TemaShika 2 - 20

„Ne, neví a pro mě za mě si můžeme zajít, kam budeš chtít. Orochimaru zase celý den bude plánovat zničení Konohy, takže ho máme celý pro sebe.“ zašeptal jí do ucha a pomalu ji vedl. Zavedl ji na své oblíbené místo v Konoze. Byl tam klid a Sasuke tam chodíval trénovat. Bylo to u velké skály, která byla plná prohlubní a děr. Bylo tam pár polámaných stromů a některých byla zaschlá krev.
„Tohle je místo všem utajené, samozřejmě kromě Uchihů. Chodili sem trénovat všechny generace, no teda hlavně jako malé děti, aby nezavazeli při bojích a provádění technik našeho klanu. Jakmile určili, že jsi dost dobrá na delší, více vyčerpávající a krutější trénink. Já jsem z tady odešel v pěti letech. Učil mě můj strýček. Musel jsem proti němu použít všechny techniky, které jsem znal a porazit ho. Samozřejmě to tenkrát bylo nad mé síly a tak mě za trest nechal trénovat třeba do půl noci.“ řekl Sasuke a usmál se.
„Taky bych ti velice ráda, něco o sobě řekla, ale v tuhle chvíli toho víš o mě daleko víc než já.“ řekla Temari a obejmula ho.
„Já věřím, že si někdy vzpomeneš.“ řekl Sasuke, ale dobře věděl, že kdyby si vzpomněla, tak že by utíkala za Shikamarem a na něj by se vykašlala.
„Jo, já taky. Ani nevíš, jak ráda bych si vzpomněla, ale prostě to nejde. Něco v mé hlavě asi nechce, abych si vzpomněla a věděla o sobě alespoň něco.“ zašeptala se usmála se na něj.
„Tak já ti o tobě něco řeknu. Tak třeba, když jsi byla mladá, tak jsi neměla žádné kamarády a trpěla jsi tím. Nikdo se s tebou nechtěl bavit, protože jsi měla za bratra zrůdu. Jo vlastně jednu kamarádku jsi měla, ale tu Gaara před tvýma očima zabil, protože jste se pohádali. Byla jsi a pořád jsi velice dobrá kunoichi. Máš ráda klid a pohodu. Jinak no... Co bys o sobě chtěla slyšet?“
„Já nevím všechno. No asi co nejvíc věcí, ale to můžeme probrat u oběda. Začínám mít strašný hlad.“ usmála Temari a pustila ho.
„Já bych málem zapomněl, že už je čas oběda. S tebou prostě nejde vnímat věci okolo a to ani čas.“ řekl a pomalu odcházel z toho místa. Temari se za ním hned rozběhla a Sasuke se rozběhl směrem k nejbližší restauraci.
„SASUKE!!! Ty mě tady jenom tak necháš??!!“ zakřičela za ním Temari.
„Musíš sebou hodit!!“ zakřičel Sasuke dozadu a ohlédl se na ni. Vypadala přímo andělsky. Temari měla volně rozpuštěné vlasy, které jí vlály ve větru. Sasuke se zastavil až před restaurací a hned za ním dorazila Temari.
„To bylo strašně vtipné.“ řekla a otočila se k němu zády.
„Omlouvám se. Zaplatím nám oběd a... pak vymyslím nějakou úžasnou zábavu. Co ty na to?“ zeptal se a obejmul ji.
„Tak jo.. To beru.“ řekla a pomalu šla do restaurace. Sasuke ji držel za ruku a očima hledal volný stůl. V celé místnosti už zbýval jenom jediný a k němu si taky ti dva sedli. Oba dva si začali prohlížet jídelní lístky a pořád pokukovali po tom druhém.

Shikamaru seděl v pokoji a sledoval zeď. Snažil se odpočívat, jako to dělával vždycky, ale teď jako by to najednou zapomněl. Neuměl svou hlavu uklidnit a vyplodit z ní všechny své splašené myšlenky. Musel pořád myslet na Temari. Myslíval na ni posledních pár měsíců pořád dokola, ale dnes měl blbé tušení. Jako by se něco mělo stát.
„Šla přece za Tsunade, tam se jí nic stát nemohlo... A myslím, že Tsunade by určitě nevadilo, kdybych vzal Tem na malou procházku po Konoze. Mohl bych jí ukázat všechny ty místa tady.“ napadl Shikamara nápad a zamířil k Tsunade.
„Ahoj, Shizune. Je pořád Tem u Tsunade?“ zeptal se Shikamaru Shizune.
„Ne, ona se naštvala a odešla k Sasukemu. Prý se ho nutně potřebovala na něco zeptat a tak... Tsunade o ni strach nemá a říká, že prý se vrátí nemá kam jinam jít. Přece jsme všichni viděli, že je po Orochimarovi, takže máme po hrozbě.“ řekla a usmála se na Shikamara.
„Tak počkat... Temari, že tady není a že šla za Uchihou? Tak to by asi Tsunade moc být v pohodě neměla. Já mám prostě blbý pocit, že se zase něco semele.“ řekl Shikamaru a odešel. Cestou si neustále opakoval, že prostě už je jenom moc unavený, vždyť taky celou noc nespal. Ale nakonec se rozhodl a šel k vile Uchiha.
Shikamaru si ji celou obešel a najednou uviděl jednu postavu uvnitř v místnosti. Ležela na zemi a vypadala jako Chouji. Shikamaru si prostřel oči, jestli se mu to náhodou nezdálo, ale ta postava tam pořád ležela. Shikamaru hned zamířil k tomu oknu a skočil jím do místnosti. Uviděl Chouje ležícího na zemi bez hlavy. Jeho hlava ležela asi o metr dál.
„Chouji...“ zašeptal Shikamaru a sehnul se ke svému nejlepšímu příteli. Všichni ho začínají opouštět. Nejdřív Asuma, jeho sensei, rádce a učitel, potom Temari, která mu utekla na pochybách, že k němu nepatří a teď i Chouji, jeho přítel, se kterým se znali už od malá a znali všechny svá tajemství. To on mu neustále opakoval, že Asuma je opustil všechny a že ho sice slzy smívají z jeho duše bolest, ale pouze na krátkou chvíli. Když Temari odešla on ho utěšoval a snažil se ho rozveselit. On mu pomáhal ve všem a Shikamaru se s ním na oplátku o vše dělil.
Ale to už je pryč, stejně jako Asuma a Temari. Shikamarovi slzy, už neoplakávali jenom Choujiho smrt, ale i vše ostatní co z jeho života zmizelo a co se nevrátí. Měl chuť vše zabalit a zabít se. Nechat všeho a zapomenout na bolest, která ho v životě potkala. Ale pořád existovala malá, opravdu malinkatá naděje, že se Temari, pro něj už jediným smysl života, k němu vrátí. Pomalu vstal a pevně zaťal pěsti. Nemohl tady nechat tělo svého nejlepšího kamaráda, takhle potupně ležet. Chvíli si ještě Choujiho prohlížel, ale pak pomalu odešel oknem, kterým přišel a zamířil na místo, kde zjistil, kde by se měla nacházet Temari.
„Shizune... Musím s tebou mluvit. Je to nutné.“ zašeptal Shikamaru a zatáhl přitom Shizune za rukáv jako malé dítě. Shizune se na něj otočila a uviděla jeho nešťastné oči.
„Proboha, co se stalo? Snad se Tsunade nemýlila a nestalo se něco Temari?“ zeptala se vyděšeně Shizune a prohlížela si Shikamara.
„Ne, jí se nic nestalo, ani tam nebyla. Ale Chouji... On je mrtvý. Našel jsem ho tam na zemi. Leží tam a vypadá to, jako by se ani nebránil a nebo mu útočník ani tu šanci nedal.“ řekl tichým hlasem a snažil se, aby se mu hlas nezlomil.
„OH, Pane Bože. A kde je?“ zeptala se Shizune a v očích se jí pomalu sbíhaly slzy.
„V hlavním sále ve vile Uchihů.“ řekl a odklonil hlavu. Každému kdo tohle slyšel, už muselo být jasné, kdo to udělal. Vilu obýval jediný člověk ze dvou zbývajících členů klanu Uchiha – Sasuke Uchiha. Shikamaru hodlal svého kamaráda pomstít, ale nejdřív musel najít Temari a ujistit se, že je v pořádku.
„Asi by jsme pro jeho tělo měli někoho... poslat, že?“ řekla potichu Shizune a zasmrkala do kapesníku.
„Jo, to asi jo. A nebude vám vadit, když půjdu? No víte, ještě jsem od večera neměl. Nějak jsem neměl na snídani chuť.“
„Ne, jistěže ne. Jenom jdi.“ řekla a otočila se. Shikamarovi opravdu zakručelo hladem v břiše a tak pomalu šel. Teď opravdu neměl chuť s nikým mluvit. Prostě chtěl zapomenout na celý svět. Hlavně na Choujiho a na Temari. Na Choujiho kvůli bolesti, kterou mu jeho smrt přinesla a na Temari kvůli strachu, ke kterému ho její nepřítomnost přinášela.
Pomalu šel rušnou ulicí. Všichni okolo si vykládali a laškovali mezi sebou. Nikdo nevěděl, že právě přišla Konoha o dalšího skvělého ninju, další rodina o svého příslušníka a další lidé o svého kamaráda. Zatím to věděl jenom on, Shizune, Sasuke a ještě Temari. Ale ta vůbec nevěděla, že se dívala na smrt svého kamaráda. Skoro nevnímal okolí prostě jenom instinktivně zatáčel a posadil se na místo u baru.
„Pane, co si dáte?“ zeptala se servírka za pultem.
„Rámen a panáka... A nebo dejte mi rovnou dva.“ řekl a trochu se na točil. Podíval se po restauraci a Temari se Sasukem. Servírka před něj položila rámen a dva panáky. Shikamaru se otočil a zadíval se do stolu. Vzal prvního panáka a vliv si ho krku. Ucítil horkou úlevu. Všechny problémy najednou zmizeli, ale ten uklidňující pocit hned vymizel.
Vzal tedy druhého a znovu ho vypil. Teď ten pocit trval o chvilinku dýl, ale pouze o chviličku. Shikamaru se zhluboka nadechl a otočil se na Temari. Uviděl její krásné černomodré oči, které mu ale hned zmizeli z dohledu. Otočil se a zadíval se na svůj oběd. Přešel ho všechen hlad, ale dobře si uvědomoval, že dřív nebo později se stejně bude muset najíst a tak pomalu začal jíst rámen.

„Tak.. Co si objednáš?“ zeptala se Temari šeptem.
„Já... Asi si dám rýžové kuličky a ty?“
„Asi si ho taky dám.“ a najednou se rozlehlo ticho. Temari se rozhlížela po celé místnosti a najednou uviděla Shikamara, který se zrovna díval jejím směrem. Uviděla jeho smutné a utrápené oči. Na chvíli v ní hrklo, co se asi stalo, ale pak si vzpomněla, co říkal Sasuke o Choujovi. Rychle trhla hlavou a zadívala se na Sasukeho.
„Stalo se něco?“ zeptal se trochu polekaně a chytil Tem za ruku.
„Nic... Já jenom je tady Shikamaru... Myslím, že už to asi zjistil o Choujim... Je mi ho líto.“ řekla Temari a sklopila oči.
„Nezapomeň, co ti se všemi ostatními udělal. On si to zaslouží stejně jako všichni ostatní. Na to nikdy nesmíš zapomenout. Usměj se na mě a zapomeň na Akimichiho. Tys ses ho ani nedotkla, to já ho zabil.“ řekla Sasuke a chytil ji přes stůl za ruku.
„Asi máš pravdu, ale i tak. Podívej se na něj, jak se trápí. Ty jeho oči. Trápí se není nikdo, kdo by ho utěšil a kdo by mu řekl něco, co by ho uklidnilo a nebo s ním třeba cítil to samé. Já se na něj nedokážu dívat.“ řekla Temari a chtěla vstát.
„Ne... To ne... Nemůžeš se mu vyhýbat jenom proto, že si myslíš, že můžeš za Choujiho smrt. Prosím, zůstaň tu kvůli mně.“ prosil ji Sasuke a přešel k ní. Přitiskl k ní své chladné rty a začal ji vášnivě líbat. Temari mu jeho polibky vracela, ale pořád viděla v hlavě Shikamarův utrápený výraz, když v tu chvíli ji něco položilo na zem a odhodilo od ní Sasukeho.