Anděl bez křídel-3.Den na sebevraždu

Ráno se docela v dobrém rozpoložení, ale to mi vydrží velmi krátce. Jako vždy si pustím radio na plný pecky, až vzbudím polovinu baráku včetně mojí mámy, která to včera na firemním večírku přehnala se Sake.
"Můžeš si laskavě ten kravál ztišit!" zahučí. I když Slipkonot za kravál nepovažuji, ztiším to, jelikož nemám na hádky s mámou náladu. Udělám jí podle jejího receptu elixír "života" na probuzení. Loknu si ho taky, ale je tak chutný, že z něj málem hodím šavli.
Mé ranní dobré rozpoložení rozvrátí Hidan, co by řidič jeepu, který je nacpaný pasažéry k prasknutí. Mám sto chutí za ním zařvat ať mu seberou řidičák. Ale radši si své výlevy zlosti nechám pro sebe.
V anglině se učitelka vytasí z testem, který zvorám jak jen to de. Jirayia si v matice též neodpustí test, který opět přímo vzorově nedopadne.
Při tělocviku málem vyrazím hokejkou jedné holce zuby. No ani se nedivým, když jsem anti talent na jakýkoli týmový sport. Při volejbalu prozměnu nějakou holku málem složím balonem, protože se do něj opřu tak, že je téměř nechytatelný. Těmito výstupy přímo královsky pobavím Hidana s Deidarou a dopálím učitele, že mě k mé úlevě pošle na zbytek hodiny sednout na lavičku.

"Proč si neřekla, že si takový talent na sport?" řechtá se Hidan při cestě z tělocviku.
"Jsem ráda, že tě to bavilo."zavrčím nevrle.
"Bavilo? To je slabý slovo." zazubí se Deidara.
"Přímo císařsky pobavilo."zahihní se Hid.
"Jo jo"pokýve Dei hlavou jako osel.
"Konan mohla by si na moment?"zavolá Jirayia stojící u dveří jídelny.
"Já potom přijdu." řeknu klukům a odkráčím za učitelem.
"Ano?"
"Stav se prosím po vyučování za mnou do kabinetu."
"Jo jasně. "
"Potřeboval bych s tebou probrat matematiku."
"Jo dobře. Můžu jít?"¨
"Můžeš."přikývne.
Když odcházím cítím jeho pohled na sobě.
Deidara stihne mým výkonem v tělocviku pobavit zbytek osazenstva u stolu.Když dojdu do jídelny Itachi bez úsměvu podotkne "Přichází nová volejbalová hvězda."
I když se mi nesměje, vidím mu na očích, že ho to velmi pobavilo.
Beru to radši s nadhledem a zakřením se "Nechceš mě trénovat?"
"Díky, ale nechci se zabít."
"Škoda." s tímto si sednu vedle Sasoriho a nenápadně okem hodím po Peinovi-ignoruje mě, jak jinak.
Sama sebe obviňuju za to, že se mi líbí. Ale stejně nechápu, jak člověk s takovým vzhledem jaký má on, může bý tak arogantní.

Po vyučování se stavím za Jyrayiou. už od prvního momentu ne mě čumí. Připadám si jak průhledná. A to jsem si na sebe vzala obyčejné tričko a otrhané tříčtvrťáky za cílem-míň očumování. Toto úsilí se ukáže jako naprosto bezcílné.
"Tak co jste potřeboval probrat?" zeptám se nejistě.
"Tvoji písemku."
Kousnu se do rtu.
"Nedopadla moc dobře..." řekne.
Jak sem očekávala.
"Ale mohla by si mít lepší známku...Třeba dvojku pro začátek."
"Pro začátek?" vyvalím oči.
"Ty jsi velmi hezká dívka. "pohladí mě po rameni. Stojím ja zařezaná. Krve by se mě nikdo nedořezal. "Uhm?"
"Něco za něco. Já ti dám za dva a ty..."
Uspokojíš mé sexuální potřeby... doplním ho v duchu.
Jemně mě líbne na krk, jeho pravá ruka mě hladí na břichu a nebezpečně se přibližuje k mému ňadru.
Všechno ve mě řve, ať něco udělám. Nakonec se odhodlám, prudce se otočím až skoro spadne, vlepím mu facku. Popadnu tašku a vyřítím jako atomová střela se ze dveří, které jsou k mému štěstí odemčené.
Podobným tempem se řítím po schodech. Gravitace se jaksi proti mě spikne a mě se zamotají nohy a spadnu. Když se mi vyjasní před očima zjistím, že ležím na Peinovi.