Dračí bojovnice 3. Probuzení

Bylo nádherné ráno a já jsem se probudila celá odpočatá, taky už to bylo týden, co jsem nespala v měkoučké posteli. Vstala jsem, ustlala si a pak jsem se šla umýt. Poté jsem z batohu vytáhla to nejhezčí oblečení, co jsem měla, byla to modrozelená sukně (byla to jediná sukně, co jsem měla) a modrozelené tričko a modrozelené boty, nevím proč, ale modrozelená byla moje oblíbená barva, nosila jsem ji téměř pořád. Pak jsem si učesala vlasy a vesele vzala přihlášku do Akademie a vyšla ze dveří mého pokoje.

Šla jsem po chodbě celá zamyšlená, když v tom jsem vrazila do jednoho kluka a...
"Ou, promiň, já nechtěla!" řekla jsem.
"To je v poho. Že ty jsi tu nová?" řekl on.
"Ehm...no jsem." řekla jsem.
"Ááá, tak to tě tu vítám, já jsem Uzumaki Naruto." řekl vesele.
"Já jsem Anaru. A teď aktuálně jsem na cestě do Ninja Akademie, ale bohužel nevím kudy se tam jde." řekla jsem trochu smutně.
"Tak to je fakt náhoda! Já tam jdu taky! Já jsem totiž Ninja! Odvedu tě tam!" řekl Naruto.
"Jé, to by bylo milé, děkuji." řekla jsem.

Poté jsme šli, až jsme došli k Akademii. Naruto otevřel dveře a vešel do vnitř a já jsem mu byla v patách, ale jakmile uviděl nějakou růžovovlasou holku úplně na mě zapomněl. Mně to nevadilo, byla jsem na to zvyklá. Sedla jsem si úplně dozadu do poslední lavice a snažila jsem se, aby si mě nikdo nevšiml. Nebyla jsem seznamovací typ. Ale i tak za mnou přišel takový divný kluk, byl celý zahalený až po nos, na očích měl černé brýle a taky měl černé vlasy. Sedl si vedle mě a nic neříkal, jako bych tam nebyla. Ale nakonec jsem se odhodlala a řekla mu ahoj, ale on si mě pořád nevšímal, jako bych byla duch. To mě trochu zamrzelo.

Postupně došly všechny děti a nakonec učitel. Všichni ho pozdravili, samozřejmě, že já taky a pak se mě ten učitel zeptal opovržlivým hlasem, co tu dělám! Já jsem mu řekla, že tu mám přihlášku a že tu chci studovat. A on na to řekl:
"Hm… a co umíš?!" zeptal se opovržlivě.
"No nic." řekla jsem smutně.
A v tom celá třída vybuchla smíchy a to dokonce i ten zakuklenec vedle mě a učitel na to:
"Tak nic jo?! Hele podívejte se, slečinko, tohle je druhý ročník a ne školka a tady už děcka umí nějaké základní techniky, vrhat kunaie a schurikeny atd.!!!! A to ještě nepočítám to, že ti je dvanáct!!!! A ještě, že si tu jen tak nakráčíš a řekneš "Já nic neumím!"!!" řekl naštvaně.
"Ale, ale já!" řekla jsem.
"Buďte zticha a opusťte okamžitě třídu!" řekl.

Já jsem se slzami v očích zvedla a běžela pryč, jako obvykle do lesa. Sedla jsem si do trávy a hlasitě nadávala, brečela a zase nadávala a přitom si říkala:
"Proč už zase já?!!! Co jsem komu udělala!! A ani ten Narito nebo Naruto se mě nezastal!!! A to jsem myslela, že je kamarád a on se místo toho smál s ostatníma!!!!" nadávala jsem s brekem, když v tom jsem si něčeho všimla. Moje ruka se začala.... začala se měnit!!!!! Trochu se prodloužila a pokryly ji zelenomodré šupiny!!! A nehty se proměnily v drápy!!!
"C-co se to děje?!!!!!!!!!!!!!!" zařvala jsem z plných plic.
Potom jsem si všimla, že se celá měním i nohy se změnily. Padla jsem na všechny čtyři a krk se prodloužil a hlava se vytvarovala, taky jsem cítila, jak mám na hlavě dva ostré výstupky, j-jako rohy a taky jsem cítila, jak se mi prodlužují lopatky a b-byly z nich kří-křídla!!!!! A taky jsem měla ocas!!! No celkově jsem vypadala ja-jak-jako drak!!!!!!!!!!!!!!

A taky, že jsem byla drak velký zelenomodrý drak!!! Celá jsem se prohlídla a málem jsem omdlela. Byla jsem dvakrát větší a měla dvě velká modrozelená křídla, velký ocas s ostrým hrotem na konci, taky ostré drápy a rohy!!! No samozřejmě, že jsem měla i ostré zuby. Po chvilce prohlížení mi to až zas tak špatné nepřišlo. Viděla jsem daleko lépe a taky slyšela! Měla jsem větší sílu a uměla jsem lítat! No zatím jsem to ještě nezkoušela, ale na co by ty křídla byla že? A pak taky k ohni. Slyšela jsem, že draci umí chrlit oheň a tak jsem to zkusila, nadechla jsem se a...nic. Tak jsem to zkusila ještě dvakrát a na počtvrté mi vyšlehl z úst no spíš z tlamy takový plamen, že sežehl pět stromů!!! Poté jsem taky zkusila let, ze začátku mi to nešlo, ale pak to bylo super!! Taky jsem přišla na to, že se můžu kdykoliv proměnit zpátky a taky obráceně a že když se naštvu tak se proměna zpustí automaticky! Teď mi všechno docvakávalo tak rychle! Bylo to jakoby mi někdo odemkl skrytou místnost v hlavě!

Ale pořád jsem přemýšlela, jak se to stalo? Proč mám tyhle super schopnosti, ale nemohla jsem na nic přijít a tak jsem to vzdala a proměnila se zpátky, pouze oči mi zůstaly stejné, takové ještěří, nevím proč, asi to byl nějaký znak. Pak jsem se zvedla a šla domů, poněvadž bylo už docela pozdě a já jsem potřebovala všechny tyhle nové informace nějak "strávit".