Sedm minut v ráji - Neji

V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví. Ano, takže skvělá hra pro intelektuálně náročné, jak vidíte. Dalo trochu práce přemluvit dost lidí, aby se zúčastnili, ale nakonec byla účast přece jen hojná. Ino jim všem rozdala čísla, napsala je na papírky a ty zamíchala v košíku. Když jsi byla na řadě s losováním, s očekáváním nejhoršího a nadějí v nejlepší jsi zalovila v košíku. Pak ses podívala, co jsi vytáhla, a je to číslo...

„Hmhm, patnáct,“ oznámila jsi číslo ze svého papírku. Ovšem když jsi uviděla, kdo se směrem k tobě vydal, ztuhla jsi zděšením. Zdálo se ti to, a nebo to doopravdy byl Hyuuga Neji, kterého jsi dlouho pozorovala zbožně z dálky, až minulý týden jste spolu byli na misi, kde ses jen usvědčila v tom, že jsi do něj naprostý blázen? Nezdálo. Chvíli jsi myslela, že se nejspíš skácíš, ale nakonec jsi sebrala poslední špetku sebeopanování a dokázala jsi ve vzpřímené poloze dojít až do kumbálu. Tam ses opřela o stěnu, ale ani tak se ti moc neulevilo. Neji se tvářil jako vždy záludně a nad věcí běžných smrtelníků. Ještě že byla tma, jinak by bylo mnohem nápadnější, že z něj prostě nedokážeš odtrhnout oči.
„Ehm... no... tak to naštve, že jsi natrefil zrovna na takovou hastrošku, jako jsem já, co... Já úplně chápu, že třeba takové Ino nebo Tenten se fakt nevyrovnám...“ začala jsi hned omluvně. Neji na tebe upřel chladný pohled.
„Můžeš na ně konečně zapomenout?“
„Cože?“ nechápala jsi.
„Vážně, co je s tebou? Byli jsme na třídenní misi. První den ses koukla ráno do zrcátka a zahodila jsi ho se slovy „fujtajksl“. Druhej den to bylo „no teda, takhle mě po ránu neděste“, třetí den, když jsme se měli setkat s naším klientem, jsi řekla, že to ani nemá cenu to zrcadlo vytahovat. To mi nepřijde normální, já být tebou, tak si po ránu do zrcadla řeknu „nazdar kotě“ a né „fuj“...“ rozmluvil se nečekaně Neji.
„No... to bude asi tím, že tobě nikdo neřekl, že jsi ošklivá a nebude si s tebou kazit mládí... to zasáhne sebevědomí, ať chceš nebo ne...“
„Ts, kdyby mně někdo řekl, že jsem ošklivá, vyrazila bych mu zuby a bylo by,“ mínil.
„Jo... no... super, jsi asi holka od rány, a proč mi to tady všechno vykládáš?“ optala ses nechápavě. Fakt jsi nečekala, že tu začne rozebírat své povahové vlastnosti.
„To jenom aby ti bylo jasný, že až tě políbím, nebude to proto, že musím, ale proto, že, ať se ti to líbí nebo ne, jsi kus fajnový ženský, která nemá v hlavě piliny.“ Mírně v tobě hrklo. Že bys přece jen měla šanci? „Tak co ty na to, jsi kočka?“
„No já nevím...“ zamumlala jsi. Neji odmítavě zavrtěl hlavou.
„Jsi kočka?“ řekl důrazněji.
„Tak... asi jsem, když to říkáš...“
„JSI KOČKA?“
„Jo, jo, jsem kočka! Když jinak nedáš...“
„Ale! Nemůžeš to říkat takovým tónem, pořádně! Sebevědomě! Koketně! Není o tom pochyb!“
„Jsem kočka!“ řekla jsi nejvíce sebevědomě a koketně, jak jsi byla v té chvíli schopná, i když protočení panenek sis neodpustila.
„No vida! To už je lepší,“ přikývl Neji, zcela bez varování ti ovinul ruku kolem pasu, přitáhl tě k sobě a vlepil ti vášnivý polibek. „Ale ještě na tom zapracujem.“ Když se ti opět podařilo popadnout dech, prolétlo ti hlavou, jestli to Neji nepřehnal s chlastem. I když... to bys při takovém druhu kontaktu určitě poznala... Chvíli jsi na něj tedy jen vytřeštěně civěla.
„Čičí,“ řekl potichoučku, jako by ti něco připomínal. Vzpamatovala ses a následovala své kočičí instinkty – vzala jsi jeho hlavu do dlaní a smyslně ho políbila. Vypadal spokojeně, tak jsi mu rozuzlovala čelenku a mrštila ji do kouta. Za chvíli ji následovala i gumička z jeho vlasů. Zatímco jsi ho znova líbala, sesunul se pomalu na zem a stáhl tě s sebou. Bez většího odporu jsi ho položila a sklonila se nad ním. V přítmí, které v kumbálu panovalo, sis zkoumavě prohlížela křivky jeho obličeje, jako bys přemýšlela, která bude chutnat nejlíp. Všimla sis, že si v očekávání mírně skousl spodní ret a cítila jsi, jak ti jeho dlaně přejíždějí nahoru po stehnech. Ušklíbla ses.
„Hm, teď docela lituju, že máme tak nejvíc další tři čtyři minuty...“ a odhrnula jsi pramen tmavých vlasů, který narušoval bledost jeho obličeje. Neji přimhouřil oči a zvedl se na loktech.
„Víš, nedávno jsem se naučil fakt skvělou techniku...“ Dal si jednu ruku před obličej, složil pečeti, něco zamumlal a oba jste se rázem rozplynuli v oblaku šedého dýmu.