Myšlenky před usnutím

POZOR! Spoiler!

Varování: Pokud hledáte nějaký super napínavý romatický a úžasně přeslazený příběh, tak hledejte dál Toto je spíš takové zamyšlení, pokus o trochu empatie a menší náhled do mysli mladé ženy. Jen nevím, jestli se to tu setká s úspěchem.

Je večer a já musím opět přemýšlet. Nevím proč, ale přes den to tak člověku ani nedochází, ale když padne tma, tak má myšlenek plnou hlavu. Prostě musí přemýšlet nad tím, co bylo je a bude.
To co bylo, to už se nikdy nezmění, ale stejně jsou tu stále ty myšlenky, jak by to asi bylo, kdyby to bylo jinak. Stejně tak ani člověk netuší, co bude v budoucnosti. Může si ji naplánovat sebelíp a pak přijde jeden okamžik a ten to prostě všechno změní a už to nikdy nebude takové, jaké to bylo doposud. Je to asi ztráta času, přemýšlet nad tím, co bylo a co bude, ale asi to patří k lidské podstatě. Můžu se tvářit chladně, můžu být nedostupná, ale stejně jsem pouze člověk, obyčejný člověk, kterého tyto myšlenky pronásledují každý večer. A stejně mi nikdo nevysvětlí proč to tak je. Někdy mám pocit, že se to zvrhne úplně jinak než by si člověk plánoval.
Představu ideálního kluka jsem měla ve své hlavě urovnanou jako každá normální holka, prostě to bude Pan Dokonalý se vším všudy. No a nesmím zapomenout na jednu podstatnou a nejdůležitější věc, bude starší než já. Muž má být prostě starší. Nevím, kdo s tímto přišel, ale prostě je to tak „normální“. Jenže teď bych potřebovala vysvětlit, kdy a kam se všechny mé představy o ideálním partnerovi vytratily. Když se podívám na „to“ co se mi teď líbí, tak tam marně hledám jedinou věc, která by mému ideálu odpovídala. Prostě je to takový otravný kluk a ty jeho poznámky, tak za ty bych mu nejraději ublížila. Aspoň někdy by si ty řeči mohl odpustit. Jenže to on ne, on bude stále rýpat, jako kdyby v něm byla všechna moudrost světa, on má prostě svůj názor a přes ten nejede vlak. Je to tak, on prostě ví, jak mě pořádně vytočit. No a ke všemu je tu ta nejhorší věc, je mladší než já. Člověk se na to dívá úplně jinak, když se to stane někomu jinému. Dřív mi to přišlo divné, jak by se starší holce mohl líbit mladší kluk. Tato věc, to prostě nejde, co by na něm bylo, vždyť je to jen otravné děcko, které neví nic o životě. Jenže tento názor se dokáže obrátit o 180º a je to ze dne na den, absolutně bez přípravy a vy se pak nestačíte divit. Kdybych nemluvila z vlastní zkušenosti, tak bych tomuto názoru asi taky nevěřila, jelikož by mi to připadalo vážně uhozené, protože myšlení člověka se nemůže ze dne na den změnit. Jenže ono tomu tak opravdu není, jde to z minuty na minutu, stačí jeden pohled jedna věta a vše je jinak a většinou tak, jak by si to člověk neplánoval.
Já si to taky neplánovala, prostě se to stalo. Člověk se může bránit sebevíc, ale to je tak asi jediné, co zmůže, tedy pokud není kus ledu. Možná bych jím chtěla občas být, možná se tak i chovám, ale uvnitř mě je to všechno jinak. Vždy když se na mě podívá, tak ztrácím půdu pod nohama, a když promluví, tak je to rajská hudba pro mé uši, tedy než utrousí nějakou svou sarkastickou poznámku, to bych mu vážně utrhla hlavu, jenže on už je prostě takový. Navíc, kdybych mu něco udělala, tak bych si to asi nikdy nepřestala vyčítat, protože je to osoba, kterou mám strašně moc ráda. No možná se to bojím říct, ale miluji ho. Co na tom, že se chová občas jako idiot. Jsem si jistá, že i on mě má rád, i když jeho způsoby jsou trošku netypické. A, že je mladší? S tímto zastaralým názorem by se už mělo konečně něco udělat. Opravdu nezáleží, kdo je starší. Toto už mi nikdo nerozmluví.
Možná mě spousta lidí kvůli tomu nebude chápat, ale já jim můžu říct jen jedno, pokud to nezažijí, tak to nepochopí. Možná je to jinak než jsem si dříve plánovala, ale o to víc je to krásnější. Život se naplánovat nedá, život se musí žít a hlavě prožít. Sice nevím, co bude zítra, ale víc co je teď. Je to přítomnost a přítomnost je on.