Romantika

[i]Prostornou kuchyní teď vládlo podivné, napjaté ticho. Nápadně jsem si odkašlala a pokusila se vysvětlit situaci i přes to, že jsem si nebyla jistá, jestli ji pochopí. Měla jsem nepříjemné tušení, že to nepůjde jen tak hladce, ale představa, že bych oba měla nechat samotné v tomhle domě, zatímco si budu "spokojeně" chodit do školy se mi dvakrát nezamlouvala.
"Takže," začala jsem důležitým a vážným tónem.

Pustila jsem si příjemně teplou vodu a užívala jsme si ten nádherný pocit, vlastně nic se nedalo vyrovnat tom, co se dělo před chvílí, ale i tak jsem se spokojila a kapkami teplé vody. Výčitky svědomí okamžitě zmizely, stejně jako pote a únava těla. Možná jsme to zakřikla, ale po chvilce se mi začala motat hlava. Vypnula jsme sprchu a opřela jsem se zády a o chladné kachličky. Musela jsem si sednout na zem, bolest byla mnohem silnější, než jsem přepokládala.

Ovšem Kakashi předstíral, že si čte, nějak mu nešlo z hlavy Danzouova přítomnost u Kushiny. Rozhodl se, že to musí zjistit. Nechápal, co se to s ním děje, celý svůj život obdivoval Kushinu, jako Minatovu manželku a dnes, jako by to bylo jiné…

Výlet

Taková myšlenka mě překvapila. Netušila jsem, že mě tohle napadne. Proč jen mi to nedošlo dřív! Musím Naruta zastavit dřív, než provede nějakou blbost, ne-li přímo…raději na to nemyslet. Ale kam šel? Kde ho najdu? Něco se mi snažil říct, ale co? Moc sem se nesoustředila a vážně nevím…kde jen…á, ano, chtěl se jít vykoupat. Musím rychle za ním. Snad to stihnu dřív, než se stane něco špatného. Doufám, že se mýlím, protože jestli se má předtucha stane skutečností, tak…tak… Musím za Narutem! Hned!

9.+10. kapitola

Když jsem se ráno probudila Sasuke spal vedle mě. Pomalu jsem se zvedla, abych ho nevzbudila a koukla jsem se na hodiny. Bylo půl deváté.
„Cože půl devátý, to snad ne.“ Řeknu a rychle vstanu z postele.
„Sasuke honem stávej , zaspali jsem.“ Křičím po celém pokoji a pobíhám sem a tam.
„To je teda probuzení.“ Řekne a podrbe se ve vlasech.
„Je půl devátý.“ Zastavím se a ukážu na hodiny.

Naruto byl ze Sakuřina chování rozhozený. Naštvaný přišel do domu a zjistil, že je tam nějak moc ticho a tma. Šel nahoru do pokoje a otevřel dveře. V posteli spala Hinata a vedle ní Yuki. Obě vypadaly tak křehce a nevině. Obě je pohladil a na tváři měl úsměv. Úplně zapoměl na Sakuru. Převlékl se a lehl si vedle nich.

Ráno s probudila první Hinata jelikož ji Yuki začala cucat prst a pak následně si hrát s jejími vlasy.

Myšlienky.

Stret s Akatsuki

Jeden klon a zvyšok išiel s Hinatou do nemocnice. Pravý Naruto sa šiel porozprávať zo svojimi študentami. Ostatné klony začali kresliť trigram. Keď klony dokončili trigram, tak jeden sa vyparil. Neji sa vrátil s nemocnice a išiel sa pozrieť, čo tam Akki robil celý deň.

„Ahoj.“ pozdravil Neji.
„Ako jej je?“
„Už sa prebrala a Tsunade ju vyšetrila. Vraj je teraz v pohode.“
„To je dobre. Neviem koľko budem mimo. Postaraj sa mi o tým.“
„Kam chceš isť?“

„Jak já vždycky říkám, není nad sběr informací.“ zasmála se osoba na stromě.

Jiraya seskočil ze stromu a rozhodl se jít zas na jiný sběr informací, jelikož jeho starý úkryt byl málem prozrazen, když tím směrem, kde se skrýval, byl hozen šutr. Zachránil ho jakýsi černý havran sedící vedle něj, který při dopadu kamene vyletěl pryč.

Dívky se při pomalu přicházejícím večeru postupně rozcházely. Nakonec tam zbyla jen Saia s TenTen.
„Já už asi taky pomalu půjdu.“ řekla TenTen a šla se převlíknout.

Po návratu domů Temari padla na postel a začala číst. Po hodině, provozování jedné z nejnudnějších činností v životě, se přinutila zvednout a sbalit. ‚Tak co budu potřebovat?‘ Pomyslela si znuděně.
Tahle otázka moc práce nedala, odpověď byla snadná: oblečení, hygienu, nepostradatelný vějíř a knížku na dlouhé večery. Během hodiny byla zabalená, připravená a už jen vyrazit. Až na skutečnost, že tento týden má domluvený víc než jeden program.

Naklonila jsem hlavu k TenTen a mrkla, takže si mohla myslet, že jsem to celé plánovala. I když ne. Naruto mohl vycítit, že jsem nechala proudit chakru, ačkoli nevěděl kam.
Zvedla jsem prudce hlavu a udeřila ho do čela, ale nebyla jsem připravená na takovou bolest, která se mi rozezněla v hlavě. Naruto úlekem hlasitě vykřikl. Jeho ruce opustily má zápěstí, aby se mohl chytit za hlavu, čehož jsem využila a lehce ho ze sebe odstrčila.
Dobře, ne tak úplně lehce.

,,Kde to jsem?" řekla jsem rozhlížející se po okolí.
Stála jsem na louce, na které kvetly krásné květiny, které jsem nikdy v životě neviděla a nad hlavou mi svítilo slunce na jasně modré obloze.
,,Kde bys řekla?" ozvalo se za mnou.
Hlas patřil ženě. Mohlo jí být takových třicet let, vlasy tmavě modré barvy měla dlouhé až na zem, oči světle zelené, opálenou pleť a na tváři krásný úsměv. Byla jen o pár centimetrů vyšší než já. Na sobě měla nádherné bílé šaty se světle růžovými květy.

Dievčina vyľakane vyskočila na konár, ktorý bol hneď nad ňou.
„Ha! Nezbadal ma! Ešteže...“ pomyslela si s úľavou a opäť upriamila pohľad na mladého muža, ktorý osamote trénoval. Mierne sa naklonila a s obdivom pozorovala, ako použil techniku ohňa.
„Kiežby som toto dokázala,“ zašepkala si pre seba. „Radšej by som už mala ísť, inak ma tu naozaj prichytí,“ pomyslela si a potichu zoskočila z konára, Naposledy sa obzrela a odkráčala preč.
...Kebyže sa však ešte raz obzrie, všimla by si, ako na ňu ten mladý muž so záujmom pozerá.

Oheň.

Cŕn!
Otravný budík. Zase musí zvoniť! Neznášam, ak ma niekto berie z mojich snov! – prebehlo mi hnevlivo hlavou zatiaľ čo som sa prevalila na druhý bok.
Budík! – myšlienka konečne dobehla aj k môjmu vedomiu.

Okamžite som vyskočila z postele a začala na seba hádzať svoje typické oblečenie, kombinácia čierneho a červeného kusu látky.
Meškám, sakra! Ešte nikdy som nepotrebovala budík k tomu, aby som sa zobudila. Zväčša to bol len signál, že mám vyraziť z domu.

Je hluboká noc a já nemůžu spát. Ležím klidně v posteli a přemýšlím o událostech minulých dní. Tolik se toho stalo od mé první mise s týmem Kakashi. Tsunade nás posílala z mise do mise a nedala nám ani chvilku odpočinku, ale to se nedalo dělat navěky a ona to věděla. Zítra začíná můj první volný den a také první den konce Konohy. Zakázala jsem si tuto vesničku oblíbit, ale něco ve mně cítilo, že tady bych mohla být alespoň trochu šťastná. I když je to naprosto absurdní.

O několik hodin později- okolo poledne (les kdesi mezi Konohou a Sunou)

„Já mam hlad,“ ozval se Naruto s kručícím žaludkem.
„Tak přestávka na oběd,“ povzdechl si Kakashi. Všichni seskočili na zem a začali vybalovat jídlo. Sakura posbírala nějaké suché větve a rozdělala oheň. Nad oheň pověsili konev s vodou na čaj (a na Narutův instantní ramen). Během jídla probírali plán okolo ochrany hranic země větru. Samozřejmě Naruto byl toho názoru tam prostě vletět a nasekat je na hadry.

...objevil Kakashi.
"Shizune, kde je Tsunade? Nutně s ní potřebuji mluvit"
Shizune se v křesle jako kočka líně protáhla a pak jedovatě pronesla "Tak co Kakashi, užil jste si to včera s Anko?"
"Na takovéhle hlouposti teď není čas, nutně musím mluvit s Tsunade, kde je?" opakoval už netrpělivě Kakashi.
"Tsunadeee" zařvala její podřízená směrem ke koupelně.

Zůstaneň nebo jdi!

Chodbou se ozývaly kroky podpadkových bot, byly rychlé a těžké. Ta osoba na sobě měla zelený plášť a upletené dva copy, hold Hokage, kterého si jen těžce představíme. Ačkoli by měla mít radost, neboť se její žák vrátil po útěku z domova, na tváři ji hrál naštvaný výraz. Přemýšlela nad vším, co Sakura řekla. Vždy ji věřila a ani na okamžik by nepomyslela na to, že se Sakury zmocnilo bláznovství, ale to, co říkala, nedávalo smysl.

Nebe bylo čistě modré jako mořská hladina. Podobné těm malým vlnkám byly oblaka, sem tam přebíhající. Ale opravdu jen zřídka. Shikamaru by byl asi zklamaný a docela jistě unuděný k smrti, ale Nejimu to stačilo.
„Nezapomněla na mě. I přes to, jak jsem jí ublížil… nedokázala mě nenávidět…“ Tak moc ho to vědomí uklidňovalo, že by pod tím stromem zírajíce na to poklidné nebe vydržel celé hodiny. Tolik času ale neměl. Kluci na něj určo pořád čekali u Ichiraku.