Děti noci 04- Nový plán:Ovce

„Chtěla bych vám oznámit jednu strašlivou zprávu,‘‘ začala učitelka, jíž se konečně touhle větou povedlo upoutat pozornost studentům. Všichni jako naráz zděšením pozvedli hlavu. Všichni ovšem ne. Sasuke vzadu v koutě nevydal ze sebe ani jedinou hlásku, jen nepřítomně hleděl z okna a krátce pokaždé pohlédl na hodiny pověšené na stropě. Už zbývalo do konce hodiny jen pár minut. Nejspíš tu stráví víc času než plánoval. Pohodlně se usadil a znuděně poslouchal, zda se o tom dozví víc než ví.
„Včera večer byla celá rodina Yamanaka zavražděna,‘‘ řekla učitelka snad šeptem jak se ji setnula hrdlo. Na chvíli nastalo dlouhé ticho, dokud spolu nezačali nahlas diskutovat. Vlastně až na čtyři osoby. Sakura se raději otočila ke zdi, aby se nemohla dívat na pohled policistů, kteří se snažili najít pachatele ve třídě. Dalším, kdo se od diskuze nezapojoval i samozřejmě Naruto, který jen potěšeně tvářil. Ta holka mu pěkně lezla na nervy a teď bude mít konečně klid. Stejně on se i Sasuke potěšeně tvářil, vlastně ze stejného důvodu, alespoň se o n něj teď nebude otírat.
Na rozdíl tmavovlasá dívenka měla pocit, že se sbalí a ihned upustí tuhle třídu, školu, dokonce i msto, protože to co právě slyšeli ji přesvědčilo o tom, že to nebude takové velké dobrodružství podle slov její matky. Raději se snažila myslet na něco pozitivní, ovšem v téhle chvíli to nešlo.
Jediné co v této chvíli mohla dělat, je to co zbytek třídy.
„Utište se prosím, ještě vám musím sdělit,‘‘ zvýšila poněkud hlas. Povedlo se ji třídu uklidnit natolik, aby alespoň na těch pár minut nastalo ticho.
„Někteří studenti budou v rámci vyšetřovaní vyslýchání,‘‘ ujal se tentokrát ředitel zdejší školy a hned si přivzal. Výraz na Narutově tváři se změnil, tahle věc se mu vůbec nelíbila. Stejně jako Sasukemu, ale pro něj to nebyl zas takový problém, lhát uměl naprosto dokonale. Jediné, co ho naprosto vykolejilo byla ta tmavovlasá dívenka, co před chvíli vešla do jejich třídy. Zalíbila se mu, na takovéto chvilkové pobavení by to šlo.
Každopádně nebude k zahození. Nemohl si nevšimnout toho dlouhé škrábance, který se rýsoval přes Narutův obličej. Že by byla tak divoká, každopádně zaznamenal nový rekord, sbalil holku a bůhví co s ní ještě dělal za jednu minutu. Nu, zázraku se stále dějí. Ale zpět.
„Začneme u slečny Haruno, mohla by jste jít s námi,“ promluvil do ticha ředitel a pohlédla na růžovlasou dívka. Ta se jen mlčky zvedla a vydala se za ředitelem a policisty.
Vyšetřování trvalo asi další dvě hodiny, kdy se konečně dostala řada i na Naruta, ten se jen s úšklibkem vzdal do ředitelny. Vyšetřování nebral nijak vážně, když se dobrali k tomu, že tohle nikam nevede, poslal je všechny někam a se vší slušností opustil ředitelnu i školu. Sasuke měl samozřejmě už vyšetřování za sebou a tak na něj čekal před budovou. I jako ráno měl hlavu danou kapuci.
„Řeknu ti, měl jsi vidět jejich obličeje,“ smál se spokojeně Naruto, Sasuke neměl k tomu co říct, on sám se na to chystat, Naruto jako vždy všechno dokončil za něj.
„Možná bychom to ho měli nechat, alespoň než se to tu uklidní,“ navrhl Sasuke, ale zřejmě neměl, jelikož blonďákovi to vymazalo ten přihlouplý usměv s tváře.
„To ses snad naprosto pomátl,“ pohlédl na něj. Chvíli si myslel, že špatně slyšel, dokonce ho to i donutila zastavit se. Sasuke zastavil také a nechápavě na něj pohlédl. Ještě toho hodně nevěděl.
„Dlouho bychom to nevydrželi, nejspíš bychom se zabili navzájem,‘‘ usmál se a pokračoval dál v cestě, Sasuke ale ne.
„Já to myslel trochu jinak!‘‘ řekl a doběhl ho. Naruto se zastavil a zvědavě na něj pohlédl. Vlastně ho docela dost zajímalo, co z něj tentokrát vyjde.
„No napadlo mě, že bychom měli přejít na něco jiného,‘‘ navrhl Sasuke.
„Upřesni mi to?‘‘ řekl Naruto, zcela nepochopil, jak to vlastně myslí, ale začínalo se mu to líbit.
„No bude lepší, když ti to ukážu,‘‘ navrhl Sasuke a odtáhl nic netušícího kamaráda někam do příkopu.

Na zem se slehla lehká mlha, slunce pomalu zapadlo za kopce a tak znepříjemňovala orientaci.
„Bože, řekni mi kam jdeme?‘‘ nadával Naruto, když se botami ponořil do bahna. Sasuke se jen potěšeně usmál.
„Bůh ti nakazuje, abys mlčel,‘‘ usmál se a pokračoval dál. Cesta se začala trochu lepšit, tentokrát už se do bahna nikdo nezabořoval. Konec téhle cesty byl plot.
„No super, takže jsem se ztratili,‘‘ nadával Naruto a sedl si na zem. Natož černovlasý mladík se usmál. Bylo to právě naopak, právě došli ke svému cíli.
„Neboj právě jsme tu,“ usmál se a přelezl plot, Naruto pelášil hned za ním. Přelezl plot, u toho se stačil ještě jednou vymáchat v bahně. Pak ale konečně pochopil, co měl jeho kamarád v plánu.
„Ovce!!“ vykulil oči nejprve na Sasukeho a pak na stádo huňatých ovcí.
„Proč se tak divíš?‘‘ zajímal se černovlasý mladík, pode něj to byl dobrý nápad. Naruto se rozhlídl kolem, pořád se stejným udivujícím pohledem.
„Tohle je vtip, že jo?!“ začal se smát, jelikož mu všechno tohle připadalo jako absolutní blbost. Sasuke však překvapeně zakýval hlavou. Blonďákovi ztvrdl usměv.
„Ty vážně…nééé…fuj to je nechutný,‘‘ zašklebil se Naruto a znechuceně pohlédl na tmavovlasého mladíka. Ten pro změnu nechápal, co tím myslel. Stále to bral jako dobrý nápad.
„Myslel jsem, že bychom ty ovce mohli jíst, nééé to co jsi myslet,‘‘ ušklíbl se Sasuke a otřásl se odporem.