Tajemné

[color=blue]Napadlo mě, že ne všichni můžou být spokojeni s příběhem o Skupinách, tak jsem se rozhodla napsat dvě verze příběhu. První verze by bylo o tom, jak by Chikako Chika žila bez Skupin a druhá verze by byla normálně se Skupinami. Prostě v jednom díle by byly obě verze. První verze bude navazovat na desátý díl a druhá na dvanáctý díl. Normální autor by to v dalším díle nějak ukecal, ale já mám napsaných dalším šest dílů, jako pokračování ke Skupinám, tak se nedivte, že první verze bude trochu kratší, než druhá.

Kazuko se plahočila pustinou. Každou chvílí by měla narazit na vesnici.
Těšila se z představy, že brzy padne do postele. Cestovala bez přestávky už druhý den a dost jí to lezlo na mozek. Hlava se jí točila, hlad ji bodal v břiše a měla horečku.
Pomalu tedy kráčela a pod chodidly jí křupal sníh. To bylo samo o sobě uprostřed léta zvláštní, ale ještě zvláštnější bylo to, že se sníh objevoval pouze pod jejími chodidly.
Pocházela z mocného klanu. Klanu, který ovládal sníh.

Orochimarom prúdila zlosť. To veľké nadšenie, ktoré cítil pri spustený Smrtiaceho nástroja, bolo preč. Ten pocit radosti, že Konoha sa konečne premení na prah, zmizol v jednej jedinej sekunde. Vystrelil, absolútne spokojný s tým, čo sa mu podarilo dať dokopy, strela vyletela prudko dopredu a jeho od toho tlaku odhodilo niekoľko metrov ďalej, ale rýchlo sa postavil, aby sa na to predstavenie mohol dívať.

A tak to šlo už týden. Nikdo nevěděl, kde Naruto je, ale jak to tak vypadalo, tak až na naší skupinku, která se honila za svitkem Měsíce, tak až na ně to nikdo neřešil. Tsuki a Sakura svůj plán na najití svitku nepodnikly, protože věděly, že Sakura toho není schopna a stejně ani Tsuki nechtěla. Nejdřív se musí najít Naruto.
Ale jednoho dne šla Aki donést Sasukemu knihu, kterou po chtěl Sakuře. Byla už skoro u něj, když v tom uviděla Naruta.
Usmála a hned k němu běžela.

Hlídal si ji před sebou a jí to strašně vadilo. Nejspíš nechtěl, aby se na něj dívala v tom stavu, v kterém byl. Na místo, kde na sebe narazili, se vrátil až za pár hodin. Oblečení měl potrhané a zmačkané. Netušila, co se mohlo stát. K tomu vypadal tak strašně frustrovaně a zakřiknutě, že se jej bála zeptat. Když ale chtěl odejít bez vysvětlení, donutila ho říct jí svůj plán.

"Souboj číslo dvě. Sakon Ukon proti Zakuovi."Pronese s pobavením černá skrvna.
Další minuta uběhla a další tělo padá k zemi, pro přesnost tělo Sakona a Ukona.

Sakona probere prudké škubnutí, které následně doplní ironická slova. "To je dost, že jsi se už probral."
Když Sakon otevře oči, tak uvidí známou tvář, tedy přesněji oko, ucho a kus kůže, která se neschovává pod obvazy.
"Dosu? Co ty tady děláš?" Zeptá se malátně Sakon, přičemž sebou zatřese, aby probudil Ukona.

Na druhý den
Naruto se probudil brzo nad ránem asi tak v pět, což u něho není moc zvykem. Poté se posadil na postel, promnul si oči, zývl a podíval se na hodiny, aby zjistil kolik je hodin. Ale než to stihl udělat, přerušil ho známý hlas.
„Tak co? Už je ti líp?“ Optala se osoba sedící na židli naproti Narutově posteli.
„Bee co tady děláš? A kolik sakra je?“ Zpovídal Beeho Naruto.

Rozsvítí se pódium a já se zhluboka nadechnu. Objeví se Tsunade a přejde doprostřed pódia.
„Zdravím všechny obyvatele Konohy, kterým bylo šestnáct let. Tímto prohlašuji projekt „Skupiny“ za zahajený.“ Všichni začnou tleskat a občas někdo vypískne.

Kapitola 6.
Nutno pochopit, potřeba porušit

"Argh!" ozve se výkřik, když trojice kunaiů probodne páteř prchajícího shinobi.

Celkem důležité pro vaši orientaci v ději

Pod hvězdičkami to jsou jakože vzpomínky, které si přehrávala v hlavě Arigato, za přečtení

Padla do postele. Cítila ho, pořád a neustále. Byla unavená a zničená. Ještě nikdy necítila takovou touhu jet domů. Jet za Kibou a Akamarem. Při vzpomínce na tu dvojku se musela usmát. S myšlenkou upínající se k nim zavřela oči a čekala, až ji pohltí únava a donese k vytouženému spánku.

„Nepozveš mě dál?“ Našpulí svůdně rty. Ta drzost! Málem na ni vyzkouším můj slovník sprostých slov, ale Sasuke mě zaráží. Podívám se na něj, má úplně kamennou tvář.
„Promiň, ale teď nemám uklizeno a s Chikako jsme něco řešili, takže…“ Pokrčí rameny Sasuke.

Cesta ninji, 3. část- Klan

Kráčela jsem vedle Kakashiho a nervózně si kousala ret. Srdce mi zběsile tlouklo a myslí mi vířili tisíce myšlenek. Mířili jsme k sídlu klanu Inuzuka. Bála jsem se.
Doufala jsem, že konečně najdu svůj klan a že to není nijaký omyl. Byla jsem neskutečně vděčná Páté, která mi uvěřila a také Kakashimu, který se mě ujal. Těšila jsem se na seznámení s Tsume, ale zároveň jsem se bála, že mě nebude mít ráda.

„Plán je následující,“ řekl všem přítomným Sasuke. „Obklíčíme je ze čtyř směrů. A pak všichni najednou zaútočíme.“ Skupinka ninjů, mezi kterými byla i Hinata, souhlasně přikývli.
„Hinata půjde se mnou,“ pokračoval. „A vy,“ ukázal na tři muže, „půjdete zleva. Vy tři zprava. A ten zbytek proti mně a Hinatě.“ Další kývnutí.
„Až dám znamení, zaútočte,“ pravil a zmizel v křoví. Zdráhavě se vydala za ním.

Probudil ho ranní paprsek slunce, který násilně vrazil do jeho pokoje. Naruto si promnul oči, aby z nich vymanil spánek, protáhl se za hlasitého zívnutí a zamířil do kuchyně. Ještě se nestačil ani nasnídat, když zazvonil zvonek. S otráveným výrazem ve tváři otevřel dveře. Stál tam Jiraiya ve svém šedém oděvu s neupravenými, rozježenými bílými vlasy. Naruto na něj nevěřícně zamrkal: „Zvrhlý poustevníku, co tu děláš tak brzy?“ Jiraiya vstoupil dovnitř.

Černá barva, co jí bránila v rozhledu, byla všude, opravdu všude. Jedna ruka musela hledat svou dvojnici jen stěží. Obě si je dala k bradě a dýchala na ně svým teplým a vlhkým dechem. Mnula je o sebe pořád dokola, byla tu strašná zima.

"A tady, je váš první soupeř." Řekne skvrna a ukáže na vchod naproti, ze kterého vyjde středně vysoká postava, s páskou přes oči, krátkými střapatými vlasy, které ukazují lehce zašpičatělé uši. Na ústech radostně šílený škleb a žlutým tričkem, s šedými maskáči a šedou maskáčovou šálou.
"Cože, Zaku? A ten má být naším soupeřem?" Zařve skoro nepříčetně Tayuyu.
"Neboj, pouze na rozehřátí, abyste se rozhýbali." Odpoví pobaveně skrvna. "Chceš začít?"
"Klidně."

[hide=Poviedka: Veríte v osud?]Ehm... takto... no... Píšem poviedku, Sasuke, Sakura, Hinata, Naruto... v reálnom svete, žiadne ninja haluze, viac romantiky a toho druhého - možno ak by mal niekto záujem si to prečítať, prihadzujem odkaz na môj a Tanarisin blog kde je táto poviedka aktuálne pridávaná: http://sameta.blog.cz/rubrika/verite-v-osud
žáner: romantika
stav: rozpísaná
hlavné postavy: Sakura, Sasuke