Láska ukrytá v nenávisti - Sasuke se mění, část 16.

Gaara a Mari; Shira

Dveře se otevřely a do nich vstoupily dvě dívky, které měly hlavu plnou starostí hlavně jedna z nich.
„Sasukeho někdo unesl.“ Osvětlila Mari, když se Shira neozývala.
„A co my s tím?“ řekl Gaara.
„Chci ho přivést zpět.“ Ozvala se Shira po chvilce.
„Nepřipadá v úvahu, je to nukenin, třídy S. Víš moc dobře, co to znamená.“ Nedal se Gaara přesvědčit.
„On už není tím, čím býval je úplně jiný. Miluje mě.“ Svěřila se Shira, ale nikdo ji nevěřil.
„Byla chyba se tady ukazovat, stejně by jste mi nepomohli.“ Řekla Shira a rychle se přemístila pryč. Do svého domu. Kde si narychlo sbalila pár věcí.
Pak se nepozorovaně dostala k bráně, kde ji zajali Gaarovi ninjové.
„Tohle není fér.“ Zanaříkala Shira.
„Čekali jsme, že se pokusíš o útěk.“ Řekl náhle Gaara, který se objevil v řadách svých bojovníků.
„Tak to mě můžeš rovnou zabít!“ vykřikla Shira v čirém zoufalství. Představa mrtvého Sasukeho a hned vedle něho její mrtvé dítě ji málem přivedla na pokraj šílenství. Náhle zařvala jako poraněná laň a následně omdlela.
„Co se to s ní stalo?“ přemýšlel nahlas kazekage.
„Nevím, ale před tím než omdlela zašeptala, něco ve smyslu: „Sasuke, dítě, já tě nedokážu zachránit.“ To bylo vše.“ Ohlásil jeden z ninjů.
„Díky, můžete ji opatrně vzít do mého domu, kde je připraven speciální pokoj.“ Rozkázal Gaara.
„Hai.“ Ninja vzal opatrně Shiru do náruče.

Byla vězněm, ale zcela odlišným než byl Sasuke. Po probuzení se jí udělalo nevolno. Vydržela to.
„Tak jsi konečně vzhůru?“ promluvila Mari.
„Kde to jsem?“ Zeptala se Shira.
„Jsi u Gaary doma.“ Řekla Mari a podala ji sklenici vody. Napila se.
„Proč mě nenecháte jít?“ zajímala se Shira.
„Proto, aby se ti nic nestalo a hlavní je, že jsi se dostala ze spárů démona jakým je…“
„On není démon. Možná bych to řekla na začátku všeho, ale dnes ne.“
„Proč ho tolik bráníš?“
„Protože ho miluji.“ Tato prostá slova a láska v jejích očích byla nezpochybnitelná!

Gaara neohlášeně vstoupil do jejího pokoje.
„Poslouchej svoji sestru.“ Radil ji Gaara. Shiru teď něco napadlo.
„Cožpak nebyl Gaara také zlým? A nedostal se z toho? A díky komu? Narutovi. Sasuke je ten stejný případ. Jen já ho mohu vysvobodit.“ Dál si trvala na svém.
Gaaru zabolelo, když ho sestra jeho lásky nazvala zlým, ale měla pravdu. Byl stejný jako Sasuke.
„Pochopte mě a omlouvám se.“ Jen to dořekla, použila svůj Tsukihan. Bylo zvláštní, že to působilo i na její sestru.
Tohle byl jeden problém další nastal. Jak odsud? Použila Henge, přeměnila se na jednoho ninju, kterého zde viděla.
Pobalila svoje věci. Jen se jí u brány zeptali:
„Kam tak pozdě?“
„Kazekage-sama, mě pověřil důležitým úkolem.“ Snažila, aby to vyznělo mužsky.
„Dobře,“ byla volná.

Sasuke

Probral se v cele, nejdřív si myslel, že se mu zdá noční můra, ale realita ho zasáhla nemilosrdně. Byl v cele.
„Kde to jsem?“ dostal ze sebe zesláblý Sasuke.
„Ve vězení a pokud se tu ukáže Shira-san, tak budeš volný, ale ona ne.“ Sdělil mu hlas ve tmě. Jinak tam panovala nejhlubší tma, ještě horší než míval v srdci.
„Tak to mě můžeš rovnou zabít!“ vykřikl Sasuke. „Nebudu přihlížet…!“ dál se nedostal, protože jakoby odnikud dostal ránu do břicha. Vyplivl chuchvalec krve.
„Potřebuju tě živého.“ Pak hlas zmlkl a už neozval.
Sasuke myslel, že se mu podaří útěk, ale byla tu jedna událost, která narušila jeho plány. Nepočítal s tím, že bude neustále v genjutsu. To by nebylo, tak špatné. Kdyby se mu ten stejný výjev neodehrával pořád dokola.

Shira ho odmítala a říkala mu stejná slova pořád znovu: „Nenávidím tě! Jsi mi odporný!“ tohle neustále dokola. Z toho by se zbláznil i Ibiki.

Sasukeho mučení skončilo po dlouhých osmi hodinách. Jeho věznitel řekl jméno Shiry a Sasukeho reakce byla jiná než na začátku jeho věznění.
„Já ji zabiju! Tohle mi říkat! Mě!“ čertil se Sasuke.
„Tak se mi líbíš! A miluješ ji?“ zeptal se.
„Ne, jak já ji nenávidím!“ jeho ruce samovolně sevřely neviditelný krk a stiskly. Jeho oči získaly téměř šílený pohled a rozkoš nad tím až sevře její krk ve svých rukou a bude mít kontrolu nad jejím životem.
„Co se stane, když ji uvidíš?“ dál ho mučil.
„Zabiji!“ v očích měl vražednou touhu.

Shira

Obešla všechny úkryty, které znala a které ne, tak ty nějakým způsobem našla. Ve všech skrýších byla znát Sasukeho přítomnost.
„Kdepak jsi lásko?“ ptala se do ticha, které ji ovšem nedokázalo odpověď, na vyřčenou otázku.
Když už si myslela, že ho nenajde. Myšlením se unavila, skoro usnula, ale něco ji probudilo. Jedna vzpomínka, kdy Sasuke říkal, že má jeden úkryt. Kdesi daleko ode všech, které měl.
Okamžitě se sebrala a odešla na to místo, i když nevěděla jeho přesnou polohu.
Šla za hlasem svého srdce.
Cesta ji téměř neubývala. Myšlení a podvědomí měla neustále u Sasukeho vzácného smíchu. Jeho dotekům. Bože! Ona je skoro cítila!
Touha ho najít a vysvobodit ji dodávala potřebnou energii.
Netušila, že bude muset zdolat těžší překážku než jsou nějaké hory.

Mari a Gaara

Probudili se za svítání, kdy do pokoje vešel Baki.
„Co se tady stalo?“ zeptal se Baki.
„Povídali jsme si se Shi…“ nedořekl, všiml si, že Shira zde není.
„Kde je?“ že se vábec ptala.
„Utekla.“ To věděli všichni.
„Ale proč to všechno dělá?“ odpověď, na kterou odpověděl zcela nečekaný člověk.
„Protože ho miluje a vidí v něm to dobré, také jeho dobrou stránku probudila.“
„Temari?“ podivil se Gaara.
„Ano, jsem to já a snaž se ji pochopit. Je ve stejné situaci jako já.“ Pak to vše vysvětlila.
„Měla jsem ji věřit.“ Řekla Mari.
„Hlavně ty, Gaaro, by jsi to měl chápat nejvíc.“ Narážela na jinou situaci, ale přesto, tak podobnou.
„Já vím, ale uvědomil jsem si to pozdě.“ Přiznal kazekage.
„Ovšem s tím něco udělat je pozdě. Nevíme, kde Sasuke je.“
„Ale víme, díky Tsukihanu mohu vystopovat Shiru.“ Ozvala se Mari.
„Zapomínáš na jednu maličkost. Za chvíli budeš rodit.“ Gaara připomenul tento malý fakt číslo jedna.
„To je pravda, zbývá mi asi týden. Sakra!“ ulevila si Mari.
„Co budeme dělat?“ nastalo ticho. Proto bylo slyšet zcela zřetelně otevření dveří…
„Vy?“ všichni byli v šoku.

Sasuke

„Co si myslíš?“ zeptal se ho Sanado.
„Nevím, ale na vyvraždění Suny je to moc málo.“ Řekl Sasuke již nebyl vězeň. Mohl se pohybovat pouze po dvou pokojích. Tohle dodržoval.
„Čeho málo?“ divil se Sanado.
„Čeho asi? Ninjů, vojáků, nukeninů, shinobazu, prostě pěšáků. Bude jich zapotřebí maximálně patnáct tisíc.“ Odpověděl nevzrušeně Sasuke. Kdyby je někdo neznal, řekl by, že jsou přátelé nebo přinejmenším spiklenci.
Sanado upil tradičního čaje a chvíli se zamyslel. „Když je seženu, budeš jim velet?“
„S radostí.“ Bylo ujednáno.

Shira

Byla již kousek od Sasukeho věděla to. Vůbec netušila jak to ví. Možná, že oni dva tvořili jedno silné pouto a to je pořád nutilo být spolu.
Pak ho spatřila. Úkryt ve své kráse. Byl to honosný dům, ve kterém by jste jen těžko hledali skrýš nějakého zločince.
Po chvilce došla ke dveřím a…