Lepší budoucnost 8

Lepší budoucnost

8. kapitola

Zabydlení v Písečné

Ráno se vzbudila San první, chtělo se jí na záchod, tak se snažila vstát z postele co nejopatrněji, aby Gaaru nevzbudila. Naštěstí se jí to povedlo. Když se vracela do pokoje, ještě spal. Tak si sedla na postel, najednou ji objaly ruce kolem pasu, lekla se, že i trošku nadskočila.
„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.“ Když uslyšela Gaarův hlas, tak se uklidnila.
„Tohle už mi prosím nedělej.“ Otočila se k němu obličejem, když si všimla jeho provinilého pohledu, objala ho. Přitiskl si ji k sobě velmi pevně, hladila ho ve vlasech, moc se mu to líbilo.
„Asi bychom měli vstát, už na nás čekají.“
„A kdo?“
„Moji sourozenci.“
„Aha, dobře, tak je nenecháme čekat.“ San se vydala do koupelny, aby se oblékla a učesala, když byla hotová, v koupelně ji vystřídal Gaara, mezitím ustlala postel. Poté co Gaara vyšel, se společně vydali do kuchyně, odkud se ozývaly hlasy. V kuchyni na ně už nedočkavě čekali Temari, Shikamaru a Kankurou. Ihned se všichni pozdravili a San s Gaarou si přisedli k ostatním ke stolu.
„Jsem moc ráda, že jste už dorazili. A jaká byla cesta?“ Ptala se Temari.
„My taky. No, celkem rychle nám utekla.“ Odpověděl Gaara.
„To si přijela jen na návštěvu, San?“ Chtěl vědět Shikamaru.
„Ne, já už tady zůstanu. Gaara mě požádal, abych s ním bydlela a já souhlasila.“
„Tak to je super.“ Všichni na Kankura překvapeně hleděli, tedy až na Gaaru ten na něho koukal spíše vražedně.
„Co je? Jen jsem rád, že s námi bude bydlet někdo nový.“ Ospravedlňoval se Kankurou.
„No, když jsem ti řekla, že s námi bude bydlet Shikamaru, tak si tolik rád nebyl.“ Rýpla si Temari.
„To je taky něco úplně jiného.“
„A co je na tom jiného?“
„Shikamaru je kluk a San je holka.“ Vymyslel nakonec Kankurou.
„Nepovídej, ale má to jeden háček, San je Gaarova dívka.“
„To přeci vím, vždyť mu ji také neberu.“
„Dobře, necháme toho tedy a raději se najíme.“ Všichni souhlasili a pustili se s chutí do jídla.

Po jídle musel Gaara do své kanceláře, protože měl podepsat nějaké dokumenty a Shikamaru s Temari šli spolu ven. San nevěděla co má dělat.
„Tak se můžeš projít po vesnici. Budu se snažit, abych byl brzy hotový.“ Řekl Gaara a pohladil San po vlasech.
„Já ji tady provedu.“ Začal Kankurou, Gaara se zamračil, ale než stihl něco říct, tak Kankurou chytil San za ruku a táhnul ji pryč.
„Co blázníš?“ Vytrhla se mu San.
„Promiň, jen jsem ti chtěl ukázat naší vesnici.“
„Dobře, tak jdeme.“
Mezitím Gaara v kanceláři přemýšlel. Proč se chovám tak divně a proč mi tolik vadí, jak se Kankurou chová k San? Nechápu to.
Z přemýšlení ho vytrhla Temari, když přišla.
„Co se děje, bratříčku?“ Zajímala se hned, když viděla Gaarův zamyšlený obličej.
„Ale nic:“
„No tak, pověz mi co tě trápí.“ Gaara chvilku nevěděl jak má začít, ale potom nakonec začal.
„Nevím co to semnou je, vadí mi jak se Kankurou vtírá k San.“
„Ty žárlíš.“Temari se začala smát a Gaara zrudnul.
„Cože? To ne.“
„Ale jo, přiznej si to.“ Gaara jí to chtěl vyvrátit, ale vyrušila ho San, která právě přišla.
„Tak já vás nechám o samotě.“ Řekla Temari, usmála se na Gaaru a odešla.
San přišla ke Gaarovi a objala ho.
„Chyběls mi.“
„To ty mě taky. Líbila se ti prohlídka?“
„Moc, Suna je hezká. Máš ještě hodně práce?“
„Ne, už budu končit a potom můžeme dělat co si budeš přát.“
„Dobře, tak půjdeme ven, sice jsem z venku přišla před chvilkou, ale to nevadí, potřebuješ se taky trochu provětrat.“
„Půjdu s tebou rád.“
Po chvíli oba vstali a šli ven, svítilo sluníčko a bylo teplo. Procházeli se městem a z nenadání narazili na Temari držící se za ruku se Shikamarem. Dali se spolu do řeči.
„Ahoj San a Gaaro, jak se máte?“ Začala hned Temari.
„Ahoj, dobře a jak vy?“
„My taky dobře a kam jdete?“
„No, jen se tak procházíme.“
„Aha.“ Odpověděl Shikamaru. San si prohlížela Temari, hlavně její už dost kulaté bříško.
„Těšíte se až se narodí to malé?“
„Hrozně moc.“
„Jé to já taky, až ti budu pomáhat.“ Řekla San.
„Jo, aspoň si to natrénuješ, abys až budeš mít vlastní miminko to zvládala.“
„No, to mi bude Gaara pomáhat.“ Jen co to dořekla, tak se podívala na Gaaru, který ji pohled oplatil, ale nic neřekl.
„My už půjdeme domů, protože jsem dost unavená.“ Řekla Temari. Tak se spolu rozloučili a všichni šli domů. San cestou domů přemýšlela nad Gaarovou reakcí, když se s Temari bavila o dítěti. Musím se ho na to zeptat. Myslela si San.

Když už oba leželi v posteli, tak San vymýšlela jak se Gaary zeptat, nakonec ji to napadlo.
„Víš jak jsme se s Temari bavili o dětech?“
„Ano.“
„Moc ses na to netvářil. Ty semnou nechceš mít dítě?“
„Ale jistě, že s tebou chci mít dítě a nejenom jedno, ale ještě nejsme ani manželé.“
„Jistě.“
„A tak mě napadlo, že bych se tě měl zeptat na jednu velmi důležitou otázku.“ Odmlčel se.
„Vezmeš si mě?“ San nejdříve nevěděla jestli slyšela dobře a potom se jí do očí draly slzy radosti.
„Ano.“ A objala ho. Palcem ji setřel slzy a políbil ji.
„Zítra si o tom promluvíme a teď půjdeme spát, jsem totiž unavený.“
„Dobře, moc tě miluju.“
„Taky tě miluju.“ Políbili se. San ještě přemýšlela o tom co se před chvilkou stalo. Gaara mě požádal o ruku. Byla moc šťastná. Usínala s úsměvem na rtech.
Gaara také přemýšlel. Jsem rád, že řekla ano, byla to dobrá příležitost se ji zeptat. Objal San a spokojeně usnul.