Trosečníci, Odměna za Soutěž v Líbání 09

„Ty ne, Tenten!“ Ozval se seshora Jiraiyův hlas. Stařík dobře věděl, co dělá. Jedním z důvodů bylo už jen to, že měla obě ruce celé od krve. Navíc už se v žábě nimrala delší dobu, chtěl jí už ušetřit trápení a donutit hnědovlásku k dokončení její ´laboratorní práce´.

„Když já -“ Zasekla se, nevěděla co doplnit. ´Už mě to nebaví? Mlží se mi oči při pohledu na žabčino masíčko?´ Rozhodla se raději neodporovat, sáhla po niti a začala hledat vhodnou jehlu – takovou, do které by se jí podařilo onu nit navléci. Ruce se jí klepaly tak, že ani do největšího očka největší jehly se nemohla trefit. Pořád očima těkala mezi nitkou, rozříznutou žabkou a děním v bazénu.

UPROSTŘED BAZÉNU
„Sasuke-kun,“ oslovila černovlasého Hinata už počtvrté, ten měl ale zrovna ´zapojený mód autopilot´, čili vnímal okolí jen na půl ucha i oka. Vzápětí mu konečně došlo kdo je, kde je a co se vlastně děje. Začal poněkud zrychleně dýchat a otočil se na Naruta, který vyděšeně hleděl do průzračné vody. Pod nimi se pomalu semkla skoro celá Oro-rodinka, která se určitě každou chvíli bude potřebovat nadechnout nad hladinou.

„Tsu-nade-sama!“ Otočila se Hin naléhavě na blondýnu, která právě přiběhla, jak nejblíže to jen šlo.

„Poplavte sem, honem!“ Zakřičela na ně.

„Ale my – Sakura -“ Snažil se něco namítnout Naruto, do řeči mu však skočil Itachi.

„Proboha, tak pohněte! Dělej, Sasuke, Orochimarová je furt pod váma!“ Chtěl ještě pokračovat, Ino ho však zatahala za rukáv Aka-pláště, čímž ho mírně vyvedla z rovnováhy a zastavila příval dalších vět.

Sakura se za celou dobu skoro nepohnula, jen zrychleně dýchala a pevně svírala Sasukeho košili.

Na pomoc opět přispěchal Naruto, pochopil totiž, že by Sasuke takhle moc daleko nedoplaval. Odpovědí mu bylo jenom kývnutí. Chytil Sakuru zezadu a přidržoval jí, aby se hlavou neponořila do vody. Byla jako socha. Takhle začali pomalu plavat ke břehu. (Vždy je lepší dělat věci pomalu, ale jistě. Nebylo by zrovna ideální, kdyby se kvůli jejich zbrklosti Sakura utopila)

Hinata plavala za nimi, v hlavě se jí míhalo nespočet myšlenek.

Konečně se dostali ke břehu. Nejdříve chtěli opatrně vytáhnout růžovlásku, ta se ale odmítala Sasukeho pustit.

„Sakuro, to je d-dobrý, musíš z vody,“ začal jí tiše domlouvat Sasuke. Nedočkal se žádné větší reakce, jen ucítil, jak dívka stiskla jeho košili ještě pevněji.

„Zatra… zdá se, že je v šoku,“ začala pro sebe bručet Tsunade.

Hina se mezitím vytáhla na břeh a Naruto jí následoval. Nemělo smysl, aby tam dále zůstávali a v hadech tak vzbuzovali ještě větší zájem.

„Tady Sasuke, chyť se,“ natáhl k němu ruku Itachi.

Hokage se udiveně podívala na kolegu, pak jí došlo, že je to jeden z dalších pokusů, jak je rychle dostat od hadí rodinky. Přistoupila ještě blíž ke břehu, připravena mu pomoct s jejich vytahováním. Mysl se jí na moment zatoulala mezi otázky typu: ´Proč jsme ten bazén nenaplnili úplně celý a nechali tam ten metr navíc´ nebo ´Proč jsme sem nikam nenechali přistavět schůdky´.

Sasuke se poslušně volnou rukou chytil Itachiho, ten jeho i se Sakurou začal tahat nahoru. Tsunade Sasukeho chytila zezadu, ve vteřině se k nim připojil i Shikamaru, ten si mimoděk vybavil pohádku o Veliké řepě.
Nakonec se připojil i blonďák, který opatrně chytil Sakuru, takže je relativně rychle a bezpečně dostali na suchou zem.

Zatímco Sasu se Saky stále seděli na zemi, ozvalo se ze zvukařské budky: ´Tam-ta-da-dáá!´

Temari se otočila na Ten, která si teď už jen šťastně utírala ruce od krve potom, co zašitou žabičku poněkud hrubě hodila zpátky do sklenice.

„A jo, vlastně… ten úkol ještě pokračuje, že?“ Otočil se Naruto na Tsunade potom, co se Neji vydal zpátky za Tenten.

„Ehm,“ pročistila si hrdlo, „ano, ano, jistě. Hinato, na co ještě čekáš? Upaluj ke stolečku a začni!“ Křikla na dívku, následně se hbitě sehnula k Sakuře, sundala rukáv, kterým měla ránu ovázanou, a začala zranění zkoumat. Hina přikývla, podívala se na Naruta, který souhlasně zabručel a k překvapení všech sebral baňku s žabkou. Bez odmlouvání se vydal po Hinatině boku ke stolečkům. Za celou dobu neřekl ani slovo.

„Tohle vůbec nevypadá dobře…“ Zašeptala pak pro sebe Tsu. Sakura jí nerozuměla, stále se ještě třásla a okolí nevnímala. „Sasuke, musíme jí donutit, aby tě pustila a položit jí na záda.“ Vychrlila, zatím co jí kolem nohy opět zavazovala látku, pořádně to utáhla.

Sasuke si skousnul ret a přikývnul. Jemně chytil její zápěstí a pohladil jí po mokrých vlasech. Začal na ní tichounce mluvit ve snaze ji uklidnit.

MEZITÍM U STOLEČKŮ
„Zvládla jsi to skvěle, Tenten,“ usmál se na dívku Neji poté, co jí objal.

„M-hm,“ poskočila si šťastně, následně však zvážněla, „co se tam děje?“

Neji nejdříve nevěděl, co přesně jí říct, nechtěl, aby si zbytečně dělala starosti, on sám netušil, co se přesně stalo.

„Nejspíš se nějak nepohodli s Glórií, to je všechno,“ prohlásil, ale do očí se jí nepodíval. Tenten pochopila a víc se nevyptávala.

„Tak, jdi na to, Hinato, ty to tý žábě ukážeš!“ Zakřenil se na nervózní modrovlásku Naruto. I v jeho úsměvu Hin poznala, že si dělá starosti, ale koneckonců, kdo ne. Nic mu neřekla na oplátku, vzala si od něj sklenici s žabkou a hodila do ní vatičkou napuštěnou uspávadlem. Moc se nesoustředila, klepaly se jí prsty.

Skalpel našla v pohodě, nezdržovala se a začala žabku ´operovat´. Jak se jí teď hodilo, že si prošla všechny Sakuřiny učebnice. I když se tělo žáby lidskému tělu vlastně podobá jen velmi, velmi (velmi, velmi,…) vzdáleně, i tak jí to moc pomohlo. Naruto na ní jen užasle zíral.
Po chvilce se za ním objevili i Shikamaru s Temi.

„Tsunade nás vyhnala,“ začala Temari vysvětlovat, „abychom je nerušili. Vypadala dost vynervovaně, mumlala něco o Orochimarovi -“

„Orochimaru!“ Vykřikl Naruto, konečně si vzpomněl. Nahodil nebezpečný výraz a štrádoval si to k hádkovi sedícímu na nejvzdálenějším stolečku.

„Copak by pan ´Modrookej rámen´ potřeboval?“ Zeptal se znuděně, když k němu Naru došel, a přitiskl si kapesníček zpět na nos, ze kterého se mu po jeho ´rozmluvě´ s Itachim valila krev.

„Ty hade, víš, co ta tvoje slizounka udělala Sakuře?!“ Štěkl Mr Rámen.

„Sakuře? Proč by něco dělala tý růžový broskvi?“ Podivil se. Pak mu to došlo. „Do háje, vždyť jsem jí říkal… Ale to je jedno,“ zabrblal. „A jakže jsi to řekl Glórii?!“ Vyjel najednou.

„Cože jsi jí říkal?!“

„Já – ale – nic, hehe,“ začal se nervózně pochechtávat. Trochu huhlal, měl úplně ucpaný nos.

„Naruto!“ Zavolal na něj Shika, když se modroočko napřahoval k ráně. Naruto ho kupodivu zaslechl, ruku spustil podél těla.

„Ty kr…ovko!“ Zasyčel nakonec. Sprostá slova takového rázu nikdy nepoužíval a nemínil s tím začínat.

U TSUNADE, OKRAJ BAZÉNU
„Konečně,“ zašeptala pro sebe radostně Tsunade. Celou dobu jen klečela a modlila se, aby jí už mohla rychle ošetřit. Jiraiya jí před minutkou ochotně přinesl vybavenou lékárničku.

Sakura se po dlouhé době začala uklidňovat. Už se tolik netřásla a povolila stisk. Sasuke jí začal jemně rozdělávat prsty od sebe a odtáhnul její ruku. Po chvíli to samé udělal i s druhou rukou a pomohl jí lehnout si. Lehce jí pohladil po tváři a pomalu se postavil.

„Výborně, teď to nech na mě. Ty mezitím, zdá se, musíš udělat Sakuřinu část úkolu.“ Řekla, v jejím hlase bylo stále slyšet napětí.

„Ale já -“

„Žádné ale! Tady nepomůžeš,“ ohradila se ostře.

„Ale -“ Zamumlal ještě. Pak mu ale pohled sklouznul na Sakuru, která téměř nehybně ležela, hlavu měla otočenou na stranu a zhluboka dýchala. „Dobře,“ dodal nakonec rezignovaně a pomalu se vydal ke stolečkům s baňkou se žabkou v ruce.

„Sasuke, co tady děláš?!“ Zeptal se udiveně Naruto, když uviděl i zavařovačku s žábou.

„No – já -… Nevím,“ řekl nakonec popravdě. Zrovna teď měl sedět u Sakury, ne se tady předvádět s nějakou žábou.
Přišel k nejbližšímu stolu, otevřel baňku a hodil dovnitř vatičku s chloroformem. Povzdechl si, rukou si projel vlasy.

„Tak… tak co?“ Zeptala se Tenten. To, že ´se nepohodli s Glórií´ si nepředstavovala zrovna takhle. Neji jí to vysvětlil tak okrajově, myslela si, že to bude možná tak škrábnutí.

„Nevím, já vážně nevím.“ Zamumlal, zdůraznil slovo ´vážně´. V hlavě mu hučelo, netušil, na co se soustředit dřív. Vytáhl žabku, sáhl po prvním předmětu, co mu přišel pod ruku. Chvíli tupě zíral na tužkovou baterku, nakonec jí prostě odhodil, mírně se vzpamatoval, čapnul skalpel a začal.

Naruto se na něj jen znepokojeně díval, sledoval, jak se už poněkolikáté říznul do prstu. Skoro to nebral na vědomí.

„Tak, hotovo,“ mňoukla si šťastně Hinata. Halou se rozeznělo již tak známé ´Tam-ta-da-dáá´. Naruto si oddechl, přišel k ní a pohladil jí po vlasech.

„Paráda,“ usmál se na ní. Hinata zčervenala (i po takové době, co jsou spolu – je to jako reflex…)

V tichosti se tedy všichni shromáždili kolem Sasukeho.
„Sss,“ soucítil s ním Shikamaru, „ten bude mít z toho prstu do večera sekanou,“ ostatní jen přikývli. Jak to, že zrovna ti dva přitahují tolik smůly?