Romantika
Návrat Hrdiny
„Kakashi-sensei? Naruto? Hinato?Kibo?“ Pohlédla na všechny, kteří se objevili vteřiny po psech, „Tak jste nás našli.“
Naruto přiběhl k oběma: „Sakuro…Sasuke?!“ Pokračovat nemohl. Nemohl najít vhodná slova, ani nevědě, co by měl říct, stoupnul si k Sakuře a na Sasukeho házel ostrý, nenávistný pohled. Všichni příchozí utvořili kolem dvojice kruh, Kakashi si stoupl kousek za Sasukeho.
„Sakuro, co se stalo?“ Řekl Naruto, když odvrátil pohled od Sasukeho.
Ráno se jako první probudila Jackie. Pomalu došla k oknu, rozhrnula závěs a pohled jí stanul na ranním slunci. Chvíli tam jen tak nečinně stála a hleděla do neznáma.
Poté její pozornost upoutal opět ten kluk ze včerejška. Tentokrát se mohla kochat jeho neohrabaným během na ranní porci rámenu. „Au“ pronesla nepatrně, když se chudák přerazil o popelnici. Po té ovšem se slovy: „Nikdy se nevzdám.“ se zvedl a pokračoval směrem k Ichiraku rámen. Za chvíli jí ovšem zmizel z dohledu.
Neviděla ho už velice dlouho, ale pořád si vybavovala každičký rys jeho obličeje, neuměla na něj zapomenout. Ne proto, že by se nesnažila, prostě toho nebyla schopná. Proč, to nevěděla nebo si snad ani nechtěla připustit. On si na ni určitě nevzpomněl za tu dobu, co se neviděli; když spolupracovali na chuuninské zkoušce, ještě si myslela, že to bude jiné. Dokonce kvůli ní brzy vstával.
„Je to otrava, ale je to moje mise…“
Je večer a já musím opět přemýšlet. Nevím proč, ale přes den to tak člověku ani nedochází, ale když padne tma, tak má myšlenek plnou hlavu. Prostě musí přemýšlet nad tím, co bylo je a bude.
Sasuke doběhl ke knihovně, po zbylých třech osobách v kápi nebylo ani vidu ani slechu. Ulice se už skoro vyprázdnily a už jen sem tam se loudavě procházela nějaká rodinka nesoucí své již spící dítě v náručí. Vyskočil na střechu knihovny a jako předchozí večery vlezl dovnitř. Karin už seděla s knihami v klíně, ale po Juugovi a Suigetsovi nebylo ani vidu ani slechu. Karin vzhlédla od knihy, kterou měla položenou na klíně. Okolo ní bylo ještě mnoho dalších knih, otevřených na různých stranách.
V poslednej dobe som sa nemala s kým porozprávať. Miki bola až príliš zaujatá Deidarom. A s nikým iným som nemala až taký dôverný vzťah. Práčka konečne doprala a ja som sa vybrala do svojej izby. V jedálni ma čakala Miki.
„Ahoj. Čakáš na mňa?“ spýtala som sa jej.
„Áno. Všetci už išli spať a v izbe by som sa sama nudila.“
„A čo Deidara. Mohla si ísť k nemu.“
Trochu očervenela, keď mi odpovedala: „Čo by som tam robila? A navyše Tobi je tam určite tiež.“
„Dobre. Len si vezmem jablko a ideme.“
Sobota, úžasný to den. Když tedy pominu to, že náš většinou flegmatický otec je šílenec, nás nutí vstávat v sedm hodin ráno. Já jsem si na to zvykla, takže už je absolutně automatické, že ráno vyskočím, provedu ranní hygienu, hodím na sebe něco relativně pohodlného, ale v první řadě značkového. Takže džíny a bleděmodré tričko Puma to jistí. No a pak už nic nebrání tomu, abych se šla do kuchyně nasnídat. Jelikož už tam na mě čeká moje milované oříškové müsli.
Bylo nádherné ráno a já jsem se probudila celá odpočatá, taky už to bylo týden, co jsem nespala v měkoučké posteli. Vstala jsem, ustlala si a pak jsem se šla umýt. Poté jsem z batohu vytáhla to nejhezčí oblečení, co jsem měla, byla to modrozelená sukně (byla to jediná sukně, co jsem měla) a modrozelené tričko a modrozelené boty, nevím proč, ale modrozelená byla moje oblíbená barva, nosila jsem ji téměř pořád. Pak jsem si učesala vlasy a vesele vzala přihlášku do Akademie a vyšla ze dveří mého pokoje.
„Co chcete?!“
„Nepokusíš se o něco?“ Ozvalo se skrz dveře.
„Nejsi můj typ.“
„Takhle jsem to nemyslela!“ Mieko se na čele objevil malý počet křížků. „Já jenom…jestli se nepokusíš utéct nebo napadnout mě. Ostatní zajatí ninjové to dělají v jednom kuse, když přinesu jídlo.“
„Vypadám snad na to?!“
Dveře se otevřely. Dívka se tvářila celkem přívětivě, ale oči jí pořád hrůzostrašně svítily.
„Má neustále aktivované kekkei genkai. Tssss…“ Zamumlal si pro sebe neslyšně Deidara.
Konečně byl léčebný proces dokončen a loutkář uklízel tinkturu. „Že se to dalo přežít?“
„No, ze začátku moc ne,“ přiznala Bloom.
„Jestli tady budeš chtít žít, musíš si začít zvykat,“ upozornil ji. Vyplázla na něho jazyk a chtěla se po něm ohnat, ale jen znovu táhle zaskučela. „Hm, nikdy bych si nepomyslel, že jsi taková hysterka,“ okomentoval to Sasori.
„Hysterka? Co je to?“ Bloom se zarazila.
Muž naproti ní se uchechtl. „No, neber si to špatně, ale… tak se říká ženský, která ječí, i když nemá důvod.“
„Chtěla bych vám oznámit jednu strašlivou zprávu,‘‘ začala učitelka, jíž se konečně touhle větou povedlo upoutat pozornost studentům. Všichni jako naráz zděšením pozvedli hlavu. Všichni ovšem ne. Sasuke vzadu v koutě nevydal ze sebe ani jedinou hlásku, jen nepřítomně hleděl z okna a krátce pokaždé pohlédl na hodiny pověšené na stropě. Už zbývalo do konce hodiny jen pár minut. Nejspíš tu stráví víc času než plánoval. Pohodlně se usadil a znuděně poslouchal, zda se o tom dozví víc než ví.
Anaru přišla domů a začala si balit věci. Když v tom za ní přišla její teta a zeptala se, co to dělá.
"Anaru co to děláš, kam jdeš? A co to máš s obličejem?" ptala se teta.
"Odcházím na Ninja Akademii do Konohy!" řekla rázně.
"Ale proč? Vždyť se tu máš dobře!" řekla teta.
Na válečném bojišti ptřísněném krví ležely tisíce těl. Ať se ale člověk podíval kamkoliv, byli to jen samí muži.
"Kolik krve bylo prolito pro světový mír, který stejně nikdy nenastane?"
"Kolik lidských životů bylo obětováno?" Mezi všemi těmi mrtvými ležel ten poslední živý. Pomalu a chraptivě se nadechoval, věděl, že už nadešel jeho čas. Pod zavřenými víčky se mu ukazovaly scény z toho krátkého života.
Sakura se zoufal hrabala ve své skříni. Hledala něco, v čem by bylo vhodné přivítat významné shinoby ze Suny a zároveň vhodné na oslavu. Nejlépe kimono nebo něco hodně podobného.
Posadila se na paty a prohlédla si oblečení rozházené po pokoji. Nic nebylo dost slavnostní a to málo, které se na slavnost hodilo, se jí už nelíbilo nebo z toho vyrostla.
Svitla ještě jedna naděje v podobně skříně její zesnulé matky. Od doby, co jí Orochimaru zabil ještě nesebrala sílu to vyhodit. Teď za to možná bude vděčná.
Věděla, že nemají dostatek čakry aby vydrželi bojovat pomocí živlů proti těm, co příjdou…
„Jiraiyo-san… vezměte madam a kluky pryč… mě nezabijí, potřebují mě živou, získám Vám nějaký čas…“
Všichni na ni vyvalili oči…
„To nemyslíš vážně!“ Zařval na ni Minato, měl stejný nápad, ale zůstat chtěl on…
„Pokud má někdo krýt cizí ústup, tak já, Namikaze Minato, budoucí Hokage…“
Kushina obrátila oči v sloup…
KAPITOLA V – KDYŽ BÍLÁ ZČERNÁ
V zasedací místnosti Rady panoval už od rozbřesku čilý rozruch. Starší vesnice netrpělivě očekávali kazekageho příchod. Kde se jenom toulá? Okny sem pronikalo narůžovělé světlo rozbřesku. Jemně zbarvilo donachova těžké závěsy z rudého sametu visící na zdech. Členové Rady s tvářemi zahalenými šály, jak bylo v Suně zvykem, rozčileně šeptali mezi sebou.
[i]„Prý to byl Kabuto. Vždyť ho znáte, ztracený ninja z Konohy, co se přidal k Orochimarovi.“
,,Kai!“
„Než jsem vstoupil do sálu, kde jsem pak viděl Naruta, tak jsem slyšel, že se Madara s někým baví, ale nenapadlo mě, že to bude Naruto, ale to je teď jedno. Slyšel jsem ho říkat, že ses vyspala s Itachim a utekla s ním a další ohavné věci, kterých tě chci ušetřit o Itachim říkal ještě horší. Jak jsem hned zjistil, tak Naruto ztratil paměť a toho Madara využil, aby byl Naruto jeho voják. Madara prahne po síle Kyuubiho. Za každou cenu. Pak vím, že Madara pasoval Naruta do řad Akatsuki, kde by ho měl na očích.“ Kisame se do toho opřel.
„To bylo fakt nečekaný, měl jsme o tobě jiné mínění," trucoval Naruto. Sakura pro změnu tvářila trochu provinila a Tsunade vůbec nechápala, co si má o tom všem myslet. Raději přešla hned k věci.
„Naruto, potřebujeme udělat nějaké testy, hlavně rentgen hlavy. Musíme přijít na to, co způsobilo tvůj výpadek paměti," ujala se slova a otevřela složku plnou papírů. Sakura ji přes rameno nakoukla do složky. Ke všemu překvapení, papíry uvnitř zeli prázdnotou.
Ráno už Suigetsu v izbe nebol. Rýchlo som sa prezliekla a zamierila do kuchyne. Miki šla so mnou. Na raňajky som si spravila ramen. Dnes som mala v pláne pozrieť si telku.
V celom sídle bolo ticho. S Miki sme sa vyvalili na gauč a pozerali Zettai Kareshi. Postupom času poprichádzali aj ostatní členovia a pridali sa k nám. Miki sa to strašne páčilo, ale Pein chcel pozerať niečo iné. Na moje prekvapenie sa však na Mikinu stranu pridal Deidara. Všimla som si, že mu nejde o film, ale nemohol odtrhnúť pohľad od Miki. Tej teraz stekali po lícach slzy.
