Broken Rose: 16.kapitola

Chci zpátky toho koho miluju

SAKURA:
Od té chvíle co mě nechal v koupelně jsem ho neviděla. Byla jsem z toho všeho zmatená obzvlášť z toho co mi řekl.
Konečně po nudných a dlouhých prázdninách začala opět škola, myslela jsem si, ne doufala jsem, že ho konečně uvidím, ale jakmile jsem přišla do třídy nebyl tam. Jeho místo bylo prázdně jako ten rok předtím. Sedla jsem si na svoje místo a snažila jsem se, alespoň pochytit co říká Kurenai sensei. Když byla přestávka na oběd šla jsem ihned do jídelny. A jakmile jsem vstoupila a koukla se na stůl, kde by měli sedět i mí přátelé byl tam on. Vzala jsem si jídlo a šla jsem si sednout k nim, ale na druhou stranu od Sasukeho.
„Ahoj Saky.“ Pozdravila mě Hin, Tenten a Ino s úsměvem a já jim to oplatila.
„Ale Hin nemáš nikdy čas, potřebovala bych s ničím pomoct?“ Zeptala jsem se ji a koukla na ni prosebným pohledem.
„Jo jasně s čím?“ Zeptala se mě
„No víš poslední dobou jsem moc nevnímala učitele, no tak jestli bys mi vysvětlila historii, kouzelná zvířata a obzvlášť historie klanů.“ Řekla jsem ji vše co zvládám a poté ji pučila i knihy.
„No na tu historii klanů by ti spíše měl pomoct Sasuke, v tomhle tom jsem také lítala neboj.“ Řekla mi povzbudivě a poté se koukla na Sasukeho. Ten si od ní knihu vzal a malinko se začetl.
„Co je těžký na Uchiha klanu?“ Zeptá se mě a jedno obočí mu vyletí nahoru.
„Všechno, monarchie, jména jak jdou po sobě a tak dále a tak dále.“ Řekla jsem rychle, abych se mu nemusela podívat do očí.
„Tak jo, v kolik budeš na pokoji?“ Zeptal se mě a zároveň mi vracel knihu.
„No táááák okolo čtvrtý.“ Odpovím a poté se konečně pustím do jídla.
„Tak přijdu hodí se mi to, ale možná se zdržím musím něco ještě zařídit s Orochimarem.“ Řekne a já jen kývnu na souhlas. Poté se, se všemi rozloučím a spěchám rychle na další hodinu.
Když mi škola skončila měla jsem ještě hodinu čas, než by měl přijít Sasuke. Zašla jsem si do knihovny vzala jsem všechny knížky co jsem potřebovala a šla jsem do pokoje.

SASUKE

Když jsem zaťukal na dveře, ihned mi otevřel Orochimaru a díval se na mě zvláštním pohledem.
„Můžu dál sensei?“ Zeptal jsem se ho a on jenom kývnul.
„Tak co tě sem přivádí Sasuke?“ Zeptal se, když si sedal na pohovku a já ho následoval.
„Kdy s tím budu moct skončit, vadí mi to jak se k ní musím chovat.“ Řekla jsem z ostra, protože mi to už lezlo na nervy.
„Za chvíli Sasuke, je to v řádu tvého klanu.“ Odpoví Orochimaru a já se zamračím.
„A co se stane, když s tím přestanu dřív než mám?“ Položil jsem mu další otázku.
„To netuším, ale zdá se mi, že nic, protože už je to dlouho co si se vrátil. Zkus to když tak tě tvůj otec vydědí.“ Řekne a malinko se tomu zasměje.
„Jo to je tak jediné co my může udělat.“ Odpovím a poté se zvednu.
„Kam teď jdeš?“
„Musím Sakuře pomoci s učením.“ Řekl jsem a poté jsem se sním rozloučil a pomalým krokem jsem se vydal k nám na pokoj. Když jsem stál u dveří, uslyšel jsem nějaké zvuky. Chtě nechtě jsem se jim musel zasmát.
Zaťukal jsem a čekal jsem ani ne pět sekund tak mi ihned otevřela Sakura.
„Sasuke jsi tu nějak brzy.“ Řekla a koukala se na mě zvláštním pohledem.
„Promiň, jestli ti to nějak vadí přijdu díl.“
„Ne, ne to je v pořádku.“ Odpověděla rychle a uvolnila mi dveře, abych vstoupil.
„Promiň, že tě tímhle otravuju, ale fakt to nechápu.“ Začala se mi omlouvat. Malinko jsem se tomu pousmál.
„V pořádku jsem tu přece od toho, abych ti pomohl ne?“ Řekl jsem a šlo vidět, že ji to malinko zaskočilo.
„Takže z toho co jsi říkala nechápeš vůbec monarchii Uchiha klanu, že.“ Jenom kývla a dál mě poslouchala.
Začal jsem ji to všechno vysvětlovat. Když něco nechápala vysvětlil jsem ji to znova.
Nevím proč, ale strašně mi chyběla její přítomnost.

SAKURA

Najednou se ke mně choval pěkně, ne že bych nebyla ráda to ne, ale nerozuměla jsem tomu.
Od něj jsem tu látku pochopila hned, vysvětloval to takovým způsobem, že mi to nedělala problém.
„Takže jestli jsem to dobře pochopila měl by teď vést klan Itachi jakožto prvorozený.“ Řekla jsem a Sasuke jenom přikývl.
„Tak to je fakt prkotina.“ Řekla jsem potichu, ale Sasukemu to neuniklo.
„Jo to je, proto nechápu co na tom nechápeš.“ Řekl a na jeho obličeji se objevil úsměv.
Chytil mě jednou rukou za vlasy a držel je chvíli v ruce.
„Hodně ti vyrostly.“ Řekl jako by nic a vzdálenost mezi mnou a nim se začala zkracovat.
„Dáš si něco čaj, Kafe? “ Zeptala jsem se a rychle jsem se od něj odtáhla.
„Kafe.“ Řekl a já jsem ho hned šla udělat. V hlavě jsem měla jenom jedno slovo“ proč“
„Vůbec nic se tu nezměnilo.“ Řekl a procházel si pokoj.
“Co by se tu mělo měnit.“ Zeptala jsem se a s úsměvem jsem se obrátila k němu.
„Nevím jen jsem čekal, že to tu všechno přestavíš.“ Řekl s úsměvem.
“Proč bych to tu měla přestavovat.“ Zeptala jsem a byla jsem k němu otočená zády. Když mě najednou chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě. Držel mě tak pevně, že se bál, abych mu snad nikam neutekla.
„Ani nevím.“ Řekl a přitáhl si mě k sobě, tentokrát jsem už tomu polibku neutekla. Vlastně jsem ani nechtěla. Touha po jeho rtech nakonec zvítězila. Ruce jsem mu obmotala kolem krku a ještě víc jsem se k němu natiskla. Nemohla jsem se ho nabažit, strašně mi chyběla jeho teplá náruč a jeho sladké polibky, které jsem tak strašně milovala. Milovala jsem ho celého.
„Proč si to udělala?“ Zeptal se mě když jsme se od sebe odtrhli.
„Říkala jsi, že mě nenávidíš.“ Řekl a vpil se mi do očí.
„Protože chci zpátky toho koho miluju, za každou cenu.“ Odpověděla jsem. Sasuke se jenom usmál a opět mě políbil. Měla jsem ho zase jenom pro sebe, opět byl jenom můj.

SASUKE

Začal jsem ji líbat na krku a níž a níž... nemohl jsem se ji nabažit. Pomaličku jsem jipoložil na postel a lehl jsem si k ní. Tahle noc patřila jenom nám.
Když jsem se ráno probudil něco mě tížilo na levém rameni. Když jsem tam otočil hlavu spala tam Sakura a držela mě tak pevně jako bych ji měl utéct. Musel jsem se tomu zasmát. Pohladil jsem ji na tvářích, abych ji vzbudil.
„Ještě ne.“ Řekla a zachumlala se mi ještě víc do náruče. Ale pak najednou ztuhla. Moc jsem ji v tu chvíli nechápal. Rychle a posadila a peřinu si držela u těla a dívala se na mě.
„Sasuke co…co tu děláš?“ zeptala se mě a já se k ní naklonil a poté ji dlouze políbil.
„No jsem ve svém pokoji a s mojí láskou.“ Řekl jsem a na jejím obličeji jsem poznal zaskočení.
„Ale …ale.“
„Byl to prý takový test jak moc mě miluješ nebo co. Měl jsem se k tobě chovat hnusně a k tomu tam hrála roli i Karin, jestli si schopná si mě přivlastnit. A musím říct, že si to zvládla obdivuhodně.“ Řekl jsem a poté jsem si ji stáhnul zpátky k sobě.
„Ty hnusnej prevíte, já myslela jak mě nemiluješ, jak si našel nějakou ukřičenou fůrii a ty mi teď řekneš, že to byla zkouška.“ Začala na mě křičet a bušit do mě. Chytil jsem ji za ruce a přetočil jsem se na ni.
„Neříkej, že nejsi ráda, že to byla jenom zkouška. Teda včera v noci to tak nevypadalo.“
„Jsem ráda, ani nevíš jak.“ Řekla a já se na ní usmál a poté ji opět políbil.
Když jsem se konečně dostal z postele, tak se na mě Sakura podívala ublíženým pohledem, že jsem se nad tím musel usmál, ale nevrátil jsem se. Právě naopak jsem šel do koupelny se umýt, vyčistit zuby a poté se obléknout do školní uniformy. Když jsem se vrátil Sakura, už v posteli nebyla. Když jsem pohledl k balkonu, tak tam stála, jenom v bílém županu.
Potichu jsem šel za ní a obmotal ji ruce kolem pasu.
„Nastydneš.“ Řekl jsem to její větou nad, kterou se usmála.
„Nebojte se soudruhu, myslím, že to zvládnu.“ Odpověděla a já se také musel usmát.