Za rouškou tmy 09: V nemocnici

„To bylo fakt nečekaný, měl jsme o tobě jiné mínění," trucoval Naruto. Sakura pro změnu tvářila trochu provinila a Tsunade vůbec nechápala, co si má o tom všem myslet. Raději přešla hned k věci.
„Naruto, potřebujeme udělat nějaké testy, hlavně rentgen hlavy. Musíme přijít na to, co způsobilo tvůj výpadek paměti," ujala se slova a otevřela složku plnou papírů. Sakura ji přes rameno nakoukla do složky. Ke všemu překvapení, papíry uvnitř zeli prázdnotou.
Naruto se pomalu otočil. Další vyšetření, nejspíš k tomu přibude i halda otázek, čehož se obával. Nejraději by byl zpátky ve skrýši s Itachim. Ovšem Tsunade si stála za svým. Nebohého blonďáčka odtáhla do místnosti, kde ho i přes všechen odpor, který vynaložil zrentgenovala. Při posledním vyšetřením Naruto usnul, tentokrát ho nevzbouzeli bitím, jen do něj mírně drbli, ale i tak si vyslechli celou sérii nadávek. No, co se dalo čekat, testy byli opravdu těžké, i když nic nedělal.
„Myslím, že to není tak vážné, jak jsem si předtím myslela, paměť se ti do několika týdnu vrátí, ovšem budeš si muset poležet v nemocnici,“ ta druhou zprávu vyslovila s větší náležitostí, i když podstata jejího znění nebyla o nic důležitější.
„no to je hezký a co tu mám podle vás dělat?“ zaprotestoval Naruto a začal po pokoji hledat svoje oblečení. Strávit tu ještě minutu bylo nad jeho limit a taky měl něco jiného na práci. Neočekával, že ta podle jeho prvního pohledu milá postarší žena je ještě horší než Sakura. Než stačil zaznamenat pohyb rukou už slíznul omítku z protější zdi, ale díky zranění, které utrpěl mohl, spíš musel zůstat v nemocnici o trochu dél, než plánoval. Proto se tedy zachumlal do peřiny a nasadil tvář uraženého fracka.

Itachi se konec vymotal z lesa a před ním se vztyčila brána vedoucí do Koniny. Pro jistotu zaměnil svůj tradičný černý plášť s červenými měsíčky za obyčejný černý, ale i přes to vzbudil podezření u hlídačů. S těmi ovšem nebyl žádný problém, stačil jen jediný pohled do jeho očí a oba dva padli na zem v bezvědomí. Muž v plášti se jen lehce pousmál a pokračoval dále přeplněnými ulicemi. Svým černým pláštěm, který zakrýval každou část jeho těla, upoutávala sebe veškerou pozornost. Jemu žádný z těch problému nedělal problému pokračovat dál k svému cíl, jimž byla nemocnice, jak se později ukázalo. Jít však hlavním vchodem bylo už moc nápadné, proto vešel do budovy jedním oknem, která musela jedna ze sestřiček zapomenou zavřít. Vydal se tedy dál spletí chodem až do nejvyššího patra. Jediné co mu v tuhle chvíli nebylo zcela jasné, bylo to ticho. V tuhle hodinu tu musí přece někdo víc.
Rozběhl se k pokoji, který hledal a prudce otevřel dveře. Jakmile je otevřel vyletěl na něj kunai, tak tak se mu vyhnul. Skryl se za rohem a vyčkával.
„Myslel jsem, že tu budeš dřív, máš asi hodinu zpoždění,“ Ozval se z pokoje arogantní hlas. Itachi dobře věděl komu patří.
„Nemám důvod spěchat, stejně počkáš,““ usmál se vítězně Itachi, ovšem zas tak vyhráno neměl. Jen okem nahlédlo místnost. Jediné co se mu povedlo zahlídnout byl Sasuke sedící na okně a tu růžovlasou dívku sedící mu u nohou. Pak ještě viděl někoho, kdo seděl na postele divoce sebou zmítal.
„Naruto, už můžeš být v klidu, už si pro tebe přišel,“ promluvil Sasuke k postele a potěšeně se u toho usmál. Lépe řešeno mu dělalo dobře, když měl kontrolu nad situaci. Tohle hodlal ale Itachi změnit.
„Co p o mě chceš?“ změnil Itachi téma, do vydíraní se mu moc nechtěla, potřeboval jen věděl, proč si počíná jako idiot. Přijde do vesnice, aby si zase mohl promluvit s bratrem.
„Jaký je můj plán? No, první věc na seznamu je tvoje smrt, pak možná nechám jeho žít to se uvidí, ale to už tě nemusí zajímat, ty už tu nebudeš,“ krátce se usmál a do rukou vzal pramínek vlasů dívky sedící před ním. Ta ucukla hlavu, pramínek mu vyklouzl z dlaně. Chňapl do rukou její vlasu a přitáhl si ji ke svému obličeji.
„Měli bys být šťastná, zatím se k tobě chovám hezky, to brzy skončí,“ řekl a pohodil ji zpátky na zem. Znovu pohlédl z okna.
„Teď tě potřebu zdravou, pak už ale ne,“ řekl a na konci se podivně usmál. Sakura se zachytila za vlasy, chvíli si myslela, že jí je vytrhne z hlavy. Teď si netroufla na něj ani pohlednout.
„Pusť mě ty zmetku!“ zmítal se Naruto v lanech, nebylo mu to k ničemu. Sasuke ho svázal moc pevně. V místnosti nastalo ticho, Itachi celou dobu promýšlel strategie, ale celou situaci mu ztížil fakt, že to má všechno Sasuke promyšlené.