Vše tak, jak to má být, osud je naplněn...bolest ustoupila 01

1. Úleva
Dívka, jejíž krása dosáhla vrcholu, seděla na parapetu okna a smutně sledovala lehce se pohupující stromy v jemném, letním vánku noci. Co chvíly zavírala oči a snažila se vybavit ty pocity, které v ní vyvolával jeden chlapec, muž či snad anděl za kterého se modlila každý večer. Slzy, které se každý večer mermomocí draly ven, už nevnímala a tak její hladká pokožka byla zvlhlá a měkká, tak jak to bývalo každou noční hodinu jejího utrpení. Tak jako vždy sestoupila z okna a šla ulehnout do své studené postele úplně sama vevnitř rozřezaná na kousky, ubodaná a zničená. Položila se na postel a zachumlala se do peřiny s vědomím, že následující den bude lepší než dnešní, předešlý a další a další.

Pomalu otevírala oči. Nemohla se probudit něco jí stále drželo v posteli. Jejím ranním budíčkem vždy byli sluneční paprsky, jenž jí šimraly na tváři, ale dnes žádné paprsky nebyli slyšela jen uklidňující kapky, které dopadaly na okno.“ Zvláštní tady nepršelo už několik let“ pomyslela si, když už byla na cestě do sprchy, která jí pořádně probudí. Když tak udělala vydrhla se hrubým ručníkem, který jí pořádně rozproudil krev. Nasoukala se do svého oblečené a pohlédla do zrcadla. Na krásné tváři pod zelenkavýma očima se rýsovaly tmavě fialové kruhy. Nad tímto pohledem jen sykla, hodila přes sebe plášť, vzala si lékařský batůžek a nějaké zbraně. Dnes jí čekala náročná mise pár vzbouřenců z deštné, nesouhlasilo s pádem Akatsuki. Při pomyšlení na skupinu těch lidí si opět vybavila jeho tvář. Jen vzdychla a se sklopenou hlavou vyrazila.

„Ohaio, Sakuro-chan,“ křikl na ní z dálky blonďatý mladý muž.
„Ahoj, Naruto,“ řekla a bezmyšlenkovitě se vydala k bráně Konohy, kde je měl očekávat jejich mistr.
„Dobré ráno, Kakashi-sensei,“ pravila opět lhostejně a pokračovala v kroku. Po celou dobu se jí nikdo na nic neptal, protože se bály následující reakce. Po několika hodinách cesty se Kakashi nepatrně zastavil a spustil Sahringan.
„Sakra! Je to tady!,“ zakřičel a všichni, už věděly o co jde. Naruto se proměnil do Kage Modu a Sakura zatla ruce v pěst. Třeba dnes budu mít to štěstí, třeba umřu a ta bolest odejde…stejně tady nemám pro co být. On už se NIKDY nevrátí. V tom případě já taky ne. Pomyslela si Sakura bolestně, když v dálce na kopci zahlédly tisíce a tisíce ninjů. Naruto na sucho polk a Sakura se lehce pousmála.
„My to zvládneme,“ šeptl Kakashi a pevně stiskl ramena oběma svým žákům. Věnovaly mu povzbuzující pohled a hned na to už s křikem uháněly do houfu krvežíznivých ninjů.

O několik hodin později

„Naruto!! Sakura nedýchá!! Narutooo!,dýchej Sakuro neblbni a dýýchej!!,“křičel u zakrváceného, nehybného těla své učenky v tu chvíly bezmocný mistr.
„Cože?!! Tak tam jen tak neseďte a něco dělejte, nemůže jen tak umřít!!ksakru!,“ řval Naruto a vyhýbal se úderům nenasytného ninji. Uchopil do ruky kunai a vrazil ho do ninji, který se následovně skácel k zemi. Když už po nějáké době naprosto bez čakry a vyčerpaný, padl na kolena něco ho odmrštilo daleko od místa, kde právě klečel. Byla to nejspíš silná tlaková vlna, která nad všemi třemi udělala ochrannou bublinu, do které nemohl nikdo vniknout a ani nikdo z ní. Naruto se vzpamatoval a mžoural na Kakashiho, který k němu byl otočený zády a hlavu měl schovanou v dlaních.
„Senesi….senesi!!! tohle není pravda to ne!!“ připlazil se k nehybné Sakuře a vzal jí do náruče „ dýchej zlatíčko no ták, otevři oči a zvedni hruď, nadechni se prosím, prosím, PROSÍM!!!“ šeptal dychtivě Sakuře do ucha, ale ta nereagovala. Docílila svého. Má to co chtěla mít. Zrovna teď se utápí ve svém ještě zbylém podvědomí……Sasuke.