Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát XIII

Slavnost, ještě nebyla zahájena, ale na náměstí již hrála hudba a lidé kolovali kolem stánku s občerstvením, dokonce na parketu tančilo několik odvážlivců. Kushina hledala určitou osobu a zanedlouho ji našla. Madam Hacumijo seděla u stolu spolu se zavalitým mužem který byl vůdce vesnice… rozhodla se že si s ní promluví ještě před zahájením slavnosti. Zamířila přímo k ní. Mistrně se propletla mezi lidmi kteří se pohybovali jako vrtohlavé ovce a stanula u svého cíle.
„Konbanwa (dobrý večer) Moschidu-san (jméno vůdce vesnice) Hacumijo-san.“ Pozdravila je Kushina. Babka se na ni mile usmála.
„Už jsem si myslela že tě budu muset hledat… jak vidím našeho vůdce si pamatuješ.“ Kushina jen přikývla nebylo co dodávat. K jejímu údivu si ji pamatoval i vůdce vesnice.
„Rád tě zase vidím Kushino-san… madam mi informovala že si to justu zvládla…“ Kushina čekala co z něj vyleze. „Vzhledem k tomu že strážíš vodu by jsi měla zůstat v zemi vody… rád tě v naší vesnici uvítám, neměj starost.“ Kushině se na čele utvořila vráska, tohoto proslovu se přesně obávala.
„Jsem velice poctěna vaši nabídkou Moschidu-san i vašimi laskavými slovy, ale nemohu zde zůstat.“ Babka i Moschidu zůstali jako zkamenělí, nečekali to. Kushina pokračovala. „Mám závazky k listové které musím splnit, nehodlám tedy diskutovat o tom zda závazky existují nebo ne podle vašeho mínění či nemám právo jednat podle svého, za druhé kdybych závazky neměla poslal mi tam můj sensei. Nemusíte se ale bát, k zastávání úlohy strážkyně se nemusím zdržovat v zemi vody, naopak by to v této situaci nebylo dobré… Pokud se stane něco co bude vyžadovat můj zásah vír mi to oznámí. Ještě jednou děkuji za milou nabídku.“ Babka se vzpamatovala první.
„Jak si přejete Kushino-san rozumím vašim důvodům, o to mi to ale méně nemrzí.Pojď se mnou něco ti dám.“ Kushina ji následovala, nemrzelo ji že si vůdce vesnice nevšiml jejího odchodu… musel ještě vstřebat její odpověď. Kushině ani neuniklo že nakonec ji babka už nevykala a bylo ji to milé… Babka se zastavila v jedné boční uličce za náměstím a vyndala z kapsy vějíř. Kushina ho ihned poznala byl to její vějíř.
„Myslím že tohle patří tobě… nechala si to tu po slavnosti hanami (Prohlížení květů)… myslím si že by se ti mohl ještě hodit.“ Kushina si vzala vějíř do svých rukou, rychle ho rozložila a zkontrolovala že je nepoškozený pak prudkým pohybem dolů zkontrolovala vražedné vysouvací hroty… vějíř byl v perfektním stavu. Chvíli obdivovala jeho vzor, byl to vzor vodní plochy nad kterou zapadá oranžové slunce odrážející se na hladině, byla to mistrovská práce. Dosud nevěděla kde ho Nobu-san sehnal a upřímně nevěděla na co by ho použila… ale dal jí ho Nobu než odjela s Katehem na slavnost hanami.
„Děkuji Hacumijo-san. Netušila jsem že se našel.“ Babka se usmála.
„Nevěděli jsme komu ho poslat… věděli jsme jen že patřil dívce se kterou tančil syn feudálního pána ze země víru. Ale nakonec se dostal zpátky ne? Běž si užít oslavu dušinko…“ S tím Kushinu propustila. Babka nebyla zklamaná Kushininým odmítnutím, jen trochu zaskočená, ale plně mladé strážkyni důvěřovala.

Minato s Mizurem se proplétali mezi lidmi, ani jeden z nich si nevšiml že s nimi není Kushina dokud se jí Mizure nechtěl zeptat jestli platí ten tanec. Otočil se a zarazil se.
„Hele Minato…“ Zeptal se udiveně Mizure. „Nevíš kde je Kushina?“ Minato se ani neobtěžoval otočit, protože zahlédl stánek s ramenem.
„Kde by asi byla za námi.“ Sám pro sebe si doplnil ještě poznámku o Mizureho inteligenci. Mizure se praštil do čela.
„Tam není, proto se tě ptám ty génie.“ To Minata zastavilo, ohlédl se aby se přesvědčil jestli si z něj Mizure neutahuje…když se přesvědčil že tam Kushina opravdu není… Podíval se na Mizureho.
„Kde je Kushina?“ Zeptal se naprosto přihlouple.
„Na to jsem se tě právě ptal Minato…“ připomenul Mizure.
„Měli bychom ji najít…“Dokončil Minato.

Kushina neměla ani ponětí že ji Minato a Mizure hledají… jen se procházela po náměstí a vnímala atmosféru… Svátek hvězd měla vždy nejradši, v oblibě měla i slavnost Hanami (obdivování květů), ale už jako malou ji uchvátila legenda která se vázala ke svátku hvězd a nebo jak říkali v jiných vesnicích svátku milenců. Z jejího rozjímaní ji ale vyrušil něčí hlas.
„Kushino-chan počkej chvilku…“ Kushina se zastavila a otočila se za hlasem. Uviděla dívku v kimonu jak k ní běží jen co jí lem kimona dovolil. Zprvu ji díky kimonu nepoznala, ale když dívka doběhla blíž už neměla pochyby.
„Hlavně se nepřeraž Semi-chan.“ Semi se na Kushinu zazubila.
„Jsem ráda že si mi pamatuješ a nemáš mi za blázna.“ Kushina se usmála také.
„Mám dobrou paměť… hezký kimono…“ Semi si potěšeně uhladila záhyby kimona.
„díky, tobě to taky sluší… ty si sebou asi kimono neměla… ale vypadáš fantasticky… pěknej vějíř.“ To vše ze sebe prakticky vychrlila. “Skoro jsem tě ani nepoznala Kushino…vypadáš poněkud jinak než v lázních, i jinak než na jarní slavnosti…“ Pomyslela si Semi. Kushina se nadechovala k odpovědi, ale nestihla to. „ Pojď už to bude začínat…“ Semi popadla Kushinu za ruku a zamířila s ní k pódiu. Kushina si připadala jako pejsek na provázku, a to se těšila že se jí podaří brzy zmizet. Náhle si ale uvědomila že s Mizurem a Minatem v patách a navíc ještě se Semi to bude velice obtížné, skoro nemožné. Semi ji přivlekla až k pódiu kde už vůdce vesnice řečnil o tom že letos budou oslavy ještě velkolepější něž rok minulý. K úlevě všech se dostal na konec proslovu a oslava byla zahájena. Lidé se rozešli protože všude bylo co dělat. Semi se ani nezeptala co Kushina chce ale odtáhla ji na místo kde tančily dívky s vějíři.
„Dívej se pozorně Kushino chan, předvedou sestavu a pak se můžeme přidat…. Mám jeden náhradní vějíř. Vezmeš si ho a obě budeme mít dva takže se budem moct zapojit.“ Kushina chtěla nejdříve odporovat, ale na druhou stranu ji to lákalo, tanec s vějíři zbožňovala. “Aspoň se nebudu cítit jako černá ovce, tanec mi náladu zvedne, když už neuteču… je to ale nevhodné…neměla bych se bavit, je to moc brzy.“ To vše proběhlo hlavou Kushině rychlostí blesku. Ani nevěděla jak ale v dalším okamžiku už byly se Semi mezi tanečnicemi a točily vějíři. Kushina se opravdu začínala dobře bavit a právě v takovém rozpoložení ji našel Mizure s Minatem.
„Podívej támhle je!“ Upozornil Minata Mizure.
„Kde?“Mizure si jen povzdechl a ukázal na Kushinu. Minato vypadal úplně vykolejeně a způsobila to právě Kushina, její ladné a měkké pohyby. Kushina si ani nevšimla že v davu který sledoval pouliční vějířový tanec přibili její spolubojovníci. Byla zasažena vírem hudby a tance. Procitla teprve potom co dozněla hudba. Semi se na ní obdivně dívala.
„To bylo krásné Kushino-chan netušila jsem že jsi tak dobrá…“ Přiznala se upřímně Semi… „Tak trochu jsem doufala že se vedle tebe blýsknu před Minatem-kun, když jsem ho tak dlouho neviděla, ale teď má oči jen pro tebe a ty vypadáš že ti je to jedno…Zatraceně jsi s ním pořád a on na tebe zírá i teď, kdybych si nebyla tak jistá že přišel za mnou nenáviděla bych tě.“ Zlobila se v duchu Semi.
„Minato já vidím problém…“ Poznamenal šeptem Mizure,
„Jakej problém? Vždy´t jsme ji právě našli.“ Mizure si povzdychl…
„Jo našli, ale ve společnosti Semi Jirhy, pamatuješ si na ni?“ Minato jen zakroutil hlavou. Mizure se tedy ujal úlohy mu vše rychle vysvětlit. „Když jsme tu byli posledně na dlouhodobé misi tak jste se poněkud sblížili a ona si myslela že je tvá jediná… na věky věků… nebo jak si jí to říkal.“ Minato polkl naprázdno. Na Semi si pamatoval jen matně, ale ona najisto nezapomněla, to Minato poznal z pohledu kterým ho obdařila. Ona těm jeho řečem tenkrát vážně uvěřila.
„Co mám dělat Mizure?“ Mizure se snažil vypadat že dlouho a hluboce přemýšlí.
„No jak to vidím já Minato, tak aby ses dostal ze sněžný živej máš jen jedinou možnost, běž za ní a tvrď jak ti chyběla. Útěk je zbytečný, Kushina už o tobě taky ví… u ní si šanci ale neměl nikdy…“ Minato se zatvářil jakoby spolknul citrón. Pak se ale šťastně usmál.
„Aspoň Kushina pořádně uvidí jaký je o mě zájem a bude žárlit.“ Mizure věděl že Minato svoje slova nemyslí vážně, řekl je nahlas aby se sám utěšil a tak Minatovi stiskl povzbudivě rameno.
„Určitě to tak bude.“ Zalhal Mizure. Minato nebyl hloupý věděl že Mizuremu se tahle situace hodí, ale nemohl s tím nic udělat. Oba se vydali směrem ke Kushině a Semi.
„Ohavou (ahoj) Semi dlouho jsme se neviděli.“ Minato schválně pozdravil jen Semi aby to vypadalo že mu na Kushině nezáleží, oklamal tím ale jedinou Semi. Překvapením a náhlým příchodům ale rozhodně nebyl ten večer konec. Minato ani nezaregistroval jeho příchod ale vedle Kushiny se objevil pohledný mladík. Vypadal že je o něco málo starší.
„Tak Semi vážně nekecala, jsi to ty Kushino… Pamatuješ si na mě?“
„Kisuke Shihouin mám pravdu?“ Zeptala se Kushina, její hlas nezněl ani přívětivě, ale ani ledově, hodně zdrženlivý člověk by ho mohl přirovnat k neutrálnímu. Minato i Mizure si ho přeměřili pohledy, oběma vadilo že je ignoroval.
„Správně.“ Pochválil ji chlapec, který si patrně nevšiml že s Kushinou stojí i jiní lidé. „Můžeme si na chvilku promluvit? Třeba při tanci?“ Kushina pozdvihla jedno obočí, ale přikývla. Omluvně se otočila na Semi.
„Promiň starý známý… ale koneckonců teď ti může dělat společnost Namikaze… a ještě se rozhodně uvidíme. Zatím Semi, Mizure.“ Minata ze svého rozloučení vynechala. Pohled který vrhl Kisuke na Minata, rozhodně vyvrátil dojem nestraného pozorovatele že si jeho přítomnosti nebyl vědom. Vědom si ji byl, jen ji nepovažoval za nijak podstatnou, což Minata nevyslovitělně dráždilo. Než ale stačil cokoli říct byla Kushina s Kiskem pryč a Minato ve spárech rotomile naivní Semi.

Ke Kushininu překvapení ji Kisuke opravdu zavedl na taneční parket. Její obočí vystřelilo znovu až do jejích vlasů…
„Ty sis vážně chtěl zatancovat zrovna semnou Kisuke? Už tě trochu znám o co jde?“ Kisuke se zatvářil mírně uraženě.
„Vážně jsem si chtěl zatancovat, tak proč nespojit příjemné s užitečným a jak jsem řekl nepromluvit si na parketě…“ Kushina stále nevypadala přesvědčeně. Kisuke se ale rozhodl že je už čas mluvit.
„Upřímnou soustrast, Kushino. Vím že si smutná, ale mám pro tebe informaci která tě potěší.“ Kushina potlačila nutkání Kisukeho praštit. “Od tebe je jistě upřímná asi jako ta housenka v polívce před lety ty oprsklý…“ Pomyslela si jedovatě, ale neřekla nic. Chtěla se dovědět tu informaci.
„Co za to chceš?“ Zeptala se přímo. A jeho odpověď ji vyrazila dech.
„Vůbec nic.“ Na chvíli se zamyslel. „Snad jen…“ Kushina se zatvářila netrpělivě. „Jen tvůj slib, že už nikdy nedovolíš aby ti někdo ublížil znovu tak jako vodopádová.“ Kushina byla opravdu překvapená, ještě nikdy se nestalo aby Kisuke Shihouin udělal něco za co by něco nechtěl jako protihodnotu co by se mu mohlo hodit. Horečně uvažovala na co by mu byl takový slib. Na nic ale nepřišla.
„Myslíš to vážně?“ zeptala se Kushina.
„Tobě bych nemohl lhát ani kdybych chtěl Kushino a ty to víš. Uplynulo několik let co si mi naposledy viděla. A já vyrostl z nabubřelého kašpara, teď jsem už jenom ten kašpar, protože potají pořád doufám ve stejnou věc, když vím že je nemožná.“ Zářivě se na ni usmál Kisuke a v jeho očích byla znát upřímnost a snad i oddanost snu který si vysnil. Kushina ucítila že se červená.
„Nikdy si nebyl kašpar Kisuke, jen lenoch s nabubřelým egem. Slibuju ti že už si nenechám ublížit od nikoho tak jako od vodopádový, ale řekni mi tu informaci. Jestli ale zjistím že si mi tahal za fusekli tak se těš.“ Kisuke ji místo odpovědi sevřel pevněji v náručí, jakoby chtěl od Kushiny odstínit celý svět. Kushina se nebránila, věděla že Kisuke ji poskytuje jen podporu a uklidnění. Ale dva páry očí které jí potají sledovali si to nemysleli. Mizure usoudil že Kushina našla někoho koho má ráda a tak odtančil na druhou stranu parketu, a přemýšlel proč jim tvrdila že ji nikdy na rande nikdo nepozval. Minata který se jí rozhodl se Semi přiblížit na parketu, popadla žárlivost, kterou se Semi v náručí nemohl dát najevo aniž by ho uškrtila, a tak po Mizureho vzoru odtančil pryč. Tanec skončil stejně jak obětí podpory. Kushina s Kisukem se vzdálili od hudby na klidnější místo v blízkém parku.
„Tak už mi to řekni Kisuke.“ Naléhala Kushina.
„Jsi pořád stejně netrpělivá.“ Poznamenal Kisuke za což si vysloužil pořádný šťouchanec do žeber od Kushiny. „No dobře, ale radši si sedni.“ Kushina ho bez řečí poslechla, což Kisukeho zarazilo, nikdy nebyla poslušná. Pravdou ale bylo že Kushinu bolely nody, proto se pohodlně usadila a opřela se o kmen stromu.
„Už mluv.“ Zabránila Kushina případným otázkám a hloupým vtipům její hlas nesnesl odpor.
„No dobře, ale nevyvádšj.“ Kushina mávla rukou. „Všichni ze země vírů nejsou mrtví,“ začal Kisuke, stalo se přesně co čekal. Kushina vystřelila na nohy jako blesk a chytila Kisukeho pod krkem.
„Tos to nemohl říct dřív? Kde jsou? Kolik jich je? Ptala jsem se už kde je najdu?“ Kushina byla velice rozrušená. Kisuke se jí ze všech sil vytrhl a zasípěl.
„Sedni!“ Když popadl trochu dech a viděl rozzuřenou Kushinu tak se doplnil, přece jen Kushina nebyla pes aby reagovala na povely. „Buď tak hodná a sedni si.“ V duchu si pro sebe představil co by se stalo kdyby dodal že když si nesedne tak jí už nic neřekne. Naprázdno polkl. Kushina si sice sedla ale stále ho propalovala pohledem. „Netěš se tolik, přežili jen ti co utekli před bojem, žádní tví přátelé natož Kateh.“ Kushinino nadšení trochu opadlo ale nevytratilo se. „Přežilo těch pět povalečů myslím Jina, Gina, Bina, Zina a Rina.“ Kushinina nálada spadla ještě o stupeň níž, ale stále byla ráda že žijí. Kisukeho tím trochu překvapila. „Přežili a teď okrádají pocestné, ale důvod proč jsem ti řekl že jde o potěšující novinu je že je s nimi malé děvče. Ti mrchožrouti zachránili malou asi desetiletou holku.“ Kushina ho pohledem vybídla aby pokračoval. „To děvče znáš. Je to Sitera.“ Kushině se na tváři objevil šťastný úsměv, ale trochu uvadl když si uvědomila co ta malá musela s těmi povaleči zažít a co ji asi učili.
„Kde je najdu? Siteru si vezmu do Konohy, s nimy by to pro ni, není to prostě dobré místo pro ni.“ Kisuke ani jinou reakci nečekal.
„Zdržují se na hranicích se Zemí Ohně tam kde jsme říkali u tří třísek.“ Kushina byla skoro šťastná.
„Děkuju Kisuke, moc to pro mě znamená.“ Kisuke věděl že teď z ní nedostane už ani slovo. Jemně ji objal. Nevšimli si že někdo postává nedaleko, nebylo to důležité, pro ně ne, ne tu v tuhle chvíli. Jemně ji stiskl v náručí a dal jemný polibek na tvář, jako by se bál že ho za něj zabije. Kushina neměla ale sílu cokoliv dělat.
„Nechám tě samotnou, potřebuješ si to promyslet.“ Žádná reakce nepřišla a Kisuke žádnou nečekal. Nechal ji samotnou ale nesmírně bohatou, bohatou o naději lepšího zítřka.