Všichni si zaslouží druhou šanci – Na stopě, část 20.

„Než jsem vstoupil do sálu, kde jsem pak viděl Naruta, tak jsem slyšel, že se Madara s někým baví, ale nenapadlo mě, že to bude Naruto, ale to je teď jedno. Slyšel jsem ho říkat, že ses vyspala s Itachim a utekla s ním a další ohavné věci, kterých tě chci ušetřit o Itachim říkal ještě horší. Jak jsem hned zjistil, tak Naruto ztratil paměť a toho Madara využil, aby byl Naruto jeho voják. Madara prahne po síle Kyuubiho. Za každou cenu. Pak vím, že Madara pasoval Naruta do řad Akatsuki, kde by ho měl na očích.“ Kisame se do toho opřel.
Hinata tomu nemohla uvěřit, že byl Naruto, tak ovlivněn za tak krátkou dobu… Podívala se směrem, kde bojovali dva nejdůležitější muži v jejím životě. Snoubenec a milenec.

„Naruto, ještě je čas si o všem popovídat,“ zkusil to Itachi.
„Ne, když je boj, tak zbytečně nekecám a ty bys taky neměl, jinak tě dostanu.“ Naruto zaútočil s klony a s Rasenganem. „Zemři!“ zařval, ale stalo něco zcela nečekaného.
Itachi si uvědomil, že podobnou bitvou oba dva prošli, ale za jiných podmínek… Tehdy měl Itachi Akatsuki plášť dnes ho má Naruto. Když se Naruto řítil, tak se Itachi se vystavil jeho útoku a silně ho udeřil do hlavy. Naruto omdlel a Itachi mu zkontroloval puls, byl jen v bezvědomí.
Hinata k němu přiběhla, dívala se do jeho již teď klidné tváře.
„Musíme ho dostat pryč.“ Pronesla a oba členové Akatsuki souhlasili. Sebrali Naruta vydali se směr nepoužívaný úkryt.

Na to stejné místo se dostali Kiba, Akamaru, Sai, Neji a Jiraiya asi za půl hodiny. Bylo zde patrno, že se tady bojovalo, protože byl zde kráter od Narutova Rasenganu.
„Byli zde… počkat, je tu cítit i chakra někoho silného a i Hinaty.“ Řekl Kiba.
„Ale kam teď?“ zajímal se Sai.
„Rovně, cítím jejich pach.“ Ozval se Kiba, když určil opět správný směr.
„Tentokrát ti budu věřit,“ utrousil Sai.
„Cos to řekl?“ Kiba byl dotčen, že je tu někdo, kdo zpochybňuje jeho sílu. To se mu vůbec nelíbilo.
„Špatně slyšíš?“ nedal se Sai, který jaksi ještě nedočetl knihu o nevhodných poznámkách na adresu přátel.
„Já tě zabiju!“ vyhrožoval Kiba.
„Mohli byste toho nechat?“ prohodil na jejich hádku Neji. Jiraiya byl zamyšlen, kupodivu na to, co se tady stalo a… Pak náhle uviděl kousek pláště, který měl na sobě Naruto.
„Kibo, poznáš, které osobě tenhle kousek pláště patřil?“ zeptal se Ero-sennin.
„Jasně,“ vzal ten cár a očichal ho. „Tohle nebudete mi věřit, komu to patřilo.“
„Tak se vyžvýkni.“ Neji se jako obvykle musel ozvat.
„Zkuste si tipnout.“ Napínal je Kiba.
„Narutovi,“ uhodl Sai.
„Jak to víš?“ utrhl se na něho Kiba.
„No, kdyby to patřilo někomu z Akatsuki, třeba Itachimu, tak z toho neděláš takovou telenovelu. No a pak to mi bylo jasné, že pokud to bude patřit Narutovi, my tě budeme obdivovat a divit, jak je možné, že je Naruto u Akatsuki, že?“ Sai měl v podstatě pravdu.
„Ty, jeden…!“ ovšem Kiba musel uznat, že má Sai fištróna. Akamaru jen vrčel na Saie.
„Klid, tak jdeme je najít, ať už víme, co se to tady u všech Icha Icha knih děje.“ Ukončil další debaty Jiraiya. Vydali se na cestu.

O několik hodin později

Naruto se probudil s bolestí v hlavě. „Kde to jsem?“ zeptal se.
„V bezpečí co posledního si pamatuješ?“ mluvil převážně Kisame, protože si nebyli jisti, jak by zareagoval na jejich hlas.
„Jen něčí pěst.“ Víc ze sebe nedostal. Chtěl se pohnout, ale zjistil, že je spoután. Ať udělal jakýkoli pohyb, bylo to zbytečné.
„Proč jste mě přivázali jako nějakého šílence?“ to už vnímal přítomnost Hinaty a Itachiho.
„Neměli jsme jistotu, jestli to budeš ty.“ Ozvala se Hinata.
„Lásko, to jsem přece já, Uzumaki Naruto, který se nikdy nevzdává!“ řekl Naruto, celkem přesvědčivým hlasem.
„My ti chceme věřit, ale pokud si nebudeme jisti, že jsi to ty, tak budeš muset být znehybněn.“ Itachi při pohledu, který teď nasadil Naruto, zůstal jako přikovaný.
„Ale já nejsem pod vlivem Madary. Kolikrát vám to budu říkat.“ Naruto se snažil o klidný tón, ale vůbec se mu to nedařilo.
„Ne, pravý Naruto by to přijal, tak jak to je a nesnažil by se za každou cenu odsud dostat, takže my tě nepustíme.“ Pronesla Hinata, která znala Naruta nejlépe.
„Jsem to, co mám udělat, abych vás přesvědčil o opaku?“ tuhle chvíli vypadal jako pravý Naruto.
„Nás nepřesvědčíš.“ Řekl Kisame, který byl kupodivu na jejich straně. Aby nemuseli Naruta poslouchat, tak mu dal takovou ránu, že omdlel a na hlavě se mu objevila boule.
„Kisame to si nemusel,“ obvinil ho Itachi.
„Snad se mu po té ráně rozsvítí a bude stejný jako dřív, to snad chceme, ne?“ Kisame měl pravdu.
„To je fakt, ale ono by to šlo i jinak, ale je to nebezpečné jak pro uživatele, tak i pro toho, kdo je tomu vystaven. Nechtěl jsem se o ní zmiňovat, ale nevidím jinou možnost, než tohle.“ Itachimu Narutův stav dělal starosti. Pro přítele byl ochotný podniknout cokoli.
„Uvidíme, v jakém stavu se probere a jestli to nepůjde jinak, uděláme to?“ Hinata se obrátila na Itachiho.
„Ano, je to podle mě dobrý plán a pak se uvidí, nezbývá nám než čekat.“ Dvouhodinové čekání na to, až se Naruto probudí, začalo.

Konožský tým se pohyboval okolo úkrytu, kde byli Naruto, Itachi, Kisame a Hinata.
„Ztratil jsem jejich stopu jako by se propadli do země,“ Kiba to trefil, ani nevěděl jak je blízko.
„A prý, že nás vedeš dobře.“ Neodpustil si Sai.
„Už zas? Byakugan!“ aktivoval Neji a skutečně viděl, že pod zemí je nějaký úkryt, ale tak skvěle zamaskovaný, že jen ti, co vědí, kde je ho mohou nalézt.
Tak se dali do hledání, ale nemohli nic najít. Až Jiraiya doslova zakopl o kámen, kterým se dveře otevíraly.
„Jste v pořádku Jiraiya-sama?“ strachoval se Neji.
„Jsem v pořádku.“ Ujišťoval mladíky.
„Vy jste poklad Jiraiya-sama,“ řekl Sai.
„Škoda, že mě tak nevidí ženy, ach jo,“ povzdechl si sannin.
„Musíme se chovat tiše.“ Radil jim Kiba.
„To my víme, pane Hlučný!“ šeptl Sai.
„Neprovokuj a hledej řízek!“ odpálkoval ho Kiba.
„Ale já řízky nechci!“ Sai tento vtip nepochopil.
„Už toho bylo dost, jsme na nepřátelském území, tak se podle toho chovejte!“ okřikl je Jiraiya.

Hinata, Itachi a Kisame zpozorněli, protože se nahoře něco dělo.
Pak náhle uviděli Konožský tým, Hinata zalapala po dechu, protože si myslela, že je našli, ale oni nic nepodnikli.
„My jsme v jiné dimenzi, proto nás nemohou vidět ani slyšet, to stejné platí pro nás.“ Uklidnil ji Itachi, Kisame, jen přikyvoval. V tom se začal Naruto opět probouzet.
„Kde to jsem?“ znova ta stejná otázka.
„V úkrytu.“ Prozradil Narutovi Kisame.
„Co se stalo?“ zajímal se.
„Bojoval si s Itachim a ten tě omráčil. Pak jsi byl trochu agresivní, tak jsme tě pro tvou vlastní bezpečnost spoutali, aby sis nemohl ublížit.“ Odpověděl Kisame.
„Ale proč jsem s ním bojoval? A kde vůbec jsou Hinata, Itachi, Sendai a Obito?“ Naruto i přes bolest hlavy měl starost.
„Jsi to ty?“ všichni tři měli pochybnosti, jestli ta Kisameho rána byla dost účinná.
„Ne, jsem náš sensei Iruka,“ Tohle byl skutečný Naruto.
„Omluvíš nás?“ Naruto kývl a když se nedívali, tak se snažil osvobodit, ale marně. Pouta držela pevně.

„Tak co budeme dělat?“ zeptal se Itachi. „Mě přijde jako skutečný.“
„Nevím, ale rozvazovat bychom ho ještě neměli a říct mu pravdu, to by bylo jako házet na zeď hrách.“ Souhlasila Hinata.
„Přikročíme k tomu?“ Kisame se teď obrátil na svého dlouholetého kolegy.
„Musíme, pokud nemáte lepší nápad.“ Neměli.

Vyšli z úkrytu zklamaní, protože je nenašli, ale cítili tam jejich blízkost. Jako by byli vedle nich, ale zároveň, ne.
„Co teď budeme dělat? Hledat dál? Když není ani odkud začít?“ Neji položil tyto otázky.
„Bylo by dobré, tu nechat jednoho, který alespoň den by to tu pohlídal.“ Navrhl Ero-sennin.
„Ty by šlo, zůstane tady Sai,“ Kiba byl se vším hotov. Ovšem ten se chtěl ohradit, ale do toho vstoupil Jiraiya. „Ano, Sai, by tu mohl zůstat, protože Kibu a jeho čich potřebujeme a i Neji je důležitý.“ Uvedl.
„Tak dobře, ale až se vrátíme, ty sežereš řízky!“ houkl za nimi Sai.
„Jasně, ale ty je sežereš!“ Kiba musel mít poslední slovo.
„Ne, ty sežereš řízky!“
„Ty sežereš řízky a k tomu si dáš alá porci navíc!“ Holt Kibovo poslední slovo. Akamaru jen štekl na souhlas a svému pánu řekl, že Sai je otrava.

Naruto se podivil, když nikdo nic neřekl a mlčky dělali nějaké přípravy.
„Co se to děje? Copak mi nevěříte? Řekněte mi něco!“ dožadoval se Naruto.
Itachi jen kývl a rukama naznačil, že mají odstoupit.
„Začneme.“