Trosečníci, Odměna za Soutěž v Líbání 10

Než začnete číst...

Máme tu už desátý díl této povídky! ^^ Nula je nahrazena jedničkou a je to zároveň poslední možný díl, kde bude nula vedle jedničky.
Čili, jako takové ´zpestření´, je tato kapitolka téměř dvakrát delší než ´normální kapitola´ (obyčejně se stránky pohybují kolem tří-čtyř, tohle dílko je na šest a půl stránky ^^
A, prosím, omluvte případné chybky, ještě jsem se nedostala k pořádné kontrole. Četla jsem to tolikrát, že... fíha
Příjemné čteníčko ;)

Chvíli jen tiše pozorovala dění před sebou, pak ale zatahala Nejiho za dlouhé vlasy (chudáček, ona přesně věděla, co tak nesnáší) a společně se vydali ke dveřím, které objevila pár metrů od nich.

NAHOŘE, VE ZVUKAŽSKÉ BUDCE
„You will take me somewhere we can be alone, I´ll be-“

„Jiraiyo – co – co tady… děláte?“ Podivil se chlapík s maskou na obličeji, který se právě připlížil k mistru zvuku. Jiraiya sebou poplašeně trhnul.

„Ta Taylor je tak úžasná, nemám pravdu?“ Skoro se rozplakal dojetím. Nebyl zrovna šťastný, že ho Kakashi vyrušil z jeho chorálu. „Kromě toho, sám bych se tě mohl zeptat na totéž,“ dodal, jakmile se uklidnil.

„He? Však jste mě sám zavolal, ne? Teda, říkal jste něco o Tsunade -“

„Jo, tohle,“ vyhrkl najednou. „Však se podívej tamhle dolů,“ ukázal mu otvorem v zídce ven. Kakashi přišel nepozorovaně otevřeným oknem, čili si před tím nemohl prohlédnout situaci.

„Hm? Ale, tohle…“ Zamručel si pod vou-… masku nespokojeně.

U TSUNADE
„Sasuke…?“ Zašeptala Sakura skoro neslyšně. „Tsu…nade-sama?“

„Díkybohu,“ ulevila si Tsu, jakmile ji zaslechla. Konečně jí nohu provizorně ovázala obinadlem, přesto se jí krev nepodařilo úplně zastavit. Položila jí ruku na čelo.

„Um? To není normální… Jsi pořád úplně ledová,“ pronesla zamyšleně. Stáhla ruku zpátky a postavila se. „Hej, Kakashi?“ Zamávala na nově příchozího.

„Tsunade-sama, co se tady stalo?“ Optal se zcela klidně, poškrábal se na zátylku a nadával blechám, které v jeho vlasech zvesela pištěly.

„Až pak. Podívej, vezmi Sakuru tamhle do těch dveří,“ ukázala za sebe, na postříbřené dveře nedaleko těch, které vedly do šatny, „já vás za chvilku doběhnu,“ dořekla, vzala lékárničku a vydala se směrem ke stolečkům, kde měl Sasuke stále plné ruce práce s žábou.

Kakashi se s kývnutím sehnul k nehybné Sakuře, chystal se jí vzít do náručí.

´Huh…? Je úplně studená,´ prolítlo mu hlavou, ´co se tu vlastně dělo?´

U STOLEČKŮ
Tsunade se pokoušela nenápadně proplížit za skupinkou ostatních ´Trosečníků´. Nutno podotknout, že by si nejspíš nikdo nevšiml, kdyby za nimi prošel slon. Po nějaké chvilce spěšně došla až k Orovi, který s andílkovským výrazem koukal na svůj červený kapesníček a vzpomínal, jak byl nádherný v původní mechově zelené barvě.

„Hele, Orochimaru,“ podívala se na něj podezřívavě, „není náhodou ten had jedovatej, že ne?“

„Jakej had? Co všichni máte proti Glóry?“ Podíval se zmateně. Když zaregistroval Kakashiho odnášejícího Sakuru, cvaklo mu. „Jo takhle… No, jak já to mám vědět? V našem předmanželskym slibu nebylo nic o tom, esli známe navzájem svoje zdravotní stavy. Měli jsme vlastní slib, víš?“ Dodal, dramaticky přitom mával rukama. „Neměli jí dráždit, to je celý,“

Tsu se na něj podívala s největším možným opovržením, uznala, že z něj víc nevytříská a pomalu začala couvat ke skupince stojící kousek od nich.

„Fajn… Konec,“ Zamrmlal Sasuke, když žabku hodil zpátky do sklenice (na druhý pokus, ale přece).

Sálem se naposledy rozeznělo ´Tam-ta-da-dá´, tím také skončila Jiraiyova zvukařská práce. Zabalil si saky paky (několik desítek stran z nové Icha Icha knihy, které stihl napsat, pero, plastovou figurku Tsunade pro inspiraci a termosku s citronovým čajem) a začal scházet dolů k ostatním.

Zvuk také přilákal zpět Nejiho a Tenten, usušené a oblečené do čistého.

„Že to trvalo,“ rýpnul si Neji, v hlase mu zněl mírně ironický podtón. (ne, že by to myslel vážně, ale ten zvuk ho vyrušil ve velmi nevhodnou chvíli trávenou s Tenten v koutě šatny)

„Ukaž,“ přiřítila se k němu Tsunade, na stůl hodila kufřík první pomoci. V rychlosti vytáhla a odstřihla kus náplasti.

„Hm… Můžu tě prohlásit nejnešikovnějším člověkem, co kdy plnil tenhle úkol,“ zabručela, když přejížděla jeho zubožený palec vatičkou napuštěnou štiplavou desinfekcí.

„Tss,“ procedil mezi zuby, když vatičkou zajela hlouběji do jedné z větších ranek.

„Měl sis dávat pozor,“ začala Hokage s kázáním, i když koutky jí pobaveně cukaly. Nakonec mu palec přelepila širokou náplastí. „Tak,“ pokývala spokojeně hlavou a zacvakla kufřík.

„Tsunade-sama, kde-“ pokusil se Sasuke rovnou vychrlit otázku, která ho pálila na jazyku.

„Takže, abych vám přiblížila, co se teď bude dít,“ začala vysvětlovat, aniž by si chudáčka, pana ´Zraněného palečka´, všímala. „Přesuneme se zpět do vily - ano, opět poletíme helikoptérou a ano, opět bude pilotem Jiraiya,“ přejela je pohledem, aby předešla případným otázkám.

„Proč?!“ Vyhrkl Naruto dřív, než si stihl uvědomit, jak netaktně působil.

„Protože jsem jediný z Konohy, kdo si udělal pilotní kurz,“ odpověděl mu klidně s úsměvem Zvrhlík, který se k nim konečně doloudal.

„Klidně nás mohl vzít Gaara, má i vlastní luxusní letadlo -“ Zamumlala Temari, ale dávala pozor, aby ji nikdo kromě Shikamara neslyšel. Ten se tomu tiše uchechtl.

„No, tak tedy, jak už jsem říkala,“ přelétla je očima, její obličej napovídal, že pokud se jí někdo ještě pokusí přerušit, bude viset za palce v hladomorně, „odletíme zpět do vily. Tam, na tabuli oznamující ´skóre´ a ´úkoly´, zjistíte, jak jste dnes dopadli – uvidíte body i časy, plus název dalšího, čili zítřejšího, úkolu. Také vám před tím ještě něco povím, ale nejdříve se o tom musím poradit s Kakashim a tady Jiraiyou.“ Mrkla a gestem naznačila, že se mají odebrat ke dveřím.

„Ale Tsunade-sama, kde je -“

„Uklidni se, Sasuke, bude v pořádku,“ odpověděla a ukázala mu ke dveřím. Uchiha poraženě sklonil hlavu a vydal se k jediným, nyní již otevřeným, dveřím vedoucím ven na pláž.

Jiraiya nejdříve sesbíral všechny sklenice se stále ještě spícími žabkami, položil je do jedné z přepravek, kterou vytáhl zpod stolu, sklidil všechny operační i neoperační nástroje a vydal se spolu s Ino a Itachim, kterému občas trhla ruka sevřená v pěst směrem k Orochimarovi jdoucímu pár metrů před nimi, za ostatními.

U KAKASHIHO
Zamaskovaný šedovlásek právě položil Sakuru na jednu z dlouhých dřevěných laviček. Než se stačil narovnat, do místnosti vstoupila Hokage i se svým kufříkem v ruce, nezdálo se však, že by ho znovu plánovala použít.

„Tsu-“ pokusil se Kakashi opět zjistit situaci, trochu od dívky na lavičce odstoupil.

„Kousla jí,“ odpověděla přímo na nevyřčenou otázku.

„Kou-sla?“ Vysoukal ze sebe překvapeně. Odpovědí mu bylo nepatrné přikývnutí. Tsunade přistoupila k Sakuře a letmo překontrolovala obvaz na její noze.

„Hm… Prozatím to bude stačit,“ zabzučela, pohodila přitom vlasy. „Půjdeme za ostatními, ať dlouho nečekají,“ pronesla nakonec, Kakashi automaticky sebral Sakuru a bok po boku se vydali ven. U dveří Tsu zmáčkla vypínač, světla stejně jako na začátku úkolu barevně problikala a vzápětí zhasla. Hala se ponořila do ticha.

V HELIKOPTÉŘE
„Konečně je to za námi,“ oddechla si Tenten poté, co se pohodlně usadila mezi Hinatou a Nejim. Jiraiya si právě sedal na místo pilota. Naruto po něm hodil nervózní pohled, kterého si naštěstí nikdo nevšiml. Sasuke seděl natisknutý u okna a civěl do prázdna.

„Fakt by mě zajímalo, kdo měl nejrychlejší čas,“ prohodil jako by mimochodem Shikamaru a dal si ruce za hlavu.

„No… myslím – myslím, že buď ty s Temi, nebo Neji s Ten, ne?“ odpověděla mu chytře Hinata. Naru souhlasně zapředl a objal ji kolem ramen. Je to logické, že ano? Neji s Tenten byli nejrychlejší ze všech tří párů a jelikož neznali jejich přesný čas, připadá v úvahu i Shikamaru s Temari, kteří byli na řadě první.

„Hej, mládeži, co že jste tak ztichli?“ Podivil se po pár minutách Jiraiya. Otočil svou chlupatou hlavu dozadu a mírně se pousmál; osazenstvo zívalo, očka měli přivřená jako štěňátka, Hina se už dokonce schoulila v Narutově náručí a klidně oddechovala.

´To je tak zmůže jenom plavání? Tak to teda chci vidět i ostatní úkoly,´ jeho přemýšlení doprovázelo drobné uchechtnutí.

K vrtulníku se mezitím konečně dostavili Kakashi se Sakurou a Tsunade. Jen se přiblížili, Zvrhlík jim začal horlivě naznačovat, ať nikoho z nich nevyruší z jejich polospánku. Tsu pochopila, přiložila si ukazováček k ústům a výhružně se otočila na Kakashiho. Ten trochu překvapeně zamrkal očkem, ale zjevně mu to také došlo. Stejně by ani tak mluvit nemohl, studená růžovláska v jeho náručí usnula ještě před tím, než vyšli z haly.

Tsu se ladně vyhoupla do helikoptéry, trochu se přikrčila, aby si nezpůsobila otřes mozku (před tím se vážně zdál být stroj o hodně větší), a obhlídla situaci – lépe řečeno, kontrolovala, kolik je ještě vzadu místa. Shledala, že Itachi s Ino a Orochimarem si zkrátka budou muset poradit sami.

´Trosečníci´, jak si neodpustila jim nadále říkat, si jí zjevně všimli (což ostatně není až taková záhada, skoro jim dýchala na krky), o nic se však nepokoušeli. No dobře, dá se říct, že Sasuke zbystřil – prosebně se na ni podíval, nechtěl ostatní zbytečně vyrušovat. Hokage mu uhýbala pohledem, oči štěněte na ní neplatily.

Mávla Kakashimu, že má volnou cestu, a sama začala prolézat na sedadlo vedle pilota, aby Jiraiyu mohla krotit.

Kakashi tedy pomaloučku vylezl do dveří (nechtěl vyskočit, netušil, jestli by to ubrzdil) a začal obhlížet nějaké místo, kam ´Šípkovou Růženku´ posadit. Ignoroval přitom pohledy všech přítomných.

Sasuke akčně vyskočil – snažil se nevšímat si rostoucí boule na hlavě, kterou si tím způsobil (Uchihové musí být prokletí) – a uvolnil svůj kousek sedačky. Sensei si oddechl a opatrně ´Růženku´ posadil. Neprobudila se, ani se nijak nepohnula, jen cosi ze spaní zavrněla.

Jednoočko pak hbitě vyskočil ven, zamířil si to ke všem třem ´moderátorům´. Musel jim oznámit, že se spolu s nimi bude muset nějak dostat zpět do Konohy. Roztřeseně přikývl, když se dozvěděl, že poletí Itachiho Aka-balónem s pirátskou Aka-vlaječkou.

„Sa-“ chtěla Tenten dívku přivítat (toho, že je nyní někde v říši snů, si nějak nevšimla).

„Pššt,“ otočil se na ní Sasu, Neji jí pro jistotu zakryl pusu, za co byl potrestán zataháním za vlasy. Zakňučel.

Uchiha se posadil na podlahu, nepřestával Sakuru sledovat. Ostatní začali opět pomalu upadat do mikrospánku.

VEPŘEDU
Tsunade sledovala Aka-balón, který právě odlétal. Škodolibě se uchechtla, když zpozorovala Kakashiho zelený obličej vyklánějící se přes palubu.

Otočila se na mistra pilota, tomu se rozzářil obličej a zatáhnul za jednu z páček. Vrtule začaly rotovat a zanedlouho už byla helikoptéra i s polo-spící posádkou nad mořem, daleko od skalisté pláže.

MEZITÍM V AKA-BALÓNU
„No ták, Orochimaru, Itachi, nechte toho,“ snažila se je od sebe odstrčit blondýnka. Ti dva se pokoušeli navzájem shodit dolů, do tmavého studeného moře. Nedá se říct, že by si jí někdo všímal. V koutku duše ale fandila Itíkovi. Pořád mu neodpustila to, jak ji znemožnil při Soutěži v Líbání. Dodnes, když si na to vzpomněla, nebezpečně zbledla.

„No copak se děje, Oroušku, ty se ještě bojíš o tu svojí hadici a hadičata?“ Brouknul provokativně Itachi. Věděl, že skutečnost, že Orova ´rodina´ je stále zavřená v onom bazénu, je pro hádka přímo mučivá.

„Hef…“ Povzdechla si Ino. Už jí ty jejich hádky unavovaly, odebrala se za Kakashim, otřela mu pot z doslova zeleného čela. ´Že já tam zapomněla ten kynedril…´

Balón se nebezpečně rozhoupal. To je konečně přinutilo nachvilku přestat a věnovat se alespoň chvíli jejich bezpečnosti.

O CHVÍLI POZDĚJI V HELIKOPTÉŘE
„Jiraiyo, nemyslím, že je to dobrý nápad,“ zavrtěla nesouhlasně hlavou Tsunade, zamyšleně otočila pohled z okna, „nezdá se mi to fér vůči ostatním,“

„Věř mi,“ zarazil její příval argumentů a vyhnul se jednomu ze stromů; blížili se zpět k vile ukryté v lese. „Třeba se z toho poučí a příště se už nikdo nedostane do většího nebezpečí, ne?“

„No, nevím,“ prohrábla si skoro suché vlasy, „ale -“

„Zatraceně, však je to podle pravidel, sama jsi to říkala,“ otočil se na ní, pak měl ale co dělat, aby vyrovnal volný pád.

„Asi… asi máš pravdu,“ rezignovala nakonec, vzala si do ruky mikrofonek. „Vstávat, vy tam vzadu, budeme vystupovat,“ oznámila, její hlas prořezávající ticho přímo bodal do uší.

„Hep?!“ Lekla se Temari, když pomalinku otevírala oči. Kolem ní bylo slyšet jen mumlání a brblání.

„Mhm – co to -?“ Protahovala se Hina, vzhledem k tomu, že usnula hned na začátku cesty, si moc neuvědomovala, kde je. Do reality byla vrácena Narutem, který ji pohladil po vlasech. Potom jí došlo, že stále leží plnou vahou opřená na něm. Její tváře zrůžověly, pokusila se posadit rovně, Naru jí v tom ale zabránil. Stále se díval okýnkem ven, na tváři se mu ale objevil spokojený úsměv.

„Hej, Sasuke,“ zahučel Shikamaru, „měl bys probudit Sakuru, nebo ti tu zůstane spát sto let,“ zasmál se. Ano, opět si vybavil jednu ze známých pohádek.

Sasuke, opírající se zády o zavřené dveře, pootočil hlavu. Shledal, že to snad nebude až takový problém, Saky sama od sebe milimetr po milimetru rozlepovala víčka.

V AKA-BALÓNU
„He-hej, I-ta-chi, už budem při-přistávat?“ Vykoktal Kakashi, i když sám znal odpověď. Pod nimi se stále rozprostíralo temné moře. K jeho překvapení Itachi souhlasně brouknul a začal balón navádět níž, k břehu v dálce.

V HELIKOPTÉŘE
„S…Sakuro?“ Díval se na ní Sasuke jak na zjevení. Ostatní se k němu postupně přidávali. Sakura, zmatená z toho, kde se najednou objevila, jen trhaně pokrčila rameny. Chtěla se na sedačce posunout, ale tvář se jí zkřivila bolestí.

„Tak, mládeži, připravte se na přistání,“ hvízdnul Jiraiya zepředu. BUM. Vrtulník dosedl na místo přistání s ránou, která se nesla celým lesem. Jako zázrakem se nikomu nic nestalo – vypadali otřeseně, ale byli rádi, že jsou zpět v jejich dočasném ´domově´.

První vyskočila Tsunade spolu s Jiraiyou, otevřela jim z každé strany dvířka. Naruto a Hina hravě vyhopli ven, následováni Nejim s Tenten se vydali ke dveřím vily. Za nimi se pomalu škrábali Temari a Shikamaru.

Druhá dvířka byla určena pouze pro Sasukeho se Sakurou. Sakura byla ještě duchem nepřítomná, čili bylo na Sasukem, aby je oba dostal ven. Přišel k ´probuzené Růžence´, posadil se vedle ní.

„Sakuro, já – můžeš… můžeš se postavit?“ Podíval se na ní. Tsu na ně čekala venku, ruce měla založené na prsou.

„Eh – co – jo, myslím, určitě,“ zašeptala spěšně, když se vrátila na zem. Jen se o to pokusila, řítila se k zemi, obvaz jí povolil. Sasuke se neudržel, pousmál se tomu, jak rychle Saky měnila obličej z rozpačitého po naštvaný.

Přišel k ní, zvedl jí do náruče a zamířil do vily. Tsunade se zasmála nad růžovlásčiným zmateným obličejem, zavřela dvířka a šla s nimi.

V PŘISTÁVAJÍCÍM AKA-BALÓNU
„Uá! Itachi! Pozor! To je Socha Svobo-“ vykřikl Kakashi, ale bylo pozdě. Balón se napíchl na pochodeň oné sochy a zůstal viset. Jeho otřesená posádka se vyděšeně dívala pod sebe, lidi nebyli větší než špendlíkové hlavičky. Museli rozdýchat, jak se za tak krátkou dobu dostali přes půl světa až do Ameriky.

„Hm… měl jsem letět víc na východ,“ povzdechl si Itachi. Ani v nejmenším si ale nestěžoval, výšky měl rád a Orochimaru navíc během nárazu z balónu vypadl – právě teď visel zaháknutý jazykem na nosu Sochy a modlil se k Jashinovi.

Mimo jiné, Kakashi to v tuto chvíli nevydržel a hlavu ponořil hluboko do erárního kyblíku s červeným mráčkem určeného pro ´nouzové případy´.

„Ach… Ti se tam asi mají,“ zakňučela Ino, když se s nimi balón začal ve větru nebezpečně houpat sem a tam.

VE VILE
„Naruto!“