Sedm minut v ráji - Kiba

V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví. Ano, takže skvělá hra pro intelektuálně náročné, jak vidíte. Dalo trochu práce přemluvit dost lidí, aby se zúčastnili, ale nakonec byla účast přece jen hojná. Ino jim všem rozdala čísla, napsala je na papírky a ty zamíchala v košíku. Když jsi byla na řadě s losováním, s očekáváním nejhoršího a nadějí v nejlepší jsi zalovila v košíku. Pak ses podívala, co jsi vytáhla, a je to číslo...

„Tři!“ řekla jsi jasně a zřetelně.
„Jupííííííííííííííí! Tak přece dneska dostanu pusu!“ Plácla ses dlaní rezignovaně do čela. Byl to Kiba. Poskakoval nadšením a už se hrnul ke kumbálu. Pravda byla, že dnes sklízel od dívek spíše facky než polibky. Celý večer vymýšlel šaškárny, vykládal neslušné vtipy a nevynadal Akamaru, když snědl celý tác krabích jednohubek. Ino byla docela zklamaná, že nevyšel Kiba na ni, protože by mu v soukromí kumbálu ráda sdělila něco, co bylo příliš násilné a brutální, než aby se k tomu odvážila před zraky všech. Došla jsi ne zrovna nadšeně do kumbálu, Kiba na tebe celou dobu mrkal a křenil se na celé kolo. Moc toho vypil, nebylo pochyb. Tenten za vámi užuž chtěla zavřít dveře, když ji Kiba zarazil.
„Hej! A co Akamaru?“
„Psi jsou proti pravidlům!“
„Cože? To je blbost!“
„Telata jsou proti pravidlům!“ upřesnila Tenten a zabouchla nekompromisně dveře.
„Hm,“ zamračil se Kiba, „No nic!“ obrátil se zpět k sobě a zase se začal chechtat, „Tak a za to chci pořádnou pusinkuuu!“ a našpulil rty.
„Trhni si,“ urazila ses na oko. Kiba samozřejmě poznal, že to nemyslíš vážně, ale změnil stejně taktiku.
„Dobře, tak tedy musíme si vytvořit atmosféru! Och, má drahá,“ vzal tě kolem ramen a vzhlédl kamsi k dírám ve stropě kumbálu, „Měsíc je dnes tak jasný a ty hvězdy! Tato překrásná noc jako by vyžadovala bezpodmínečně lásku a milování!“ a našpulil zase rty.
„Ty máš fakt dost, poslyš,“ začala ses chechtat.
„Co, jsem ve veselý náladě, něco proti?“ Jen jsi mávla rukou. „Notáák, aspoň jednu malou pusu? Na tvář? Na čelo? Na zadek? Jau, nemlať mě! Prosíííím!“ Stále ses k ničemu neměla, i když jsi už začala uvažovat o tom, že pokud ho to zarazí v těchhle nesmyslech, možná se obětuješ.
„Dobře, tak jinak,“ zamnul si bradu, jako by přemýšlel. Pak tě náhle popadl a prohnul jako v závěrečné póze tanga. „Ach, seňorito, jste tak žádoucí a spanilá a rozpalujete mou vášeň do běla, mohu dostat jen jediný, sladký polibek na dnešní dobrou noc?“
„Uááááá, pomoc, padám, chceš mě zabít sakra?“ vyjekla jsi, protože to byla pravda, teda s tím, že jsi padala. Kiba jaksi neudržel v tom zápalu rovnováhu a oba jste se skáceli na zem. „Ty jsi fakt magor, to nemám zapotřebí,“ zoufale ses zasmála. Kiba chvilku seděl vedle tebe potichu, až jsi začala přemýšlet, jestli se mu něco nestalo. Zrovna když ses chtěla zeptat, najednou si sedl na bobek a začal poskakovat.
„Já jsem malý zajíček a chci malý pusíček, ušíčkama zastříhám a písničku ti zazpívám, a já jsem malý zajíček a - “
„Proboha tak jo!!!“ zakvílela jsi v záchvatu smíchu.
„Fakt?“ zarazil se Kiba.
„Jo! Cokoli, jenom s tím přestaň, i když pravda, je to docela směšný, ale nemůžu se koukat, jak se tu stále ztrapňuješ.“
„Super!“ pochytil Kiba zřejmě jen to „jo“ a už špulil pusu. „Mmmmmmmmm....“ Vlepila jsi mu tedy dětskou pusu.
„Mua! Spokojenej?“ Kiba na chvíli váhal.
„A víš že ne? Myslel jsem, že jo, ale asi bych potřeboval ještě tak tři...“ Zhluboka sis povzdechla. To se dalo čekat. Ovšem Kiba nečekal, až se odhodláš, sám se na tebe navalil a začal ti dávat jednu pusu za druhou. Z tvého „fuj sakra co to děláš“ se moc rozumět nedalo. Nakonec jsi však nemohla jinak než ho vzít kolem krku a smát se jeho líbacímu stylu v počátečním stádiu opilosti. Když jste tam tak na sobě leželi, ty dole a Kiba nahoře, přestal s pusami.
„Hmm, tak co, neokořeníme to trochu?“ a už se jeho ruka vkrádala tobě pod tričko.
„Zapomeň!“ odšoupla jsi ho razantně a posadila ses. Ale nedalo by se říct, že tě to přímo urazilo. „Přijď až budeš střízlivej a pak se uvidí...“ dodalas lišácky. Kiba tě chtěl samozřejmě přesvědčit, že on je zcela a úplně střízlivý i teď, ale naštěstí vašich sedm minut už bylo u konce, takže ses vypotácela s úlevou (a s mírných záchvatem smíchu) ven a Kiba odběhl s výskáním a Akamaru v patách někam do neznáma.