Romantika
Tentokrát jsem se první vzpamatovala já: „Chápu,“ řekla jsem a Kakashi na mě zíral, jako by viděl ducha.
Nevěnovala jsem tomu pozornost a pokračovala: „Vy chcete, abychom to předstírali pro váš obraz. Naaranžujete nás do obětí nebo něčeho podobného a nakreslíte tak obraz té vaší mladé lásky. Nemám pravdu?“
Teď na mě Kakashi hleděl napůl nevěřícně a napůl… Zklamaně? Ne, to se mi musí zdát. Ale co je v tom jeho pohledu? Cítím z něho… Smutek? Co se to děje?
Probudila jsem se docela pozdě, protože včerejší trénink mě dokonale vyčerpal. Vylezla jsem z postele a přemýšlela, co je dneska za den, a pak jsem si vzpomněla, že jsem si koupila za Kakuzovy prachy kalendář, ale o tom radši pomlčím. Když jsem se na něj podívala, tak jsem málem omdlela. "Dneska má maminka narozeniny a já na ně zapomněla. Chjo. Musím zajít na hřbitov a navštívit její hrob, ale Šéf mě určitě nepustí. Možná kdyby šel někdo se mnou..." z přemýšlení mě vytrhlo tiché zaklepání. Otevřela jsem dveře a rozzářila se.
Následujících několik týdnů se Gaara s Aki scházely na skále nad Sunou. Celé dny si o něčem povídali. Prozrazovali si svá největší tajemství, své nejtajnější touhy a věci, kterých se nejvíce obávali. Jejich život neměl chybu, byl naprosto dokonalý. Ani jednomu z nich to nepřipadlo divné a naučili se tuhle skutečnost brát za samozřejmost. Bohužel to byla jejich největší chyba. Jejich rodiny začínali být podezřívavé. Akiina rodina pořád vyzvídala, co dělá celý dny venku a domů se vrací, až se setmí.
V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví.
Konec
Tři dny. Tři dny dusivého mlčení a příprav na misi, ze které není cesta zpět. Vera si léčila své rány po svém a Itachi v tichosti a ústraní piloval poslední techniky do dokonalosti. Nebo se o to alespoň snažil.
V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví.
[left]NEBESKÉ OČI 001
Bol vlhký jarný deň. Dievča práve vstávalo z postele. No nechcelo sa jej. Malo hlavu ako v ohni. Myslela si, že to bude len tým škaredým počasim, no mýlila sa. Od hlavy po päty bola celkom spotená, ale aj tak ju triasla zimnica. Zle sa jej dýchalo a z nose jej tieklo ako z odkvapu.
„Mami!“ Zakričala, teda skôr sa pokúsila zakričať na mamu. Mama hneď pribehla a uvidela, že je zle. Momoko, ako sa dievča volalo, vyzeralo choro. Hneď ju zobralo ku lekárke ona a nie jej otec ako zvyčajne, lebo bol na misii..
Ráno po Bloom nezůstala v sídle ani stopa, i když… popravdě, ninjové ji ani nehledali. Itachi potřeboval chvíli na vzduch, a nic nepročistí hlavu tak, jako větřík s vůní vody. Říčka za sídlem bude skvělé místo k rozjímání.
Už když se blížil k onomu místu, zpozoroval, že ve vodě někdo leží. Obezřetně vykročil, zbraň v ruce, v tomto nebezpečném kraji nebylo dobré brát věci na lehkou váhu. Kdosi tam skutečně ležel, nohy ve vodorovné poloze, objímal rukama kámen u břehu, na kterém měl položenou hlavu.
„Bloom?“
Naruto sám kráčal po prázdnych uliciach Konohy. Rozmýšlal nad všeličím, keď zrazu začul zneďaleka smiech...
Pozrel tým smerom a zbadal Sakuru a Sasukeho sedieť na lavičke pod stromom. Sasuke držal Sakuru okolo ramien a ona sa smiala. Prečo sa zrazu cítil tak sám? Oni dvaja boli spolu, zatial čo on...
Potichu odišiel z ich blízkosti a potuloval sa ďalej, až nakoniec usúdil, že je čas ísť domov.
Slavnost, ještě nebyla zahájena, ale na náměstí již hrála hudba a lidé kolovali kolem stánku s občerstvením, dokonce na parketu tančilo několik odvážlivců. Kushina hledala určitou osobu a zanedlouho ji našla. Madam Hacumijo seděla u stolu spolu se zavalitým mužem který byl vůdce vesnice… rozhodla se že si s ní promluví ještě před zahájením slavnosti. Zamířila přímo k ní. Mistrně se propletla mezi lidmi kteří se pohybovali jako vrtohlavé ovce a stanula u svého cíle.
Sen nebo skutečnost ??
Několika padajícím trámům se stačil vyhnout, ale jednomu ne. Ten ho zasáhl do pravé části obličeje a částěčně do pravé paže. Seiya hned ucítil strašlivou bolest, pak zápach páleného masa a seškvařené kůže. Řval jako pominutý a ne se zastavit, ale myšlenka na rodinu a Kagome ho udržela při vědomí, vykolébal se děsivě pomalým krokem ven.
Týdny letěli jako voda. Na první pohled se Sakura vůbec nezměnila a stále se usmívala. Ale to jen, když byla s přáteli. Kdykoli byla sama, usměvavá maska sklouzla a bylo vidět, jak těžkým obdobím si Sakura prochází. Dávala přednost samotě. Sama trénovala, proházela se, většinou chodila sama i na mise. Sasuke jí moc chyběl, ale najevo to nedávala a často topila smutek v tréninku.
Oba rázem ztichli. Pod korunami letitých stromů jako by v tu chvíli vše potemnělo a atmosféra zhoustla. Vzduch kolem nich naplňovalo jen šustění listí ve vánku a občasné ptačí zacvrlikání.
___
„Lord Pein, kde to sme?“ spýtala sa ho jeho spoločníčka Konan, obzerajúc si staré zašlé mesto.
„V Kyomu!“ odpovedal tajomne.
„V Kyomu, ale veď by sme mali byť v inom meste?!“ začala dobiedzať, pretože sa jej to tu nepozdávalo.
Chcela čosi povedať, no zbadala, že má opäť v tvári ten smutný výraz a tak radšej mlčala. Bola s ním dostatočne dlho, na to aby vedela prečo sem prišiel a tak ho tíško nasledovala.
V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví.
5. kapitola
Když jsem si věřila, že už jsem na sto procent vyléčená a dokonce mi to i Sakura potvrdila, vyrazili jsme na cestu. Děti Sakura nechala u Temari a já snad ještě v životě nezažila, tak dlouhý monolog, co vedla Sakura s Temari. Téma bylo jednoduché: jak se má starat o její děti.
Jakmile jsme vyrazili mezi námi panovalo ticho. Byla jsem na něj zviklá, takže mi to ani moc nevadilo. Byly jsme snad, už jenom hodinu od Listové a já cítila, jak se mě zmocňuje nervozita.
Chci zpátky toho koho miluju
SAKURA:
Od té chvíle co mě nechal v koupelně jsem ho neviděla. Byla jsem z toho všeho zmatená obzvlášť z toho co mi řekl.
Čo najďalej od svetla, čo najbližšie do pekla. Bože už trepem emo kraviny ako Sasuke, to bude tá dvojtýždňová teamovka a nedostatok oddychu. Pomyslela si a načúvala ukľudňujúcemu praskaniu snehu pod jej nohami.
Dalo se předpokládat, že cesta za „odměnou“ rozhodně nebude klidná. „Bolí mě ruka. Mohl bys toho mnicha chvíli vzít?“ Kakuzu se obrátil ke svému týmovému partnerovi, který se jen ušklíbl.
„Je to tvoje kořist, ne moje. Tak si to táhni sám, pane chytrej! Já se tim zdržovat nemusim!“
Maskovaný po něm blýskl očima, načež prohlásil, že přijde den, kdy svého „drahého přítele“ zabije, a odpovědí mu byl jen smích a uštěpačné poznámky nesmrtelného ninji.
