.:Matsui Unda - Nový věk ninjů:. - 0. Úvod

„Izumi, pojď, už jsou tu hosté.“ Ozve se z druhé místnosti křik nějakého muže.
„Hned jsem tam, Tomochi.“ Žena zaklapne deník, upraví si zástěru, za ucho zastrčí neposedný pramínek vlasů a s úsměvem se vydá do vedlejší místnosti. Tomochi Miroku je majitel malé ramen restaurace v pobřežním městečku Nankoku. Je to vysoký, tlustý chlapík s příjemným obličejem a milou povahou, díky které ho má každý rád. Ve své restauraci má velmi málo zaměstnanců; dvě servírky a jednoho kuchaře pomocníka, on sám se stará o všechno jídlo a o vedení. Už dlouhou dobu je zamilovaný do Matsui a taky se k ní tak chová. Ona však něco tuší, ale jinak jí přijde jeho náklonnost jen jako přátelství.
„Už máš nachystané jídlo pro prcka, tak si ho zavolej.“ Usměje se na ni Miroku a dál se věnuje přípravě jídla. Matsui vesele přistoupí k novým hostům a vyslechne si jejich objednávky, které pak předá Mirokuovi a jde zavolat svého syna.
„Itachi!“ zakřičí „Pojď se najíst.“ Skoro osmiletý chlapec nechá hry s dalšími dětmi na hřišti a jde za matkou. Žena je na něj pyšná a taky je ráda za svět, ve kterém smí své dítě vychovávat. Lidé už skoro zapomněli na ninjy a všechno dobré i zlé co na světě napáchali. Různé země žijí v míru a tak už není ninjů nijak zapotřebí, kromě do osobních armád. Děti už nesní o životě bojovníka a matky se o své děti nemusí věčně bát. Matsui je za to ráda, i když se jí někdy stýská po dobách dávné slávy.
„Co bude na jídlo?“ zeptá se jí Itachi, zatím, co si utíká umýt ruce. Matsui se otočí na Shija, pomocného kuchaře.
„Udělal jsem ti kuřecí medailonky!“ zakřičí chlapec odpověď a Matsui se jen usměje a vezme si od něj připravený talíř.
Itachi se vesele pustí do jídla a hlasitě při tom mlaská. Jsou to šťastné časy, doba míru pohody, bez strachu o svůj život či někoho jiného. Co víc si může Matsui, snad kromě kompletní rodiny, přát.
„Jez slušně Itachi, mlaskat se nesluší.“ Napomene ho matka a s tácem se vydá zpět do restaurace. Když vejde dovnitř, zůstane strnule stát. Před sebou vidí živou minulost, která jí ve vlnách pomalu znovu ubíjí…