Namikaze kuran no shinjitsu 03

Sakura seděla na balkóně a pozorovala cestu. Jsou to tři dny co byla s Narutem.

FLASHBACK

(Naruto se právě přemístil pryč.)

Sakura byla v posteli a přemýšlela, co se stalo, že Naruto odešel. Po několika minutách to postila z hlavy, snědla snídani, umyla nádobí, ustala postel a zamknula. Vydala se domů, přemýšlela, co řekne mámě.

„Ahoj, jsem doma.“ Zavolala Sakura do domu.

„Jsem v kuchyni.“ Odpověděla Sakuřina matka.[/i] „Pojď, jsem, musíme si promluvit.“[/i] Dodala naštvaně. Sakura sklopila hlavu a vydala se do kuchyně.

„Tak, mladá dámo, řekni mi, kde jsi byla a po pravdě, protože v nemocnici ne, mluvila jsem z Ino.“ Řekla Sakuřina matka a probodla ji pohledem.

„Dobře, byla jsem u přítele.“ Řekla nakonec Sakura. Její matka byla dost překvapená, sedla si naproti Sakuře a začala se vyptávat.

„Proč jsi mi neřekla, že máš kluka, kdo to je, znám ho, kde bydlí a jak dlouho jste spolu?“ vychrlila otázky.

„Ano, znáš ho, bydlí kousek odtud, jsme spolu od včerejší noci, potkala jsem ho v Ichiraku.“ Odpověděla Sakura, nechtěla svojí matce lhát, tak ji řekla, část.

„Počkat!“ křikla Sakuřina matka.

„Ne, neboj se, neměli jsme sex. Jen jsme si povídali, protože jsem ho dlouho neviděla.“ Uklidnila svoji matku Sakura. Bylo vidět, že se jí ulevilo.

„A kdo to je? Ještě si neřekla jeho jméno?“ optala se její matka. Sakura přemýšlela, co má dělat, nakonec řekla pravdu.

„Promiň, ale slíbila jsem mu, že ho nikomu neřeknu, jeho jméno.“ Odpověděla Sakura rozhodně a podívala se svojí matce do očí. Chvíli si jen koukali do očí, pak se Sakuřina matka zvedla a přešla k plotně.

„Dobře, jak chceš, ale pamatuj si, že, kdybys sis potřebovala s někým popovídat, tak klidně přijď.“ Oznámila s úsměvem.

„ Chceš snídani?“ optala se ještě. Sakura zavrtěla hlavou a řekla:

„Ne, děkuju, on mi udělal snídani.“ A usmála se, když viděla její výraz. Pak se Sakura vydala k sobě do pokoje, šla se převléct, když se vrátila do místnosti, tak uviděla na posteli velkou kytici růží. Pomalu k nim přišla a zvedla, na vršku byl lísteček s jejím jménem, vzala ho do ruky a přečetla ho. Když ho dočetla, tak se usmívala a řekla : „Taky tě miluju.“ Řekla to spíš jen tak pro sebe, ale věděla, že on to ví. Pak se vydala dolů, dát růže do vázy.

„Co se děje?“ optala se Sakuřina matka, když si všimla Sakury.

„Nebyl tady poslíček?“ optala se Sakura, její matka zavrtěla hlavou. Sakura se pak natáhla pro kytici v chodbě.

„Páni, kdo ti je poslal?“ zeptala se.

„On, a ještě poslal tohle.“ Řekla Sakura hrdě a podala svojí matce lísteček. Na lístečku stálo:

Když večer v postýlku ulehám,
jenom Tebe v mysli mám,
moje srdce nechce spát,
chtělo by se s Tebou smát,
v Tvá něžná očka pohledět
a najít v nich ten tajný svět,
ten svět, kde láska kvete jen,
kde splní se snad každý sen,
tam unesl bych Tě ve spánku,
na louku plnou heřmánku,
do ouška bych Ti pak šeptal tiše,
ta dvě slůvka, co mám v skrytu duše,
ta dvě slůvka, miluji Tě čím dál víc…

(Básničku jsem našel na Googlu, děkuji autorovi za půjčení je nádherná.)
FLASHBACK END

Usmála se, když si vzpomněla na tu kytici, podívala se do pokoje, růže co od Naruta dostala, začaly pomalu vadnout. Pomalu k nim přešla, sebrala několik spadlých okvětních plátků a vyhodila je. Pak se podívala na starou fotku týmu 7, smutně si povzdechla. Podívala se na stůl, otevřela vrchní šuplík, pak pomocí několika pečetí otevřela dno šuplíku, byl tam lístek z básní. Už poněkolikáté si ji přečetla. Z čtení ji vyrušil volání z ulice. Přešla na balkón a podívala se kdo jí volá, byla to Ino s holkami.

„Sakuróóó.“ Volala Ino, když ji uviděla na balkóně tak se usmála a řekla:

„Sakuro, půjdeš s námi na čaj?“

„Dobře, hned jsem dole!“ odpověděla Sakura a vydala se dolů. Cestou řekla matce, že jde ven s holkama na čaj. Ta jen kývla a dál se věnovala svojí práci. Šly do čajovny kousek od budovy Kage.

„Tak, Sakuro, proč jsi nám neřekla, že máš kluka, a kdy nám ho představíš?“ optala se po objednání Ino, ostatní holky se zájmem pozorovali její reakci.

„Achjo.“ Povzdechla si Sakura.

„Žádný achjo, a povídej.“ Vyzvala ji TenTen a usmála se.

„Dobře, bylo to před třemi dny. Po směně v nemocnici, jsem šla na večeři do Ichiraku, tam jsem ho potkala, hrozně dlouho jsem ho neviděla, chvíli jsme si povídali, pak mě pozval k němu domů, tam jsme si povídali dlouho do rána, pomalu jsem začínala usínat, vzal mně do náručí a odnesl mě do postele, pak jsme se políbili.“ Vyprávěla Sakura, trošku si to upravila.

„To je vše?“ optala se Temari. ( Je tady na návštěvě.) Ostatní holky se usmálys čekaly co z ní vypadne.

„Ano.“ Řekla Sakura z klidem, věděla, co tím myslely.

„Opravdu?“ vyzvídala dál Ino.

„Ano, neměli jsme sex.“ Potvrdila Sakura s klidem.

„ A známe ho? Jak se vůbec jmenuje?“ Optala se Hinata a tím naznačila holkám a by toho už nechaly.

„Znáte ho. A jméno vám neřeknu.“ Odpověděla Sakura.

„Noták, to není fér. Jak ho máme kritizovat, když nám neřekneš, kdo to je!“ rozčilovala se Ino.

„Máte smůlu.“ Řekla prostě Sakura a napila se čaje. Ještě chvíli to z ní zkoušely dostat, ale to se jim nepodařilo. Po čtvrt hodině změnili téma.

„No, když se s námi Sakura nebaví, tak …“ začala TenTen, ale Sakura jí přerušila.

„Já se s vámi bavím, ale jeho jméno vám neřeknu.“ Oznámila klidně.

„Jak říkám, když se s námi Sakura nebaví, tak musíme rozebírat něco jiného, nebo někoho jiného.“ Dokončila TenTen a podívala se na Hinatu.

„Proč se na mně tak díváš?“ optala se Hinata a trošku zrudla.

„Jsi jako Sakura, taky jsi nám neřekla že máš kluka!“ odpověděla Temari.

„Koho?“ zeptala se Sakura s úsměvem.

„Ki-Kibu-kun.“ Špitla Hinata a zrudla jako rajče.

„To ti gratuluju.“ Řekla Sakura a usmála se na ni.

„Děkuju.“ Poděkovala.

„Počkat, já myslela, že miluješ Naruta?“ optala se Ino.

„To já taky, ale uvědomila jsem si, že o něm moc nevím, a že Kiba-kun, mě chrání a stará se o mně. Uvědomila jsem si to, před několika měsíci, když postavil do rány, která byla určená mně.“ Řekla smutně Hinata.

„Páni, taky bych si přála mít kluka.“ Povzdechla si TenTen. V čajovně seděli několik hodin. K večeru se Sakura vydala domů, když přišla do pokoje, tak na ni zase čekala kytice. Dnes to byly pro změnu Tulipány a zase byl mezi nimi lísteček s básničkou : (Básničku mám zde z Konohy, autor Alea, moc děkuji a doufám že ti nevadí, že jsem si půjčil tvoji nádhernou básničku, arigato. )

Ráno probouzím se vedle tebe,
ty jsi moje slastné nebe.
Pohladíš mě po vláskách,
a šeptáš mi o láskách.
O láskách dvou srdcích mladých,
světa ještě málo znalých.
O srdcích co jsou jak jedno,
s tebou, nešáhnu si na dno.
Znáš smutek, znáš lásku a znáš nás,
obracíš ke mně svou vlídnou tvář.
Zadívám se do tvých modrých očí,
celá Zem se se mnou točí.
,,Sakuro, já rád tě mám,
co budeš chtít, to udělám.
Snesu ti nebe, snesu ti svět,
nevezmu svá slova zpět."
,,Mám tebe, nechci víc,
nenos mi, prosím nic.
Zůstaň ležet po mém boku,
a přitul se ke mně trochu."

Sakura se začervenala a usmála se.
-Moc děkuju Naruto-kun- poděkovala Sakura a přivoněla si k Tulipánům. Sešla dolů a pochlubila se matce, novou básničkou. Dala Tulipány do vázy a postavila vedle Růží. Pak se šla vykoupat, a spát. Do pátku nic zvláštního nedělala, ve čtvrtek večír nemohla skoro spát, hrozně se těšila, až se s Narutem zase uvidí, chtěla mu poděkovat za květiny. V pátek byla celá den roztržitá, a když bylo konečně 19:00 tak seděla v Ichiraku a čekala na Naruta.

„Sakuro, ehm, mohl bych tě poprosit, abys odešla, prosím?“ optal se nejistě stařík. Sakura se usmála a řekla:

„Nebojte se, já už o Narutovi vím, my spolu chodíme.“ A usmála se. Stařík na ni nejdřív překvapeně hleděl, ale nakonec kývnul.