Romeo, Julie a Konoha aneb trocha klasiky 009

Po této etudě se všichni konečně vydali do kanceláře Tsunade. Během cesty šel opět Kankurou tři kroky před nimi a tak měli Temari a Shikamaru relativně soukromí, jenže to už Temari zpozorovala, že Shikamaruje poněkud zelený.
„Co se děje?“ ptala se potichu
„Zase mě chtěl zabít,“ stěžoval si Shikamaru, „takto jsem si chození s holkou opravdu nikdy nepředstavoval, ani v té nejhorší noční můře by mě toto nenapadlo.“
Jenže to už pomalu přišli na místo, když tu najednou vedle nich spadla židle.
„Tak se dívám, že Tsunade má dnes nějakou špatnou náladu, ani se mi k ní nechce“ pronesl Shikamaru.
„A to já se k ní těším, není nic lepšího, než pořádná ženská v ráži,“ přišel s překvapujícím tvrzení Kankurou a ti dva nad tím jen zakroutili hlavou.
„Dobré ráno,“ pronesli ti tři, když vešli do kanceláře.
„Jaké dobré ráno?“ zpustila na ně zrostra Tsunade, „vůbec není dobré, vesnici máme plnou nevzdělaných lidí, kteří absolutně sabotují mojí jakoukoliv snahu sem vnést trochu kulturního povědomí.“
„Tak mám pocit, že nikdo nechce hrát?“ pronesl Shikamaru.
„A to je ani nezastrašily moje výhružky,“ tvářila se poněkud smutně Tsunade.
„Nebojte se, my je všechny donutíme,“ vložil se do toho Kankurou, který si tímto chtěl získat přízeň Tsunade a jak bylo vidět, rozhodně se to neminulo účinkem, protože když slyšela tyto slova, tak pookřála, usmála se na něj a řekla: „Když se ti to povede, tak ti budu vděčná do konce života.“
„Nebojte, já si tu Vaši vděčnost jistě vyberu v naturáliích,“ pomyslel si s potměšilým úsměvem Kankurou.
Když vyšli ven, bylo už od pohledu jistě, že Temari a Shikamaru nejsou nijak extra nadšení, že budou verbovat a přesvědčovat někoho, aby se účastnil této kulturní akce, ale Kankurou byl neoblomný a vyžadoval, že s ním musí jít.
„A jak je chceš všechny přesvědčit?“ zeptal se ho poněkud nedůvěřivě Shikamaru.
„Tvrdou sílou, pokud máš zájem, tak ti to klidně předvedu.“
„Díky, ale vážně se bez toho obejdu.“
„Když jinak nedáš, použiji Karasou a Karoari .“
„Ale já říkal, že nic vidět nechci.“ Bránil se dál Shikamaru.
„No tak teda nic,“ řekl posmutněle Kankurou, ale hned začal zjišťovat, ke komu půjdou jako k prvnímu.
„Kdo bude ten šťastný první vyvolený?“ ptal se nadšeně.
„Čím jsem si tohle zasloužil?“ řekl si pro sebe Shikamaru.
„Co ten tvůj všežravý kámoš, neříkej mi, že by si ho nedokázal k nějaké roli přesvědčit?“ vzpomněl si Kankurou na Choujiho.
„Já nevím, jestli by se mu chtělo.“
„Pokud se mu nebude chtít, tak já ho dokážu donutit.“
„Nic takového nebude, necháš mě mluvit a zapomeň na hrubou sílu,“ upozornil ho Shikamaru a všichni společně se vydali k jeho domu.
„Co tu děláte?“ ptal se překvapeně Chouji, když je uviděl stát před dveřmi.
„My jsme Ti přišli oznámit, že budeš hrát divadlo a pokud budeš odporovat, tak poznáš jaké to je, když se vážně naštvu,“ začal poněkud zhurta Kankurou.
„Neříkal jsem Ti, že mluvit budu já?“ podíval se na něj s poněkud vážnou tváří Shikamaru.
„No tak tedy sorry.“
„Chtěl jsem Tě požádat, jestli by ses nepřipojil k našemu nacvičování dramatu Romeo a Julie.“
„Já nevím, koho bych tam měl hrát?“ zjišťoval trochu nejistě Chouji.
„Jsi můj nejlepší přítel, takže by si i v představení mohl hrát mého nejlepšího přítele a navíc, by ses nemusel učit tolik textu, protože tahle postava se tam nevyskytuje celé představení, on totiž celkem brzy zemře,“ mrkl na něj spiklenecky Shikamaru, který se snažil co nejlépe prodat tuto roli, jenže v tom okamžiku najednou zbystřil Kankurou.
„To je ten, kterého já zabiji? Tak tohle si opravdu vychutnám. Už se těším, jak ho pěkně odkrouhnu.“
„Už jsem si to rozmyslel, já to hrát nebudu,“ oznámil Chouji vyděšeně.
„Kankurou, neříkal jsem ti, že máš držet hubu, když budu mluvit já?“ otočil se na něj Shikamaru.
„Chouji, vážně se nemáš čeho bát, všechno je to jenom jako, je to jen divadelní představení a žádné skutečná smrt a násilí tam nebude, že Kankurou?“
„No já nevím,“ zazubil se Kankurou.
„Můžeš už s tím strašením konečně přestat, pokud si myslíš, že si vtipný, tak si vážně na omylu,“ vložila se rozhovoru i Temari, aby svého bratra trochu uzemnila.
„Fajn, tak já to tedy budu hrát,“ oznámil nakonec Chouji, i když při pohledu na Kankura ho stále nepřecházela hrůza.
„Super,“ pronesli zároveň Temari i Shikamaru.
„Takže, kdo bude další?“ zeptal se Kankurou, když odcházeli.
„A ty vůbec víš, jaké jsou další role a jaké lidi na to budou potřeba?“ zeptala se ho poněkud skepticky Temari.
„Nemám tušení, ale to je přece Vaše práce, vědět jaké jsou tam role, já jsem tu jako ten nejhlavnější donucovací prostředek,“ snažil se machrovat Kankuro.
„Fajn, takže teď půjdeme přemluvit někoho na roli Parise, mého nápadníka,“ zamrkala na ně Temari.
„Nevím, kdo to bude, ale už teď ho nenávidím,“ oznámil znechuceně Kankurou a Shikamaru jenom přikyvoval a pak se k Temari obrátil otázkou.
„A už máš na někoho zálusk?“
„Já už přesně vím, kdo by to měl být,“ oznámila jim a viděla, jak to Shikamarovi najednou začalo šrubovat v hlavě.