manga_preview
Boruto TBV 17

Dívka se zvláštní Kekei Genkai – 07 Minulost,Přítomnost,Budoucnost ? Před ničím se nedá utéct !!!

Dívka se zvláštní Kekei Genkai – 07
Minulost,Přítomnost,Budoucnost ? Před ničím se nedá utéct !!!

Minule :
Zrak mi spočine na mých rukách. Roztřásli se mi. Cítím to. Blesk v mojí ruce. „Co jsem to....udělala.“špitnu.

-------------
Rychle jsem vstala a rozeběhla se, co nejdál od nich. Nechápala jsem co se tam stalo. Vždyť si nic nepamatuji ! Utíkala jsem dál. Skákala jsem po stromech, co nejrychleji jsem uměla. Nevnímala jsem kam běžím, ani kudy běžím. Chtěla jsem jen co nejrychleji nejdál. Po chvilce jsem opustila cvičišti a ocitla se na ulici v Konoze. Všichni mi bez starosti uhýbaly, ale ty jejich pohledy jsem se snažila ignorovat. Nakonec to nebylo poprvé, co jsem je viděla. Ty pohledy jsem vídala, každý den, ale vídala jsem i horší, ale to je jiný příběh. Najednou jsem se zastavila. Porozhlédla jsem se a vydýchala se. Trochu mě zabolelo u břicha, ale hned to bylo pryč. Radši jsem se přemístila.

Objevila jsem se na nějaké skále. Hledala jsem kde to jsem, ale když jsem přešla k okraji hned jsem poznala kde jsem. Stála jsem na skále, ve které byly vytesány obličeje Hokagů.

„Aspoň mě tu nikdo nenajde.“ řeknu a sednu si. Koukala jsem směrem dolu. Na ty lidi co si sebe navzájem nevšímaly. Chodily jeden vedle druhého a nikdo se nezajímal o nikoho jiného, než o sobe. Jenže najednou jsem slyšela, jakoby dopadání kapek na zem. 'Co to je ?'pomyslím si. A kouknu se instinktivně na svoje břicho. Na provazu byla červená skvrna, které protékala a dopadala na zem.
„Sakra.“ stihnu říct, ale začne se mi motat hlava. 'To není dobrý.'pomyslím. Pomalu se zvednu, ale motám se, a ani pořádně nevidím. Neviděla jsem kam jdu, natož kde je hrana skály. Podlomily se mi nohy a já spadla na kolena. Snažila jsem se vzpamatovat a po chvilce se mi to i podařilo.
„Měla bych jít za Kasumi-chan.“ řeknu si a pomalu se postavím a porozhlédnu se. Zahlédla jsem Emi Tomiku. No ty její vlasy se nedají přehlídnout.
„Zajímalo by mě, jest-li mě hledají.“ řeknu si a usměji se. Už to ani nebolelo a tak se znovu posadím a zvednu hlavu k nebi. 'Tak krásné mraky.' pomyslím si. Zavřu oči a přemýšlím, ale najednou se mi zableskne před očima a ...

Minulost :
„Onii -chan....onii -chan ! onii -chan !!!“ křičela malá holčička na kluka, který seděl před ní a díval se na nebe. Té holčičce nemohlo být víc jak 5 let.
„Onii -chan posloucháš mě ?“ řekla a čekala na odpověď. Nic.
„Onii -chan....onii -chan !!“ křičela na něj znova. Bělovlasý kluk konečně odvrátil pohled od nebe a promluvil.
„Co je ?“ zeptal se a koukal na černovlasou holčičku. Holčička si pohodila svýma dlouhýma vláskami a pokračovala.
„Onii -chan dneska si mi slíbil, že mě budeš trénovat.“ řekla a dala si ruce v bok.
„Gomen...Mám moc práce.“
„To, že se tu povaluješ není práce ! Ty si mi slíbil, že mě budeš dnes trénovat !!“ nedala se odbít.
„Gomen Nio-chan.“ řekl jen.
„ Onii -chan...onegai.“ zaškemrala a naoko se urazila a odvrátila od něj pohled. Kluk si vzdychl.
„Bože..“ řekl si, vstal a došel k ní. Holčička na něj koukala svýma černýma očima. Kluk jí jen pohladil po hlavě (spíš jí rozcuchal) a řekl ...
„Gomen , někdy příště.“ a odcházel. Holčička sklopila svůj zrak a šla do města.

[i]„Konnichiwa Nio-sama.“ zdravily jí každou chvíli kolem jdoucí. Ona jen letmo pozdravila a šla dál.
Na chvilku se zastavila a vzpřímila se. Vypadalo to, že si něco uvědomila. Usmála se a šla dál.

„Nio-sama“ slyšela holčička, jak na ní někdo volá a tak se zastavila a hledala odkud to jde.
„Nio-sama.“ slyšela znova a tak se otočila za sebe. Za holčičkou utíkal chlapec a něco držel v ruce.
„Co se děje ?“ řekla, až když se kluk vydýchal.
„Tohle...tohle vám posílá Katashio-kun.“ řekne a podá jí papírek.
„Katashio-kun ?“ zopakuje holčička a začne si číst očima . Když dočte, usměje se a ...
„Arigatou.“ řekne jen a rozeběhne se s úsměvem pryč.

Otevřu oči a prudce se posadím. Byla jsem trochu v šoku.
„Co to bylo ?“ řeknu trochu vyděšeně. 'Na tohle si nepamatuji !'pomyslím. Trochu jsem se uklidnila a znovu zavřela oči, jenže nemohla jsem si to znovu vybavit.

„Tak tady jsi.“ promluví na mě někdo a já s trhnutím otevřu oči. Koukala jsem na nějakého blonďatého muže s modrýma ne modro-zelenýma očima. Na levé ruce měl tetování ve tvaru ohně a všimla jsem si i katany co měl na zádech.
„Co si mě tak prohlížíš.“ řekl celkem mile, ale neusmál se.
„Nic...to nic.“ řeknu a postavím se.
„Eto..kdo jste ?“ zeptám se při sundavání čelenek.
„No jo. Ty to vlastně nevíš. Jsem sensei tvého týmu.“ řekl a já jsem v tom momentě upustila jednu svojí čelenku a ztuhla. 'Ne..To ne...co když..'pomyslím. Zakroutila jsem hlavou, abych vyhnala svoje momentální myšlenky. Sehnula jsem se pro čelenku a uvázala jsem si jí na krk. Otočila jsem se k němu zády a ...
„Gomennasai. “ řekla jsem jen a přemístila jsem se. Nevím proč jsem utekla. Tohle nikdy nedělám !

Objevila jsem se na nějaké mýtince. Nemohla jsem si pomoct připadalo mi to tu povědomé.
„Kde to zase jsem ?“ řekla jsem si nahlas. Ale nedaleko ode mě jsem zahlídla plot.
„Vypadá to, že jsem na cvičišti, ale proč mi připadá tak....povědomí.“ přemýšlím nahlas. Najednou si vzpomenu …
„A jo...tady jsem přece bojovala s tím ANBU členem.“ řeknu si a usměji si při vzpomínce na ten boj.
„A tady se to taky stalo.“ zašeptám, ale něco zaslechnu a tak běžím za tím zvukem. Připadalo mi to..jako...jako voda. Měla jsem pravdu. Doběhla jsem k malému jezírku, do kterého stékal menší vodopád. Došla jsem k okraji a sundala jsi boty. Chvilku jsem je tak stála v trávě, ale pak jsem si sedla k okraji a máčela si nohy. Přemýšlela jsem. Nemohla jsem si pomoct, ale pořád jsem si snažila vzpomenout na to co jsem na té skále viděla.

„Áááá já si prostě nevzpomenu !! „ zakřičela jsem a vzdala jsem to. Natáhla jsem se do trávy a poslouchala jsem tekoucí vodu. Chvilku jsem sledovala hřející slunce, ale po chvíli jsem usnula.

„Hej...tady se nespí. Probuď se !!“ slyšela jsem něčí hlas, ale byl takový...dětský. Otevřela jsem oči a spatřila jsem malou černovlasou holčičku, ale ty její oči mi něco připomínaly.
„Posloucháš mě ??“ zakřičela na mě.
„Jo..poslouchám...nemusíš tolik křičet.“ řeknu jí jen a obuji si boty.
„Gomenna-..“ zašeptá.
„No jo..to je v pořádku..a jak se vlastně jmenuješ ?“ skočím ji do řeči a teprve teď zjistím, že už je tma.
„Uchiha Mayu. “ řekne a usměje se na mě.
„Řekla si Uchiha ?“ řeknu a postavím se.
„Hai.“ řekne a já si vzdychnu a sehnu se k ní.
„A co tu děláš takhle pozdě, Uchiho Mayu.“
„Já tu trénuji ! A neříkej mi celým jménem, štve mě to “..'Tak princeznu Uchiha to štve jo,' pomyslím.
„Hai, hai... A nechceš jít, už domů Mayu-chan ?“
„Ne.“ řekne uraženě.
„A proč ne? Už je pozdě.“
„Protože...protože se snažím naučit novou techniku co mě učí onii-san.“
„Onii-san ? A jak se jmenuje tvůj onii-san..hm.. ?“
„Uchiha Sachio.“ řekne a já ztuhnu, (už zase).
„Uchiha Sachio. „řeknu pomalu.
„Ty ho znáš ?“podiví se. A já jen kývnu hlavou.
„Tak trochu.“ vzpamatuji se.
„Aha.“
„Hele a nechceš pomoct s tou technikou ?“
„Ale..ty jí neumíš.“ zesmutní.
„No...uvidíme. Jak se ta technika jmenuje ?“
„ Goukykauu no jutsu. Ne ..tak ne..eto...už vím Goukakyuu no jutsu ! “
„Čekala jsem to.“ řeknu a Mayu se podiví. Já se jen usměji a pokračuju.
„Já jí totiž umím.“
„Jak..jak to ? To je naše technika !! “ řekne no překvapeně, ale i trochu naštvaně.
„Když to nikomu neřekneš...řeknu ti to.“
„Neřeknu to.“
„Slibuješ ?“
„Slibuji.“
„Dobře mám to totiž dědičný, jako ty.“
„Ale....to znamená, že taky patříš do Uchiha klanu ?“zeptá se, ale zavrtím hlavou.
„Jak se to vezme..hm..ano i ne.“
„Tak jak to je ?!“začne se vztekat.
„Hele..hele nevztekej se mi tu.“řeknu a kouknu se na ní.
„Prostě to ber takhle. Nepatřím k Uchihum, ale umím to. To ti musí stačit. Prozatím. Rozumíš ?“
„Hai. Ale..“řekne smutně.
„Koukej.“ řeknu a začnu vytvářet pečetě. 'Mi, hitsuji, Tatsu, I, Uma, Tora (Had,Ovce,Opice,Prase, Kůň,Tygr) Pomyslím'

„Katon:Goukakyuu no jutsu (Živel Oheň: Technika velké ohnivé koule)“ vykřiknu a z úst vystřelím velkou ohnivou kouli. Ale to mi taky sebere celkem dost čakry.
„Tak..teď to skus ty.“ řeknu Mayu. Ta vytvoří pěčetě a ..
„Katon:Goukakyuu no jutsu (Živel Oheň: Technika velké ohnivé koule)“ vykřikne, ale nic se nestalo a tak zesmutní.
„Hm..Z toho si nic nedělej, Mayu-chan. Určitě se ti to brzy podaří.“ řeknu konejišvě. 'Co to se mnou je! Nesnášim Uchiha klan tak co to se mnou je!!'pomyslím.

„Už je čas jít domů, Mayu-chan“řeknu, ale když se porozhlédnu tak vidím, že usnula.
„Bože..jaké problémové dítě.“řeknu si. Dojdu proti ní a opatrně si jí dám na záda, abych jí nevzbudila a vydám se k sídle Uchiha klanu.

Poznámky: 

Co se stane naší hrdince, až dojde do Uchika klanu ? A koho přicestě potká ? A proč se k Mayu chovala tak když nesnáší Uchiha klan ??

TO VŠE PŘÍŠTĚ x)

PS:Jestli chcete vědět jak postavy vypadají tak sem (je to můj blog) :

4.9
Průměr: 4.9 (20 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kicka
Vložil Kicka, So, 2011-01-01 12:45 | Ninja už: 5846 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Prostý občan

Kedy už bude další diel? Úžasná poviedka! Klaním sa Nio-sama Smiling

I often pick the hardest possibility...
That's why when it comes to giving up I choose to not.

Obrázek uživatele Stouner de Santo
Vložil Stouner de Santo, Ne, 2010-08-15 02:38 | Ninja už: 5265 dní, Příspěvků: 9 | Autor je: Prostý občan

moc pěkné a těším se na další díl

Obrázek uživatele Hyewook
Vložil Hyewook, So, 2010-05-01 09:59 | Ninja už: 5447 dní, Příspěvků: 412 | Autor je: Choujiho zlatý brambůrek

super už sa teším na další diel