Romantika

Seděla na lavičce a kreslila na zem jedno srdíčko za druhým. Po tvářích jí stékaly slzy. Milovala ho........stejně mlčela. Nedokázala mu to říct, protože se bála, že on její lásku neopětuje. Celý její svět se najednou smrsknul do jediného slova, pocitu. Všichni jí říkali, ať se ho zeptá, ona však v sobě nedokázala najít dostatek odvahy. Přitom to bylo tak jednoduché....stačilo prostě otevřít pusu a vypustit ta dvě slova, která mohla všechno změnit. Mohla opustit tu strašnou samotu..... Ano, měla přátele, ale to nyní neznamenalo skoro nic.

Jednou se ve vesnici skryté v horách narodila dívka. Bohužel její maminka při porodu zemřela a otec ji opustil, když měla jeden měsíc. A tak dívenka bydlela u své tety a strýce.
"Anaru!!! Přijdeš pozdě do školy, dělej!" volala teta.
"No jo furt!!" řekla znuděně Anaru.

Anaru neměla školu ráda, nebavilo jí to tam a navíc se jí ostatní děcka smála kvůli tomu, že neměla rodiče. Ona byla takový vyvrhel. Nikdo ji neměl rád, no jasně měla tetu a strýce, ale ti se o ni starali jen kvůli tomu, aby nemusela bydlet v děcáku.

Ráno probudila všechny vůně snídaně, tady až na Kushinu která tu snídani připravila. Jiraiya se trochu čertil.
„Ty si hlídala celou noc? To ať se už nikdy nestane.“ Zaječel na Minata.
„Ona mě vyhodila.“ Snažil se bránit Minato. Kushina nezůstala pozadu.

Prokletí dvou katan

Bylo ještě šero když jsem dorazila před tu velkou šedivou budovu. Vypadala jako by všichni spali a já přesto věděla že mě přijmou, teď…

12. Bouřka
Hinata sa připravovala na setkání se svým otcem. Byli to už dvy dny po tom útoku, ale Hinata se stále nedostala ze šoku, který utrpěla, když se dozvěděla, že v Narutovi je zapečetěný kyuubi. Ale i tak ho stále milovala.
"Chtěl jsi mě vidět otče?" zeptala se Hinata Hyuuga a uklonila se otci.
"Ano dcero. Jak pokračuje tvůj vztah s mladým Namikaze?"
"Ne moc dobře otče." přiznala Hinata.
"Proč ne? Haruno jsme se přeci zbavili. Jediné, co máš udělat je zaujmout její místo."
"Ale vyjste se jí otče nezbavili."

Boj o svobodu/hon začíná

Když se Sasuke probral, uviděl opět tu dívku, která na něho mířila lukem a ještě dva muže, které neznal.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se dívka a Sasuke přikývl na znamení souhlasu.
„Já se jmenuji Matsuri, tohle jsou Ar a Yumi.“ představila se dívka.
„Kde to jsem?“ zeptal se Sasuke a dostalo se mu pohotové odpovědi:

Neji nezaváhal a rozběhl se k TenTen.

[center][b]Když se stromy promění

Minato, ač nerad, tak přikázal, aby se rozdělili. Kushina si zvolila místa, kde dříve bydlela, Obito se rozhodl, že prozkoumá oblast toho jediného domu, který tu stál. Minato se vydal na místa, kde dříve stály obytné čtvrti, aby se pokusil najít jakékoli stopy.

Minato se obezřetně procházel po dokonale zdevastovaných ulicích, kde byste netipovali krásné prosperující město.
I bývalý obyvatelé by to tu nepoznali, kdo by poznal rozbořené domy smíchané v jeden? Když tu náhle pocítil přítomnost někoho dalšího.

Nervózně si znovu, už po několikáté, protřel vlasy. Byly mokré, kapičky vody padaly na dřevěnou podlahu ztemnělého pokoje. Chladná sprcha mu otevřela oči, probudila k životu jeho tělesné funkce, jen jednu probudit nemohla…

Kapičky se při dopadu na podlahu roztříštily na tisíce drobnějších krůpějí. Zničehonic se přidaly i jiné kapky. Byly větší a objemnější. Společně se mísily a v dokonalém souladu tvořily na podlaze malou loužičku. Slzy.

Kakashi seděl ve stínu vzrostlého dubu a četl si ve své oblíbené knize. Jenže jeho poklidný den volna přerušilo několik neznámých ninjů, kteří se tam znenadání objevili a očividně usilovali o život neznámé černovlasé dívce, která se vyřítila z lesa. Prudce se postavil a chystal se zasáhnout, ale dívka tři nepřátele zneškodnila svými kunai noži a potom vytasila katanu. Vedla si zkušeně, ale i tak na ni bylo vidět vyčerpání, zřejmě ji pronásledovali již několik dnů.

Ve třídě zatím panoval klid, bez Naruta si nikdo netroufl pronést jedinou poznámku, k nudného výkladu učitelky. Dokonce i Sasuke zklamal, jelikož i když to na první pohled nevypadalo, on byl ten, kdo v uražení učitelů vedl. Dnes ho však opustili všechny nápady a proto jen položil hlavy na lavici a přes hlavu si přehodil kapuci od mikiny. Učitelka okamžitě zbystřila, že jeden ze studentů nevnímá výklad a rázným krokem se vydala za ním. Několik spolužáku se ho snažilo nenápadně probudit, ale učitelka byla mnohem rychlejší.

Hinata s Itachim spěchali k úkrytu, co jim síly stačily. Chtěli mít tohle za sebou, ale jedno věděli, nikdy se nikdo nesmí dozvědět, že se spolu vyspali. Jinak by museli čelit vážnějším problémům, než doposud.
Oba dva souhlasili, že jakmile se dostanou do úkrytu a osvobodí Naruta jejich vztah skončí.
„Víš, že miluji Sendai a ty zase Naruta, berme to jako tajemství, které si vezmeme do hrobu.“ Pronesl Itachi.

Naruto se přesně v 19:00 dostavil do rezidence Hyuuga klanu, který již byl doma a co náhoda nechtěla, tak se potkal se svým minulým a vlastně i budoucím tchánem Hiashim, který nebyl vůbec nadšen, že ho vidí.
„Kam si jako myslíš, že jdeš?“ ozval se Hiashi na uvítanou.
„Nikam, jen mám s vaší dcerou rande, a pokud byste byl od té lásky, nezavolal byste ji?“ odpověď nedostal, protože se objevila Hinata se slovy: „Jéé, si tu přesně, tak jdeme?“ než mohl Hiashi něco namítnout.

Uvědomění

Odpusť mu Sakuro, prosím…Jak tohle můžeš chtít, Sasuke mi tě sebral! -Vzpomínala Sakura. Byla stále ještě noc, když se probudila. Neotevřela oči, ani se nepohnula. Slyšela Sasukeho dech, slyšela jak chodil kolem ohně a vždy do něj něco hodil, ale nedala mu najevo, že je vzhůru. Vzpomínala na Itachiho a ze všech sil se snažila přemoci slzy, které se jí hnaly do očí.
Miluji tě Sakuro, chci pro tebe to nejlepší! - Proč musel zemřít?!
Od ohně uslyšela Sasukeho kašel :“Aghh, aghh, aghh!“

„Čo to robí?!“ divil sa Ichigo.
„Je rozrušená,“ oznámil mu sensei.
„Ale z čoho? Veď keď sme jej pred súbojmi priali veľa šťastia bola v pohode.“
„Á, niekto sa o ňu bojí,“ podpichovala Raki aj keď ani jej nebolo všetko jedno.
„Tu ide o to aby nám nespravila hanbu,“ odporoval.
„Naozaj ide len o to?“ nedala sa odradiť.
„Ty si sa tiež musela vzdať,“ teatrálne zmenil tému na ňu, ale po chvíli si uvedomil čo povedal a pozrel na senseia.
Hanabi, netráp sa preňho. On nevie o čo prichádza. Pobádal ju myšlienkami.

Opuštěné Orochimarovo sídlo. Tedy – bylo opuštěné. Temnota se linula přes chodbu jako stín. Jediné, co se dalo spatřit ,byly ty oči… Svítily ve tmě jako předzvěst smrti. Měli světle hnědou barvu a uvnitř zářila tečka naznačující panenky. V tom se stalo něco horšího. Hlas znějící jak křik tisíce umučených lidí protínající tmu.

„Můžeš jít.“
„Ano pane.“

.
.
.
.

CHAPTER 3

Po částech prospali celý den a kolem půlnoci se opět vypravili do knihovny.
„Začneme tam, kde jsme skončili,“ řekl Sasuke a otočil se ke Karin

Prechádzam sa po lese, obdivujem krásu kvetnatej lúky, na ktorú isto nikto nechodí, pretože je na mieste, kde len málokto zavíta. Bohužiaľ, v tomto okamihu sa nachádzam na akadémii a nie na mojej čistinke. Avšak ani to ma neodradí, aby som sa myšlienkami túlala.