Svitek Tajemství- chap. 5

Sasuke doběhl ke knihovně, po zbylých třech osobách v kápi nebylo ani vidu ani slechu. Ulice se už skoro vyprázdnily a už jen sem tam se loudavě procházela nějaká rodinka nesoucí své již spící dítě v náručí. Vyskočil na střechu knihovny a jako předchozí večery vlezl dovnitř. Karin už seděla s knihami v klíně, ale po Juugovi a Suigetsovi nebylo ani vidu ani slechu. Karin vzhlédla od knihy, kterou měla položenou na klíně. Okolo ní bylo ještě mnoho dalších knih, otevřených na různých stranách. V některých byli ilustrace v některých jen čistě text. Sasuke nechápal, co to znamená.
„Karin, co to děláš? Co tohle má znamenat?“ ptal se.
„Tohle,“ ukázala knihu položenou v klíně, „je ten román ze včera a ten zbytek jsou knihy od toho stejného autora, každá má jakýsi vztah k tomu tvému svitku, v každé je jen část odpovědi na tu hádanku, dá to hodně práce a některé knihy chybí, mezi nimi ta nejdůležitější, ta ve které je klíč k tomu jak ty znaky číst, bude to piplačka a bude to asi ještě na dlouho, ale to důležité máme, už jen ta jedna kniha,“ odpověděla Karin.
„A kde se dozvíme kde ta kniha je?“ ptal se Sasuke s neskrývanou zvědavostí a naprostým zájmem.
„V knihovně ji mají, už jsem se koukala do katalogových listů, ale podle zápisů, je půjčená. Půjčila si ji jakási slečna Haruno. Myslím, že ve městě tak velkém jako Konoha, bude těžké ji najít, musíme počkat, až tu knihu vrátí,“ odpověděla Karin. V Sasukem se jen zarazil dech.
„Jsi si jista, že to jméno je Haruno?“ ujišťoval se Sasuke a Karin jen přikývla. V tu chvíli by se v Sasukem krve nedořezal, už ji měl na dosah ruky, viděl ji na vlastní oči. Zítra musí k Sakuře, určitě to pochopí a knihu mu půjčí.
„Vím kde tu knihu hledat, ale dnes to už nepůjde, opíšeme si poznámky z těch knih, které jsou tady, a zítra se sem vydám sám a přinesu tu poslední knihu,“ řekl Sasuke a vyhlédl z okna. Na ulici už stepovali Suigetsu a Juuga. Sasuke pomalu seskočil dolů a přivedl je ke Karin. Všichni se chopili psacího náčiní a přepisovali vše důležité. Když se na východě začaly objevovat první paprsky slunce, byl už Sasuke i se svým týmem zpět ve své skrýši a četli poznámky, co za tu noc napsali. Už jim chyběla jen ten poslední kousek skládačky, ta kniha, co ji měla Sakura.

Ráno (Konoha)

Sakura vstala velmi brzo, nemohla spát po tom co včera Sasuke odešel. Spala jen pár hodin neklidným spánkem, a když se vzbudila, už jí nešlo znovu usnout. Rozhodla se tedy, že si zabalí věci na misi. Zabalila si vše důležité, a protože jí zbylo v batohu ještě místo, zabalila si sebou knihu, kterou se předešlého dne půjčila v knihovně. Měli se sejít až za dlouhou dobu a tak si Sakura dala snídani a ještě stihla věci párkrát překontrolovat. Když se jí zdálo, že má všechno, vydala se pomalu k sídlu hokage, kde se měli dozvědět, o jakou misi vlastně půjde. Pomalým šouravým krokem tam dorazila na půl devátou, a tak se rozhodla, že se půjde ještě na chvíli projít, protože Kakashi stejně přijde pozdě.

Zazvonil budík. Naruto se jen namáhavě převalil na bok a budík vypnul. Ještě chvíli, říkal si v duchu. Asi po pěti minutách se budík ozval znovu. Naruto se opět otočil a už ho vypnul úplně. Protáhl se a posadil se na posteli. Chvíli jen nepřítomně koukal do zdi, ale pak se vzpamatoval.
„Dnes máme misi, jatááááá,“ řekl nahlas, i když nebyl nikdo, kdo by ho slyšel. Vyskočil z postele, oblékl se a začal balit vše potřebné. Nezapomněl ani na instantní ramen (echm rameny). Poté se nasnídal a běžel k sídlu hokage, měl to akorát.

Když došel před kancelář hokage, všiml se, že je tu sám. Chvíli tam jen tak stál, když zpoza rohu vyšel Neji, Tenten, Lee a s nimi Hinata.
„Ahoj Naruto, co tady děláš?“ ptal se hned nadšeně Lee.
„Já tu čekám na misi, co tady děláte vy?“
„To je náhodička, my taky,“ usmál se Lee. Hinata pomalu obešla Nejiho, Tenten i Leeho a postavila se vedle Naruta. Ten je vzal kolem pasu a usmál se. V tu chvíli přišla i Sakura a všichni společně vešli do kanceláře hokage. Vedle Tsunade stála Shizune a podávala jí nějaké papíry. U stěny místnosti stál Kakashi a Gai.
„Tak jste konečně tady,“ řekla Tsunade, aniž zvedla oči od papíru, který držela v ruce. Když po chvíli odložila papír na jednu z vysokých hromad na stole, vzhlédla a pohledem si přeměřila všechny přítomné.
„Takže, dnes půjdete na misi v tomto složení. Tým Gai je jasný. Do týmu Kakashi jsem přidala Hinatu, protože Sai má misi pro Anbu. Tudíž teď je rozdělení týmů jasné. Vaším úkolem je jít do Skryté písečné a pomoci zdejšímu kazekage, neboli Gaarovi jak ho všichni znáte, s útoky nájezdníků ze západu. Podle zpráv, jsou velice silní. Gaara prosí o pomoc, protože vojenská síla Suny je omezená. Toto je mise třídy B. Gai, Kakashi, spoléhám na vás,“ řekla Tsunade a opět se věnovala papírům. Všichni vyšli ven z místnosti.
„Za hodinu u hlavní brány,“ řekl Kakashi, „jděte se zabalit a přijďte včas.“
„To platí hlavně na vás, že sensei,“ rýpla si Sakura a zmizela za rohem.

Běžela zpět k sobě domů. Zapomněla zavřít dveře na balkón. Vběhla dovnitř, a když zavírala balkon, zavál vítr a z jejího stolu odfoukl na zem list papíru. Sakura dozavřela dveře a shýbla se pro papír. Otočila ho a viděla známý rukopis. Promiň, jestli jsem ti ublížil, to jsem neměl v úmyslu, neber si to špatně, ale mám tu úkol a jestli tou holkou myslíš Karin, tak ta je pro mě nikdo. Ještě přijdu, doufám, že budeš mít lepší náladu.
Sasuke. Četla v duchu. Je to blázen, když si myslí, že ho teď ještě budu poslouchat. Navíc budu pryč dost dlouho. Vždyť do Suny to trvá tři dny a tři zpět a nějakou dobu tam pobudou, takže je to mise alespoň na čtrnáct dní, ne-li více. Odhodila papír na stůl, ale v tom ji napadlo, co když sem Sasuke přijde a já tu nebudu? Musím tu nechat nějaký vzkaz. Jako posledně by asi přišel přes balkon, tak mu tam přilepím vzkaz.Vzala čistý papír a napsala na něj:

Tam už všichni čekali, jen Kakashi tam ještě nebyl. Jak typické, pomyslela si Sakura. Když doběhla k ostatním, všimla si, že Naruto se drží s Hinatou za ruku a Hinata se trochu červená při pohledech ostatních členů týmu.Kakashi se objevil o pět minu později.
„Tak vyrážíme směr Suna!“ zavelel a všichni se rozběhli.