Dlouhá cesta za štěstím: 11. Letní slavnosti

Sakura se zoufal hrabala ve své skříni. Hledala něco, v čem by bylo vhodné přivítat významné shinoby ze Suny a zároveň vhodné na oslavu. Nejlépe kimono nebo něco hodně podobného.
Posadila se na paty a prohlédla si oblečení rozházené po pokoji. Nic nebylo dost slavnostní a to málo, které se na slavnost hodilo, se jí už nelíbilo nebo z toho vyrostla.
Svitla ještě jedna naděje v podobně skříně její zesnulé matky. Od doby, co jí Orochimaru zabil ještě nesebrala sílu to vyhodit. Teď za to možná bude vděčná.
Otevřela dveře do matčiny ložnice. Naposledy v ní byla v den její smrti, takže všude byli nánosy prachu. Ložnice její matky pro ní vždy byla posvátné místo, protože tam málokdy směla vstoupit. V duchu se okřikla a pocit, že dělá něco špatného zmizel. Matka by jí jistě ráda pomohla.
Přistoupila ke skříni a otevřela ji. Na ramínkách zde vysely četné šaty. Jedny po druhých je prohlížela. Žádné se jí ale nezdáli dobré. Něco, snad vzpomínka uvízlá v nejzazším koutku mysli, jí stále hnalo dál a nutilo jí hledat. V duchu věděla, že tu vhodný oděv bude.
Už ztrácela naději, když v nejtmavším a nejzapadlejším koutku skříně objevila kimono. Rychle ho vytáhla a zbavila ho prachu. Bylo krásné. Zkusmo ho přiložila ke svému tělu. Dokonce vypadalo, že by jí mohlo být.
„Díky, mami,“ špitla vděčně a doufala, že jí její máma uslyší.
Když se Sakura převlékla a upravila, vydala se za Tsunade. Klidně se procházela Konohou a vzala to oklikou a protože měla spoustu času, zašla k Ino do květinářství.
„Dobrý den, copak byste… Ach, Sakuro!“ zvolala Ino, když v elegantní krásce před sebou poznala Sakuru.
„Ahoj Ino!“ pozdravila jí Sakura srdečně.
„Ahoj! Co že ses vyšnořila tak brzy?“ zajímala se blondýnka. Sakura jí všechno rychle vysvětlila.
Zůstala u Ino docela dlouho. Když si uvědomila, že by měla jít, bylo už čtvrt na čtyři.
„Tak zatím, Ino,“ rozloučila se a vyběhla z krámku.
Tsunade nervózně poklepávala špičkou boty o podlahu. Bylo půl čtvrté a Sakura nikde. Hosté sice měli dorazit až v pět, ale potřebovala Sakuru seznámit s mnoha věcmi, které jim má říct zdálo se jí, že na to nebude dost času.
Konečně se otevřeli dveře a vešla Sakura.
„Omlouvám se, zapovídala jsem se s Ino,“ vysvětlila.
„V pořádku,“ usmála se Tsunade přívětivě.
„Ale kde jsou Píseční shinoby?“ divila se Sakura a rozhlédla se po místnosti, jako by čekala, že Kazekage a spol. vylezou ze zásuvky Tsunadina stolu.
„Dorazí asi v pět. Ty jsi tu ale měla být dřív, abych tě seznámila s trasou, kudy je povedeš a poučila tě o historii památek, které jim budeš ukazovat,“ vysvětlila hokage.Důkladně si svou žačku prohlédla. Moc jí to slušelo. Ani by se nedivila, kdyby někteří shinoby věnovali pozornost spíš jí než historii Konohy, ale co se dá dělat.
Hodina a půl utekla jako voda. Tsunade Sakuře všechno vysvětlila a sotva domluvila, už někdo klepal na dveře.
„Dále,“ vyzvala je Tsunade. Dveře se otevřeli a vešel Izumo.
„Lady hokage, hosté z Písečné dorazili,“ řekl, přitom si ale prohlížel Sakuru. Tsunade se usmála.
„Vím, že Sakura je krásná, ale teď buď tak laskav a radši pozvi naše hosty sem, jinak tě stihne pomsta Sasukeho,“ požádala se smíchem. Izumo vyběhl ze dveří a za chvilku se vrátil. Nebyl sám. Sebou vedl Temari, Kankura, dva neznámé shinoby z Písku a Kazekageho.
„Vítejte, přátele!“ zvolala Tsunade a vstala.
„Tsunade! Jak skvělé znovu vidět slunce nad Konohou!“odpověděl muž v plášti Kazekageho. Sakura sebou škubla. Ten hlas znala a když si Kazekage sundal Kageovský klobouk, její podezření se potvrdilo. Byla překvapená, ale nic na sobě nedala znát a uklonila se.
„Lorde Kazekage,“ zamumlala uctivě. Teprve teď jí Gaara věnoval víc pozornosti.
„Sakura Haruno, pokud se nepletu,“ zeptal se a s hlavou nakloněnou ke straně si jí pečlivě prohlédl.
„Ano,“ potvrdila Sakura a zazubila se na Temari, která se po oslavě na počest nových Sanninů vrátila do Suny. Moc dlouho tam zjevně nepobyla.
„Naposledy jsem tě viděl u zkoušet chuninů,“ řekl Gaara jen tak mimochodem.
„A dal jste mi pěkný výprask, lorde,“ usmála se.
„Neříkej mi lorde, začínám na to mít alergii. Pro tebe jsem Gaara, prostě Gaara,“ zazubil se na ní na oplátku.
„Dobře,“ souhlasila Sakura a potřásla si s ním rukou.
„Temari už znáš, Kankura také, takže tohle jsou Yuri a Toki, jedni z nejlepších Písečných shinoby vůbec,“ představoval Gaara. Sympatická blondýnka s černýma očima na Sakuru vesele zamávala, zatímco vážně vypadající brunet s očima barvy písku jí obřadně podal ruky.
„Mé jméno je Toki Yakoshiri,“ představil se. Sakura se přemáhala, aby nevybuchla smíchy, ale ruku mu potřásla. Tsunade si zdvořile odkašlala
„Teď když se znáte by jste se měli vydat na prohlídku Konohou. Sakura vás provede a bude vám k dispozici až do začátku slavnosti, kdy její povinnost končí,“ pobídla je. Sakura odešla z kanceláře jako poslední a než zavřela dveře, vrhla na Tsunade povzbudivý úsměv.
Okruh kolem Konohy začali u skály s tvářemi. Přes historické centrum vesnice se pak dostali k městským lázním, kde udělali krátkou zastávku kvůli Jirayovi („Ahoj kotě, neznáme se od někud?“ ŘACH!). Prohlídka pokračovala Irukovou lekcí historie v Akademii, základnou Vojenské policie, cvičišti, Lesem Smrti, Velkým Jezerem a skončili už skoro za tmy na hlavním náměstí, kde se pomalu začínali scházet obyvatelé Konohy.
„Konoha je vskutku nádherná vesnice,“ rozplýval se Kankuro, který během celé prohlídky ze Sakury nespustil oči. Samozřejmě si toho všimla, ale hosté jsou hosté a na okružní let je poslat nemůže.
„Jediné, co si z Konohy pořádně viděl je Sakura,“ dobírala si ho Temari.
„To víš, Suna to je samý písek, písek a ještě jednou písek,“ oznámil Gaara a sledoval Temari a Kankura, jak se na sebe mračí.
„Až někdy budu v Suně, musím si udělat čas a sehnat si průvodce,“ usmála se Sakura.
„K vašim službám,“ poklonil se Gaara a Sakura se rozesmála.
„Gaaro!“ ozval se odněkud známý hlas a objevil se Naruto a Sasuke. Gaara se ohlédl.
„Naruto?“ podivil se, když viděl, že se k němu žene modrooký blondýn v oranžovém kimonu.
„Kdo jiný?“ výskl Naruto a zastavil se těsně před Gaarou. Podal mu ruku a zatím co s i s ní třásl se vyptával.
„Co ty tady?“
„Jsem Kazekage.“
„Fákt? A já nic nevím? Gratuluji, budeme se vídat na srazu pěti Kage,“ chrlil Naruto, vzal Gaaru kolem ramen a vedl ho pryč. Sasuke udiveně zavrtěl hlavou. Gaara se ohlédl a vrhl na ně poslední zoufalý pohled než zmizel v davu.
„Sluší ti to,“ pochválil Sasuke Sakuru. A byla to pravda. Sakura na sobě měla bílé kimono se vzorkem růžových okvětních lístků, které se ze vinuli ze širokých rukávů, jeden pás přes prsa, druhý přes záda a spirálovitě se ovíjeli kolem bílé sukně, kde končili až u lemu. Vlasy si stáhla do drdolu, ze kterého se jí pár neposedných pramínků uvolnilo a lemovalo jí hezkou tvář.
Sakura se usmála.
„Díky. Taky nejsi k zahození,“ uznala. Sasuke měl na sobě tmavomodré, bíle lemované kimono se znakem Uchiha klanu na zádech. Čelenku dnes stejně jako Sakura a mnozí další nechal doma. Vlasy mu proto s nedbalou elegancí spadali do černých očí.
Teprve teď si všimla, že v prstech drží bílou růži. Jako by vycítil její pohled. Zvedl ruku a se slovy:
„Pro tebe,“ jí jí podal.
„Děkuji,“ řekla Sakura a jako bonus ho obdařila úsměvem a drobným ruměncem. Zvedla si růži ke tváři a chtěla si k ní přivonět. Na půli cesty ale Sasuke chytil její ruku. Překvapeně ne něj pohlédla.
„Takhle ne,“ zavrtěl hlavou. Jemně vytrhl růži z jejích prstů a zastrčil za jí její ucho.
„Pojď, jdeme si trošku užít!“ zvolal, chytl Sakuru za ruku a se smíchem zmizeli v davu.
Slavnosti z části probíhali jako pouť. Byly zde střelnice, kde se místo pušek používali shurikeny, různé soutěže typu lovení kachniček, shazování plechovek a mnohé další atrakce. Sasuke a Sakura několikrát zkusili štěstí a vyhráli figurku Gamabunty, několik květin z papíru a velkého plyšového slona, který měl jen jedno oko. Místo po druhém oku mu ovázali padělanou čelenkou, kterou vyhráli v lovení kachniček.
„Celý Kakashi,“řekla Sakura, když si jejich dílko prohlédla.
„Až na ten chobot,“ ušklíbl se Sasuke. „Ale Kakashi je pro slona dobré jméno.“
„Prima nápad, budeme mu tak říkat,“ souhlasila Sakura, a od těch dob se plyšový slon, který si vysloužil čestné místo v Sakuřině pokoji, jmenuje Kakashi a pokud ho něco neroztrhá, bude se tak jmenovat na věky.
Zrovna jedli sladké knedlíčky, když zahlédli Naruta, Hinatu, Nejiho, který podle vlastní slov nehodlal nechat Hinatu samotnou ve společnosti toho devítiocasého kluka a Tenten, která se rozhodla, že s Nejim stráví dnešní večer. Hinata svírala plyšového tučňáčka a Tenten si nesla plyšovou opičku.
„Ahoj!“ pozdravila Sakura. Hinata na sobě měla světle modré kimono s bílím lemem a vzorem sněhových vloček na okrajích rukávů a u spodního lemu sukně. Tenten si na sebe vzala kimono v podzimních barvách, které zdobili padající listy. Oběma to moc slušelo. Neji si oblékl tmavozelené kimono s bílím lemováním a Naruto, jak už bylo jeho zvykem, si zvolil kimono oranžové s černým lemem.
„Ahoj! Bavíte se dobře?“ vyzvídala Tenten.
„Nemůže to být lepší,“ odpověděl s úsměvem Sasuke. „Co vy?“
„Nápodobně. Nepůjdeme si na chvilku někam sednout?“ navrhl Naruto.
„Dobrý nápad,“ souhlasila Hinata. Odešli do nejbližší restaurace. Když si objednali, Sasuke vstal.
„Doběhnu si něco zařídit. Počkejte tady,“ vyzval je a než někdo stačil cokoli říct, odběhl.
Byl pryč asi deset minut, když se náhle ozvali hlasité rány, výkřiky a výbuch. Sakura sebou polekaně trhla.
„Co to bylo?“ ptala se zděšeně Hinata. Sakura vyskočila ze židle, odrazila se a měkce dopadla na střechu nejbližšího domu, kde se k ní za chvilku přidali Naruto, Neji, Hinata, Tenten a Sasuke, který se odkudsi vynořil.
„Přichází to od brány,“ odhadla Sakura a pohledem hypnotizovala sloup koře, který odtamtud stoupal.
„Hinato, Neji, můžete…“ požádala běloooké osazenstvo střechy
„Byakugan,“ ozvalo se místo odpovědi a Hinatě i Nejimu kolem očí vystoupli žilky. Chvíli hleděli do dáli.
„Akatsuki,“ zavrčela po chvíli Hinata nenávistně. Sasuke se na ní zahleděl s nadějí v očích.
„Itachi?“ zeptal se a Sakuře bylo jasné, že moc touží po porážce svého bratra. Neji krátce kývl. Sasuke se užuž chtěl rozběhnout pryč, ale Sakura ho chytla za rukáv.
„Budeš mít příležitost,“ slíbila a k údivu všech Sasuke zůstal na místě. Sakura začala vydávat pokyny.
„Neji, Hinato, najděte a zmobilizujte ostatní ninji. Tenten, okamžitě najdi hokage a chraň ji. Shikamara pošlete za námi hned, jak ho najdete. My tři se je zatím pokusíme zdržet.“ Tři jmenovaní kývli hlavou, odrazili se, přenesli se přes ulici plnou nic netušících lidí a dopadli na další střechu. Rozdělili se a za chvilku tři siluety zmizeli v dáli. Sakura se otočila ke zbývajícím dvěma.
„Jak už jsem řekla, my je zdržíme, než dorazí posily. Budeme je blokovat, zdržovat jejich postup. Nesmíme se rozdělit, protože spolu máme největší sílu a už vůbec žádné individuální souboje, rozumíte?“ Naruto i Sasuke svorně přikývli a Sannini vyrazili do boje.