Dívka se zvláštní Kekkei Genkai – 05 + 06 Sen nebo skutečnost ??
Sen nebo skutečnost ??
Nemohla jsem usnout. Stále jsem se převalovala a přemýšlela nad zítřkem. Nemohla jsem vyhnat z hlavy své myšlenky. Třásla jsem se, ne strachy, ne zimou, ale nedočkavostí. Nemohla jsem se dočkat boje. 'Jak, asi tu jsou silní ninjové. Jaké, asi mají znalosti. A s kým budu vůbec bojovat? Bude to začáteční nebo ne?' poletovalo mi hlavou.
„Tohle nemá cenu.“ řeknu si, když vidím, že už vychází slunce. Vstala jsem a šla do koupelny udělat hygienu. Po půl hodině jsem vyšla, už umytá a převlečená do čistých věcí. Šla jsem do kuchyně se trochu nasnídat. Sice jsem si snídani udělala, ale nejedla jsem jí. Přešel mě hlad. Čekala jsem. Čekala jsem, až někdo zazvoní a řekne mi, že jdu bojovat. Že je to tady.
„Ať, už někdo přijde. Prosím.“žadonila jsem do vzduchu. CRNK..zazvoní nikdo a já zbystřím.
„Už jdu.“ křiknu na někoho za dveřmi a běžím otevřít.
„Tak jsi připravená.“řekne mi.
„Vždycky Idate-kun.“ odpovím klidným hlasem.
„Počkej tu. Hned budu zpět.“řeknu a pozvu ho dál. Běžím do svého pokoje a připravuji se.
„Kunaie, shurikeny, svitky, no měla bych mít všechno.“ kontroluji si výzbroj. 'Tak to bych měla.'pomy.
„Už jsem tu.“ křiknu, když zavírám dveře od pokoje.
„Tak jdeme ?“zeptá se.
„Ještě moment.“ řeknu a jdu ke stolu a popadnu dvě čelenky. Čelenku Listové si dám do vlasů a čelenku Oblačné si dám na krk.
„Teď můžeme jít.“křiknu a řítím se z bytu a zamknu za Idatem.
„Zpomal trochu.“ řekne mi, když začínám čím, dál, tím rychleji skákat z domu na dům.
„Promiň.“omluvím se a zpomalím.
„To jsi tak natěšená nebo to chceš mít, už za sebou ?“řekne.
„No, spíš to první.“
„Hm a víš s kým budeš vůbec bojovat ?“řekne zamyšleně. 'Moment. 'pomy.
„Kolik toho víš ?“řeknu né moc příjemným hlasem .
„No dost, abych věděl, že tu budeš moct zůstat.“řekne.
„..Hm...“odpovím a víc se k tomu radši nebudu nevyjadřovat. 'S kým, asi budu bojovat s ANBU nebo s Jouninem ? Budete to začátečník nebo, už dlouhodobí ninja ?' trápily mě mé myšlenky z rána. Ale v tom se Idate zastaví na vysokým plotu.
„Jsme tu.“ odpoví divně a seskočí dolu, ale já tam ještě chvilku stojím. 'Asi mu uletěli kunaie.'pomy.
„Co to tam jen tak stojíš ! Pojď dolu !“ křikne na mě někdo ze zpod.
„No jo.“ zamumlala jsem a seskočila jsem k nim dolu.
„To je dost, že jsi se taky uráčila seskočit dolu.“ řekne mi naštvaně někdo.
„No jo.“odpovím nezaujatě.
„Takže Nio-chan....“víc jsem Tsunade-sama neposlouchala. Moje myšlenky mě zajímaly víc.
„Takže rozumíš všemu ?“ řekne a já už začnu vnímat a jen zavrtím hlavou.
„Dobře tak jednodušeji, aby si prošla musíš zranit svého soupeře. Stačí i lehce, třeba říznout ho kunaiem. Boj konči v tu dobu, kdy svého soupeře poraníš nebo jednomu z vás, dojde chakra. Rozumíš, už ?“dokončí své vysvětlovaní a já jenom kývnu na souhlas.
„Dobře.“řekne a odejde někam stranou, až teď si všimnu, že opodál někdo stojí a vypadá ...jako...
„ANBU.“zašeptám a na mé tváři se objeví úsměv. 'To bude sranda.'pomy.
„Tak můžete ZAČÍT.“křikne, někdo opodál, ale ani jeden z nás se nehne.
Najednou začal vytvářet nějaké pečetě a ..
„Douka Sabaku kyuu(Pohlcená pouštní rakev ).“křikne a na mě se žene vlna rozdrceného kamení a já musím uhýbat.'Jde to nějak moc snadno.'pomy.
„Tak to by, už stačilo.“křiknu naštvaně, když mě ta lavina chytí za nohu a odhodí.'Je to jako živý.'pomy.
„Teď ti předvedu moje vlastní jutsu.“řeknu s úšklebkem a zmizím a objevím se mezi stromy.
„I, Inu, Tory, Uma, Ushi, Hitsuji,...“ zašeptám si, abych nic nespletla a seskočím dolu.„... Saru, Tatcu “dořeknu nahlas.
„Suiton: Ranritsu (Živel voda: Záplava).“ křiknu a přiložím ruce k zemi a voda začíná rychle zaplavovat povrch. Ale to se na mě řítí ta lavina rozdrceného kamení.
„To nevyjde.“řeknu a dodám, ještě víc chakry.
„Hotovo.“zašeptám a kamení se mísí s vodou, až mizí.
„Ještě není konec.“křikne a znovu vytváří pečetě. Já samozřejmě nejsem pozadu a začnu taky. 'Tatsu, Saru, Ne,...'pomy.
„Doton:Yomi Numa (Živel země: Bažina Podsvětí ).“ přeruší mě jeho výkřik a kolem mě se vytvoří bažina 'Sa*ra.'pomy. a snažím se z toho dostat, ale nejde to. On ke mně přistoupí.
„Jsi v pasti.“řekne s úšklebkem.
„Brzy, už nebudu.“řeknu. Ale jsem, už po půl těla v bažině.
„Děláš základní chyby.“ řeknu a vytvořím rychle pár pečetí a ...
„Fuuton: Kamikaze (Živel vítr: Božský vítr).“ křiknu a kolem mě se utvoří tornádo, které pohlcuje bažinu i soupeře a vtahuje, je do sebe. Když, už jsem volná tak ...
„Katon: Hibashiri (Živel oheň: Rychlý oheň ).“ křiknu a vytvořím ohnivé tornádo. Najednou ucítím ostrou bolest v břiše a začne se mi špatně dýchat. Klesnu na kolena a vykašlu krev. Za chvilku se postavím zpět na nohy. V tu chvíli se tornádo zruší a můj soupeř se normálně postaví, bez jediného škrábance nebo spáleniny.
„Jak to.“řeknu a on se jen škodolibě usměje.
„Taky děláš chyby.“řekne mi naoplátku.
„Například..?“řeknu mu a z úst mi vyteče pramínek krve.
„Třeba to, že si se tak zaměřila na svoje jutsu, že si si nevšímala co dělám.“ 'Nevšímala ...co dělám...hm..ale to ..ne sa*ra!pomy.
„To bahno.“dojde mi a on jen přikývne.
„Co kdybychom to skončily.“řeknu s úšklebkem na tváři. 'Mám chakru tak, ještě na dva útoky. Musím ho, už konečně zranit.'pomy.
„Proč ne.“ řekne a oba začneme vytvářet pečetě …
„Doton: Doryuudan (Živel země: Střely draka země ).“
„Torneedo Raitoningu (Tornádový blesk ).“
Vykřikli jsme oba dva nastejno a naše techniky se střetly. Byl to obrovský náraz. Přes bojiště se rozlehla tlaková vlna a sní i bíle světlo, které všechny přítomné oslnilo. Musela jsem na chvilku ztratit vědomí, protože jsem se probudila, už na zemi.
Rozkoukala jsem se a všimla jsem si siluety, která právě vstává tak jsem jí napodobila. Když jsem se konečně postavila, spadla jsem znova na nohy a vykašlala další krev. 'Neměla bych, už používat ty Větrné a Ohnivé útoky.'pomy.
„Tak co. Chceš pokračovat ?“zakřičel na mě, jako by mu ten útok nic neudělal.
„Jistě, že chci.“křiknu mu s obtížemi nazpět a pomalu se postavím na nohy. Vytáhnu pět kunaiů. Čtyři obyčejné a jeden speciální kunai.(Což on neví )
„Teď něco uvidíš.“řeknu mu škodolibě. Dva kunaie hodím do dvou stromů za nim. Dva hodím kousek před něj a jeden přímo k jeho nohám.
„To bylo míření tedy.“vysmívá se mi .
„Uvidíme, kdo se bude smát naposledy.“křiknu,vyndám si obyčejný kunai a pomalým krokem jdu k němu. Vypadá to, že moje přiblížení ho znervózňuje.
„To jdeš na mě takhle přímo ? Nepraštila jsi se do hlavy ?“směje se mi.
„Uvidíme, kdo se bude smát naposledy.“opakuji svá slova a přenesu se za něj. Zdá se, že to čekal a tak vytasil kunai a hodil ho po mě, tedy mělo to být po mě šlo to mimo...hodně. A tak ustoupí.
„To bylo míření tedy.“opakuji jeho slova a běžím na něj. Sice uhne, ale kunai ho stejně řízne do břicha. 'Konečně.'pomy.
„Jak jsi to.“řekne s údivem, když kouká na ránu, kterou jsem mu udělala.
„Dobře to stačí.“křikne někdo opodál a jdou k nám. Tak počkáme, až k nám dojde Hokage, Tsunade a ještě nějaký lidi. 'Ani jsem si nevšimla, že už je skoro tma.'pomy.
„Boj skončil. Vyhrála jsi. Gratuluji ti.“řekne mi Třetí.
„Arigaro Hokage-sama.“
„Oficiálně jsi členka týmu 6 !“řekne Tsunade-sama. 'Tak Tým 6 jo..to bude zajímavý.'pomy.
„Zajdi si na ošetřovnu a zítra tu buď v 9 hodin ráno.“řekne mi nějaký bloňďatý Jounin.
Všichni jdou pryč i s mým soupeřem. Dojdu ke kunai a seberu ho ze zabodnuté země. Koukám na kunai a to ve mně vyvolává vzpomínky na můj první den na akademii. Otřesu trochu hlavou, abych tu vzpomínku vyhnala z hlavy a schovám kunai. Teď si uvědomím, že stojím na prázdném cvičišti úplně sama. Nikde nikdo. Ticho. To ticho, které narušuje jenom mé dýchání. Tma. Ta tma, kterou ozařuje necelý úplněk. Samota. Ta samota, která mě pohlcuje, každý okamžik. Ta samota se stala mojí součástí. Nezradí mě. Neopustí mě. Je tu se mnou. Každý okamžik. Každý den. Doprovází mě při každém kroku. Nemůžu se jí zbavit. Nechci jí. I přes všechen odpor, je tu stále se mnou. Na tvář mi spadají kapky deště. Ty kapky, které se míchají s mojí krví. Déšť přibýval na intenzitě,až se změnil v prudký déšť, který na mě dopadal a smáčel mě. Stála jsem tam a nechala na sebe dopadat ten příval deště. Zvedla jsem hlavu k obloze, která byla zalita černými mračny.
„K čemu je tohle všechno ? “ zašeptám. Můj pohled stále směřoval k obloze. Byla jsem, už celá promoklá, ale mě to bylo jedno. Ten hlas. Ten hlas v mé hlavě, našeptává mi to slovo. Jen jedno. Sundala jsem si obě čelenky a schovala je ke zbraním. Na chvilku se mi zatmělo před očima, ale hned to přešlo.
„Je čas.“ zašeptám a odcházím. Jdu pomalu za ním cílem. Ten cíl, který mám právě v hlavě. Musím to udělat. Ta touha je čím dál tím vděčí. Pohlcuje mě. Je nezvladatelná. Nebráním se jí. Jdu dál. Nezastavím se. Jdu pomalu, ale s jasným a jediným úmyslem.
„Už jenom kousek.“zašeptám. Zastavím se. 'Nikdo jí nehlídá. Jaká škoda.'pomy.
„Hm, ale je zavřená.“řeknu nahlas. 'To není žádný problém.'pomy. A přenesu se za ní a rozeběhnu se. Skáču ze stromu na strom rychleji a rychleji. Můj cíl je blízko. Tak blízko. Zrychlím, ještě víc. Nevnímám škrábance od větví, ani vítr který se mě snaží zastavit.
„Jsem tu.“zašeptám a seskočím dolu, před starší chatu. Svítí se tam. Vytáhnu si jeden svitek,udělám pár pečetí, kousnu se do prstu, přejedu přes něj a ...
„Kuchiyose no Jutsu(Technika přivolání)“křiknu a s velkým..PUF.. se mi v ruce objeví katana. Z chaty vyběhne nějaký muž a překvapeně na mě zírá. 'Není ozbrojený.'pomy.
„Co tu chceš !“křikne na mě. 'Tak naivní.'pomyslím a začnu se k němu přibližovat.
„Ptám se tě, co tu chceš!“křikne znovu. 'To nebude ninja. No co nadělám.'pomy.
„Copak to není jasné ?“řeknu chladným hlasem a on začne couvat tak se přenesu před něj a přiložím mu katanu ke krku. Vychutnávám si ten pohled jeho očí. Strach, beznaděj, obavy.
„Copak mi se bojíme.“řeknu mu posměšně, ale stále chladně. Roztřásl se.
„Tak jaké to je, bát se o život“řeknu mu a přitlačím trochu na katanu. Pramínek krve mu steče z krku.
„Ne..Pr...“nedopověděl 'Asi mu došli slova.'pomy.
„To je ono, jen se třes...boj se..žadoň o život.“řeknu mu. Dívám se mu do jeho očí.
„Neboj udělám to rychle.“špitnu a probodnu mi hruď. Jeho křik, který tlumím rukou je pro mě, úžasný. Jeho tělo dopadne na zem, bez jakékoliv známky života. Ještě mu s kontroluji pul. Nic. Jak jsem očekávala. Vytáhnu katanu z jeho těla a vejdu do chaty. Prohlížím si místnost po místnosti, ale nikoho dalšího nemůžu najít.
„Tak to tu byl jenom sám jo? No nevadí stejně, už musím jít.“řeknu,vyběhnu z chaty a utíkám lesem a znovu se mi zatemní před očima a ...
Najednou se probudím ve své posteli. Jsem celá mokrá a zrychleně dýchám.
„Ježíši co to bylo.“řeknu si. Vyskočím z postele a přejdu k oknu. Svítá. Vzala jsem si čisté oblečení a zaplula do koupelny kde jsem se umyla, převlíkla a udělala hygienu. Vyšla jsem z pokoje a udělala jsem si snídani a přemýšlela o mém snu. 'Byl tak živí jakoby, jako bych to udělala, ale to je blbost, ale jak jsem se dostala domů ? A byla jsem na té ošetřovně ? Moment.'pomy.
„Bože kolik je hodin! „ zakřičím a kouknu na hodiny je za pět minut devět.
„A Sa*ra.“řeknu a rychle sklidím svojí snídani. Uvážu si čelenky a vyjdu z bytu. Utíkala rychle na včerejší cvičiště. 'Tímhle tempem tam budu, nejdřív zítra...znám rychlejší způsob.'pomy. Při té poslední větě jsem se ušklíbla a přemístila jsem se na cvičiště, mezi stromy, kde jsem se včera skryla.
Na cvičišti stály 1 kluk. Koukala jsem na něj. Ne já jsem přímo zírala na něj. Měl stejné Havraní vlasy a i stejné černé oči jako já. 'Ještě že mám vlasy pod zadek jinak by jsme vypadali skoro stejně.'pomy Zrak mi sklouznul na to co měl na zádech. Byl to znak Uchihů. 'No bezva.'pomyslím.
Dále tam stála dívka, kterou jsem poznala na první pohled...byla to …..'Takana.'pomy.
„Čím jsem si tohle zasloužila.“špitnu pro sebe. Když v tom mi kolem hlavy proletí kunai.
„Vylez, ať si kdo jsi.“řekne mi Uchiha a je v bojové pozici. 'Tak se ukážeme.'pomyslím a přenesu se kousek od nich. A v tom na mě Uchiha hodí další kunai.
„COŽEEE. Co tu děláááš“ křikne Emi.
„Kdo jsi a co tu chceš.“křikne Uchiha a stále mě pozoruje.
„Klid Uchiho nejsem tvůj nepřítel, ale jestli chceš bojovat...tak tě mileráda...porazím“řeknu mu a to poslední slovo zdůrazním.
„Tss...nějaká drzá nemyslíš.“řekne mi Emi.
„Tss...nějaká namyšlená nemyslíš...zlatovlásko.“řeknu jí stejným tónem a to jí zřejmě dopálilo.
„Tak ty chceš se mnou bojovat. Tak dobře.“promluví na mě Uchiha. Na tváří se mi objeví úsměv.
„Fajn“řeknu mu a přenesu se do koruny stromu. Stačila jsem si všimnout, že aktivoval svůj sharingan. Rychle vytvořím pečetě a než se stačí vzpamatovat tak ...
„Suiton: Ja no Kuchi(Živel voda: Hadí tlama )“křiknu a ze země vytryskne voda,která ho pohltí.
„To jsme to rychle skončili.“řeknu mu se smíchem, ale najednou ucítím, jakoby mi měla prasknou hlava a rychle se za ní chytnu. Najednou se mi zatmí před očima, ale hned je to pryč. Na tváři se mi objeví úšklebek.
[center]Z pohledu Emi [center]
„Skoncujeme to.“řekla a šla k němu. Udiveně jsme na ní se Sachiem koukaly.
„Zátěž je třeba odstranit.“řekla. Při těchto slovech mi přejel mráz po zádech.
„I, Saru, Tatcu, Uma, Ushi,.....“ slyšela jsem jak říká. 'Co se chystá udělat ?!pomyslím
Když, už skoro dovytvořila všechny pečetě, tak jí někdo chytne za ruku a odhodí,ale ve vzduchu se přenese zpět dolu. Mezitím se její technika zruší a Sachio je volný. Když v tom spadne na kolena. Víc jsem jí nevěnovala pozornost. Utíkala jsem k Sachiovi.
[center] Z pohledu Nio [center]
„Ah..“syknu a chytnu se za hlavu. 'Co to bylo..a...'pomy. A porozhlédnu se. Zrak mi spočine na Uchihovi a to co je kolem něj. 'On je mokrý a kolem něho je....voda.'pomy. Zrak mi spočine na mých rukách. Roztřásli se mi. Cítím to. Blesk v mojí ruce.
„Co jsem to....udělala.“špitnu.
Táák jsme na konci....ták co líbylo 
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Jen zbezne jsem si tvuj pribeh prosel a musim rici ze by zrejme spatny nebyl, ale tvuj pravopis je otresny. Shazuje to cele dilo a nektere chyb naprosto tlucou do oci. Radeji si to po sobe trikrat precti a dej to nekomu precist jeste po tobe at ti udela korekturu pravopisu. Lepsi je vydat svoji praci pozdeji, ale poradne, nez rychle a plnou chyb.
úžasne x)
supr (pokuď náš spisovatel je nováček), zaměření popisu např. vedeného útoku zbraní na člověka je supr (dá se to prostě ve svém mozku dobře promítnout a vcítit se), trošku mi schází popis prostředí (podrobnější popis, uděláto hodně - má za cíl vtáhnout člověka, který to čte, víc do děje, aby si to představil)
souhlasim s Mirou
Jo,píšu červeně, máš s tím problém???
tomu ,,pomy'' som nepochopil ani ja ale podla mna to je dobre
Mám rád niektoré filmy, nedávno som zíral na jeden s tamtým šedovlasým americkým hercom, ktorý voľakedy býval vtipný, teraz už nieje.
popravde
je to moc dlouhy, neprehledny, o nicem a za kazdou druhou vetou je pomy coz teda totalne nechapu
super dalši diel prosim