jsi má podřízená – takže mě musíš poslouchat!“
Letmo zavrtěla hlavou. „Prosím, odpusťte mi. Vždy jste pro mě byl jako vlastní otec, na kterého si už nevzpomínám. Poskytl jste mi svůj domov, svou péči. Právě tady jsem objevila své schopnosti. Za to všechno jsem vám nesmírně vděčná a také dlužná. Avšak onen dluh jsem vám již splatila na všech těch otrocích, které jsem vyléčila. Už nemám vůči vám žádné závazky. Proto si můžu dovolit vás protentokrát neuposlechnout.“
Na pár vteřin zavládlo ticho. Orochimaru na dívku podmračeně civěl a rozmýšlel. Poté tiše vydechl. „Ty jsi má nejmocnější zbraň, Hametsu. Má jediná šance, jak ovládnout Zemi Železa a získat tak obrovskou moc. Copak nevidíš, čeho všeho bychom spolu mohli dosáhnout?!“
Kabuto rozčileně zaťal ruce v pěst. Už toho začínal mít tak akorát dost.
Šedovlasá pohlédla stranou. „I nejmocnější zbraň někdy může rozhodnout o výsledku boje. Může se rozbít, vypovědět službu. Sice si cením vašeho vysokého mínění o mých schopnostech... ale pokud vám to ještě nedošlo...“ Zvedla hlavu a zabodla do Orochimara tak rozzuřený pohled, až z toho překvapeně vykulil oči. „Já jsem stále ještě člověk!“
Brýlatý mladík se z tónu dívčina hlasu nevědomky roztřásl, ucouvl o půlkrok vzad. Ještě nikdy ji neslyšel takhle mluvit. Kdyby si někdo jiný tohle k Orochimarovi dovolil, na místě by byl mrtvý. Tady si však nebyl vůbec jistý, co přijde dál.
Místnost se opět ponořila do ticha. Svíčka na stole tiše zasyčela, pár kapek roztaveného vosku dopadlo na dřevěnou desku stolu.
Orochimaru nebezpečně přimhouřil oči. „Proč vlastně tolik odmítáš válku se Zemí Železa? Copak se nechceš mstít klanu Aragane? Zničili ti život, pamatuješ? Takhle bys od nich mohla získat užitečné informace. Třeba jestli někdo z tvého klanu ještě žije...“
Hametsu se zarazila. Orochimaru právě přišel na její slabinu, kterou si ona sama doteď vůbec neuvědomila. Začaly se jí zmocňovat pochyby.
Orochimaru jasně vycítil její nerozhodnost a ještě přitvrdil. „Láká tě to, že? Představa, že by ses opět mohla setkat s matkou nebo otcem. Třeba jsi měla i sourozence. Třeba jsi měla velkou milující rodinu, která ještě žije a čeká na tebe...“
„Přestaňte s tím!“ zařval Kabuto.
Hametsu nadskočila a Orochimaru rozzuřeně přimhouřil oči.
„Lže ti,“ pronesl pak mladík o něco tišeji. „Hledal jsem, pátral, vyptával se všech a všude možně. Nikdo z tvého klanu nepřežil, Hametsu-chan. Jsi poslední. On se tě jen pokouší napálit, hraje na tvou citlivou stru-“
Hametsu se ke Kabutovi neotočila, takže jasně spatřila, jak ze tmy v koutě nečekaně vystřelil předlouhý jazyk. Vyjekla a pažemi si zakryla obličej, mezírkou mezi prsty však zahlédla, že ji těsně minul. Za zády jí zazněl překvapený výkřik, načež se jazyk stáhl zpět a současně kolem ní něco prosvištělo. Když se zděšeně ohlédla, Kabuto za ní už nestál.