Lepší budoucnost 9

Lepší budoucnost

9. kapitola

Temari je maminkou a přípravy na svatbu San a Gaary

Ráno, když se San vzbudila a měla vedle sebe Gaaru, tak se jí potvrdilo, že to nebyl sen, ale skutečnost. Chvilku jen tak ležela a pozorovala Gaaru, ale moc dlouho to nevydržela a vzbudila ho. Ze začátku se tvářil rozmrzele, ale když viděl San, tak se musel usmát.
„Promiň, že jsem tě vzbudila, ale nechtěla jsem být vzhůru sama.“
„Nezlobím se.“ Za chvilku oba vstali z postele, oblékli se a šli se nasnídat.

Mezitím doma u Temari a Shikamara.
Temari se najednou vzbudila bolestí. Její naříkání vzbudilo Shikamara.
„Co se děje zlato?“
„Co bys asi tak řekl. Budu rodit.“ Shikamaru na ni nejdříve nechápavě zíral, ale když mu konečně došel význam slov co mu řekla jeho žena, tak rychle vstal z postele, oblékl se a popadl Temari do náručí a vyrazil do nemocnice.
V nemocnici, když sestry viděly Temari, na nic nečekaly a zavolaly doktorku, která ji ihned odvedla. Shikamaru zůstal sám. Najednou se rozrazily dveře a v nich stál Kankurou.
„Tak co, je v pořádku?“
„Doufám, že je.“
„Doběhnu pro Gaaru a San, zatím tady počkej.“
Gaara se San zrovna dojídali snídani, když do kuchyně doslova vletěl Kankurou.
„Temari rodí.“ Gaarovi zaskočilo sousto a začal kašlat, San ho musela poplácat po zádech. Když se vzpamatoval, tak se všichni tři sebrali a utíkali do nemocnice.
Do nemocnice se přihnali jako velká voda. Sedli si vedle Shikamara.
„Už něco víš?“ Ptala se hned San.
„Ne, zatím nikdo nevyšel.“
„Neboj se, to bude v pořádku.“ Uklidňovala ho San.

Za několik hodin vyšla doktorka, Shikamaru ihned zpozorněl.
„Gratuluji, máte zdravého chlapečka, můžete se na oba jít podívat.“ Shikamaru na nic nečekal a rychle šel za Temari. Jen co přišel na pokoj, všiml si, že Temari drží v rukou malé děťátko. Došel k posteli, políbil svou ženu do vlasů a pořádně si prohlédl jejich syna, vlasy zdědil po otci, měl je černé jako uhel, sice jich neměl tolik, ale to vůbec nevadilo a oči měl modré po matce.
„Tak jak se bude jmenovat náš malý?“
„No, pro chlapečka by se mi líbilo jméno Hiroki.“
„Ano, hezké jméno.“ Vzal si od Temari malého Hirokiho do náruče.
„Ahoj Hiroki, já jsem tvůj táta a tohle je tvoje maminka.“ Řekl Shikamaru a pohladil Hirokiho po hlavičce. Najednou se ozvalo klepání na dveře, Shikamaru otevřel a pozval dovnitř San, Gaaru a Kankuroua. Všichni hned obdivovali ten malý uzlíček, který Temari držela.
„Jak se jmenuje?“ Zajímala se San.
„Hiroki.“
„To je pěkné jméno.“
„A kdy tě pustí domů?“ Chtěl vědět Gaara.
„Když nebudou žádné komplikace, tak zítra.“
„Už asi půjdeme, Hiroki vypadá hladově a , aby jste si taky odpočali.“ Řekl Shikamaru a políbil Temari. Potom se s ní všichni rozloučili a odešli. Šli na chvíli k Shikamarovi domů, tam si povídali. Večer odešli domů, aby se mohl Shikamaru na zítra pořádně vyspat.

Než šli San s Gaarou spát, tak San ještě měla nějaké otázky.
„Hiroki je moc hezký viď?“
„To je.“
„Moc se těším až budeme mít vlastní miminko.“
„To já taky.“ Políbili se a v objetí společně usnuli.

Ráno se vzbudil Gaara a pohladil San po tváři, pod jeho dotekem se malinko zavrtěla a otevřela své zářivé oči, které když ho spatřily, tak se na něho usmály.
„Dobré ráno, jak ses vyspala?“
„Jako vždy dobře a jak ty?“
„Také dobře, díky tobě.“ San ho políbila.
„Cítíš se dneska na výběr data naší svatby?“
„Ale jistě, moc se těším.“ Ještě chvilku leželi v posteli, ale dostali hlad, tak vstali, oblékli se a šli společně do kuchyně, kde posnídali.
„Navštívíme Temari a Shikamara?“
„Jistě, ale nejdříve bychom měli zařídit nějaké věci kolem naší svatby.“
„Dobře a jaké?“
„No, tak třeba svědky.“
„A nesmíme zapomenout na tetičku, na naší svatbě nesmí chybět.“
„To je mi jasné. Musíme odeslat zprávu do Konohy o svatbě, Naruto by nám to neodpustil.“
„Máš pravdu.“
„Přál bych si, aby naše svatba byla co nejdříve.“
„To já také.“
„Tak co bys řekla, kdyby naše svatba byla za dva týdny?“ San na něho upřela své oči.
„Vím, že je to narychlo.“
„Ne to ne, jen jestli všechno stihneme.“
„Neboj se, už je skoro vše zařízené, akorát si musíme vybrat svědky.“
„Myslím, že tobě by mohl svědčit Kankurou a mě Temari, co ty na to?“
„Máš pravdu.“
„Tak se dneska zeptáme, jestli s tím budou souhlasit.“
„Můžeme zajít za Kankurouem a potom za Temari, možná už bude doma.“
Kankuroua moc dlouho hledat nemuseli.
„Co vy tady?“ Uvítal je hned Kankurou.
„Chtěli bychom se tě na něco zeptat.“ Začala San.
„Tak se ptejte, o co jde?“
„Šel bys mi za svědka?“ Ptal se Gaara.
„Jasně.“ Gaara byl rád.
„Půjdeš se s námi podívat na Temari a malého Hirokiho?“
„Rád.“ Tak spolu vyrazili.

Temari byla moc ráda, když viděla své bratry a San.
„Jste hodní, že jste přišli.“
„Chtěla bych se tě zeptat, jestli bys mi šla za svědka?“
„Moc ráda.“ San Temari objala.
„A kdy do toho chcete praštit?“ Zajímal se hned Shikamaru.
„Za dva týdny.“ Odpověděl Gaara.
„Už se těším.“ Řekla Temari.
Ještě dlouho si spolu povídali, potom už byl Hiroki unavený, tak ho Temari nakrmila a dala spát. Gaara, San a Kankurou se odebrali domů.
San chodila každý den za Temari, ráda ji pomáhala s Hirokim, moc ji to bavilo.
A jak dny ubíhaly, přibližoval se den „D“, tedy svatba Gaary se San.