Svitek Tajemství- chap. 1

Jeskynní labyrint (místo neznámé)
Sasuke běžel temnou chodbou. Viděl jen to málo, co mu dovolovala pomalu umírající pochodeň. Už jen kousek, pomyslel si Sasuke. Zatočil za roh a narazil na slepou cestu.
„Sakra, někde jsem se musel splést,“ zaklel. Pochodeň naposledy zablikala a zhasla. Tma se rozlila všude kolem. Jak se odtud dostanu? Ptal se sám sebe. Posadil se na zem a přemýšlel. Po chvíli se v chodbě začala objevovat namodralá zář. Super, ve světle chakry z chidori něco málo vidím, ale asi to moc dlouho neudržím. Rozběhl se chodbou zpět. Na prvním rozcestí nezatočil na cestu, kterou přišel, ale na tu cestu kde ještě nebyl. Po chvíli běhu začala chodba klesat. To musí být ono. Zrychlil. Začala mu docházet chakra.

Proběhl pod obloukem, který vypadal jako by sem nepatřil, ale nevšímal si ho. Ocitl se ve velké místnosti. Uprostřed na malém stupínku ležel svitek osvícený slunečním svitem bez jakéhokoli zdroje. Sasuke zhasl chidori a pomalu přistoupil blíž ke svitku. Na tohle tak dlouho čekal. Opatrně svitek sebral a v tu chvíly kdy se ho dotkl, zazářil na něm ohněm nápis TAJEMSTVÍ. Rozložil ho na zem. Pomalu se probíral prvními znaky, ale najednou narazil na něco, co neznal. Co to je? Kde se to tu vzalo? Takhle to přece být nemělo! Proběhlo mu hlavou. Zvláštní znaky se staly hádankou. Co teď? Zamotal svitek. Musím se podívat někde jinde, třeba se o těch znacích dovím jinde něco přesnějšího.

Mezitím co tu seděl, dočerpala se mu chakra. Opět rozsvítil chidori a se svitkem v druhé ruce běžel směrem k východu. Opět proběhl pod oním obloukem a poté proběh celým labyrintem chodeb. Když spatřil denní světlo, opět zhasl chidori a vyšel ven. Sluneční svit ho udeřil přímo do obličeje. Věděl, že to bude nepříjemné, ale ne že až takhle moc. Otočil se na vchod do labyrintu, ze kterého právě vyšel. Nevypadal nijak zajímavě, ba až moc obyčejně. Jen černá díra uprostřed skály. Naskočil na koně a vyrazil do svého úkrytu.

Sasukeho úkryt (místo neznámé)
Tam už na něj čekal jeho tým. Juuga si jako vždy povídal se svými ptačími kamarády a tak přesně věděl kdy Sasuke přijede a Karin se jako obvykle hádala se Suigetsem. Když Sasuke dorazil, už byla skoro tma. Ihned rozbalil svitek a ukázal jim neznáme znaky, ale všichni jen zavrtěli hlavami na znak toho, že v životě nic podobného neviděli.
„Myslím, že je jen jedno místo, kde můžeme zjistit, co ty znaky znamenají“, řekl Juuga a ukázal směrem na Konohu. „V konoze je přeci obrovská knihovna. Jestli něco nebude tam tak nikde jinde asi také ne.“
„Máš pravdu“, řekl Sasuke“Jenže jak se tam dostaneme? Jsem teď nukenin, nemůžu se vrátit.“
„Ale kdo řekl, že tam půjdeme oficiálně?“ zasmála se Karin a Suigetsu s ní výjimečně souhlasil.
„Dobrá, jestli všichni souhlasíte, tak vyrážíme zítra ráno. Juugo, popros ptáky, jestli by nám nepomohli s rozptýlením našich pachových stop.“ Otočil se Sasuke na Juuga.
„Jistě nám pomůžou“, usmál se Juuga.

Konoha (ten samý večer)
„Sakuro, půjdeš se mnou na rande?“, ptal se Naruto jako každý den.
„Ne Naruto nepůjdu, říkám ti to každý den“, odpověděla Sakura“ale mohl bys zajít za Hinatou, třeba by s tebou šla“usmála se tajemně Sakura.
„Jak to myslíš?“, otočil se na ni překvapený Naruto a v tu chvíli mu přiletěla taková rána, že odletěl několik metrů dopředu.
„ To nemyslíš vážně!“ řvala Sakura. „Nevzpomínáš, co ti řekla tehdy, když se tě snažila chránit před Peinem? To jsi opravdu takový BAKA? Vždyť už je to alespoň měsíc a vy jste se ještě neviděli, možná by i ona něco ráda věděla.“ „Máš pravdu Sakuro, jen nevím, co jí mám říct. Můžeš mi poradit?“ zeptal se Naruto Sakury, která se mezitím uklidnila.
„Řekni jí, co cítíš, co doopravdy cítíš, není na tom nic těžkého“, opověděla Sakura klidně.
„Máš pravdu, asi to opravdu udělám, tak zatím“, usmál se Naruto a odběhl směrem k sídlu Hyuuga klanu.

Ale jak jí to mám říct? Co na to řekne ona? Co se stane potom? Možná mám strach zbytečně. Nechám to vyplynout ze situace, ale jak mám začít? Ptal se sám sebe Naruto pořád kolem dokola. Když došel k sídlu hyuuga klanu, najednou ho přešla rozhodnost. Rychle zaklepal na dveře, než ztratí úplně všechnu. Otevřel pan Hyuuga.
„Copak si přeješ Naruto?“ zeptal se.
„Chtěl bych mluvit s Hinatou, je tu?“ zeptal se zdvořile Naruto a snažil se nahlédnou do domu přes Hiashiho rameno. „Počkej tady, přivedu ti je sem“, řekl Hiashi a odcházel do domu. Jen zašel za roh, Naruto se zhluboka nadechl a začal si formulovat v hlavě jak začít.

Hinata přiběhla a jen co spatřila Naruta, začala se červenat jako vždy.
„ A-a-ahoj, Na-Naruto“, řekla bázlivě Hinata.
„Ahoj Hinato, nepůjdeš se mnou na rámen?“ zeptal se Naruto.
„Moc ráda“, řekla Hinata a vyšla ven z domu. Cestou do Ichiraku nepromluvily ani slovo.
„2x vepřový rámen se vším šéfiku“, hlásil Naruto hned po příchodu. Posadily se.
„Musím ti něco říct Hinato“, a je to ta[i]dy, Pomysleli si oba najednou.