Forbidden Love- 5. kapitola

5. kapitola

Když jsem si věřila, že už jsem na sto procent vyléčená a dokonce mi to i Sakura potvrdila, vyrazili jsme na cestu. Děti Sakura nechala u Temari a já snad ještě v životě nezažila, tak dlouhý monolog, co vedla Sakura s Temari. Téma bylo jednoduché: jak se má starat o její děti.
Jakmile jsme vyrazili mezi námi panovalo ticho. Byla jsem na něj zviklá, takže mi to ani moc nevadilo. Byly jsme snad, už jenom hodinu od Listové a já cítila, jak se mě zmocňuje nervozita.
„Taky jste docela nervozní?“ Zeptala se nás Sakura a já okamžitě kývla. Ještě nikdy se mi to nestalo, aby mě něco rozhodilo.
„To je poprvé, co?“ Zeptal se mě najednou Sasuke a já na něho podívala, že nevím o čem je řeč.
„Myslím to, že si nervozní, jsi z toho malinko rozhozená, co?“ Když mi to odůvodnil chtě nechtě jsem musela kývnout, protože měl naprostou pravdu.
Konečně jsme stáli u bran Listové a ze mě to najednou spadlo.
„Tak já jdu na věc, vy si zatím přehoďte přes obličeje kapuce, aby to vypadalo, že jste mé zboží.“ Řekla jsem a hned se vydala na cestu. Naruto, Sasuke a Sakura udělali to, co jsem jim řekla a hned se vydali za mnou.
„Co tu pohledáváš?“ Zeptal se mě jeden z celníků a já ho obdařila jedním ze svých vražedných pohledů.
„Pche.... to je drzost takhle mluvit se ženou, ale to je jedno, mám tu zboží, která bych chtěla prodat.“ odpověděla jsem úplně lhostejným hlasem. Když se celník na mě podíval nedůvěřivím hlasem a chtěl Narutovi sundat kapucu, rychle jsem mu ruku chytla a zmáčkla.
„Myslím, že není ve vaší pravomoci sahat na cokoliv, co je v majetku nikoho jiného.“
„Jděte.“ Odpověděl a já se na něj zašklebila a poté vyšla do vesnice.
„Tak to bylo dobrý Ren.“ Pochválila mě Sakura a já se na ni jenom úsmála.
„Jo to teda jo, jenom doufám, že takhle nebudeš zacházet se mnou.“ řekl Naruto a já se chtě nechtě musela rozesmát na celé kolo.
„Myslím, že to ve tvém případě nehrozí Naruto.“ Snažila jsem se ho uklidnit, ale nějak jsem se přestala dívat na cestu a do nikoho vrazila.
„O-omlouvám se já nechtěla.“ začla jsem se omlouvat ,ale jakmile jsem uviděla do koho jsem vrazila malinko jsem se zarazila. Hyuuga.
„Ne to je v pořádku, je to i má chyba.“ řekla a usmála se na mě.
„Hin jsi to ty?“ Uslyšela jsem za sebou Sakuřin hlas, jak promluvil k té holce.
„Sakuro co tu děláš?“ Zeptala se ji a hned se začali objímat. Jakmile si všimla Sasukeho udělala přesně to, co udělala se Sakurou, ale když uviděla Naruta malinko se zarazila a já také.
„Ahoj Hin.“ pozdravil ji, ale nijak nic jiného, což mě docela překvapilo, ale i potěšilo.
„No podívejme koho nám to sem čerti nesou není to Shizuko Ren.“ Uslyšela jsem dost známí hlas. A musela jsem se usmát, jak dlouho jsem toho chlapa neviděla.
„Nazdárek Ryuuku jak se vede?“ Zeptala jsem se a otočila jsem se na muže snad o stopu a půl větší než já a snad i třikrát takový co já.
„Ale znáš to a, co jak se vede tobě?“
„Vždyť víš pořád stejně.“ Odpověděla jsem a usmála jsem se.
„Tvoje zboží nebo snad někdo jiný.“
„Víš že poslouchat cizí rozhovory se nemá.“
„No tak promiň jen jsem ti chtěl oplatit tvoji laskvost.“ řekl a byl na odchodu, ale Naruto ho zastavil.
„Jak?“ Zeptal se a tím donutil Ryuuka, aby se otočil.
„Třeba, že bych vám pomohl.“ Odpověděl.
„Co za to budeš chtít?“ Zeptala jsem se, když jsem v tom viděla háček, vždycky je u něho háček.
„Když dáš na Ren pozor.“ Řekl směrem k Narutovi a já se na něho podívala nechápavím pohledem.
„No co? Musím ti to nějak zajistit, protože už brzy se stane něco, co si nepřeješ.“ Odpověděl a mě došlo, že naráží na moje prokletí.
„Samozřejmě, že se o ni postarám, jenom Ren se docela brání, ale myslíš, že ji nakonec přesvědčím.“ Řekl a na jeho tváři se opět objevil úsměv. Když jsem se pak podívala na Hinata docela jsem se vyděsila. Probodávala mě vražedným pohledem a zdálo se, že mě začíná nenávidět.
„Tak jo a co je v plánu.“ Zeptal se a já vybuchla smíchy.
„To si celý ty, ani nevíš o , co se jedná a hned nám chceš pomoct.“ Řekla jsem a dostala jsem od něj nevinný úsměv.
„To vám řeknu, až najednou teďka musíme najít ještě ostatní. Hin mohla bys je všechny přivést na hlavy Hokagů.“ Řekl Naruto a poté svůj pohled přesunul ze mě na Hinata. Ta jenom kývla a zmizela. My ostatní jsme tam tedy zamířila a já se nemohla zbavit dojmu, že to nebude procházka růžovým sadem.
„Ty Ryuuku co jsi vůbec zač?“ Zeptala se ho Sakuro a oba kluci se podívali na něj.
„No jsem jenom lovec a musím se přiznat, že jsem jediný, koho Ren nechá ve své blízkosti, tedy co se týče lovců.“ Řekl a já se ušklíbla.
„Ty si nějak veříš.“
„No jasně.“
Když jsme tam dorazili všichni tam byli, nevěděla jsem jak to dokázala, ale povedlo se jí to.
„Naruto, Sasuke, Sakuro.“ všichni vykřikli a šli je hned všechny obejmou, jakmile jsem se podívala na Hinatu tak se na mě ušklíbla a nebyl to vůbec ten přátelský, ale spíše ten zlověstný.
„Tak proč jste s námi chtěli mluvit?“ Zeptal se Neji a Naruto hned kývnul, že začně. Vše jim vysvětlil o tom , jak chce svrhnout Danza, ale že to sám nezvládne a všichni souhlasili s tím, že mu pomůžou.
„Ale jak se chceš k němu dostat?“ Zeptala se ho tentokrát sama Hinata.
„To nebude problém, že?“ Řekl a svůj pohled stočil na mě. Já se na něj dívala celkem nechápavě, protože jsme o tomhle tom ještě nemluvili.
„Jak?“
„No jednoduše budeš dělat, že jsem tvoje kořist jak si sama řekla, když jsme bojovali poprvé tomu lovci, pamatuješ?“ Řekl a mě v tu chvíli celkem všechno docvaklo „jen já ho mohu získat“.
„Ale jak docílíš toho, že právě mě bude Danzou věřit?“
„Tvoje pověst ho přesvědčí.“ řekl místo něj Ryuuky. Celý ten plán se mi nelíbil, ale co jsem měla dělat.
„Kdyby jsem mu vyčetla v mysli, že je něco v nepořádku hned se s vámi spojím, přes vaše myšlenky, takže se mě prosím nelekněte.“ Řekla jsem a všichni přítomní kývli na souhlas.
Hned poté se všichni vydali na svá místa a já s Narutem zůstala sama.
„Víš Naruto myslíš, že mě Hinata nesnáší.“ Řekla jsem a podívala jsem se do země.
„A co je na tom?“
„No já chtěla jsem vycházet se všemi tvými kamarády, ale jak se zdá tak to asi nepůjde.“ Řekla jsem a poté jsem ucítila Narutovi ruce jak mě chytají za bradu. Byla jsem nucena se mu podívat do očí a podle jeho usměvu mi došlo, že ví že jsem momentálně ponořená do jeho očí.
„Slib mi jednu věc, ani jednomu znich nebudeš číst myšlenky nechci tě zas kvůli nikomu ztratit.“ Řekl a poté mě na důkaz svých slov jemně políbil. Já jen kývla hlavou a poté jsme se vydali k bodově Hokagů.
„Naruto.“
„Hm....copak se děje?“ Zeptal se mě, když jsem řekla jeho jméno.
„Že to všechno výjde?“ Nevím proč, ale najednou jsem měla v očích slzy.
„To víš, že jo.“ Řekl a hned mě obejmul.
„Nenechám nikoho, aby ti zlomil jediný vlásek na hlavě.“ Řekl a na důkaz svých slov mě políbil do vlasů.
„Ale já se nebojím o sebe, ale o tebe. Co, když něco pokazím nebo ….“ Nestihla jsem doříct, protože mě umlčeli Narutovi rty.
„Mám přece tebe a ty nás z toho dostaneš.“ Řekl a poté mě obdaři překrásným úsměvem. Já chtě nechtě se musela usmát a kývnout hlavou na souhlas.

Stáli jsme před masitými, dřevěnými dveřmi, které vedli hned do kanceláře, kde sídlil Hokage. Jednou jsem se nadechla a poté jsem zaklepala. Když se ozvalo vyzvání, otevřela jsem dveře a s Narutem jsme vstoupili dovnitř.
Při pohledu na Naruta sebou Danzo malinko cukl, ale hned se opět uklidnil.
„Co vás sem přívání Ren- san?“ Zeptal se mě Danzo.
„Zboží.“ Odpověděla jsem jednoduše a hlavou naznačila Naruta.
„Ani nevíš jak moc jsem rád, že si ho sem dostala. Odměna tě samozřejmě nemine, ale smím- li se zeptat, jak se ti to povedlo?“ Zeptal se a já na své tváří vykouzlila ušklebek.
„Někdo, jako Uzumaki Naruto neodolá ženskému šarmu.“ Když jsem to dořekla koukla jsem se na Naruta, který vypadal dost zmateně.
„ Klid jen to hraju.“ Řekla jsem mu přes myšlenky a jak se zdálo opravud to zabralo.
„Ano to máte pravdu.“ Vyrušil nás Danzo.
„Hrát na mužské city mi jde.“ pokrčila jsem rameny a opět se usmála.
„Jste velmi šikovná, na váš věk je to obdivuhodný. Nechtěla byste se přidat na stranu Konohy?“ Zeptal se a já zporozovala, že tu nemá žádneho strážce.
„Chtěla, ale pokud bude Hokahe Uzumaki Naruto.“ Křikla jsem a to byl pro Naruta jasný signál, že má cestu volnou. Než jsem stihla zareagovat vběhli do kanceláře Danzouovi stráže. Hned jsem odrazila útok, který měl usmrtit Naruto. Když jsem se ohlédla za rameno, Naruto s Danzem, už tam nebyli. Když se můj pohled vrátil zpět, musela jsem ihned uskočit před hozeným kunaem.
Byli opravdu dobří. Bojovala jsem snimi, už strašně dlouho a šlo to na mě i znát, protože jsem sotva popadala dech. Když jsem dostala silnou ránu do břicha proletěla jsem stěnou a spadla jsem na zem, před budovou hokageho.
Když jsem se pokusila vstát, najednou …..