Romantika

To by k misi bylo všechno, ale ještě jedna věc, pro mě strašně důležitá, se stala a to přitom jak jsme se vraceli, teď už ve velmi skvělé náladě.
Náhle se rozpršelo a my se museli někde schovat a nepříhodnější místo, bylo jakási začínající se rozpadající chata, tak jsme nejdřív zaklepali, ale když nikdo asi deset minut neotvíral. Vstoupili jsme.
Uvítalo nás mrtvé ticho, protože tam nikdo nebyl a také se nám naskytl velmi zajímavý pohled, tedy alespoň pro mě, ten interiér vypadal jako ten, co jsem si vždycky přála mít doma…

Slunce pomalu vysvitlo, první se probudil Naruto, musel se ihned ujistit zda je Itachi v pořádku, ale nemusel jelikož jak otevřel oči zahlédl jeho klidnou tvař. Ulevila se mu, ale když se otočil na druhou stranu, kde měla spát Sakura zprudka se posadil a rozhlédl se kolem sebe. Rozhodl se ji raději najít, nevěděli ani kde jsou, kdo ví co tu na ně mohlo číhat.
Vydal se lesíkem až došel na rozlehlou paseku, kde ji našel. Ležela v mokré trávě a pozorovala modrou oblohu. Potichu si lehl vedle ni, nechtěl ji rušit, ale ona stejně pořád hleděla na oblohu.

„Tak jo lidi, Ztište se prosím. Chtěla bych vás přivítat na plese, který poctí náš mír mezi Listovou a Písečnou. Prosím bavte se dobře na KONOŽSKÉM PLESE!“ Po tomto prohlášení se ozval bujarý jásot. Lee se s Gaiem pustili do muziky a na parketu se roztančilo hodně párů.
„Gai-sensei vidíte, jak všichni tancují? Nemají tu správnou sílu mládí.“ Postěžoval si žáček svému učiteli po hodině zahájení utrápeným hlasem.

„Co to děláš!‘‘ zakřičel na něj výhružně, až se tomu nedalo věřit. Sasuke byl na rozdíl od něj klidnější. Tentokrát zněj šel opravdu strach. Naruto tím vůbec nebyl vyvedený z míry, ba naopak jízlivě se usmál a opral se o zeď. Hinata se od něj hodlala vzdálit, ale Naruto ji zachytil za vlasy a přitáhl si ji k sobě.
„Neboj rozdělím se s tebou,‘‘ usmál se přejel ji přes pas. Nemohl už se dočkat, skoro se klepal nedočkavostí. Tuhle radost mu překazil Sasuke.

"Ah, Sakura," podtón, velmi ledový podtón. "-myslíš si, že byl nejlepší nápad nechat Inuzuku proti tak početné přesile?" kunai, který svírala v rukou, samovolně padl na dlážděnou zem.
"S-sasuke?" asi nevnímala jeho slova.

Šedovlasá vydržela být statečnou asi jen pět minut. Poté opět propukla v pláč. Zaťaté pěsti tiskla na mladíkovu hruď, její slzy se mu vsakovaly do trička. On ji ovšem jen pevně držel a hladil po vlasech, nic neříkal. Celá se mu třásla v náruči, nebýt jeho, už by asi dávno spadla. Dlouhou chvíli jen nechávala svůj bol, aby se vyplavil na povrch. Když ji pak zoufalství jakž takž přešlo, vyčerpaně se chlapci zhroutila v objetí. Ten si pomalu klekl a posadil si ji na klín.

Sanado si vyžádal přítomnost všech, aby jim sdělil další jejich kroky.
„Podle mě Přízrak žije, ale nevíme, kde. Povolal jsem zkušené stopaře, kteří by ho vypátrali. Vy si zatím odpočiňte a naberte nové síly.“
„Já s Doktorem budeme pracovat na té krvi a dalších věcích, které mám rozdělané. Pokud ti Sanado nebude vadit, že se nastěhujeme do tvé laboratoře.“ Loutkář se musel zeptat, i když Sanadova odpověď byla jasná.
„Jistě, že nebude, vaše znalosti jsou nám teď vhod.“ Souhlasil Sanado.

Byla chladná noc a já měla hlídku. Seděla jsem na větvi stromu a shlížela na dva spící muže. Jeden z nich se zavrtěl a ještě víc se zachumlal do svého spacáku. Pousmála jsem se. Necítila jsem žádné nebezpečí a tak jsem mohla povolit na ostražitosti. Vzpomněla jsem si na první setkání se synem feudálního pána.

Jen to dořekl, vyrazil na TenTen a Nejiho s dýkou v ruce. Na jeho věk, směřující ke kytkám, byl docela dost hbitej. Jen tak tak stačili oba uhnout jeho útoku a uskočili každý na jinou stranu.
„Mě nezdrhnete!“ zvolal za nima varovně a vytvořil klon, aby šel každý po jednom z nich.
TenTen si zpod pláště vytáhla katanu vyrazila útočníkovi zbraň z ruky. Meč mu zajel do břicha a v tu chvíli se rozplynul.

Můj trest jsem si odpykávala docela dobře. První den jsem utřela prach a vytřela ve všech třech patrech a to počítám i pokoje. Druhý den jsem dělala takový blbiny, jako čistila louče, dveře, převlíkala peřiny, prala všechno oblečení a taky jsem uklidila všech jedenáct koupelen a třetí den jsem uklidila kuchyň, vyčistila sporák a dokonce zašla nakoupit a udělala večeři.

"Tak už mě konečně přestaňte litovat! Nejsem žádná chudinka! Ano, byla jsem slabá, kdysi, ale teď už ne! Tak se o mě konečně přestaňte strachovat! Co je mi do toho, že se Sasuke vrátil? Co je mi do toho, že chce obnovit tým? Já už se do něj nevrátím, mám svou práci, své povinnosti a jen proto, že se milostpán uráčil vrátit domů, to nehodlám měnit!" řekla jsem, možná až moc rázně, svým přátelům.

„Ne nezestárl jsi, jen jsi…,‘‘ nedořekla jsem, jelikož jsem dobře věděla co bude následovat. Ale Naruto se dál usmíval, a já musela taky. Nejspíš nám tuhle chvíli nemohlo nic zkazit ani ty léta, co se na nás podepsali. Znovu jsme k němu přitiskla, musela jsem si užít ten pocit.
„Jakože jsi tu?‘‘ zajímala jsem se hned, co jsme se od něj odtrhla a musím uznat, že to byla docela dlouhá doba. Ještě chvíli a už by mě od něj nikdo nedostal.

Skupina shinobi stála ještě pořád na tom samém místě. Narutovy otřepané fráze je zřejmě bavily déle než se předpokládalo.
"To je ale otrava. Jsi nudnej Naruto. Vymysli si už konečně něco novýho." Zívl Shikamaru.
"Ale já chci být Hokage, dattebayo!!"
"Jo, ukaž mi člověka, který by tohle slyšel míň než desetkrát. Přijď za mnou, až budeš mít nějakou novou hlášku. Jdu domů. Čau." Loudal se pryč kluk s culíkem.
"Já budu Hokage!! Slyšíš? Dattebayo!" Řval za ním blonďák.

Když Kiriyou domluvila, Sasuke na ni jen nevěřícně koukal. Nevěděl, co by na to měl říct.
„To je mi líto,“ zmohl se jen na tuto krátkou větu a sklopil oči k zemi. Když Kiriyou dlouho nic neříkala, odhodlal se zeptat: „Ale je něco, co moc nechápu. Když všichni předpovídali, že se to stane v tvých pěti letech, to jsi to nějak zdědila? A jak to, že to mohla zastavit jenom tvoje matka?“
Kiriyou se na chvíli zadívala do země. Tolik ji bolely vzpomínky. Ale i přes všechno své snažení, nemohla je jen tak vymazat z paměti.

Svět je plný bolesti a utrpení, neopětované lásky, chamtivosti a žárlivosti, ale také šťastných okamžiků, příjemných překvapení a zázraků. Vše se prolíná. Štěstí je vždy připraveno, pomoci nám v té nejhorší chvíli a utrpení zohaví každý příjemný okamžik. O tom se měl možnost přesvědčit i Naruto. Ve svém životě již zažil mnoho neštěstí, ale smrt Hinaty byla tou nejhorší věcí, která se mu mohla přihodit. Několik měsíců nebyl schopen žádné mise. Trvalo mu dlouhou dobu, než pro ni přestal ronit slzy. Bral to těžce. Uvědomil si, co pro něj skutečně znamená, až když bylo pozdě. Čas se nedá přetočit zpátky, chyby nemohou být napraveny. Zbývají pouze vzpomínky. Vzpomínky na dobu, kdy byli spolu.

Po náhlém zmizení neznámé příšery tam všichni ještě stáli a dívali se na Amaru, která byla zaseklá po tom co se přeřekla.
„Co to ke všem čertům mělo znamenat ty snad tamhletu věc nebo co to bylo znáš? Řekni mi hned co, nebo kdo to byl,“ začal na ní řvát Arakanox a přitom jí chytnul za límec.
Jak se Amara přemáhala a chtěla to říct tak všichni nastražili uši.
„By…, byl to …, můj zesnulý manžel Teradim,nebo spíš co se z něj stalo.“
„Očividně není zesnulý jak jsme viděli,“ poznamenal Naruto otráveně.

Kým začnete čítať.. Nenechajte sa zmiasť názvom, ak nemáte chuť čítať niečo depresívne radšej sa do toho ani nepúšťajte.

A povinnosť k tomu
(nie, nie je to koleda xD)

V té chvíli nevnímal realitu a vzpomínky. Místo Kagome, která vyšla první ze dveří, viděl svoji matku. Ovšem byla celá zakrvácená a něco na něho mluvila.
„Mami,“ zašeptal Seiya. Natahoval k ní ruce, ve tváři měl prosebný výraz, který se nedal snést.
Kagome byla v šoku, tohle nikdy nezažila. Seiya měl tak bolestný pohled. Volal svoji matku, jenže ona jí nebyla.
„Maminko, vezmi mě za bratrem a otcem. Chybí mi.“ Objal ji, i když jeho představa matky byla celá krvavá. Jeho city se nedaly vydržet a tak plakal a plakal.

Když dorazíme domů, tak pomalu vrazím do táty, který právě stojí ve dveřích, protože já opravdu spěchám, jsem trošku v časovém presu.
"Nevím, jak to táta dělá, ale vždy se postaví někam, kde zavazí, má na to asi nějaký speciální talent,“ zamyslím se, ale po chvíli se musím vrátit k důležitějším věcem, které musím udělat a to, že se musím nějak zkulturnit. Takže teď si rychle rozmyslet, co si musím vzít na sebe a ještě trošku upravit make-up, abych mohla vyrazit.

Zem se otřásla a brzy se z ní vynořila hlava dvoubarevného kanibala. „Páni, vy jste to tady ale zdemolovali!“ hvízdla uznale černá.
„Ale aspoň je to z krku. Stejně to trvalo nějak moc dlouho,“ uchechtla se bílá.
Hidana jako by právě bodla včela. „To mě jako hodláte buzerovat donekonečna?“
Zetsuovo žluté oko bez panenky se na něho upřelo. „Už bys měl vědět, že se v životě musíš spoléhat jen sám na sebe.“
„To není tak docela pravda!“ ozval se Kakuzu. „Nezapomínejte na peníze!“