Romantika

„Izumo, seš celej?“
„Jo, někdo dostal pravýho. Uf, právě včas,“ zvedal se Izuma ze země, „Už jsem si myslel, že... Ne! Kotetsu, bacha!“

Čas jí velice rychle uběhl, knihy od Tsunade byly velice zajímavé a hodně se z nich naučila o teorii lékařských justu a dokonce z nich odvodila i dvě justu, které tam popisovali. Ishidate splnil slovo, na jeho příchod jí upozornil hluk na chodbě.
„Jste normální? Tolik vás tam pustit nemůžu, smíte tam nejvýš čtyři a jestli bude spát, tak jí nebudete budit a okamžitě odejdete.“

Nové kamarádky,ranní běhání a trapas v koupelně

Když jsem se probudila venku byla noc. Pokusila jsem se zvednout, ale něčí ruka mě donutila si zpět lehnout. Byla to nějaká růžovláska. Vypadal stejně staře jako Sasuke, možná o rok starší.
„Neměla bys ještě vstávat,Sasuke tě pěkně zřídil.“řekne a malinko se nad tím pousměje.
„Jo a jsem Sakura.“představí se mi.
„Shin.“odpovím jednoduše a koukám se do stropu.
„Jak dlouho budu ještě muset ležet, cítím se fajn.“řeknu z ničeho nic a podívám se na ní.

[center][i]Černou kápi měla staženou hluboko do očí.
Nechtěla, aby jí někdo poznal. Toho se teď nejvíc bála - odhalení.
Potichu přešla přes tmavou chodbu, kde se nyní nikdo nenacházel. Na jejím konce se zastavila a poslouchala. Nikde neslyšela hlasy ani ozvěnu kroků. Vzduch byl čistý. Zatočila tedy doleva.

Oči pod dohladka ulízlými černými vlasy si mě nepřátelsky měřily.
„Arigato gozaimashita za nabídku, Sabreman Dave-san, ale nemyslím si, že Lee nebo já bychom potřebovali tvou pomoc při výcviku.“ Podvědomě stál v bojovém postoji a touto řečí těla dával najevo svůj názor daleko zřetelněji než slovy. Lee po jeho boku se také netvářil nijak přátelsky a jeho tlusté obočí se zamračeně dotýkalo z obou stran kořene nosu.
Věděl jsem, proč je tak nepřátelský. Myslel si, že útočím na jeho post Leeova senseie.

7. Útok na Konohu

Naruto s Rin pomáhaly v Zemi Vodních vírů Sasukemu s tréninkem. Měli to rozdělené, že pondělí, středa, pátek a neděli trénoval Sasukeho Naruto manipulaci elementu ohně a světla.
Trénink Sasukemu celkem šel, protože princip zkopíroval pomocí Sharinganu od Naruta a pak už je jen zlepšoval do konečné podoby.
Rin si vzala ty zbylé dny a Sasukeho nebo oba učila lékařské jutsu.

Culíkatá hrdě kývla hlavou, vstala a přidržovala se židle, aby neupadla. Gaara ji chtěl podepřít, ale zvedla varovně ruku, a tak se okamžitě stáhl. Role pečovatelky se ujala její starší sestra. Vyvedla ji ven, schovaly se u koní. Tam bude dost velký hluk a nikoho snad nenapadne, aby je odposlouchával.
„Nezdá se, že by se ti ta noha hojila. Ráda bych věděla, co s ní provádíš,“ začala Emi.

„Už je ráno,‘‘ poznamenal blonďák a pohlédl z malého na vycházející slunce. Itachi si oddychl, vážně ho tohle vyčerpalo, ale taky se mu i ulevilo. Neznal ten pocit, kdy bylo všechno venku. Ulevilo se mu, ale pěkně ho to i unavilo. Protáhl se a zavrtal se zpět do peřiny. Bylo mu celkem jedno, jestli blonďáček sedící vedle něj skočí ze skály nebo utopí ve vaně. Teď chtěl jen spát.

Chlapec sa prechádzal po uličkách Konohy a v jeho srdci sa odohrával krutý boj. Vedel, že dnes sa jeho život úplne zmení. Cítil to a očakával. Musel, lebo to bol jeho osud. Osud v bolesti a beznádeji.
Srdce mu krvácalo a v hlave sa mu rojili myšlienky čierne... myšlienky bolestné...
Myslel na ňu. Na jej krásny úsmev, na jej nežné objatie a slané slzy... myslel na to aká je krásna keď sa hnevá...ako mu bude chýbať keď ju opustí...keď odíde...

„Tak jak chcete.“ Řekl vrchní velitel.
„Chci a navíc jsem byla vždycky zvědavá na to proč jsou velitelé tak mocní,“ odtušila Kushina.
„Konec konců to poznáte sama a co vaši společníci?“ nadhodil Mayu.
„Ti mi budou sekundovat.“ Řekla Kushina a mrkla na Jiraiyu.
„Dobře a až se to Minato dozví, tak mě rozčtvrtí.“ Nechal se slyšet Sannin.
„Beru si to na triko a neboj já nejsem tak slabá. Jsem začka mého Mina-senseie. A to už něco znamená.“ Kushina se nechlubila nadarmo.

Holky nemaj rády, když jim říkám pravdu. Takže musím kecat.

Kabuto ještě dlouho držel oči pevně zavřené, než si konečně uvědomil, že se nic nedělo. Žádný křik, žádná bolest ani smrt, jak původně čekal. Pomalu otevřel nejdřív jedno oko, potom i to druhé a rozhlédl se. V jeden okamžik jím projel šok i úleva zároveň. Lékařské náčiní a jiné zbraně zůstaly nehybně trčet ve vzduchu asi tři metry kolem nich. Při tom zjištění mu srdce spadlo málem až do kalhot. Jeho pozornost upoutala až šedovlasá kroutící se v jeho náručí.
„P-pusť, Kabuto-kun! Nemůžu... dýchat.“

Uběhl nějaký ten čas a v sídle začala být nuda k uzoufání. Práce mi rychle odsýpala, takže jsem už po chvíli neměla co dělat. Uklidila jsem každý pokoj, vytřela v každé chodbě i místnosti. Dokonce jsem hledala pavučiny, snažila se odstranit všelijaký sajrajt ve skalách a taky jsem se pokoušela vydrhnout rezavý sporák, který mi zabral asi nejvíc času, ale nakonec se i on leskl jako nový. A než jsem se nadála, bylo hotovo.

Varování!! Kdo nečetl mangu, tak tento příběh obsahuje spoilery!!! Musím vás varovat. Nebo mi nadáte, že jsem vás na to neupozornila!!

Itachi se chtě nechtě zamyslel nad minulostí.

[i]„Proč?“ zeptal se Fugaku, když již byla Mikoto mrtvá.
„Protože jsem to dostal jako misi od Rady a hokageho. Musel jsem to udělat.“ Jakoby obhajoval svůj čin.
„Nedržíš s klanem! Jak říkal Madara jen Uchihové jsou vyvoleni.“ Fugaku lpěl na filozofii Madary.

„Máš nějakou novou loutku?“ zajímalo Hinatu.
„Však uvidíš sama… teď začnu s Raionem,“ pokrčila rameny Naoki a z pásku si sundala svitek se zlatým pruhem. Ten znali všichni tři. Připravili se k boji – Hinata v bojovém postoji Hyuuga klanu. Shino natáhl ruce před sebe a nechal kolem sebe létat své brouky a Kiba se postavil vedle Akamaru a pravou ruku mu dal na hlavu, aby mohli dobře bojovat společně.
Naoki roztáhla svitek a položila ho před sebe na zem.

Láska s překážkou 09

„...toto byly všechny informace, které se nám podařilo získat. Už je to většina z těch, které ještě potřebujeme pro uskutečnění našeho plánu,“ obeznamoval Shikamaru všechny o aktuální situaci.
Ve sklepě pod květinářstvím rodiny Yamanaka se tentokrát sešli Naruto, Jiraya, Chouji, Yamato, již zmíněný Shikamaru i jeho otec.

Kakashi ani Rin nemohli uvěřit, že souboj skončil nerozhodně a ještě byl okořeněný takovým divadlem. (viz předchozí díl…)
No jak Minato odcházel s Kushinou a Hinatou, tak se k nim připojil Kakashi s Rin.
„Kakashi? Rin?“ podivil se Minato.
„Hai, sensei,“ přikývla Rin za oba.
„Vy dva jste se vůbec nezměnili,“ říkal pravdu.
„Ani vy ne,“ přihodil si Kakashi.
„Ale dej pokoj! Nepůjdeme si někam sednout? Přeci jen již nejsem nejmladší shinobi.“ Navrhl Minato.

Sakura se s trhnutím probudila. Chvilku hleděla do stropu. Pak se pomalu posadila a zmateně se rozhlédla. Nedocházelo jí, kde to je. Pak ale spatřila Sasukeho, který seděl na židli vedle postele a klidně spal. Všechno jí začalo pomalu docházet.
Vstala a protáhla se. Přistoupila ke dveřím a i když moc nevěřila, že budou otevřené, zkusmo do nich strčila. S lehkým zavrzáním se otevřely. S obavami pohlédla na spícího Sasukeho, ten se ale jen trošku zavrtěl a něco zabručel.