Když andělé ztratí křídla... (SasuSaku)

Applause for me, please! I wrote something what isn´t NaruHina!
Konečně jsem dokázala napsat něco jiného než NaruHina... Snad se bude líbit, i když nevím, jestli se mi to povedlo. Doufám, že to není tak otřesné, jak si myslím...
+ dodatek k FF - Help me... Love me... - další díl očekávejte buď o víkendu, nebo další týden
Prosím komenty!!!

-----------------------------------------------------------------------------

Dnes je den jako všechny ostatní a přece úplně jiný… Přesně v tenhle den si odešel. Přesně v tuhle hodinu si mi zlomil srdce a přesně v tuhle minutu, jsem si uvědomila, jak moc tě miluji. Proč? Proč nemohu milovat Naruta? On je tak milý, hodný a laskavý… Byl to on, kdo mě vždycky podržel, když jsem se zhroutila… Tak proč mu nemohu nabídnout víc než jen přátelství? Proč musím milovat tebe?! Proč? Takového namyšleného blbečka, co je chladný jak kostka ledu.
Proč?
Proč jsem tě tehdy nedokázala zastavit?
Proč když na tebe jen pomyslím, musím si představit, jak se mě dotýkáš…
Proč se mi při jakékoli zmínce o tobě rozbuší srdce?
Proč si přeju někdy odejít a ztratit všechno jen abych mohla být s tebou?
Proč tajně doufám, že na mě alespoň myslíš?
Proč jsem tak naivní?!
Proč tě sakra vůbec miluji?!
Zlomil si mi srdce, Narutovi i mě si hrozně ublížil, a stejně se pořád musím dívat na tvou fotku…
Je to k smíchu, jak se lidi mění.
Ale ty si se nezměnil.
Vždycky si byl stejně chladný, hezký a tajemný… Stejně jako teď.
Přála bych si, abys tu teď byl se mnou, a oba jsme poslouchali křik našich dětí, ale to asi navždy zůstane jen v mých představách.
Protože pro tebe je přátelství plevel!
A láska zbytečnost.
Já už nechci být zbytečná!
Proto i přesto, že tě miluji, musím být silná… Musím se zbavit toho tíživého tlaku na hrudi, který se tam objeví pokaždé, když si jen pomyslím, že se ti něco stane...Ale jak to mám udělat, když si mi dávno vyrval srdce?
Řekni, jak?
Kdybych tě tehdy dokázala zastavit, všechno by mohla být jinak… Všechno!
Nenávidím se.
Proč musím milovat někoho, kdo je tak chladný, když vím, že moje city jsou pro tebe zbytečné?
Proč se Narutovi líbím?
Proč mám pocit, že tím všem ubližuju... a hlavně Hinatě.
Proč se stále musím utápět v představách, že jsi se mnou?
Proč sakra tajně myslím na tvé rty, když mi jde o život?
Proč, sakra, proč?
Proč si mě tu nechal?
Přeji si být tvým andělem.
Tím, kdo tě utěší v těžkých chvílích.
Tím, kdo tě zná lépe než kdokoli jiný.
Tím, komu budeš usínat na klíně za zrádných nocí.
Tím, kdo ti vykouzlí na tváři úsměv.
Ale ty jsi bůhví kde a já nejsem s tebou, abych mohla být tvým andělem.
Možná, že kdybych jím však byla, mohla bych za tebou doletět a alespoň na chvilku spatřit tvůj dokonalý obličej. Tvé rty, o kterých pořád sním a tvé oči, tak temné a chladné, že máš pocit, jako by to byly studně. Samotná nejčernější tma plná zrádných uliček a pastí. Pastí, do kterých si mě chytil už dávno.
Možná, že kdybych byla andělem, mohl bys ke mně vzhlížet s prosbou o pomoc. Mohl by ses ke mně modlit. Mohl by si se mnou usínat v klidu, protože bys věděl, že bych plašila všechny tvé noční můry.
Přeji si zemřít, abych se mohla stát andělem a našla si cestu k tvému srdci a mohla bych za tebou zaletět, ale k čemu by mi to bylo, když andělé ztratili křídla?

Kam se poděla má chladnost?
Proč mám stále pocit, že mi něco chybí?
Proč tajně myslím na tvé růžové vlasy, na tvou třešňovou vůni a na tvé plné rty, které ve mně vzbuzují touhu takovou, až se jí málem neubráním?
Proč si tak hříšně krásná?
Proč ve mně vzbuzuješ ty zbytečné city?
Kam se jen poděla ta chladnost mstitele…
Kéž bych se tenkrát zastavil a naslouchal tvému pláči a tvým naivním řečem… Řečem, které jsou pravdivé…
Jsem slabý!
Slabší než ty nebo Naruto, protože já… Bojím se svých vlastních citů!
Přeji si být tvým andělem. Někdy mám opravdu pocit, že jím sem, když tajně sedím na parapetu tvého okna a pozoruji, jak pláčeš nad fotkou Týmu 7. Ach Naruto, kdybys tak věděl, jak ti závidím, že můžeš být s ní!
Dotýkat se jí alespoň na misích, co bych za to dal!
Ale já nevím, co bych za to dal, protože všechno už jsem ztratil. Všechno…
Přeji si být tvým andělem, co tě chrání před zlým světem.
Tím, komu pláčeš na rameni a kdo tě utěšuje.
Přeji si být tím, s kým budeš mít rodinu…
Přeji si být tím, komu důvěřuješ.
Tajně doufám, že na mě stále myslíš, i když vím, jak jsem naivní…
Protože kdo by miloval někoho, jako jsem já?
Je to k smíchu.
Moje touha, aby si teď ty řekla na mojí otázku „Já“
Slyšet tvůj sametový hlas by pro mě bylo vykoupení. Nová síla do žil…
Ale Já nejsem tvým andělem a ty tu nejsi se mnou, abych jím mohl být. Můj život je zbytečný. Možná, že kdybych zemřel, stal bych se tvým andělem… Ale k čemu by mi to bylo, když andělé už ztratili křídla?