Romantika
Uběhlo půl roku od naší velké hádky s Konan. Od té doby jsme se staly kamarádkami, nedaly jsme bez sebe ani ránu. Chodili jsme spolu nakupovat, když jsme měli náladu tak jsme si i uvařili. Nejvíce ze všeho jsme si však povídali a pomáhali jedna druhé. Já jsem pomáhala, Konan s jejím vztahem vůči Peinovi, pomáhala jsem jí s výběrem kosmetiky, aby se mu líbila a radila jsem ji jak ho zaujmout. Konan mi zase vštěpovala něco ze své ženskosti a zároveň mi pomáhala obrnit se proti Itachimu a ostatním mužům v sídle.
Teprve teď si Hiashi všiml, že Hinata je malinko dotlučená, hlavně na rukách, ale kdyby věděl, že to má od svých technik, které postupem času vybrousila k dokonalosti. Taky když na to měla dvacet let a víc…
„Jsi připravená?“ zajímal se její otec.
„Jsem,“ řekla Hinata sebevědomě.
Od té doby, co Černý odešel, se začaly ny táhnout... byla jsem podivně uzavřená do sebe a bolela mě hlava... pořád...
Teruki je celkem šťastný, alespoň to mi zvedlo náladu... jinak... jsem se měla hrozně... cestujeme, hledáme nějaké místo, kde zůstaneme...
„Uklidni se. Kdybych ti chtěl ublížit, tak už to udělám. Jenom mě poslouchej a sedni si.“
„Ani mě nehne!!! Nemám důvod tě poslouchat. A jestli o mě toho tolik víš, tak jaktože nevíš, že už mi pravdu někdo řekl???“ zeptala se Temari a snažila se vykroutit z jeho sevření.
„Jo, to vím. Ale on ti neřekl pravdu. Jsi silná a kdyby ses dozvěděla pravdu, tak by to pro Konohu znamenalo zkázu.“ řekla osoba a přidřepla si.
„Shikamaru mě miluje!!! On by mi nelhal!!“ zakřičela Temari.
Shikamaru se probudil ještě předtím než mu zazvonil budík… Hned začal svoje obvyklé litanie…
„To je otrava, proč jsem si ten budík nařizoval, když se stejně vzbudím před tím, než zazvoní!“
Líně se protáhl, jednou nohou si odkopal peřinu, ale zůstal ležet… díval se z okna na mraky… Nevěděl, jak dlouho tam tak ležel, ale nevyplatilo se mu to…
„Shikamaru, co tam děláš… to si neumíš ani natáhnou budíka, okamžitě vstávej…“ Bušila na dveře jeho pokoje jeho matka… Shikamara napadla jediná věc…
Jak jsem slíbila je tu delší díl.
Další den se Naruto učil jak se starat o malé dítě. Hinata se hodně nasmála při Narutových pokusech o vyměnění plínky. Po třech hodinách už to Naruto ovládal levou zadní.
,,Zajímalo by mě jak tohle zvládá Shikamaru a k tomu má za zády Temari.'' Smál se Naruto.
Kimm a Kiba; Kazemi a Kankurou
Kimm se nemohla dočkat, dokud se Kiba nevrátí, musela si počkat. Mezitím se seznámila s celou domácností Gaary a pomáhala se svatbou své sestře a její skoro švagrové Mari, Shira byla myšlenkami u Sasukeho, který pro ni nikdy nezemřel.
„Moc vám gratuluji,“ popřála Kimm šťastným párům.
„Doufám, že se ten pitomec Kiba objeví co nejdřív, aby si tě konečně vzal.“ Řekla Kazemi, která přála své sestře jen dobré.
[center]Její tělo vnímalo každý kousíček tepla z přikrývky, pod kterou byla schovaná. Nejradši by tak zůstala navždycky. Rukou pomalu nahmatala tu jeho a lehce jí stiskla.
"Proč jen musíš odejít?" opakovala si stále a snažila se zachytit každý kousek jeho těla a udržet si ho v paměti. Všechno vypadalo tak v pořádku.
Nakupování a napadení jinými studenty
Šli jsme na snídani a u stolu, už seděli všechny, které jsem znala.
„Ahoj lidi jak se vede?“ zeptá se Sasuke plný energie, ale mě ji hodně ubylo.
„Ale jo jde to. Co jste vyváděli.“ Zeptá se Naruto a já se malinko začervenám, ale jinak neodpovídám.
„Nic co by tě mělo zajímat.“ Odpoví mu Sasuke, ale jde vidět, že to Narutovi i všem ostatním došlo.
„Máme jít do ředitelny.“ Řekne Hin a podívá se na mě a na Sasukeho.
Další den ráno (Konoha)
Pokojem se linula nádherná vůně. Hinata začmuchala a pomalu otevřela oči. Když pře sebou uviděla Naruta, roztáhli se jí rty do širokého úsměvu.
„Jak pak ses vyspinkala?“ ptal se Natuto.
„Moc krásně, děkuji,“ odpověděla Hinata s úsměvem.
„Udělal jsem vajíčka, dáš si?“ usmál se na ni Naruto a ona přikývla. Donesl jí je až do postele a tak spolu poklidně posnídali.
Ke cvičišti jsem přišla přesně, ale Tsunade měla pravdu, opravdu nebylo kam spěchat, Kakashi tam ještě nebyl. Blízko vchodu stáli tři asi patnáctiletí ninjové, dva kluci a dívka. Nebylo těžké v té dívce poznat Tsunadinu žákyni, měla stejně nepřístupný a mírně výhružný výraz. Zajímalo by mě, jestli ji tak poznamenala Tsunadina výchova nebo to má odmalička. Oba chlapci od ní stáli dál, každý z jiné strany. Neřekla bych, že v tomto týmu panují idylické vztahy.
(věty a slova -takto napsané- jsou v mysli)
,,Tady se utáboříme na noc,“ řekla.
,,Dobře“ zní moje odpověď
,,Jdu pro vodu, kousek odsud je řeka, zatím postav stan a rozdělej oheň, prosimtě“ Udělal jsem co mi řekla a ona šla pro vodu. Postavit stan bylo těžší než jsem si myslel, trvalo mi to trochu dýl, ale nakonec jsem to zvládl.
,,Dej mi batoh“ nastavila ruku.
Z batohu vytáhla hrnec, dvě misky a nějaké jídlo a....vojenské pilulky. Vše si před sebe poskládala a sundávala si masku.
Shira; Mari a Gaara
Gaara už toho měl, tak akorát dost, že Shira jen, tak přežívá a rozhodl se k ráznému kroku. Sežene ji manžela. Zavolal si ji k sobě, aby ji to sdělil.
„Mám pro tebe novinu, najdu ti manžela.“ Řekl to bez nějakého chození kolem horké kaše.
„Co prosím?“ v Shiřiných očích se objevil plamen.
„Ne, v žádném případě, zůstanu věrna své lásce! Nikoho bych nedokázala milovat, tak jak Sasukeho.“ Pronesla odmítavým hlasem.
12. Ověření
„Naki, můžeš na chvilku?“ začal Naruto.
„Dobře. Omluvte nás,“ kývl na radu.
„Tak co potřebuješ?“ zeptal se.
„Mám takové tušení, že jsi mi něco zatajil,“ řekl Naruto.
„A proč bych něco takového dělal?“
„To nevím, ale mohla to být zkouška,“ usmál se „a navíc cítím, že se blíží nějaká pohroma.“
„Máš pravdu, zatajil sem ti jednu věc a čekal jsem na tuto chvíli, než ti jí řeknu.“
„O co jde?“ zajímal se Naruto.
Za celou tu dobu co jsem u nich byla, jsem se dost seznámila
s Reiem.Byl milý a pozorný, ale pořád to nebyl Sasuke. Jednoho dne
mě vzal jen tak na procházku. Procházeli jsme se dlouho a nakonec
jsme se zastavili u průzračného jezírka. Bylo celkem, už šero, ale to
mi vůbec nevadilo. Takhle to šlo opravdu dlouho, byla jsem, už
vyléčená, ale jakmile se Rei přiblížil nevěděla jsem co mám dělat, jak
se mám chovat a už vůbec ne co mám mluvit.Bylo to těžké neříct jim
Sakura sa už pomaly zobúdzala. Po chvíli otvorila oči, ale hneď ich zavrela - do očí jej svietilo Slnko.
Sedela na zemi, opretá o nejakú kamennú stenu a mala zviazané ruky.
Vedľa nej sedel Sasuke, ktorý už bol hore.
"Kde to sme?" spýtala sa ho.
"Pri chráme," odpovedal stručne.
Sakura sa ho už na nič nestihla spýtať, lebo k nim podišli strážci chrámu.
"No konečne ste sa prebrali. Skoro sme sa unudili k smrti čakaním," povedal jeden z nich.
"Škoda že len skoro," povedala sklamane Sakura.
Planinou se ozýval křik. Svižné kroky dělaly do bláta díru. Zvířata utíkala, vyplašení ptáci odlétali. To může znamenat jen jediné - zrovna, když si Hidan a Kuzunu udělali před domem pohodlí, přihrnul se k nim Tobi.
„Já toho Deidaru zabiju!“ Zařval Hidan.
„Ale Tobi bude hodný kluk, nic vám neudělá.“ Bránil se Tobi.
„Drž už ku**a klapačku ty jeden de**le zas**nej !!“ Sáhl Hidan po své kose.
„Sempai je pryč a tak se o mě máte starat vy! Navíc už jsem právoplatný
Akatsuki.“
Neviem, ako si vy predstavujete moju dedinu, ale mne názov ukrytá vo vodopáde príde rozhodne ako neprávny pojem. Skôr skrytá za vodopádom, to je výstižnejšie vzhľadom na to, že jediný vchod do nej vedie cez vodopád a je obklopená takmer nezdolateľnými horami. V tejto neveľkej rokline sa nachádza nie len naša dedina, no aj celkom rozsiahli les. Pohoria okolo jej dali akýsi podlhovastý tvar a vchod do nej sa nachádza na jej južnom konci, čo je vlastne aj hlavný vstup do dediny.
Obydlia nášho klanu sú asi 5 míľ od najsevernejšieho výklenku Takigakure.
Noc strávili v onom pochybném lokále bez hostů. Zajatkyni se vůbec nelíbilo, že se na ni ten šašek s pomalovanými tvářemi pořád tak lepí. Sice byl v hlubokém spánku, ale ani to mu nedávalo právo funět jí do ucha… navíc se mu nemohla ani bránit.
Procházeli jsme houštím, první Černý, který rozrážel kopřivy a kmeny stromů, za ním opatrný Teruki a nakonec já, spravující Černého škody na rostlinách. Šli jsme celý den, až byl Teruki celý schvácený, k večeru jsme si rozdělali oheň a ustlali si na suchém listí.
